Dorostenci vedli, ale pak tak nějak bez šťávy samozřejmě prohráli

Zápas s Bystřicí nesliboval příliš vzrušující divadlo. Podle papírových předpokladů to vlastně mělo dopadnout tak, jak to nakonec dopadlo. Nám se letos daří jen velmi sporadicky a soupeř měl doposud na hřištích soupeřů celkem dobrou bilanci. My se navíc v minulém kole museli opět potýkat s nedostatkem hráčů, a tak bylo vůbec otázkou, jestli ze zápasu nebude další ostuda. Naštěstí se ukázalo, že na domácí zápasy se scházíme přeci jen snáz, ale to bylo vlastně tak nějak vše. Ani naše vedení v zápase nemohlo zakrýt to, že naší hře úplně chyběl náboj a vůle po vítězství.

Zápas nezačal v nijak oslnivém tempu, a i když byla hra vyrovnaná, tak nenabídla příliš zajímavou podívanou. Byla to spíš taková nakopávaná, která ústila v množství soubojů o vysoké míče a mnoho ztrát. Dvě úspěšné přihrávky za sebou na jedné nebo druhé straně byly spíš výjimkou. Že z toho neresultovalo mnoho šancí asi ani nemusím dodávat.
Po čtvrthodině hry jsme se sice ujali vedení, ale spíš tak trochu náhodou. Centr z křídla od Tomáše Proška, kterému předtím přihrál Adam Schnurpfeil, obránce soupeře promáchl, což gólman Bystřice nečekal, a tak Tomáš Vorálek mohl střílet téměř do prázdné branky (1:0). I když to nebyla nějak propracovaná akce, tak Tomáš byl ve správný čas na správném místě a to se také počítá.
Po vstřelené brance jsme začali víc hrát a také konečně držet míč na zemi. Tento způsob hry nám vyhovoval, protože kombinačně jsme v této fázi zápasu byli lepší. Soupeř i nadále zkoušel brejky nakopávanými míči, ale moc mu to nešlo a k ničemu zásadnímu to nevedlo.
Až ve 33. minutě předvedla Bystřice jednoduchou a rychlou akci, jejich hráč utekl po křídle naší obraně, nacentroval na asi nejlepšího bystřického hráče tohoto zápasu Martina Plška, který hezkou střelou vyrovnal (1:1). Akce to byla nečekaná, protože do té doby soupeř nic takového ani náznakem nepředvedl. Objektivně ale vyrovnané skóre nebylo úplně nespravedlivé, protože jsme sice byli o něco málo lepší, ale nebezpeční jsme také nebyli.
Po zbytek první půle se oba týmy vrátili k bojovné hře nevalné úrovně, a tak už se nic zásadního nestalo a vlastně snad ani nemohlo. Stejný obraz hry nabídl i druhý poločas, na hřišti se dlouhé minuty nic nedělo a když už se náhodou urodil náznak šance, většinou ho zazdilo mizerné zakončení. Oba týmy si v tomto směru mohli podat ruce. Zápas upadal do určité letargie, ze které ho bohužel vytrhl až velmi nepříjemný moment, kdy se hlavami srazili dva hráči a náš Ondra Mašek to odnesl tržnou ranou na obočí a musel do nemocnice na šití. Tímto bychom moc rádi poděkovali za ochotnou pomoc panu Martinovi Rousovi, který Ondru ochotně odvezl a po celou dobu zákroku s ním v nemocnici zůstal.
Ani tato situace ale oba týmy moc neprobrala a hra stále stála za … málo. Bystřice se na rozdíl od nás alespoň sem tam dostala ke střele a některé rány byly i celkem nebezpečné. V tomto směru mohli naši hráči poděkovat hlavně gólmanovi Tondovi Cajthamlovi, který rozhodně několika možným brankám zabránil.
Až v 72. druhé minutě ospalou atmosféru utkání narušila akce soupeře, kdy po postavením mimo hru zvánějící akci obešel našeho gólmana opět Martin Plšek a střelou do prázdné branky dostal Bystřici do vedení (1:2). To, že jsme byli v první půli o něco málo lepší a přesto jsme nedali víc branek, teď mohlo naše hráče mrzet, ale zdálo se, že je to nějak moc netrápí. Na jejich zápalu se obdržená branka nepodepsala ani směrem nahoru ani dolů a dál jsme si jeli poklidné až apatické tempo bez větších šancí.
Naopak Bystřice celkem ožila a logickým vyústěním byla deset minut před koncem další branka v naší síti. Padla po pěkné akci soupeře, když si bystřický Petr Rudolský pohrál s naší obranou, obešel asi tři hráče, kteří při pokusu o bránění padali jak kuželky a s přehledem zavěsil (1:3).
Ani to nás neprobralo a tak závěr zápasu patřil soupeři. Ne že by měl nějak výrazně navrch, ale my jsme se mu situaci ani moc znepříjemňovat nesnažili. Jen náš gólman si stále držel určitou úroveň a znovu nás několikrát podržel.
Výsledek 1:3 byl nakonec celkem spravedlivý. Body jsme si nezasloužili a vyšší prohra by zas asi vzhledem k předvedenému výkonu soupeře byla příliš. Nejspíš to tedy, jak jsme psal, dopadlo podle předpokladů a žádné překvapení se nekonalo. Překvapit se tak můžeme pokusit třeba hned v příštím kole na půdě spojeného týmu Jankova a Ratměřic. Soupeř to sice není neřešitelný, je se 13 body na 12. místě, ale hraje se venku... Kolik nás dorazí tentokrát? Toť otázka.

Galerie k aktualitě