Desátá prohra v řadě. Tentokrát naprosto zasloužená.

Jako první tento víkend vyrazili do boje dorostenci. Na hřišti Ostředku se utkali se spojeným týmem Ostředek/Sázava a bohužel se jim na dobrý výkon z minulého týdne navázat nepodařilo. „A“ tým vyrazil v neděli na výročí 100 let Republiky do Jankova, kde šlo opravdu o hodně. Zápas o šest bodů s týmem, který na tom také nebyl bodově nejlépe sliboval vyrovnanou bitvu, ale bohužel jen sliboval. Ukázalo se, že byl pěkně prolhaný. Okresní přebor by pro nás byl zřejmě těžký, i kdybychom byli v plné síle, ale vzhledem k tomu, že nás decimují další a další zranění, dostáváme se do neřešitelné situace.

S Jankovem jsme se snažili hrát otevřený fotbal, ale bylo to nad naše aktuální síly

Nedělní zápas se odehrával za letos zatím nejhoršího počasí. Bylo sychravo a něco kolem pěti stupňů. Bohužel to pro nás zdaleka nebyl ten největší problém. Už před zápasem bylo nutné počítat s jak dlouhodobými zdravotními absencemi, tak s absencemi čerstvými a nečekanými. To, že nám v obraně citelně chybí Lukáš Berka nemusíme rozebírat, k němu se ale přidal ještě Matěj Purkard, který utrpěl den předtím na zápase dorostu otřes mozku. V záloze, jak se v průběhu zápasu ukázalo, citelně chyběl Honza Hofinger s odraženou patou (absence minimálně do konce podzimu), Filip Voldřich (operace a absence pravděpodobně do konce sezóny) a na zápas opět nedorazil Svatopluk Řezníček, který má zřejmě problémy větší, než celý náš tým dohromady. V útoku chyběl Kuba Charvát, který je na antibiotikách a ani na lavičce se neobjevil Dominik Šiška. Míra Randák stíhal až druhý poločas a několik hráčů hrálo ne zcela zdravotně v pořádku. Na lavičce jsme tedy měli pouze rezervního gólmana Ivana Hájka. A to ještě nemělo být všem zdravotním patáliím konec, protože po poločase musel odstoupit do té chvíle velmi aktivní Patrik Řezníček.
Ale zápas začal a my museli hrát s tím, co máme k dispozici. Nemusím připomínat, že rozestavení bylo hodně improvizované, protože co si budeme povídat, když se do sestavy, kterou nelze doplnit, někde sáhne, tak to jde jak domino. Tentokrát trenér Martin Procházka zjevně vsadil na silnější ofenzivu, protože výhru jsme potřebovali jako sůl, a obrana tedy byla doplněna méně zkušenými hráči.
Prvních pár minut to vypadalo, že týmy budou na podobné úrovni a hrál se oboustranně ofenzivní fotbal. První šanci jsme sice měli my, ale bohužel jsme to byli také my, kdo už v 5. minutě inkasoval po hrubé chybě obrany (1:0).
Tato situace se v poslední době opakuje až příliš často, ale tentokrát to na naší hře nezanechalo příliš znatelné stopy jako obvykle a dál jsme se snažili hrát dopředu a srovnat. Bohužel to v improvizované sestavě skřípalo, a tak se nedařily některé základní prvky hry. Hráči si nenabíhali úplně kam měli a podpora útoku ze zadních pozic nebyla taková, jaká měla být. Přesto jsme si vytvořili několik nadějných šancí, ale jak je také v poslední době časté, zakončovali jsme buď nepřesně, nebo ještě častěji do gólmana (a to většinou slabě).
Kolem 15. minuty se obranou oba týmy moc nezabývaly a sérii šancí na jedné straně střídala série na té druhé. Branku v této fázi mohl vstřelit kdokoli. Například my jsme v 17. minutě zahrozili akcí, kdy Vojta Židlík poslal balón Martinovi Čeljuskovi, ten si pěkně zpracoval ze vzduchu, obhodil si tak obránce a pěknou střelou bohužel jen těsně přestřelil.
O minutu později jsme ale opět dostali gól z ničeho. Tentokrát při útoku soupeře poměrně nešikovně vyběhl Luboš Říha, kterého pak nebylo těžké obehrát a Jankov zvýšil do prázdné na 2:0. Toto skóre opět moc neodpovídalo průběhu hry, ale je potřeba si přiznat, že obě branky jsme soupeři v podstatě darovali, takže si nemáme na co stěžovat.
I nadále se nám dařilo hrát aktivně a na našich hráčích nebylo vidět, že by zápas jen náznakem vzdali. Naopak i nadále jsme útočili a tentokrát se nám místy dařily i finální přihrávky, ale prozměnu vázla koncovka. Vrcholem smůly bylo, když se po pěkné kombinaci Romana Neuberga a Martina Čeljusky dostal míč až k Patrikovi Řezníčkovi a ten z hranice vápna pěknou ranou smolně trefil břevno.
Ani mezi 30. a 35. minutou se obraz hry nijak neměnil. Pořád se hrál otevřený fotbal a góly mohly padnout na obou stranách. Jankov měl ale šancí přeci jen o něco víc. Pohříchu jich i nadále většina přicházela po našich chybách. V naší ofenzivě byl nejvíce cítit Patrik Řezníček, který na soupeře svou rychlostí platil. Dopředu ho podporovali hlavně Martin Čeljuska a Roman Neuberg a ze zálohy rozděloval hezké přihrávky především Vojta Židlík.
Naopak defenziva na tom byla o dost hůř. Libor Topič, dnes kapitán, na vše nestačil. Méně jistý než obvykle byl Kryštof Straka, kterému až příliš často oskakovaly míče a bohužel největší slabina byla na stranách, kde nestíhali Honza Volšík a Tomáš Rada. Bohužel si, jak už tu padlo, chybu neodpustil ani gólman Luboš Říha, který nás ale jinak, hlavně ve druhé půli, několikrát podržel. Na naší defenzivě jako celku byla hodně vidět nesehranost, ale u jednotlivců i výrazné individuální nedostatky.
Do poločasu už žádná branka nepadla, a tak jsme mohli ještě živit jiskřičku naděje, že by se snad s výsledkem mohlo ještě něco dát udělat. Bohužel se však při faulu během první půle zranil Patrik Řezníček, který má podezření na zlomeninu palce u nohy, a i když ještě zkusil nastoupit do druhé půle, tak hned signalizoval, že to nepůjde. Na lavičku už naštěstí dorazil Míra Randák, a tak bylo aspoň možné střídat. Odchod Patrika ze hřiště byl ale pro náš tým velkým oslabením, a i když Míra nakonec svou roli sehrál velmi dobře, tak odstoupení Patrika nám pravděpodobně vzalo zbytek nadějí.
Prvních patnáct minut druhé půle jasně ukázalo, že už v souhře meleme z posledního, a že máme slabiny na až příliš mnoha postech. Ať už z toho důvodu, že dnes některým hráčům chyběla kvalita, že hráli na postu, na který vůbec nejsou zvyklí nebo prostě jen proto, že byli nemocní a bez energie. Hráči, kterým se dnes dařilo (a moc jich bohužel nebylo), to celé prostě utáhnout nemohli.
Během této části hry jsme hráli naprosto zoufale a soupeř mohl dát branku z každé druhé akce. Naštěstí se mu nedařilo trefovat zařízení a nebo nás zachránil Luboš Říha. Našich útočných akcí ubylo a navíc jich za řeč stálo opravdu jen pár. Světlou výjimkou byla v 60. minutě utěšená střela Martina Čeljusky z dálky, která mířila přesně pod břevno, ale brankář soupeře ji s vypětím všech sil vytěsnil nad.
Následoval náš roh, který se vůbec nevyvedl a vyplynul z něj brejk soupeře dva na jednoho. Ten nebyl vyřešen úplně ideálně a navíc perfektně zakročil Luboš. Jenže míč vyrazil pouze do pole, kde si soupeř několikrát přihrál a nikým neatakován vystřelil z dálky nechytatelnou střelu (3:0).
V podstatě tak bylo po zápase, protože jestli jsme do té doby mohli doufat v zázrak, tak teď už bylo jasné, že tři a více branek je nad naše síly. Do naší hry se vkrádalo čím dál víc zmatků a nepřesností, a tak si s námi soupeř místy dělal, co chtěl. Z toho rezultovala v 69. minutě čtvrtá branka Jankova, která přišla po několika slepených šancích a opět padla po ráně z dálky. Soupeř byl v této fázi hry hodně na koni a my jsme hořeli, kam jsme se podívali.
Přesto jsme se mohli aspoň jednou zaradovat, když z naší ojedinělé akce po uličce Vojty Židlíka padl krásný gól Míry Randáka. Ten si technicky zasekl míč a krásnou točenou střelou vymetl pavučinky z šibenice soupeřovy brány. Brankář Jakova plachtil efektně vzduchem, ale na tuto střelu dosáhnout nemohl (4:1).
Bohužel to ale pro naši hru neznamenalo téměř žádnou vzpruhu a do konce zápasu už útočil více méně jen soupeř. Navíc naše obrana už skoro neexistovala, a tak se její zbytky jen koukaly, jak v 77. minutě jankovský útočník trefil hlavou břevno a o tři minuty později vstřelil branku. U lajny propadl Tomáš Rada, přišel centr do vápna na úplně volného útočníka soupeře, který si mohl dělat co chtěl, protože ve vápně snad nebyl jediný náš obránce. Přesná střela po zemi tedy dokonala „bůra“ v naší síti (5:1).
Po zbytek utkání už se nic zásadního nestalo a soupeř nás, i když měl ještě několik šancí, dalšího přídělu ušetřil. Zmínil bych ještě výkon dnešního sudího pana Žaby, který byl až na detaily bezchybný a přesný. Samozřejmě, vzhledem k našemu výkonu neměl mnoho složitých situací k posouzení, ale takhle nějak si představuju dobře odřízený zápas.
Za současné situace asi nemá cenu hodnotit, jak tento zápas proběhl. Ale přesto. Snažili jsme se hrát otevřený fotbal a objektivně jsme na to dnes neměli. Obrana (obzvlášť na krajích) nefungovala a koncovka nás trápí už řadu utkání. Výsledkem je „jubilejní“ desátá prohra v řadě, a asi bychom museli zapátrat daleko do historie, kdy se to stalo naposled. Tipuju, že to mohlo být možná tak při našem sešupu z okresu před deseti lety, který se zastavil až ve čtyřce, ale možná ani to ne, protože tam jsme nejhorší období „zachránili“ odstoupením ze soutěže. Tak snad se podobné hrůzy nebudou opakovat znovu.
No... v tabulce jsme tam kde jsme, a abychom se tam nebáli, tak s námi o čtyři body výš kolegiálně zůstaly tak trochu na dohled sousedé z Přestavlk (které si na nás ale drží trumf v podobě lepšího vzájemného zápasu). Zbytek soupeřů už má náskok deseti a více bodů, a to se bude v naší situaci hodně těžko dohánět.
V příštím kole doma přivítáme v sobotu doma ve 14 hodin Dolní Kralovice. To, že jsou uprostřed tabulky s 16 body nemá cenu rozebírat, protože pro nás se počty zastavily zhruba na úrovni jedna, dva, tři, mnoho... Každý zápas pro nás už je teď bojem o přežití, a to už možná ani to ne. Ale Slavoj z boje neutíká a na to, věřím, kluci nezapomenou...

P.S.: Tentokrát mi promiňte chabou fotogalerii k zápasu, ale v tomto mlhavém a šerém počasí můj foťák nedokáže zaostřit pohyb. Nebo to nedokážu já, nevím... To je fuk, prostě použitelných fotek je jen málo, tak to berte jen jako něco pro dokreslení atmosféry...

Dorostenci na minulý víkend nenavázali, i když první půle zřejmě nevypadala tak zle

Na zápase dorostu jsem z rodinných důvodů opět nemohl být a nemám ani žádné podrobnější informace, tak tedy jen telegraficky. Na venkovní zápas jsme se sešli v překvapivě silné sestavě, a tak teoreticky nemuselo být zas až tak zle. I když byl soupeř z kategorie silnějších, podařilo se nám v první půli držet nadějný výsledek, když jsme jedinou branku prvních pět a čtyřiceti minut dostali ve 21. minutě.
I začátek půle druhé se nesl v nadějném duchu, ale v 58. a 64. minutě přišly dvě branky v naší síti a bylo asi rozhodnuto. O tom, že skóre nakonec nabralo podobu debaklu soupeř rozhodl až v závěru, kdy v průběhu šesti minut vstřelil tři branky. Kaňkou na utkání bylo zranění Matěje Purkarda, který si z jednoho ze soubojů odnesl otřes mozku a nějaký čas tak bude náš kapitán v bojích o body chybět.
Jak vidno, jedna vlaštovka (výhra nad Týncem) jaro nedělá, a tak o další body budeme muset dál tvrdě bojovat a doufat, že se nám z posledního místa podaří v budoucnu přeci jen odpoutat. Soupeři před námi na tom také nejsou kdo ví jak, a tak nějaká naděje tu snad ještě je.
V příštím kole nás ale čeká Mezno, které je na tom výkonostně podobně jako Ostředek/Sázava, a tak nás opět nečeká nic snadného. Naší výhodou snad může být jen domácí prostředí, které nám přeci jen sedí o něco víc.

Přípravka stále nemá konečné výsledky

I když už soutěž mladších přípravek dávno skončila, v systému stále chybí několik zápasů. Od minula sice jeden zápas přibyl, ale pořád není celkové pořadí jasné. Nově přibyvší zápas nás sice odsunul na poslední pozici, ale pořád ještě dva naše výsledky schází, a tak nezbývá než doufat, že toto nelichotivé umístění není konečné. Hned jak budu vědět víc, tak vám samozřejmě podám zprávu.

Galerie k aktualitě