Áčko popáté v ročníku o gól prohrálo. Dorost měl jiné starosti...

Výsledkově neprožívá čerčanská fotbalová Slavoj zrovna nejlepší období. Napříč všemi věkovými kategoriemi se účastníme tří soutěží a ve všech jsme poslední. Navíc áčko i dorost jsou stále bez bodu. U přípravky se samozřejmě nějaké body najdou, ale po slibném začátku také následoval mírný propad. „A“ tým má navíc poměrně smůlu a několikrát k bodům nebylo daleko. Svou roli hraje určitě také to, že je o soutěž výše než loni. U dorostu je situace o dost zoufalejší. Po naději vzbuzujícím oživení během působení Lukáše Berky u týmu opět přišel zmar. Bohužel výhled na zlepšení se zrovna nerýsuje a to i když dorostenci hrají na rozdíl od áčka o soutěž níž než v loňské sezóně...

Týnec hrál ještě loni o dvě soutěže výš jak my a přesto nebylo o víkendu k bodům daleko

Znovu se musím omluvit, že jsem tento víkend nebyl osobně na zápasech čerčanských týmů a tak budou reporty zprostředkované a nebo jen telegrafické.

O zápase čerčanského áčka vás bude informovat ve svém komentáři trenér Martin Procházka:
„V sobotu jsme sehráli utkání se soupeřem, který loni spadl z 1.B. třídy, takže nás rozhodně nečekalo nic lehkého. Bohužel naši situaci nám aktuálně neulehčuje ani naše postavení v tabulce, které nám po psychické stránce zrovna moc nepomáhá a poslední dobou už na nás leží solidní deka, z pod které nebude snadné se dostat.
Tuto nepříjemnou situaci jsme chtěli zvrátit zvýšenou bojovností, a to se v tomto zápase myslím i celkem dařilo. V určitých fázích utkání nám ale opět chyběla herní kvalita, která je v okresním přeboru vyšší, než jakou jsme v současné době schopni z mnoha různých důvodů produkovat.
První poločas zápasu v Týnci přinesl hru většinou pouze mezi šestnáctkami a kromě toho snad jen dvě šance, o kterých se stojí za to zmínit. První z nich přišla z naší strany, když jsme po krásné kombinaci ve středu hřiště a po ještě krásnější střele Honzy Hofingera nastřelili jen tyč. I domácí měli v prvním poločase jednu vyloženou šanci, kterou jim ale na poslední chvíli zmařil zákrokem na brankové čáře Roman Neuberg. Jinak měly dalekonosné střely Týnce parametry spíš na americký fotbal a tak první půle skončila bez branek.
Ve druhém poločase jsme byli ze začátku pod tlakem. Soupeř v úvodu druhých pětačtyřiceti minut dvakrát střídal a poslal na hřiště větší hráčskou kvalitu. Ve hře to bylo znát a bohužel se to projevilo v už 51. minutě, kdy po závaru před naším pokutovým územím propadl míč k týneckému hráči, který si potáhl míč do vápna a tvrdou střelou k tyči načal skóre (0:1).
Důležité bylo, že jsme se z tohoto nepříznivého vývoje nepoložili, jak to bývalo v posledních dvou našich zápasech zvykem, a pořád jsme chtěli hrát a vyrovnat. To se nám povedlo po rohovém kopu, kdy hlavičku našeho kapitána Honzy Hofingera ještě obrana domácích odvrátila, ale na dorážku Romana Neuberga už neměla šanci dosáhnout. Byla to pro nás velká vzpruha do další fáze zápasu, ale bohužel již po pár minutách od našeho vyrovnání přišla chyba našeho brankáře Luboše Říhy a soupeř šel do vedení 2:1. Pro další vývoj bylo důležité, že jsme ani pak nesložili zbraně a vydrželi bojovat i po následné, rozhodčím vymyšlené penaltě, z níž kapitán Týnce naštěstí napálil jen tyč.
V závěru zápasu jsme se ještě pokusili změnou rozestavení a riskantní hrou na tří útočníky o vyrovnání. Soupeř této situace, kdy jsme to vzadu více otevřeli, logicky využíval k brejkům, které ale naštěstí nedokázal využít. V 88. minutě měl být jednoznačně náš tlak odměněn pokutovým kopem, který ale rozhodčí nepochopitelně neodpískal. Martin Pánek byl ve vápně podkopnut tak, že bouli na noze bude mít ještě nějaký ten den. Bohužel ani to rozhodčímu nestačilo, a tak zápas skončil smolně a těsně 1:2.“

Dorostenci v zápase v Hradišťku ničím nepřekvapili

Jak jsem byl dodatečně informován, tak dorostenci svůj zápas sehráli pouze v devíti, takže výsledek tomu vlastně odpovídá a není na něm nic ostudnéího. Následující hodnocení, které vzniklo před touto informací tedy berte s rezervou, mazat už ho nebudu. A ještě bych rád dodal jednu věc, která tu i v souvislosti s posledním odstavcem této kapitoly nezazněla (i když již několikrát dříve ano), a to že jestli mám k někomu okolo dorosteneckého družstva velký respekt, tak je to těch cca 7 kluků, kteří pořád pravidelně chodí a bojují, i když vědí, že je to vše v podstatě marné. Minimálně za sebe jim děkuju, že se na to ještě nevy...

V úvodu musím opět připomenout, že jsem na zápase dorostu nebyl, protože jsem byl na zápase svého syna. A protože mi z tohoto utkání opět nepřišel žádný report od trenéra, nemám ani podrobnější informace o jeho průběhu. Bohužel to ale vypadá, že i kdybych nějaké informace měl, nebylo by ani tak moc co psát. Takových zápasů, jako byl tento, jsme v době, co píšu pro tento web odehráli mnoho a na jejich průběhu není nic nového ani převratného. Tentokrát je snad jedinou změnou to, že nás pravděpodobně nepoložila nějaká série slepených branek, ale soupeř si své trefy pěkně plynule rozložil do celého utkání. I z toho je zřejmé, že jsme v zápase neměli žádnou šanci a v celém průběhu jsme tahali za kratší konec.
Bezbrankový stav jsme dokázali držet do 18. minuty a ačkoli jsme toto ještě celkem přijatelné skóre dokázali držet ještě dalších deset minut, tak Hradišťko do půle skórovalo ještě třikrát. Ve druhé půli se soupeř trefil již po třech minutách hry a za poločas následně opět vstřelil branku ještě třikrát.
V nedávné minulosti jsme dokázali sehrát několik nadějných utkání, a i když i v těch většinou nebylo k bodům blízko, alespoň jsme v zápase zanechali sympatický dojem. Toto dočasné zlepšení naší hry bohužel netrvalo dlouho a je celkem zřejmé, že bylo spojeno s krátkým působením Lukáše Berky u týmu. Tento impuls byl ale bohužel násilně přetržen Lukášovým zraněním a od té doby se pomalu ale jistě posouváme zpět do původní mizérie. Chybu můžeme hledat asi kdekoli, protože objektivně bez viny není nikdo. Trenér, hráči, ale ani vedení oddílu. Je zřejmé, že už se nejedná ani tak o to, jestli se dorost zvedne, ale spíš o to, jestli vůbec přežije. A pokud přežít má, bude třeba se mu i více věnovat. Situace okolo tohoto týmu je začarovaný kruh, kdy každý má svou pravdu, ale začít musí každý u sebe, protože změna sama nepřijde. Tak uvidíme...

Mladší přípravka je také asi stále poslední

Asi. Tedy ne určitě. Nevím proč, ale z aktuálního kola byly do FAČR systému zapsány pouze tři zápasy a zbylé tři stále chybí. Podle mých informací byly ale odehrány všechny, pouze přesné info o výsledcích nezapsaných zápasů v systému chybí.
Z dostupných výsledků plyne, že jsme prohráli 2:3 s Neveklovem, ale následně vyhráli stejným rozdílem nad Netvořicemi. Třetí dostupný výsledek je vysoká remíza 5:5 Neveklova s Maršovicemi.
Pokud tyto známé výsledky promítneme do tabulky, tak zjistíme, že jsme stále poslední s jednobodovou ztrátou na Netvořice, ale ty mají oproti nám navíc jeden „nezapsaný“ zápas k dobru. Je tedy pravděpodobné, ale ne jisté, že jsme se během přestavlckého turnaje ze dna tabulky neodlepili, ale naše ztráta se pravděpodobně ani příliš nezvýšila.
Je mi líto, že vás o vývoji této soutěže nemohu informovat přesněji, ale pokusím se chybějící zápasy doplnit v příštím termínu po posledním turnaji v Netvořicích. Vzhledem k tomu, že půjde o poslední kolo, tak snad už budou všechny výsledky do FAČR systému doplněny, aby mohla být celá soutěž vyhodnocena.
Ale ať už turnaj dopadl jakkoli, chtěl bych naší omladině poděkovat za reprezentaci Slavoje (a samozřejmě také Přestavlk) a vlastně i za jediné body, které zatím máme (tedy my jako Čerčany, ne jako Přestavlky).