Dorost podruhé v řadě ztratil zápas po nerozhodném poločase

Dorostenci měli v nedělním dopoledním zápase možnost v přímém souboji s Trhovým Štěpánovem zabojovat o to, aby ho bodově dotáhli a do jara tak šli s minimální ztrátou na několik příček před sebou. Bohužel se to přes nadějný vývoj zápasu nepodařilo a ztráta na místa před námi se tak o něco prohloubila. Přesto není nic ztraceno, protože zhruba dvě výhry před námi je tabulka našlapaná až k osmému místu. A toto manko v půli soutěže, obzvlášť v dorosteneckém fotbale a při naší přeci jen trochu zlepšené hře v závěru podzimu, opravdu nemusí nic znamenat.

Do zápasu na tvrdém a zmrzlém povrchu jsme vstoupili aktivně, ale bohužel v podobném duchu pojal úvod i náš soupeř, a tak se nám nepodařilo získat výrazný úvodní tlak. Přesto jsme měli o něco málo více ze hry a šance v 5. minutě, kdy Adam Schnurpfeil prokličkoval od půlky hřiště přes několik hráčů soupeře, po gólu přímo volala. Bohužel gólman soupeře předvedl neméně pěkný zákrok jako Adam střelu, a tak jsme získali pouze roh, který jsme ale využít nedokázali.
Až téměř do 30. minuty se na obrazu hry nic zásadního nezměnilo. Byli jsme více na míči a snažili jsme se i více zakončovat. Naše střelba ale nebyla po hříchu moc nebezpečná a byla škoda, že jsme nedokázali využít chyb poměrně zmatečně hrající obrany Štěpánova. Naopak hosté se s kombinací moc nezdržovali a vše vsadili na nákopy a průnikové přihrávky do brejků. Tento způsob hry jim ale příliš nevycházel, hlavně proto, že naše obrana tou dobou na rozdíl od té soupeřovy hrála spolehlivě a všechny výše zmíněné přihrávky a nákopy s přehledem sbírala.
Je škoda, že jsme první půlhodinu nedokázali gólově zhodnotit. Celkově jsme byli v tomto časovém rozmezí lepší a ačkoli hra oboustranně neměla moc valnou úroveň, protože ta více méně odpovídala souboji posledního s předposledním, branku bychom si za předvedený výkon zasloužili.
Bohužel se ale skóre nezměnilo, a tak kolem 30. minuty začal soupeř hru srovnávat a ve 34. minutě přišla jeho první velká šance. Výkop hostujícího brankáře přeskočil našeho obránce a útočník Štěpánova šel sám na čerčanského gólmana Luboše Tožičku. Ten naštěstí dobře četl hru a včasným výběhem šanci soupeři sebral.
Hra se sice celkově srovnala, ale herní projev obou mužstev zůstal podobný, jako v předchozích minutách. My jsme více kombinovali a snažili se najít cestu do šance po zemi, soupeř spíše nakopával a sázel na to, že se nějaký nákop na mladé a hbité útočníky ujme a vznikne přečíslení. Bohužel se ani jeden z těchto herních systémů příliš neujal, a tak oběma mužstvům před půlí trochu došla šťáva a mnoha fauly rozkouskovaná hra ztratila na tempu.
Když už jsme u faulů, bylo zvláštní, jak tvrdé zákroky soupeře dokázal rozhodčí pustit. Obzvlášť jeden ze zákroků gólmana Štěpánova při jeho výletu mimo vápno, když skluzem kolíky napřed skosil jednoho z našich hráčů (myslím, že to byl Lukáš Hempl) byl hodně načervenalý, stejně jako šrám na noze našeho hráče. Překvapivě se ale ani nežlutilo a následný přímý kop, který jsme zkusili využít překvapivým signálem, ovoce nepřinesl.
Druhá půle začala hodně podobně jako ta první skončila. Fotbal to nebyl moc pěkný, hra byla hodně rozkouskovaná a kromě faulů (hlavně ze strany soupeře), toho nebylo moc k vidění. Způsob hry soupeře, byť nepříliš férový, na nás ale začal postupně platit. Někteří hráči se tvrdou a místy na dorostenecký fotbal neobvykle záludnou hrou nechali rozhodit a strhnout ke zbytečným protestům a diskuzím s rozhodčím. Na jednu stranu se to dalo celkem pochopit, ale přeci jen jim muselo být jasné, že to k ničemu nepovede a jen si rozhodčího proti sobě popudí. To se také povedlo a ke konci zápasu jsme to celkem pocítili.
Vzhledem k tomu, že jsme přestali hrát svůj fotbal a naše pozornost byla upřena na rozhodčího, soupeř se dostal do hry a jeho šance přibývaly. Přesto až na některé výjimky jeho akce nebyly nebezpečné a většinou končily chabou koncovkou.
Kolem 60. minuty už jsme se zase trochu uklidnili a na hře to bylo vidět. Opět se srovnala a začala zase vypadat jako fotbal. I my jsme se začali osmělovat dopředu a celkově to vypadalo, že by konečně na jedné nebo druhé straně mohl padnout gól. A vzhledem k tomu, jak zápas probíhal, se zdálo, že ten gól zápas i rozhodne, protože oba soupeři nebyli v tomto utkání na takové vlně, aby nepříznivý vývoj dokázali zvrátit.
A přesně to se také stalo. A mělo to hořkou pachuť nepochopitelna. V 77. minutě přišel protiútok soupeře, který byl ale nebezpečný jen díky snad metrovému dvojnásobnému ofsajdu. Proč ho NÁŠ čárový rozhodčí (raději nebudu jmenovat) neodmával nikdo z diváků nepochopil. Akci dva na jednoho už soupeř potom s přehledem zakončil střelou k tyči a my tak z ničeho nic prohrávali 0:1.
Tuto situaci nepochopili nejen diváci, ale ani čerčanští hráči a na jejich následném výkonu se to společně s předchozím stylem pískání hlavního rozhodčího hodně podepsalo. Snaha byla najednou poloviční a na nějaký tlak a snahu o vyrovnání to vůbec nevypadalo. Navíc se opět začaly množit naše protesty a diskuze, které rozhodčí s gustem trestal žlutými kartami a většinou to ještě doprovodil nějakým mravokárným pořekadlem. Ani se klukům nedivím, že postupně upadli do jakési apatie.
Vrcholem našeho zmaru pak bylo, když jsme v 84. minutě na vlastní půli hodili aut přímo na nohu soupeři a ten tak mohl jít znovu dva na jednoho. Akce byla opět s přehledem zakončena a brankář se mohl jen dívat (0:2). Pokud už nebylo rozhodnuto před touto brankou, tak teď už jasno bylo.
O tři minuty později ještě soupeř utekl po lajně už rezignovanému Dominikovi Šiškovi (jemuž se celkově, hlavně po psychické stránce, tento zápas jako jednomu z našich nejzkušenějších hráčů moc nepovedl), nacentroval před bránu, kde střelu útočníka ještě vyrazil gólman Luboš Tožička. Na následnou střelu do prázdné už ale nemohl zareagovat ani on, ani jeden z obránců, který se ho na brankové čáře snažil zastoupit.
I když už bylo rozhodnuto, tak přeci jen ještě došlo na další hádky a rozepře. Nejvíc nepochopitelná byla hlavně situace okolo gólmana soupeře, který vyběhl rozhodčímu dost tvrdě vynadat téměř na půlku a nehodlal se vrátit do brány. Na to že měl žlutou kartu byl celkem dost „odvážnej“ (kulantně řečeno). A přesto se nic nestalo, rozhodčí dělal jakoby nic a druhá žlutá nepřišla. Ne že by to na výsledku něco změnilo, ale tato situace jasně ukázala, že naši hráči si svými protesty během celého zápasu tuto „facku“ prostě vykoledovali. A opět k tomu bylo výchovné kázaní od rozhodčího. Prostě asi došel k názoru, že kluci potřebují dovychovat (což je možná i trochu pravda), a tak to vzal do vlastních rukou. Ať tak či onak, tohle by se zkušenému rozhodčímu stávat nemělo.
Konec zápasu už naši hráči více méně ignorovali, a soupeř mohl přidat ještě několik branek. I on už ale ubral na koncentraci, a tak se skóre neměnilo. Škoda, že jsme nadějně rozehraný zápas nedokázali dotáhnout do úspěšného konce a svojí nedisciplinovaností dali rozhodčímu šanci nás trestat.
Do jara toho budeme muset změnit hodně, hlavně přístup k tréninkům a i docházku na zápasy. Pokud se toto podaří, tak věřím, že kluci dokáží na hřišti prodat co umí. Ono i proti slabým soupeřům se v devíti vyhrává těžko. Pokud se tedy budou chtít dorostenci v tabulce posunout, tak DISCIPLÍNA je pro mnoho z nich to hlavní heslo pro jaro. Ať se jim to líbí nebo ne.

Galerie k aktualitě