Tři body ze zápasu s Úročnicí z benešovského azylu se počítají

V sobotu odpoledne jsme se na benešovské umělce utkali s prvním týmem Úročnice, který zde hraje letos své domácí zápasy. Prostředí je to sice po technické stránce dokonalé, ale takové neutěšené bez zázemí i občerstvení. A stejně tak neutěšeně vypadal i samotný zápas. Padlo sice šest branek, ale ke koukání to moc nebylo.

Vzhledem k aktuálním absencím v naší záloze (Zdeněk Modálek, Vojta Židlík a Standa Horčička) se pro tento zápas do sestavy vrátil Martin Pánek a na lavici usedl po svém zimním příchodu poprvé i Honza Volšík.
Zápas nezačal v nijak zásadním tempu, a až do sedmé minuty se na obou stranách vlastně nic zajímavého nestalo. V sedmé minutě snad v první povedené akci zápasu trefil po přiťuknutí od Martina Čeljusky kapitán Honza Hofinger z dálky po zemi krásně k tyči. Vedení 1:0 tak brzy bylo velmi příjemné a důležité, protože Úročnice je známá svým houževnatým stylem hry, kdy se nevzdává a o výsledek urputně bojuje do poslední minuty.
Starosti o výsledek jsme se mohli ještě více zmírnit již ve 12. minutě, kdy Filip Voldřich přihrával Sváťovi Řezníčkovi a tomu se povedlo skórovat. Branka ovšem nebyla uznána pro hodně diskutabilní ofsajd odmávaný úročnickým čárovým. Nedalo se nic dělat, museli jsme bojovat dál.
Kolem 15. minuty jsme byli stále lepším týmem, ale zakončení vázlo a tak byl rozdíl ve skóre stále pouze jedna branka. Trestem za nedůraz v útoku nám byla 17. minuta, kdy po ojedinělé akci soupeře přišel centr téměř od rohového praporku a nabíhající útočník Úročnice předskočil obránce a zblízka střílel na bližší tyč. Bylo vyrovnáno a bylo jasné, že jako obvykle to s Úročnicí nebudeme mít jednoduché.
Soupeře navíc vyrovnání viditelně povzbudilo a my se začali propadat do jakési zvláštní ospalosti tohoto hřiště bez diváků (bylo zde více čerčanských než papírově domácích úročnických). Hra se tak opticky vyrovnala a i nebezpečnost útoků obou týmů byla hodně podobná. V této fázi utkání vypadalo na jasnou remízu. Nám se stále nedařilo dostat do obrátek a tak kolem 30. minuty soupeř pomalu začínal přebírat aktivitu. Výsledkem byly jeho krásné dalekonosné střely, kdy první dokázal Luboš Říha vytáhnout nad branku a druhá skončila na břevně. Z dalších akcí Úročnice prozměnu dvakrát nastřelila tyč. Luboš si tentokrát branku postavil opravdu dobře. V této fázi zápasu jsme si ale dost výrazně koledovali o gól a bylo potřeba něco změnit, protože jinak by zápas nedopadl dobře. Popravdě bylo s podivem, že to zatím bylo pouze nerozhodně.
O pár minut později se ale znovu ukázalo, že fotbal nemá logiku a přestože byla Úročnice lepší, do vedení jsme šli my. Pohlednou rychlou akci založil Martin Pánek, přihrál po lajně Romanovi Neubergovi a ten hezkým centrem na malém vápně našel Martina Čeljusku. Ten na bližší tyč prostřelil gólmana podobně, jako úročnický útočník Luboše o 25 minut předtím. Tato akce pro nás byla opravdu vysvobozením v nouzi.
Gól téměř do šatny přeci jen probral oba týmy k větší aktivitě (tedy hlavně nás) a v nastaveném čase první půle nejdříve útočník soupeře přeloboval vyběhnuvšího gólmana Čerčan a míč jen těsně minul levou tyč, aby pak z protiútoku Patrik Řezniček prováhal pravý okamžik ke střele a Čelda vystřelil mimo.
Ve druhé půli jsme se vrátili k předpoločasové pasivitě a soupeř tak neměl moc práce nás zatlačit. Naštěstí se velmi rychle unavil a tak se hra zklidnila a „zneutralizovala“. Zápas začal působit dost nevýrazně a hra z obou stran nebyla ke koukání.
Naštěstí jsme to byli my, komu se z toho marastu podařilo najít cestu jako prvnímu. Kryštof si vzpomněl na svoji krásnou uličku ze zápasu s Miličínem a vystřihl podobnou. Stejně jako předtím si jako adresáta vybral Martina Čeljusku. Ten sice napoprvé gólmana neprostřelil, ale vyraženou střelu už do sítě dopravil. Vedení 3:1 bylo o dost příjemnější, ale Úročnice už hodněkrát dokázala stáhnout i větší ztrátu, tak bylo potřeba se mít i nadále na pozoru.
Ve třech čtvrtinách zápasu Martin Procházka začal střídat. Vzhledem k tomu, že zápas byl čím dál více bojovný a silový, příchod Míry Randáka místo Čeldy byl dobrou volbou.
V 60. minutě se nám povedl na tento zápas až překvapivě pěkný útok. Akci založil Lukáš Berka přihrávkou na Patrika, který si v běhu „hokejově“ několikrát kolem vracejících se obránců vyměnil míč s Filipem Voldřichem a ten nakonec z malého vápna zakončoval do odkyrté brány vyšachovaného gólmana Úročnice (1:4). Opravdu hezká akce a stejně jako Kryštof i Patrik si svou přihrávkou před prázdnou vzpomněl na minulý zápas.
O pár minut později vystřídal Kuba Charvát právě Patrika a hned se zapojil do dalšího pohledného brejku po ose Míra Randák, Kuba Charvát a Filip Voldřich. Tentokrát se bohužel gólově neurodilo a protože odvěké pravidlo nepravidlo, že „nedáš – dostaneš“ sem tam platí, hned z následující akce jsme inkasovali. Brankář byl bezmocný a vedli jsme opět jen o dvě branky.
V 80. minutě Úročnice začala stupňovat svůj tlak a bylo zřejmé, že i přes dvoubrankové vedení jsme ještě zdaleka neměli vyhráno.
V 82. minutě se na hřiště ve svém prvním zápase ve velkém fotbale dostal i Honza Volšík, který nahradil Sváťu Řezníčka. Hned v první jeho akci byla znát určitá nervozita a neobratný faul byl zbytečný, ale v následujícím průběhu už se Honzova hra jen lepšila.
Pět minut před koncem nám rozhodčí opět odpískali velmi problematický ofsajd a nervozita začala gradovat. Na hřišti se to začalo nejen hádat, ale i strkat a nechybělo mnoho, aby se strhla rvačka. Ještě že je Lukáš Berka na hřišti celkem kliďas a jen tak se vyprovokovat nenechá.
Následovalo naše poslední střídání, když Martina Pánka nahradil Matěj Purkard (bylo to takové symbolické střídání generací, protože věkový rozdíl těchto dvou je 31 let).
Hned v následné akci Míra Randák jasně fauloval soupeře a žlutá karta byla na místě. Míra si svými zbytečnými protesty koledoval i o červenou a ještě že se ho včas povedlo odstrkat pryč. Bylo by škoda, kdyby si opět červenou kartou zkazil svůj poměrně povedený návrat na hřiště po několika měsících.
Hra už z fotbalu v těchto minutách moc nenabízela a ani jeden z týmů už nedokázal zkompletovat nějakou kloudnou akci. Zato hádek a strkanic přibývalo a tak rozhodčí pravděpodobně využil toho, že na hřišti nebyla časomíra a odpískal konec asi o dvě minuty dřív. Tedy pokud mě mé stopky neklamou. Pro nás to tak vzhledem ke skóre bylo lepší a výsledkem těch dvou minut by už pravděpodobně bylo stejně jen vyloučení na jedné nebo druhé straně.
Zápas to nebyl vůbec pěkný, ale hlavně, že jsou tři body doma. V dřívějších utkáních jsme po podobném průběhu většinou body ztráceli, tak budeme věřit, že to tentokrát nebyla náhoda a naučili jsme se na tento průběh hry reagovat.
V příštím zápase nás čeká Bystřice, která se propracovala již na 4. místo před Miličín a v případě výhry by se mohla dostat i před nás. Hlavně nesmíme podlehnout dojmu, že když jsme u nich dokázali zvítězit 4:0, že vše půjde samo i teď. Dvaatřicet bodů Bystřici jistě nikdo zadarmo nedal. Už sice šestkrát prohrála a my pouze dvakrát, ale přesto je rozdíl mezi námi pouze tříbodový. Tak moc nás mohou mrzet ty časté ztráty ze zbytečně remízových zápasů...

Galerie k aktualitě