Dorost neudržel nadějný poločasový výsledek

Dorostenci v neděli vyrazili do Psár sehrát zápas se spojeným týmem Psár a Vestce. Utkání slibovalo, že by se mohlo vzhledem k umístění obou týmů v tabulce jednat o vyrovnaný zápas. To se potvrdilo jen zčásti, ale i přes naší nakonec celkem vysokou prohru jsme předvedli dobrý výkon a body nebyly daleko. V určitých pasážích jsme byli výrazně lepší a je jen škoda, že se nám nepodařilo navýšit vedení, které jsme v průběhu první půle měli, protože to by soupeře asi definitivně položilo. Bohužel se tak nestalo a zápas dopadl, jak dopadl.

Na úvod reportu ze zápasu bych se rád omluvil, že jsem, jak jsem byl upozorněn, v upoutávce na tento zápas myslně přiřadil do týmu Psár nejlepšího střelce soutěže, který ale patří Zvoli. Za to se omlouvám, ale vlastně jsem rád, že to po mně někdo čte tak pečlivě, že mě na to může upozornit.
Ale zpět k zápasu. Utkání začalo vyrovnaně a oboustranně aktivně. Bohužel se po hříchu nedařilo ani jednomu týmu propracovat ke střele, přestože zajímavé příležitosti se objevily na obou stranách. Celkově jsme ale byli aktivnější a to vedlo k tomu, že i první střela na bránu patřila nám. Bylo to ve 12. minutě po rychlém protiútoku, ale bohužel střela to byla slabá a mířila přímo do rukavic soupeřova gólmana. O pár minut přišla i první střela Psár. Byla o poznání nebezpečnější a vyznamenal se při ní náš gólman Luboš Tožička.
Hra se přelévala ze strany na stranu a my byli nebezpečnější, další naše výrazná šance skončila pěknou střelou po zemi, která ale jen těsně minula pravou tyč. Ve 21. minutě měl čerčanský Tomáš Vorálek jasnou šanci, když šel sám na gólmana, ale bohužel vystřelil jen doprostřed branky přímo do gólmana. To byla velká škoda, tato šance se dala bez diskuzí nazvat tutovkou.
Ve 23. minutě se opět osmělil soupeř, který předvedl velký závar v bezprostřední blízkosti naší brány, ale naše obrana několik jeho střel zdárně zblokovala a následný roh už žádné nebezpečí nepřinesl.
Ve 24. minutě pro změnu zaútočil Tomáš Prošek, jehož rychlost je opravdu obdivuhodná, utekl celé obraně, ale ve sprintu nezamířil přesně a střela šla poměrně dost vedle. O minutu později si ten samý hráč šanci s podobným průběhem zopakoval, ale tentokrát pouze vyprášil gólmanovy rukavice. V této fázi utkání jsme převzali otěže hry a byla velká škoda, že se žádná naše šance neujala. Přestože jsme kromě kontumovaného zápasu venku ještě letos nevstřelili branku, tentokrát jsme hráli celkem ofenzivně a gól visel ve vzduchu.
A nakonec opravdu přišel, jenže bohužel do naší sítě. Ve 28. minutě se v ojedinělé akci soupeřův útočník probil po křídle naší obranou a z úhlu prostřelil čerčanského gólmana (1:0). To byl trochu šok, protože do té doby jsme byli lepší a bylo jen vinou naší koncovky, že jsme již o pár branek nevedli.
Obdržená branka nás nakonec naštěstí moc nepoznamenala a stále jsme se hnali do útoku a snažili se skórovat. Tomáš Prošek ve 29. minutě opět utekl obraně, pokolikáté již dnes, ale tentokrát se místo střely rozhodl přihrávat. Přihrávka však bohužel šla do prostoru, kam nikdo nenaběhl a tím byla celá akce pokažena.
Přesně po půlhodině hry přišla kuriózní situace. Rozhodčí proti nám odpískal velmi přísnou malou domů a soupeř měl příležitost zahrávat nepřímý kop z malého vápna. Protože malá domů byla ale opravdu diskutabilní, psárský exekutor nerozehrál, ale nahrál míč jen našemu gólmanovi. To bylo moc pěkné gesto fair-play, které si následný potlesk určitě zasloužilo.
O minutu později jsme konečně udeřili i my. Přetažený aut proskočil vápnem, kde ho na zadní tyči zpracoval Lukáš Prošek, s přehledem prostřelil gólmana soupeře a stal se tam premiérovým střelcem dorostenecké Slavoje na soupeřových hřištích v letošním ročníku (1:1). Bylo to víc než zasloužené vyrovnání, protože celý dosavadní průběh utkání jsme byli lepší, někdy jen mírně, ale výraznou část zápasu o hodně.
O čtyři minuty později, ve 35. minutě, bylo ještě veseleji. Důsledné napadání rozehrávky soupeře přineslo ovoce, získali jsme míč a po rychlé přihrávce za obranu Tomáš Prošek konečně také skóroval (1:2). V zápase už měl tolik šancí, že si branku zasloužil. Ale ruku na srdce, tou dobou už mohl mít na kontě svůj druhý hattrick ročníku. Škoda té koncovky.
V tuto chvíli to vypadalo, že se soupeř veze a je jen otázkou času, kdy své vední navýšíme. Psárům trvalo několik dlouhých minut, než se ze dvou rychlých branek vzpamatovaly. Bohužel jsme tohoto úseku nedokázali využít, i když možnosti byly...
Kolem 39. minuty se soupeř přeci jen oklepal a vrhl se do útoku ve snaze vyrovnat, ale vedlo to jen k několika slepeným náznakům šancí, které naši branku moc neohrozily. Přesto se mu ve 41. minutě podařilo srovnat a bylo to po nečekaně pohledné akci, kdy sérii rychlých přihrávek zakončil střelou zblízka. Gólman byl bez šance a bylo vyrovnáno (2:2).
Do půle jsme ještě na oplátku stihli několik zajímavých akcí my, ale všechny střely byly zblokovány a ke gólmanovi soupeře se tak vůbec nedostaly.
Celkově se dá říct, že první půle byla oboustranně útočná a hrál se pohledný fotbal, který diváky musel bavit. Bohužel jsme naši viditelnou převahu nedokázali přetavit ve vedení a to se nám bohužel ve druhé půli vymstilo.
Prvních deset minut druhé půle vypadalo podobně jako začátek půle první. Hrálo se sice útočně a rychle, ale ke střelám to nevedlo. Náznaků šancí jsme ale nadále měli víc, pohříchu ale spíš po standardkách, než ze hry. Bohužel pak přišla situace v 59. miutě, kdy psárský David Silovský vyzkoušel střelu z dálky, ta se poměrně povedla, mířila doprostřed pod břevno a Luboš Tožička si na ni (na rozdíl od Luboše Říhy v sobotu) sáhl, bohužel ji nedokázal vytěsnit nad bránu a míč pak přes něj přepadl k tyči. Smolná branka, ale platila (3:2). Soupeř se tak dostal do vedení, které už po zbytek zápasu bohužel nepustil.
To jsme mu ale bohužel umožnili hlavně my sami, protože jsme z nepochopitelných důvodů začali hrát jinak než v první půli, systém, který fungoval jsme přestali využívat, a celá naše hra se tak nějak začala rozpadat.
Soupeř se díky tomu dostal výrazně více do hry než v předchozím průběhu a i jeho šance byly o dost nebezpečnější. Naši hráči jakoby si někdy nevěděli rady a některé akce soupeře museli hasit fauly na poslední chvíli, které byly místy i zbytečně tvrdé.
V 64. minutě nás na chvíli opustilo i štěstí, když nepříliš nebezpečná střela po zemi z přímého kopu, kterou by brankář pravděpodobně měl, na poslední chvíli přímo před ním skočila přes drn a zapadla do sítě (4:2). Vedení soupeře se tedy zvýšilo na rozdíl dvou branek, a nevypadalo to, že jsme na to schopni nějak výrazně reagovat. Ne, že by naše hra postrádala snahu a aktivitu, ale nějak se nám vytratil systém a naše akce najednou přestaly fungovat. Přesto nám v 70. minutě ještě svitla naděje, když Adam Schnurpfeil zakroutil rohový kop přímo do brány. Gólman míč sice chytil, ale atakován Tomášem Proškem ztatil stabilitu a vkročil i s míčem do brány (4:3). Situace to byla sice sporná, ale nikoli jednoznačná. Rozhodčí gól uznal a za mě si myslím, že gólman spíš střelu/centr hodně podcenil. Tomáše měl prostě srolovat a ne se jím tak snadno nechat postrčit.
Do konce chybělo 20 minut a na vyrovnání tak bylo ještě času dost. Pokud bychom tedy hráli jako v první půli. Tak tomu ale nebylo a naše hra se vstřelenou brankou nijak zásadně nezvedla. Nebezpeční jsme i nadále byli jen ze standardek a hned ta první, minutu po naší brance, zaváněla znovu gólem. Opět se jednalo o rohový kop a naše následná střela jen těsně minula branku.
O pár minut později už ale opět hrozil soupeř, který měl v rámci jedné akce několik možností zakončit z bezprostřední blízkosti a jednou dokonce nastřelil břevno. Gól z toho ale nebyl.
Hned z protiútoku se do brejku dostal rychlý Tomáš Prošek, ale dnes již poněkolikáté zakončoval pouze do gólmana. To byla asi poslední situace, která nám mohla přinést ze zápasu body. Vyrovnání by nás určitě nakoplo a kdo ví, jak by vše nakonec dopadlo.
Kolem 75. minuty se hra obosutranně celkem nepochopitelně přiostřila a začali se množit diskuze a nadávky. Rozhodčí, který pískal svůj první zápas dorostu (doposud pouze žáci), byl poměrně nervózní, a i když se to dalo pochopit, hře to moc neprospělo, protože měl často strach něco písknout, aby to nepokazil. Nikoho přímo nepoškodil, ale rozhodně jeho výkon v této fázi hry situaci moc nevylepšil.
Přestože jsme se ještě zmohli na několik malých šancí, branku vstřelil v 88. minutě soupeř. Využil svůj rychlý protiútok a bylo definitivně rouzhodnuto (5:3). My už neměli fyzické ani morální síly s dvoubrankovým mankem něco udělat a logickým vyústěním tak byla ještě jedna branka v naší síti. Při rohu soupeře už jsme už nebyli dostatečně důrazní a soupeř střílel nechytatelně zblízka (6:3).
Ačkoli už byl v podstatě konec, soupeř mohl ještě vstřelit gól nebo dva, ale tomu již naštěstí zabránil Luboš Tožička. Závěr zápasu se nám opravdu nepovedl a po průběhu utkání (a hlavně první půle) to byla velká škoda. Výsledek vypadá ošklivě, ale vlastně ještě čtvrt hodiny před koncem měl Tomáš Prošek na noze vyrovnání...
Naši hráčit toto utkání odehráli dobře, první půli dokonce velmi dobře. Na to, že venkovní zápasy nezvládáme, to bylo až překvapivé. Dovolím si říct, že výkon z první půle byl lepší i než naše hra v Chotýšanech, ale bohužel to tentokrát body nepřineslo.
Prohrou jsme bohužel přišli o šanci se před zimní přestávkou dostat z posledního 14. místa, protože náš dnešní soupeř díky této výhře poskočil z 12. místa rovnou na 9. a má rázem o 6 bodů víc než my (místo abychom měli stejně). Co je však ještě horší, náš soupeř pro poslední podzimní kolo soutěže, předposlední Trhový Štěpánov, překvapivě zvítězil v Chotýšanech a utekl nám tak znovu na rozdíl tří bodů. Pokud bychom se tedy před něj chtěli ještě na podzim dostat, museli bychom ho ve vzájemném zápase porazit, pokud správně počítám, o 38 branek a to se zřejmě nestane...

Galerie k aktualitě