Pomsta Janovicím chutnala sladce

To, že jsme Vrchotovým Janovicím měli po podzimu co vracet, ví asi každý, kdo se o čerčanský fotbal alespoň trochu zajímá. O motivaci jsme tedy měli postaráno a chuť po vítězství byla veliká. Jako komplikace se mohlo zdát, že jsme kvůli pracovním povinnostem Luboše Říhy museli nastoupit v nepříliš vyzkoušené sestavě s Ivanem Hájkem v brance. Naštěstí se ukázalo, že Ivan obstál více než se ctí a byl tak jedním ze strůjců našeho vítězství.

Vrchotovy Janovice se v soutěži trápí podobně jako my, jenže na rozdíl od nás získávají body alespoň doma, i když tedy způsobem, který rozhodně praktikovat nechceme. Bohužel jim tato „taktika“ stačila již na devatenáct bodů, přičemž plných šestnáct získali doma. To náš dosavadní zisk pouhých tří bodů před tímto zápasem v tomto směru vypadá směšně. Dovolím si ale tvrdit, že o tak moc hůř zase nehrajeme, aby byl reálný rozdíl tolik bodů. Tak to ale chodí a nám nezbylo než se soustředit na nadcházející zápas a pokusit se o odvetu na hřišti.
Bohužel začátek zápasu pro nás vyzněl dost neslavně. Na hrací ploše to rozhodně nevypadalo tak, že bychom se měli pokoušet o zisk bodů. Prvních deset minut jsme se vůbec nedokázali dostat do hry. Soupeř nás tlačil a my jeho šance odvraceli jen s vypětím sil. V naší obraně byl pěkný zmatek a místo nějaké konstruktivní obrany jsme jen se štěstím blokovali a odkopávali. Výsledkem byla i brzká žlutá karta pro Vojtu Židlíka, což mohlo být v následujícím průběhu také hodně mrzuté.
Obraz hry se začal měnit až kolem zmíněné desáté minuty, kdy jsme se sice částečně vymanili z tlaku Janovic, ale stále se nám nedařilo naše šance dotáhnout alespoň ke střele, když už ne do nějaké výraznější šance. Ve 13. minutě se po pěkné přihrávce Romana Neuberga málem dostal do šance Martin Čeljuska, ale k samotné střele jsme se opět neprosadili. O deset minut později už se dalo říct, že jsme přebrali otěže zápasu, ale stále to stačilo spíš na střed pole bez zakončení.
Ve 30. minutě se konečně zadařilo a z naší snad první výraznější šance se prosadil Martin Čeljuska, který po přihrávce Patrika Řezníčka utekl obraně a prostřelil gólmana Janovic (1:0). I když se Martinovi na jaře zatím moc nedaří, tak pořád je náš zdaleka nejlepší střelec a v noze to rozhodně má.
Tato branka nám do dalšího průběhu rozhodně pomohla, ale když to vezmeme zpětně, mohli jsme v tu chvíli už klidně prohrávat o dvě tři branky. Naštěstí jsme soupeřovy šance ubránili a sami skórovali z první velké příležitosti. Na to, jak první půlhodina ve skutečnosti probíhala se už ale historie ptát nebude (pokud si tedy za pár měsíců na tenhle zápas vůbec vzpomene).
Ve 37. minutě mohl naše vedení pojistit ještě Kryštof Straka, kterému mimochodem jeho nové ofenzivnější úkoly celkem svědčí, když šel zcela sám na gólmana, ale trestuhodně střílel přímo do něj. Byla to velká šance a mohli jsme jejího neproměnění následně hodně litovat. Od vstřelené branky jsme byli ale stále mnohem víc na míči než soupeř a i náznaků šancí jsme měli víc. Posledních pět minut poločasu už to vypadalo skoro podobně jak v úvodu, jen ale směrem na druhou branku. Bohužel se budu opakovat, ale i této fázi hry, kdy jsme nehráli vůbec špatně by slušelo výrazně častější zakončení.
Těsně před závěrečným hvizdem první půle jsme ještě celkem s přehledem přečkali sérii rohů soupeře a mohlo se jít do kabin.
Hned po poločase musel střídat Adam Schnurpfeil, kterého nahradila naše nová posila Vladimír Švorba. Ten si tak hned po zhruba týdnu od příchodu k týmu odbyl premiéru na hřišti a nutno dodat, že i když se viditelně snažil hrát opatrně a nekazit, tak obstál se ctí. Až se seznámí s týmem a získá více kondice poté, co dlouho nehrál, bude platnou posilou.
První minuty druhého poločasu se soupeř znovu pokusil přidat, ale stačilo to pouze na to, že hru opticky vyrovnal. Útoky ani jednoho z týmů nebyly nebezpečné a tak se toho na hřišti moc nedělo. Tento průběh hry platil i kolem 60. minuty, a i když jsme neměli téměř žádné „loženky“, tento způsob vedení zápasu nám celkem vyhovoval, obzvlášť, když ze hry jsme měli přeci jen víc. Hrát potřeboval hlavně soupeř a ten se do ničeho moc nehrnul, respektive jsme ho do ničeho zásadního nepouštěli. Až v 62. minutě přišla ojedinělá, ale o to nebezpečnější střela janovických, kterou ale skvěle zlikvidoval Ivan Hájek a poprvé v zápase nás hodně výrazně podržel.
O dvě minuty později jsme se do šance konečně dostali i my, když Čeldovi opět přihrával Patrik Řezníček, ale bohužel Martinova střela byla slabá a reálné ohrožení branky soupeře nepřinesla. O chvíli později byl Martin trenérem střídán a na hřiště se podíval i Míra Randák.
V 65. minutě přišel jeden z moc pěkných momentů zápasu, když po rohu Sváti Řezníčka nekompromisně hlavou zabil mič do sítě Libor Topič, k němuž brankář Jnaovic připlachtil příliš pozdě (2:0). Celkově se dá říct, že v tomto zápase byl Libor hodně vidět a hlavně hlavičkové souboje v obou pokutových územích si nemohl nechat ujít.
Po této vstřelené brance jsme hřiště již zcela ovládli. Zčásti proto, že nám druhý gól vlil sílu do žil a zčásti také ale proto, že Janovicím ji naopak sebral. Soupeř se nedokázal pořádně dostat ani za půlku a naopak naše šance se celkem množily (i když jejich nebezpečnost byla celkem diskutabilní). V 73. minutě střídal Patrika Řezníčka Vojta Kukačka, což v této fázi hry přeci jen přineslo na naše kopačky trochu více pohybu, protože Patrik už po velmi dobrém výkonu poněkud uvadal.
Zhruba pět minut před koncem základní hrací doby se zápas mohl ještě zdramatizovat. Ivan Hájek po střele soupeře míč pouze vyrazil k útočníkovi Janovic, kterého pak v osobním souboji neopatrně fauloval. Kopala se tedy penalta, ale Ivan svou chybu napravil, když skvěle vystihl směr střely a pokutový kop s přehledem zneškodnil. Tady se zápas zřejmě definitivně zlomil, protože pokud by branka padla, mohlo se na hřišti dít ještě ledacos nepěkného. Tento velmi důležitý okamžik tedy naštěstí dopadl v náš prospěch.
V 87. minutě šel ze hřiště spíš již z taktických důvodů Roman Neuberg a pár minut si tak mohl zahrát i Tomáš Rada. O minutu později se ještě do velké šance dostal Míra Randák, který se po přímém kopu hezky uvolnil, ale jeho střela bohužel mířila hodně vysoko nad. Poslední minuty utkání včetně dvouminutového nastavení se nesly ve znamení soupeřovy snahy o tlak, která ale končila před vápnem a my jsme naopak zkoušeli ještě nějaké rychlé protiútoky, které ale také nekončily nebezpečně.
Zápas se tedy podařilo vyhrát a konečně máme tři body. Ty jsou o to sladší, že jsme je získali právě proti Janovicím a ještě s nulou! Tu jsme (když nepočítáme kontumační výhry) udrželi naposledy před téměř rokem v květnu 2018, když jsme ještě ve trojce porazili týnecké béčko na jejich hřišti vysoko 5:0. Třemi brankami se tenkrát blýskl Martin Čelljuska a v bráně byl záskokem za Luboše Říhu Petr Burcev. Po jedenácti měsících tedy konečně další nula a „na svědomí“ ji má tentokrát Ivan Hájek, opět Lubošův záskok. Luboš tak na svou nulu stále čeká a budeme věřit, že se mu ji podaří získat co nejdříve. Už by to celkem chtělo :).
No a proč se o to nepokusit hned v příštím kole, kdy nás čeká opět velmi zajímavý zápas. Pojedeme do Přestavlk, kterým tak oplatíme soutěžní návštěvu po deseti letech z tohoto podzimu. Myslím, že derby na hřišti odvěkého soupeře po tak dlouhé době si nemůžete nechat ujít. Je to nedaleko tak ať vás v hledišti slyšíme co nejvíc. Bude to potřeba, tenhle zápas se bez emocí prostě neobejde!

Galerie k aktualitě