Konečně začínáme vyhrávat i zápasy, které nám úplně nesednou

Konec sezóny se začíná přibližovat a každý zápas je najednou víc než důležitý. Nejenže musíme stíhat Krhanice, které už zase začaly vyhrávat a doufat, že Pyšely ještě někde ztratí, aby nešly před nás, ale také musíme odrážet útoky ze spodních příček tabulky. Jedním takovým nebezpečným zápasem byl souboj s Bystřicí, která se v poslední době hodně zvedla.

Už před zápasem bylo jasné, že toto utkání nebude jednoduché. V kombinaci s jeho důležitostí to zápasu dávalo nečekaný náboj. Bystřici jsme na podzim sice porazili 4:0 na jejich hřišti, ale to byl úplně jiný zápas, protože Bystřice v té době neměla zdaleka tu formu co teď. Také se nedalo předpokládat, že způsob hry na brejky, který nám tak pomohl v Bystřici, bude fungovat i teď doma, když bychom naopak měli hru tvořit my. Předpoklady jsou ale jedna věc a realita věc druhá...
Zápas začal poměrně vyrovnaně a nikdo se do žádného většího tlaku nehrnul. Vyměnili jsme si ze soupeřem nepříliš nebezpečné útočné pozdravy a po prvních oťukávacích minutách začala iniciativu přebírat Bystřice. Ve třetí minutě zahrozila z brejku po neodpískaném faulu na našeho hráče, ale Luboš Říha perfektně zakročil (tohle byl jeden ze lomových momentů, protože kdyby se Bystřice hned na začátku ujala vedení, měli bychom to velmi těžké). Hra se kolem páté minuty pomalu začala přesouvat na naší polovinu a snad první naší větší šanci měl až Patrik Řezníček kolem 10. minuty. Bohužel jeho zakončení bylo velmi slabé a nemělo šanci na úspěch.
I když jsme se na polovinu soupeře podívali opravdu jen vyjímečně, tak bystřický tlak nebyl zatím nijak nebezpečný. Ve 13. minutě je tedy za to po našem prvním souvislejším zámku potrestal Honza Hofinger, který šel důrazně za na první pohled ztraceným míčem v rohu malého vápna soupeře. Proti brankáři a obránci měl malou šanci, ale podařilo se mu míč vybojovat a přihrát před úplně prázdnou branku Martinovi Pánkovi, který snad lehčí branku ve své dlouhé kariéře ještě nedal. Tato branka jde jednoznačně za Hofou, který svým důrazem celou akci „zařídil“.
Po vstřeleném gólu se hra opticky trochu srovnala. Na míči byl asi více stále soupeř, ale už jsme se do šancí dostávali i my. Bohužel šance na naší, ale i bystřické straně nebyly nebezpečné a tak se hra začala propadat do poměrně nezajímavé šedi.
Po pár minutách od obdržené branky se ale Bystřice oklepala a opět alespoň opticky přebrala iniciativu. Kdyby se v utání vedly statistiky o držení míče, tak bychom se asi divili, jak nízké by naše číslo bylo. Dá se říct, že zhruba od 25. minuty jsme si koledovali o vyrovnání, ale soupeř měl opravdu špatné zakončení a jen díky tomu jsme stále vedli i před půlí. Posledních pár minut prvního poločasu jsme opět trochu zabrali, ale také to k nějakému nebezpečnějšímu zakončení nevedlo.
Začátek druhé půle byl relativně vyrovnaný, ale oboustranně nepřesný. Sem tam se sice nějaká šance urodila, ale zakončení stále oboustranně nic moc. Za zmínku stála například Čeldova šance z 50. minuty, kdy se moc pěkně uvolnil, ale střela se mu opět nevešla mezi tyče.
Až do 60. minuty se nic neměnilo, soupeř bez efektu tlačil, my sem tam zahrozili. Vše bez zakončení, které by stálo za zmínku. Pak ale Hofa z ničeho nic nečekaně rozehrál velmi rychle přímý kop ze středového kruhu na křídlo na Sváťu, ten nacentroval na vzdálenější tyč na Filipa Voldřicha, ale centr byl přetažený, a tak Filip ze záklonu trefil hlavou jen břevno. Odražený míč naštěstí do branky dorazil zblízka hlavou dobíhající Martin Pánek. Byla to hezká a rychlá akce, která jak kdyby nepatřila do tohoto nezajímavého zápasu. Rázem jsme vedli 2:0 a hned bylo veseleji. Je ale potřeba si přiznat, že soupeř byl v dosavadním průběhu o něco lepší a naše dvoubrankové vedení moc spravedlivé nebylo.
Po rozehrání se vše rychle vrátilo do starých kolejí. Bystřice se snažila tlačit a my sem tam utíkali do brejkových situací. Zřejmě jsme se snažili hrát stejně jako na podzim v Bystřici, ale postrádalo to tu lehkost a rychlost, kterou to mělo předtím.
Přesto se v 72. minutě znovu zadařilo a po centru Romana Neuberga, kterému se gólové centry v posledních kolech začaly hodně dařit, Sváťa střílel téměř do prázdné branky, protože se gólman soupeře nestihl včas přesunout.
Byli jsme opravdu (i když trochu se štěstím) mistry v produktivitě. Soupeř měl držení míče možná i 60-70 %, ale bylo mu to bez pořádného zakončení k ničemu. Naopak, my jsme po minimu šancí vedli najednou už 3:0.
75. minuta a obraz hry byl pořád neměnný. Jediný rozdíl byl v tom, že nám vstřelené branky přinesli více chuti do hry a naše brejky začaly být sem tam i nebezpečné. Také se hra oboustranně přitvrdila a Martin Procházka se na lavičce dostával do varu. Naštěstí to rozhodčí přehlížel.
V 81. minutě se ale dočkal i soupeř a po centru a střele z malého vápna nedal Lubošovi šanci zakročit. Snížení na 3:1 už ale přišlo pozdě.
Ve zbylých deseti minutách se ve velké šanci ještě ocitl střídající Míra Randák, kterému se ve skluzu podařilo míč protlačit přes gólmana, ale střelu to zbrzdilo a tak obrana stihla ještě včas odkopnout. Naopak na druhé straně nás dnes již po několikáté zachránil Luboš a je velká škoda, že mu první nula v čerčanském dresu opět unikla jen o pár minut. Těsně před závěrečným hvizdem měla Bystřice ještě jednu velkou šanci, ale to už běžela 93. minuta a ani případné snížení by dělbu bodů nepřineslo.
Zápas to nebyl moc hezký, byl ale plný nasazení a bojovnosti. Kluci si u něj určitě moc neodpočali a snad tedy nebudou chybět síly zítra v Jírovicích. Určitě je ale pozitivní, že se nám podařilo zápas tohoto druhu (stejně jako třeba ten minulý proti Úročnici) dovést do vítězného konce, protože na podzim se nám urvat nasazením zápasy, které nebyly zrovna „naše“, nedařilo.
Takže tři body jsou doma, ale na odpočinek moc času nezbývá, kolotoč pokračuje v úterý v Jírovicích a opět MUSÍME vyhrát a doufat, že naši soupeři ztratí. Přijďte Slavoj podpořit, a když ne, tak aspoň držte palce.

Galerie k aktualitě