Tak přece jenom A tým nepřezimuje s prázdnou

V sobotu 17. listopadu na Den boje za svobodu a demokracii jsme se utkali před krásnou diváckou kulisou (a tímto všem fanouškům moc děkujeme za návštěvu) se soupeřem ze sousedství, rezervou Nespek. Utkání nemělo náboj pouze díky geografické blízkosti obou soupeřů, ale také proto, že obě mužstva nehrají zrovna ve vrcholné formě a ani jedno z nich jistě není spokojené se svým umístěním v tabulce. Pro nás to byla navíc poslední podzimní možnost, jak vymazat potupnou nulu v kolonce bodů na našem účtu. Také se nás konečně sešlo dost i na střídání, i když nám samozřejmě stále scházely některé dřívější opory.

Tím myslím kromě Lukáše Berky, který je dlouhodobě mimo hru, hlavně Honzu Hofingera, který stále chybí kvůli zraněné patě a o jeho návratu (nejen) v této sezóně není úplně jasno. Naopak se po dlouhé době na lavičce objevil Filip Voldřich, který si i přes plánovanou operaci kolene nenechal poslední zápas podzimu ujít. I v tomto utkání samozřejmě pokračovalo hledání správné sestavy obranné linie, která po zranění Lukáše stále nezískala stabilní složení. Tentokrát se ale celkem zadařilo a defenziva nevyrobila tolik chyb jako v posledních kolech.
Začátek zápasu proběhl, jak se dalo očekávat, ve vysokém nasazení, protože oba týmy dobře věděly, o co v zápase jde. Hra vypadala vyrovnaně, ale v 5. minutě jsme se opět nevyvarovali úvodní chyby a inkasovali jsme brzký gól. Po dlouhém autu do našeho pokutového území jsme si dostatečně nepokryli útočníky soupeře a ti v souboji dva na jednoho našeho obránce dokázali míč srazit do naší brány (0:1). To byla obvyklá studená sprcha na úvod, kterou si bohužel dopřáváme v poslední době až nepříjemně často.
Po obdržené brance jsme se dostali do mírného útlumu, ale nespečtí toho naštěstí nedokázali využít, protože se raději víc než hře věnovali sporným rozhodnutím rozhodčího. A možná je potřeba si přiznat, že místy se hněvali oprávněně. Tato jejich nesoustředěnost (ať už oprávněná nebo ne) nám ale pomohla bez úhony překonat šok z první branky a znovu jsme se tak vrhli směrem dopředu.
V 17. minutě se ve své první velké šanci objevil Martin Čeljuska, který ale svou první střelu namířil do gólmana a dorážku jen těsně vedle. Byla to asi první naše velká šance v utkání a alespoň nám naznačila, že to může jít i dopředu a není tedy nic ztraceno. To se potvrdilo již o tři minuty později ve 20. minutě, kdy se po krásné přihrávce do uličky od Patrika Řezníčka uvolnil opět Martin Čeljuska a tentokrát již zamířil přesně k tyči a srovnal stav utkání na 1:1. Toto vyrovnání bylo spravedlivým vyústěním dosavadního průběhu, kdy jsme rozhodně nebyli horší a nebýt smolného obdrženého gólu po vlastní chybě, mohli jsme i vést.
Po vyrovnání se tedy opět začínalo od začátku a oba týmy se snažili zvrátit vedení na svoji stranu. Hrálo se řekněme „nahoru dolů“ a ani jeden tým se příliš nesoustředil na obranu. Bohužel ani tento způsob hry nepřinesl mnoho gólových šancí, protože oba týmy brzdila koncovka, která většinou neměla potřebné parametry k zásadnímu ohrožení branky.
Ačkoli byl obraz hry vyrovnaný, tak soupeř se na rozdíl od nás do většiny svých šancí dostával po standardních situacích, zejména rozích, a my naopak zkoušeli buď brejky nebo zakončení z dálky (které nám ale nikdy nešlo a ani tentokrát to nebyla výjimka). Je také potřeba vyzdvihnout výkony obou brankářů, protože když už se některý z hráčů do nebezpečné šance dostal, byli na správném místě a příležitosti soupeře spolehlivě likvidovali. Příkladem mohla být například 37. minuta a další šance dnes velmi aktivního Martina Čeljusky, který opět dostal parádní „uličku“ od Patrika, ale gólman Nespek skvěle zakročil.
Konec prvního poločasu sice patřil jednoznačně nám, ale i přes několik zajímavých příležitostí jsme nedokázali nebezpečně zakončit. Nespeky se v této části hry, stejně jako v úvodu, opět věnovaly spíš dohadům s rozhodčím a nejen na hráčích, ale i na lavičce bylo vidět, že s podobným vývojem zápasu nepočítali. Dvě svá předchozí utkání sice Nespeky vysoko prohrály, ale přesto se proti poslednímu týmu tabulky cítily jako favorité a remíza v poločase jim nebyla vůbec po chuti.
Tato nespokojenost se v celé své kráse projevila už v úvodu druhé půle, kdy hosté hned čtyřikrát střídali a nasadili do hry i tři hráče áčka, kteří v průběhu první půle dorazili do Čerčan přímo ze zápasu krajského přeboru ve Slaném. Hlavně nigerijský útočník Iheanacho byl pak v průběhu druhé půle na hřišti hodně cítit a Libor Topič, který ho měl „na starost“, by mohl vyprávět, jak nepříjemná jeho hra nejen po sportovní stránce byla.
I přes toto posílení soupeře se první minuty druhé půle odehrávaly spíše na polovině Nespek a vyústěním byla situace z 50. minuty, kdy se Martin Pánek na křídle přes obránce hezky uvolnil a dostal se z úhlu před gólmana. Martinovu následnou střelu ale brankář ještě vyrazil na roh, ze kterého jsme bohužel nedokázali zahrozit, protože gólman Nespek míč dokázal odkopnout. Výkop se mu ale příliš nepovedl a míče se zmocnil Zdeněk Modálek, ten uvolnil Martina Čeljusku, který sice mířil hezky k tyči, ale gólman s vypětím sil jeho střelu vyrazil do prostoru před sebe. U míče byl ale následně nejrychleji Sváťa Řezníček a neměl problém zamířit k ležícím gólmanem odkryté tyči (2:1).
Vývoj zápasu se nám tedy podařilo otočit, ale zdaleka nebylo nic rozhodnuto. Následující minuty byly stále vyrovnané a šance na obou stranách přibývaly. Soupeř byl viditelně nervózní a neustálými protesty stupňoval tlak na rozhodčího, který v 57. minutě po našem nedorozumění a následném nedovoleném zákroku ve vápně správně odpískal pokutový kop. Ten s přehledem doprostřed brány proměnil Luděk Rublič a bylo opět srovnáno (2:2).
Tato situace nás překvapivě příliš nepoznamenala a hned z protiútoku měl překvapivou šanci Sváťa Řezníček, který sice prováhal nejvhodnější okamžik k přihrávce, ale přesto ještě dokázal technicky vystřelit na vzdálenější tyč, kterou ale bohužel o kousek minul.
Od 60. minuty se ale přeci jen začal více prosazovat soupeř a na hřišti začaly být jeho posily významně cítit. Nebezpečné situace přibývaly hlavně na straně Nespek a my se pokoušeli více méně jen o nákopy do brejků, které ale v této fázi hry moc nefungovaly.
Přesto v 72. minutě přišla překvapivá a ojedinělá akce, která ale vše zvrátila na naši stranu. Zdeňkovi Modálkovi se podařilo poslat kolmici na Martina Čeljusku, který se přes dva obránce probil ke střele, mířil znovu k tyči a poslal nás opět do vedení (3:2). Touto brankou se Martin dostal na velmi dobrou zápasovou bilanci 2+1 a soupeř se nestačil divit, jak je možné, že i přes svůj vytrvalý tlak opět prohrává.
Po vstřelené brance se trenér Martin Procházka rozhodl střídat a ze hřiště stáhl unaveného Martina Pánka a také možná (alespoň pro mě) trochu překvapivě Romana Neuberga. Jejich místo na hřišti zaujali Míra Randák a jako nečekaný žolík, navrátilec do sestavy, Filip Voldřich, na kterém po zbytek zápasu nebylo vůbec znát, že hraje s nepříjemně zraněným kolenem. Filipovi patří velký respekt za takovou obětavost, která nemusela vůbec skončit dobře.
I po našem střídání Nespeky pokračovaly ve svém platonickém tlaku, ale k mnoha vyloženým šancím to překvapivě nevedlo. Opravdu nebezpeční byli jejich hráči snad jen po rohových kopech a při mnoha jejich akcích byla znát nesehranost kmenových hráčů rezervy s posilami z áčka, kteří se mnoho situací snažily řešit individuálně, což jim ne vždy vycházelo podle jejich představ.
V o to větším kontrastu se naopak jevila bojovnost našich hráčů, kteří nevypustili jediný souboj, protože před sebou konečně viděli světlo na konci tunelu a první body v sezóně. Přeci jen dvanáct proher v řadě je hodně a hledat stále dokola síly s tím bojovat musí být strašně těžké. O to víc si kluků vážím, že to zvládli, a na konci sezóny se dokázali vydat ze všeho, co v nich ještě po tom šíleném podzimu zbylo.
Ale zpět k zápasu, protože v 81. minutě jsme měli obrovskou šanci, jak zápas definitivně zlomit. Patrik Řezníček našel ve vápně (kde se vzal, tu se vzal, nikým nečekán) Zdeňka Modálka a ten, překvapen tím, že se objevil v tak jasné šanci a nemá komu přihrát, vlastně z donucení vystřelil. Bohužel šla střela zblízka přímo do gólmana a ten míč odrazil, ani možná nevěděl jak. Vyražený míč měl ještě možnost poslat do sítě Martin Čeljuska a získat tak hattrick, ale bohužel zamířil těsně nad.
Poslední minuty zápasu měly logicky přinést tlak soupeře, ale ten se nějak zasekl a jeho marná snaha o něj se bortila díky jeho vlastním chybám a hlavně viditelné nervozitě. Přesto dokázal hru viditelně zrychlit a nutil nás tak k nedovoleným zákrokům, které přinášely nebezpečné standardky.
Ke konci zápasu jsme ještě jednou z taktických důvodů střídali, když ze hřiště odešel jeden z hrdinů tohoto zápasu Martin Čeljuska a nahradil ho Honza Volšík.
Pak už následoval jen závěrečný hvizd a velká úleva a radost čerčanských hráčů i diváků. Na třináctý pokus to konečně vyšlo a máme první výhru v okresním přeboru po zhruba deseti letech. Uznávám, tři body za půl sezóny je málo, ale přesto mají tyto body cenu zlata a pro jarní část sezóny, i přes naší velikou ztrátu, hodně znamenají.
Sobotní zápas odbojoval celý tým jako jeden muž a to bylo na průběhu zápasu to nejdůležitější. I když bylo na některých hráčích vidět, že do své bývalé formy mají daleko, tak nikdo nic nevypustil a to se konečně také projevilo i na výsledku. I přes tento týmový výkon je ale potřeba vyzdvihnout Martina Čeljusku, který konečně zase připomínal TOHO Čeldu z loňského roku, ale zároveň také ty, kteří ho v ofenzivě podporovali. Vidět byli hlavně Patrik Řezníček a Zdeněk Modálek, ale i Sváťa Řezníček a Martin Pánek. Jak už tu padlo, velký dík patří i Filipovi Voldřichovi a v defenzivě hlavně Liborovi Topičovi, který nejenže celou obranu oddirigoval, ale dokázal i vymazat nebezpečného afrického útočníka Nespek, který si i přes svou obrovskou rychlostní převahu a nepříjemný způsob hry mnoho nepříjemných zakončení nepřipsal. Navíc měl Libor situaci o to složitější, že od 61. minuty hrál se žlutou kartou a udržet se neoplatit časté provokace soupeře muselo být velmi těžké.
Je zcela zřejmé, že do jarní sezóny musíme posílit, a to nejen proto, že absence Lukáše Berky, Honzy Hofingera, ale vlastně i Filipa Voldřicha budou dlouhodobé, ale i proto, že náš tým v tomto složení není zas až tak konkurenceschopný, jak jsme si původně mysleli. Bojovnost sice může některé ze zápasů zvrátit na naši stranu, ale bohužel to nebude stačit. Navíc jaro je vždy těžší než podzim, protože týmy začínají bojovat o postup a sestup a mohou se tak dít v kombinaci s bohorovností týmů z klidného středu tabulky podivuhodné věci... Přes zimu si tedy musíme nejen odpočinout, potrénovat a doléčit šrámy, ale hlavně zapracovat na nových posilách, aby v tom kluci nezůstali sami. Bylo by škoda, abychom naše působení v okresním přeboru podtrhli nějakým ostudným celkovým výsledkem.

P.S.: Kromě mé fotogalerie k zápasu, kterou jako obvykle najdete pod článkem (ale také v záložce Fotogalerie), se můžete podívat i na jako vždy velmi povedené zápasové fotografie nespeckého šéftrenéra mládeže Luďka Rubliče, kterou najdete ZDE.

P.P.S.: Tímto bych také uzavřel anketu o bodový zisk áčka v posledních třech zápasech, ve které téměř polovina hlasujících správně tipla, že A tým bude bodovat pouze v jednom ze zmíněných zápasů. Tipujícím gratuluji k dobrému pocitu z výhry a zároveň vyhlašuji anketu novou, kterou nechám běžet až do prvního jarního zápasu. Jedná se o na první pohled odlehčenou anketu, která se přímo netýká Slavoje, ale přesto jde o téma velmi prestižní. Jak na tom tedy naši hráči, fanoušci, diváci, čtenáři a vůbec všichni, co na naše stánky někdy zavítají jsou? A o co vlastně jde? Podívejte se na homepage našich stránek a hlasujte. Jde o hodně :)!

Galerie k aktualitě