V Pyšelích jsme málem dostali „kanára“

Z mého pohledu asi nejtěžší soupeř z právě skončeného „derby trojboje“ je za námi. Zápas v Pyšelích se nám výsledkově bohužel vůbec nepovedl a odvezli jsme si debakl 1:6. Už když jsem psal upoutávku na tento zápas, věděl jsem, že vyhrát tento zápas bude hodně složité, protože Pyšely mají velmi kvalitní tým i dobrou formu. Když jsem se ale pak dozvěděl, v jaké sestavě budeme kvůli mnoha absencím hrát, tak se možnost uspět posunula ještě blíže k teoretické rovině.

Zasloužená výhra Pyšel s možná až moc krutým výsledkem
Jak už jsem načal v perexu, tak do zápasu jsme šli s hodně netradiční sestavou. Z asi optimální základní sestavy nám chybělo čtyři až pět hráčů. Úplně se nám rozpadla obrana, kde bude bohužel na hodně dlouho chybět Kryštof Straka a tentokrát nemohl nastoupit ani Vojta Židlík a Vláďa Švorba. Záloha byla řekněme celkem kompletní, ale úplně nám zmizel útok. Nastoupit nemohli Martin Čeljuska, Patrik Řezníček (i když ten tedy patří spíš do zálohy) a Kryštof Kaplan. Navíc Míra Randák začal po dovolené jen na lavici. Na hrot se tak postavil Martin Augusta, který ale jinak hraje úplně jinde. V zápase se sice bil statečně, ale bylo vidět, že jeho post to prostě není. Jako „žolíka“ (a tak trochu specialistu na Pyšely) jsme v sestavě naopak v této sezóně poprvé přivítali Libora Topiče, který se sice nakonec stal tak trochu smutným hrdinou, ale zároveň jeho důraztná hra na soupeře platila a možná zabránila ještě větší „nakládačce“.
Také si nešlo nevšimnout, že s kapitánskou páskou nastoupil brankář Luboš Říha. Nešlo ale o žádný převrat nebo nespokojenost s dosavadním kapitánem Zdeňkem Modálkem. Skutečnost byla až legračně prostá. Zdeněk někam založil menší variantu kapitánské pásky a ta větší mu padala. To Luboš má ruce přeci jen o něco silnější, takže byl nový kapitán na světě. Tak jednoduché to někdy je :).

Půl hodiny jsme drželi naději
Pyšely se v úvodních minutách rozjížděly pomalu, ale přesto jim to i do kopce (pyšelské hřiště má totiž obdivuhodný sklon) stačilo na mírnou převahu. Už ve 3. minutě kopali přímý kop, který byl ale nesprávně nařízen poté, co si útočník Pyšel šlápl na balón a upadl. Střela šla naštěstí vedle a Luboš ji jistil, ale i tak to bylo určité první varování.
Kolem desáté minuty jsme hru opticky vyrovnali a dokonce přišly z nohou Honzy Vacíka a Sváti Řezníčka i naše první, byť spíše propagační střely. Tato „vyrovnaná“ pasáž byla ale krátká a vlastně nijak výrazná. Po zhruba čtvrthodině hry už Pyšely zase začaly tlačit. Zatím se ale jednalo o tlak spíš územní a žádné větší šance nepřicházely. Přesto nějaké to zakončení sem tam přišlo. Naopak my jsme už touto dobou dopředu v podstatě neexistovali a naše útočná bilance se zadrhla na těch dvou výše zmíněných střelách.
Kolem dvacáté minuty si oba týmy vyměnily pozdravy v podobě zahrávání přímých kopů. Pyšely po tom svém dostaly míč do brány, ale gól nebyl pro útočný faul uznán. Za nás Honza Vacík ani netrefil bránu. Potom přišlo opět několik minut, během kterých jsme soupeři, dejme tomu, také trochu zatopili. Několik rohových kopů a střel ale větší nebezpečí pro branku soupeře neznamenalo.

Jakmile Pyšely skórovaly, bylo jasno
I když jsme v první půlhodině několikrát nesměle zahrozili, tak Pyšely byly výrazně nebezpečnější a bylo čím dál jasnější, že se jedná o jeden z těch zápasů, ve kterých je zřejmé, že jakmile dá soupeř branku, tak vyhraje. Bohužel to vypadalo tak, že naší jedinou nadějí na nějaký ten bod, bylo doufat, že udržíme bezbrankový stav. A všichni víme, jak na tom jsme s čistými konty...
Ve 34. minutě už to ale Pyšely protrhly. Tak trochu doslova. Velmi tvrdou střelu z dálky Luboš vyrazil před sebe, ale míč už nestihl zpacifikovat. Přesto ještě zneškodnil i dorážku z bezprostřední blízkosti, ale na další už nestačil. Pyšelský Krámek míč „na sílu“ protlačil do brány (1:0). Sice přitom Luboše fauloval, když se mu prošel po ruce, ale nebylo to úplně vidět, a tak bych rozhodčího z nějakých nekalostí nepodezříval. Bohužel i takové branky padají a objektivně, kdyby nebyl uznán tento gól, stejně by dřív nebo později padl jiný.
A on taky padl hned o dvě minuty později. A o tom už žádné diskuze být nemohly. Hráč Pyšel se uvolnil na křídle, podél brankové čáry prošel až k vápnu, odkud přihrál pod sebe a jeho spoluhráč míč pohotově uklidil k tyči (2:0).
I v dalších minutách se obraz hry nezměnil. Pyšely byly lepší a naše hra dopředu neexistovala. Trestem pak byla třetí branka, kdy jsme sice odvrátili roh Pyšel, ale opakovaný centr už si v malém vápně adresáta našel a Luboš byl bez šance (3:0).

I přes vstřelenou branku už vlastně druhý poločas jen prohloubil naše trápení
Ve druhé půli jsme sice také sem tam vystřelili, ale nic nebezpečného to nebylo. K zajímavějším pokusům patřila třeba střela Romana Neuberga, která ale přišla z ostrého úhlu, a tak moc šancí na úspěch neměla. Pyšely si i po poločase udržovaly tlak, ale do nějakého drtivého extrému to nehnaly. Vzhledem k tomu, že už bylo nad slunce jasné, jak utkání dopadne, tak náboj zápasu přeci jen trochu opadl.
Celkem překvapivě jsme se v 66. minutě dočkali čestného úspěchu, když Míra Randák, který do druhé půle nahradil Kubu Charváta, hlavou „koníčkem“ na vzdálenější tyči zúročil pěkný centr Romana Neuberga (3:1).
Tato branka pro nás sice mohla znamenat určitou naději na případné vyrovnání, ale na obrazu hry bohužel nic nezměnila. Naopak Pyšely znovu trochu přitlačily a výsledkem kromě několika dalších šancí byla i série rohových kopů. V 74. minutě se jeden z nich ujal a to bohužel zrovna tím nejméně příjemným způsobem. Centr od rohového praporku si totiž do vlastní sítě srazil Libor Topič, který tak rozšířil svou již dost bohatou sbírku „vlastenců“ (4:1).
Tato branka nám asi sebrala poslední naděje a pravděpodobně i zbytky morálních sil. Výsledkem byly během následujících šesti minut další dvě branky Pyšel v naší síti. Nejdřív to byl opět průnik po křídle a zpětná přihrávka (5:1) a v 80. minutě ještě nekompromisně proměněná penalta, kterou Luboš sice vystihl, ale při její razanci neměl šanci zakročit (6:1).
Mezi těmito brankami jsme ještě dvakrát střídali (Míra Hložek za Honzu Vacíka a Dan Šturc za Romana Neuberga), ale nijak zvlášť to nepomohlo. Symaptická ale byla hlavně snaha Míry Hložka, který se v útoku snažil ze všech sil a několikrát dal gólmanovi Pyšel pocítit svůj důraz. Posledních deset minut už nic zajímavého nepřineslo, a tak jsme do kabin odcházeli s potupnou šestkou na krku.

Jednoznačná prohra, ale ostudou bych to úplně nenazval
Výsledek vypadá jednoznačně a může svádět k tomu, že se jednalo o podobně ostudnou prohru jako v poháru s rezervou Nespek. Tak tomu ale není. Nemá cenu spekulovat, jestli je konečné skóre kruté nebo zasloužené, protože na to se už nikdy nikdo ptát nebude. Důležité je to, že tyto dvě zmíněné prohry se od sebe nemohly víc lišit. Zatímco s Nespeky se jednalo o ostudu, kdy hodně našich hráčů nehrálo naplno a doslova se na to vybodlo, tak v Pyšelích to tak nebylo. Naše výrazně oslabená sestava (to není výmluva, ale konstatování) bojovala a nemůžu o nikom z našich hráčů říct, že by ze sebe nevydal všechno. Bohužel to nestačilo. Soupeř byl prostě lepší a zaslouženě vyhrál. Přesto jsme tentokrát ze hřiště mohli odejít se vztyčenou hlavou. Byla to prohra se ctí.
V příštím kole nás doma čeká rezerva Teplýšovic. Je jasné, že u „béček“ je vždy otázkou, v jakém složení se soupeř představí, ale i tak by Teplýšovice mohly být o něco snazším soupeřem. Ale pozor, zase ne o tolik. Po čtyřech zápasech jsou v tabulce hned za námi na pátém místě se dvěma výhrami (nad Krhanicemi a Drachkovem), remízou (ve Václavicích) a „povinnou“ prohrou ve Vrchotových Janovicích. Očekávám tedy spíš vyrovnaný zápas. Pro nás hovoří domácí prostředí, ale zároveň nám určitě nepomůže naše marodka a absence jednoznačných výher (vždyť být na čtvrtém místě se záporným skóre, to se jen tak nevidí). Věřím ale, že když se do zápasu pustíme naplno a nic nepodceníme, tak tři body zůstanou doma.

P.S.: Ještě bych se na závěr rád dostal k jedné situaci, která během utkání s Pyšely vzbudila dost emocí. Pyšely totiž chtěly po čtvrté střídat. Přiznám se, že nevím přesně jak to proběhlo (nevěnoval jsem této, pro mě nepříliš důležité situaci moc pozornost), protože nejen podle mě, střídání rozhodčí zatrhl, ale podle jiných ho pustil. V každém případě v zápise čvrté střídání není.
Jak asi mnozí víte, po coroně bylo umožněno ve fotbale dočasně střídat pět hráčů. Dále už se ale podle všeho pravidla různí podle úrovně soutěže. Profesionální týmy (a kdo ví které další ještě) mohou sice střídat pět hráčů, ale jen během třech střídání (aby se nezdržovalo). Na nižších úrovních jsou ale regule, podle všeho, jiné a dost možná se liší okres od okresu. Podle slov pana Dvořáka, který za nás na okres dochází, je v benešovském okrese možno do 80. minuty střídat jakkoli (tedy do počtu pěti hráčů) a až poté jsou nějaká omezení kvůli zdržování. Existují i další verze, které jsou ještě mnohem komplikovanější. Obávám se, že jak to doopravdy je, neví nejen většina hráčů (natož diváků), ale možná ani někteří rozhodčí.
V našem zápase to tedy podle jedné verze možná bylo tak, že Pyšely neoprávněně střídaly, ale dost možná, podle jiné verze, jim také střídání bylo upřeno neoprávněně (pokud to tedy nebylo po 80. minutě, což už si fakt nevybavuju). Nemám chuť ani důvod to teď někde pracně dohledávat, protože ať už to bylo jakkoli, na utkání to nemělo absolutně žádný vliv. Kdyby nám třeba neoprávněně střídající hráč vstřelil rozhodující gól, tak dobře, ale ve chvíli, kdy už bylo všechno rozhodnuto, jsou slova o nějaké kontumaci (která za neoprávněné střídání hrozí) prostě směšná. Jasně, pravidla platí pro všechny, ale za této situace je tohle prostě pod moji úroveň řešit.
Buďme rádi, že utkání se odehrálo na poměry vzájemných derby poměrně klidně (samozřejmě z velké části díky jasnému průběhu), i když samozřejmě nějaké křiky a hádky proběhly. Prohru prostě musíme umět přijmout. Ne třeba jako v Poříčí, kde rozhodčím oboustranně nepříliš citlivě řízené utkání neunesli výrazně neúspěšní domácí (1:5), resp. jeden z jejich hráčů, který po zápase pěstmi napadl asistenta rozhodčího (laika za hostující Úročnici) a pak i vedoucího týmu soupeře...

---

Dorost si také připsal nejhorší zápas sezóny
Dorostenci sezónu začali také úspěšněji než sezóny předchozí. Výhra a remíza z předchozích dvou utkání dávala naději i pro zápas v Postupicích. První poločas v mnohém připomínal poslední zápas dorostenců proti Nespekům. Zápasu dominovaly obrany a do přestávky tak branka nepadla. V 55. minutě jsme se dokonce ujali vedení (opět podobně jako proti Nespekům, i když tam to přišlo později). Branku vstřelil Luboš Tožička, ale naše radost netrvala dlouho. Už za dvě minuty bylo srovnáno a za dalších šest minut jsme prohrávali. Soupeř pak své vedení postupně navyšoval a naše druhá branka (Pavel Toula) přišla až v samotném závěru. Prohra 2:6, se hodně podobá výsledku áčka, a tak tento víkend můžeme jasně označit za neúspěšný, i když se naši bilanci trochu napravila naše přípravka.

Přípravka svůj druhý zápas zvládla na výbornou, žáci na soupeře čekali marně
Přípravka před víkendovým utkáním s posledními Krhanicemi měla na svém kontě pouze jediný zápas, který vysoko prohrála s Poříčím. Tentokrát to ale dopadlo mnohem lépe. Na naši branku z 10. minuty ještě soupeř stihl obratem odpovědět a poločas tak skončil pro nás trochu neslavně pouze 1:1. Druhá půle už byla ale zcela o něčem jiném. Poměrně rychle jsme se totiž ujali vedení 3:1. Soupeř pak ještě vykřesal naději snížením na 2:3, ale to bylo z jeho strany více méně vše. My jsme pak ještě přidali tři góly a utkání tak poměrně jednoznačně ovládli 6:2.

Přestavlky/Čerčany : Krhanice 6:2 (1:1)
Naše sestava: Škvor Jan (B+K), Brožík Matěj, Škvor František, Kaprálek Jan, Novák Radek, Stejskal Denis, Pfeffer Daniel, Micka Jaroslav, Micka Zdeněk, Vejmelka Milan, Podešva Patrik; Škrobánek Václav, Ravlinko Roman
Naše branky: 2x Škvor František a Škvor Jan, 1x Pfeffer Daniel a Kaprálek Jan

Mladší žáci měli o víkendu sehrát také domácí utkání s Krhanicemi, ale soupeř se ze zápasu omluvil pro nedostatek hráčů. Utkání tak bude přeloženo na nějaký doposud neurčený termín.

Galerie k aktualitě