Výhra nad Miličínem posunula A tým na 2. místo neúplné tabulky

Sobotní zápas s Miličínem byl jeden z těch klíčových pro vývoj zbytku sezóny. Před víkendovým kolem naší soutěže byl miličínský klub na třetím místě tabulky právě před Slavojí a navíc měl lepší podzimní vzájemný zápas, když nás na svém domácím hřišti v upracovaném zápase přehrál těsně 2:1. Miličínu jsme tedy měli co vracet a navíc bylo potřeba neztratit kontakt s SK Pyšely.

Utkání se hrálo v sobotu za pro diváky krásného, teplého a slunečného počasí. Hráčům by asi vyhovovalo spíše o pár stupňů méně, ale téměř letní počasí se příznivě promítlo na návštěvě a hned od úvodních minut měl tak náš tým výbornou diváckou podporu. 
Hned na úvod je také potřeba pochválit kapitána Honzu Hofingera, který na zápas dorazil, i když nebyl zdravotně zcela v pořádku. Bez něj by totiž, vzhledem k dlouhodobé absenci Martina Pánka a snad kratšímu zranění Zdenka Modálka, zela v naší záloze dost špatně řešitelná díra. Takhle ale mohl trenér Martin Procházka postavit téměř kompletní sestavu a výrazně tak zvýšit naději na úspěch v tomto důležitém zápase. Je třeba ale také říct, že Miličín dorazil na naše hřiště v dost pozměněné sestavě oproti podzimnímu zápasu, a jak se později ukázalo, na jejich hru to mělo poměrně velký vliv.
Od prvních minut bylo vidět, že se soupeř nikam moc nepohrne a bude vyčkávat na svoji šanci. Hráli opatrně a dali nám možnost si vytvořit určitý počáteční tlak. Bohužel se nám ho ale nepodařilo přetavit na nějakou větší šanci, a tak se kolem desáté minuty začala hra opticky vyrovnávat. K soupeřovu vápnu jsme se sice dostávali častěji než Miličín k našemu, ale stále to nemělo kýžený efekt. 
Až ve 13. minutě si Martin Čeljuska naběhl na opravdu krásnou přihrávku do uličky od Kryštofa Straky a zcela sám před brankářem Miličína věděl, co má dělat. Zkušenou střelou k tyči nedal gólmanovi šanci. Ten směr jeho střely vystihl, ale dosáhnout nemohl. Byla to moc pěkná fotbalová akce!
Hned o minutu později se hráči Miličína dožadovali penalty po zákroku naší obrany ve vápně, ale musím se přiznat, že ze své pozice jsem neviděl, jestli k faulu došlo nebo ne. V každém případě se nepískalo a hned nato jsme pro změnu měli velkou šanci my. Branka tedy, jak vidno, zápasu prospěla a začalo se hrát oboustranně aktivněji a odvážněji. Hlavně soupeř se začal osmělovat přeci jen o něco víc. 
Kolem 20. minuty se obraz hry ustálil na stavu, kdy jsme byli více na míči, hráli jsme docela kombinačně a měli poměrně častou střelbu. Té se ale bohužel nedařilo přidat na přesnosti a důrazu, takže naše hra nevypadala příliš nebezpečně. Soupeř se také snažil hrát, ale nevedlo se mu nás zatlačit a jeho hra působila trochu zakřiknutě. Od této pasáže hry jsme tedy měli platonický tlak, ale k ničemu nadějnému to nevedlo. Je škoda, že se nám nedařilo navýšit skóre, protože jsme byli po celý dosavadní průběh poločasu lepší a náskok jedné branky by nás v dalším průběhu mohl mrzet. Ostatně jako třeba v podzimním zápase v Miličíně.
Ve 35. minutě přišel pravděpodobně zlomový okamžik utkání. Chytrou Čeldovu přihrávku za obranu doběhl, místo v ofsajdu stojícího Patrika, Sváťa a nestíhající obránce soupeře ho neobratně fauloval ve vápně. Bylo to jasné a nemohlo následovat nic jiného než penalta. Míč si postavil Honza Hofinger a střelou k pravé tyči zvýšil na 2:0. Brankář Miličína se natahoval jak mohl, ale stejně jako při první brance mu střelec nedal žádnou šanci. Pokud do té doby mohl MIličín myslet na třeba i náhodné vyrovnání, tak teď, nedlouho před konce poločasu (branka padla ve 37. minutě) už se naděje povážlivě ztenčila. Pokud by chtěl ještě bodovat, musel by radikálně změnit svoji hru, která bez většího důrazu a nápaditosti neměla šanci na úspěch.
Do konce poločasu se sice aktivita obou týmů zvýšila, ale na rozložení sil na hřišti to nemělo valný vliv. Stále jsme byli o něco lepší a je škoda, že se nám nepodařilo během prvních 45 minut vstřeli ještě alespoň o branku víc. Miličín sice také nějaké šance měl, ale bylo jich málo. Podle toho, jaké měl Miličín před zápasem skóre bych čekal o dost aktivnější hru směrem dopředu.
Druhý poločas jsme začali opět aktivněji a zdálo se, že se gól (téměř) do šatny na soupeři podepsal. Jeho hra byla ještě méně aktivní než v první půli a dovolili nám tak se bez výrazného úsilí dostat do poměrně souvislého, i když zdaleka ne drtivého, tlaku. Bohužel totiž stále platilo, že naší největší slabinou bylo zakončení.
V 56. minutě ale přišla, alespoň pro mě, nejhezčí akce utkání. Patrik Řezníček utekl soupeřům a povodil si i posledního obránce. Z kličky pak zcela nezištně přihrál dobíhajícímu Martinovi Čeljuskovi, i když byl sám již ve velmi nadějné pozici. Martin střílel už v podstatě do prázdné a tento gól byl (při vší úctě k Čeldovi) hlavně Patrikův. Krásná akce, skvělé gesto a vedení 3:0. 
Po třetí brance v síti Miličína už, ve stále velmi teplém počasí, naše aktivita logicky trochu uvadla a do hry se dostal i soupeř. Pozičně se jeho hra o něco zlepšila, ale zase čím dál častěji přicházely naše brejkové akce, které mohly kdykoli skončit gólem. Ale neskončily... Naopak v 64. minutě přišlo od miličínských varování, že je s nimi třeba ještě počítat, protože po rohu z ničeho nic nastřelili břevno. 
O pár minut později už začal trenér Slavoje na hřiště posílat čestvé hráče, a tak se během krátké chvíle na hřiště dostal Matěj Purkard místo Filipa Voldřicha, Kuba Charvát za Patrika a chvíli na to i Míra Randák místo Martina Čeljusky. Obraz hry to ale příliš nezměnilo. Soupeř se sice snažil hrát, ale jeho útoky do plných byly o poznání méně nebezpečné než naše brejky. V 81. minutě se na hřiště podíval i Dominik Šiška, který nahradil Sváťu Řezníčka.
Zápas se chýlil v poklidu ke konci, a když v 88. minutě Kuba Charvát zblízka ve velké šanci hlavičkoval do gólmana, zdálo se, že už se nic nestane a gólmanovi Slavoje Lubošovi Říhovi bude možno pogratulovat k první nule v našem dresu. Bylo by to hezké, ale bohužel si bude muset ještě počkat. Zřejmě již z nedostatku koncentrace v závěru utkání naší obraně utekl útočník soupeře, vyhrál souboj s dobíhajícím Vojtou Židlíkem a Lubošem Říhou a i přes veškerou snahu zpět sprintujícího gólmana a vracejícího se Romana Neuberga Miličínu zařídil snížení. Okamžitě po rozehrání byl zápas ukončen. Tři body jsou doma, to je nejdůležitější, ale té nuly trochu škoda je.
Po zápase se všichni sháněli po výsledcích týmů, které jsou v tabulce okolo nás, ale Krhanice bohužel tentokrát přesvědčivě vyhrály nad posledním týmem Lešan, a jak se později ukázalo, Votice B si svůj zápas s mužstvem Pyšel odložily až na květen. Takto jsme tedy v tabulce přeskočili nejen našeho soupeře, ale i Pyšely a jsme na druhém místě. Tabulka je ale velmi vyrovnaná. Krhanice na prvním místě sice stále kralují se 40 body (což je o osm víc než máme na druhém místě my), ale za námi jsou čtyři týmy v rozmezí 28 - 31 bodů (a to mají Pyšely navíc již zmíněný zápas k dobru). 
Bude to tedy ještě zajímavé, ale rozhodně je lepší být aktuálně na druhém, než čtvrtém místě. Příští zápas hrajeme s Úročnicí, ale pozor, na umělce v Benešově. To může být výhodou pro soupeře, protože na tomto povrchu teď, vzhledem k rekonstrukci vlastního hřiště, hraje všechny domácí zápasy. Také nesmíme zapomenout, že po úspěšných zápasech s těžkým soupeřem, máme s podobnými týmy občas problémy. S Úročnicí to bude navíc pravděpodobně poměrně úmorný zápas. Dostávají hodně málo branek a s tejně málo jich dávají. Výsledkem je nejvyšší počet remíz v soutěži (7 ze 17 zápasů). Když k tomu přidáme, že my jsme tým s druhým nejvyšším počtem remíz, tak se nabízí si vsadit na kříž. Ale nejen, že to nejde, my ani remízu nechceme. Chceme vyhrát a postoupit!
 

Galerie k aktualitě