Den vítězství oslaven stylově vítězstvím

Ve sváteční úterý si náš A tým neodpočinul a vybojoval druhý zápas „anglického týdne“ (sobota / úterý / neděle). Právě na Den vítězství byl totiž odložen zápas 14. kola (prvního jarního) v Jírovicích. Do zápasu jsme nastoupili opět v nekompletní sestavě, protože stále chybí dlouhodobě zraněný Zdeněk Modálek, Standa Horčička po trestu, nově také zraněný Libor Topič a brankář Luboš Říha, který je v zahraničí. K dispozici nebyli také Míra Randák a Matěj Purkard. To už je na jeden zápas poměrně dost. V sestavě se tak opět dostal ke slovu Martin Pánek a naštěstí byl opět po dvou zápasech k dispozici i Vojta Židlík. V bráně po delší zdravotní odmlce nastoupil Petr Burcev.

Zápas od začátku nevěstil jednoduché vítězství. Ne že by Jírovice byly tak dobrý tým, ale šest kol před koncem stále ještě nemají zdaleka jisté setrvání v soutěži pro příští rok, a jak známo, týmy v podobné situaci se občas vzepnou k nevídaným výkonům. A to že Jírovice umí i na favority ukázaly na podzim, když doma porazily vedoucí Krhanice a sebraly jim tak první body v sezóně.
Na hřišti v Jírovicích, které je u potoka obklopené vysokými stromy, bývá obvykle vlhko a chladno, ale tentokrát, vzhledem k letošnímu teplému a suchému jaru bylo hřiště vyprahlé a tvrdé a rozhodně nebylo chladno.
Soupeř do zápasu vletěl opravdu zhurta. Nestihli jsme se ani rozkoukat a již vyslal opravdu výživnou střelu do břevna, která připomněla podobnou ránu Honzy Hofingera na jírovickém hřišti z loňské sezóny. Bylo to jasné varování, že to v tomto zápase nebudeme mít jednoduché, a že soupeř rozhodně branku dát umí.
Od první minuty nás soupeř tlačil a do hry nás moc nepouštěl. Pomalu utahoval šrouby a vypadalo to, že se budeme zuby nehty bránit. To ale není nic, co by se líbilo našemu kapitánovi, Honzovi Hofingerovi, který v 8. minutě dlouhým nákopem vyslal do šance Martina Čeljusku, ten si obhodil obránce a prudkou ranou do horní části branky načal skóre. Jírovičtí se hodně vztekali, protože to byla prakticky naše první útočná akce, která stála za řeč.
Již před vstřelenou brankou byl z našeho týmu na hřišti nejvíc vidět Honza Hofinger, který opravdu nechtěl tento zápas ztratit a bojoval jako lev o každý míč. Touto aktivitou strhnul i zbytek mužstva a podpořeni vstřeleným gólem jsme prozměnu převzali aktivitu my. Najednou jsme se před brankou soupeře objevovali mnohem častěji než jírovičtí, ale nemohli jsme se dostat k nebezpečnému zakončení. Pouze prudká střela Lukáše Berky, která ale bohužel nemířila mezi tyče, smrděla gólem. Smůlu v zakončení Slavoje nakonec opět protrhl Čelda, který ve 12. minutě po přesné přihrávce z rychlého protiútoku od Patrika Řezníčka ve výskoku prostřelil gólmana soupeře. Srážka s brankářem, která následovala po vstřelení branky musela bolet oba zúčastněné. Ale je jasné, komu se asi snášela lépe. Vedli jsme ve 12. minutě 2:0 a zápas byl rozjetý jak nejlépe mohl.
Bohužel o pár minut později určil další ráz zápasu gól soupeře. Dalekonosný centr hlavou prodloužil jírovický útočník a míč přeplachtil bezmocného Petra Burceva na vzdálenější tyč. Bylo sníženo na rozdíl jedné branky a to byla teprve 17. minuta. Schylovalo se k divokému průběhu zápasu a to se následně také potvrdilo.
Hned po obdržené brance, která mimochodem přišla stejně nečekaně jako naše první, jsme se opět pustili do dobývání branky Jírovic. Například Vojtova střela z přímého kopu byla nadějná, ale opět nad. Pět minut po obdržené brance jsme měli jasně navrch a chtělo to opět zvýšit, aby se soupeři náhodou nepodařilo srovnat. Hra Jírovic byla důrazná a nepříjemná a jejich protiútoky rozhodně nebyly bez nebezpečí pro naši obranu.
Naštěstí se ono kýžené zvýšení podařilo již v 25. minutě, když Kryštof Straka od brankové čáry z hranice malého vápna vracel zpět pod sebe na zcela volného nabíhajícího Vojtu Židlíka, který se naštěstí neukvapil a placírkou trefil pěkně k tyči. Brankář byl bez šance a opět jsme vedli o dvě branky, tedy 3:1.
Dvoubrankové vedení jakoby nás trochu uspalo a opět se ke slovu začal dostávat soupeř. Aktivita se v tomto zápase opravdu přelévala nahoru dolů a bylo se tedy na co koukat. Z obou stran nechyběla rychlost, nasazení, tvrdost a ani branky. Aktivita Jírovic se bohužel občas zvrhávala k tvrdosti za hranou, a tak kolem 30. minuty musel po neodpískaném šlapáku ze hřiště Roman Neuberg, který dostal kolíky přímo do nártu a sotva mohl došlápnout. Vypadalo to na střídání, ale Roman se to po pár minutách rozhodl ještě zkusit a nakonec vydržel i přes viditelnou bolest téměř do konce zápasu.
Konec poločasu byl oboustranně hodně aktivní a plný nasazení. Ve 39. minutě bohužel Sváťa Řezníček netrefil z malého vápna ani brankovou čáru a z protiútoku soupeř střílel mimo. O pár minut později se v pokutovém území soupeře srazil Čelda hlavou s obráncem a oba dlouho leželi, aniž by bylo jasné, co s nimi je. Naštěstí to dobře dopadlo. Celkově byla hra stále hodně tvrdá a všichni na hřišti byli tímto půběhem vyhecovaní. Soupeři se navzájem provokovali a bylo jasné, že i ve druhé půli se bude na co koukat.
Druhý poločas sice možná kvůli horku začal pomaleji, ale tempo se stále zvyšovalo až do 53. minuty, kdy měl nadějnou příležitost Hofa a Čelda pak dorážku poslal vysoko nad. O chvíli později Honza hlavou těsně minul tyč jírovické branky. Jinak se zatím hrálo spíš ve středu hřiště.
V 56. minutě soupeř opravdu nečekaně skóroval. Petr Burcev dostal branku přímo z rohového kopu. Měl to sice proti slunci a i vítr nebyl zanedbatelný, ale i tak to rozhodně měl mít. Celkově v zápase nepůsobil moc jistě, ale na jeho obranu je potřeba říct, že do zápasu šel víceméně bez tréninku a i tak nás několikrát podržel.
Bylo to opět sníženo (2:3) a znovu hrozilo, že při tomto zbrklém průběhu zápasu můžeme snadno o vítězství přijít. Branka totiž mohla padnout opravdu kdykoli na jedné či druhé straně. Tak se také stalo o 4 minuty později, kdy Sváťa šel velmi obětavě do tvrdého souboje ve vápně soupeře a zvládl míč posunout na Martina Čeljusku, který zblízka, ale trochu z úhlu, dokázal skórovat a připsat si tak hattrick. Mimochodem, touto brankou se Čelda posunul již na třetí místo tabulky střelců soutěže.
Ani toto dvoubrankové vedení nám ale nemělo přinést jistotu a klidný závěr zápasu, protože už o dvě minuty později byl proti nám odpískán velmi přísný pokutový kop za ruku ve vápně. Měl jsem to přes celé hřiště, ale vypadalo to na ruku u těla. Rozhodčí byl přesto nekompromisní a tak jírovický exekutor tvrdou střelou opět snížil na rozdíl jedné branky. Petr sice vystihl stranu, ale na dobře umístěnou ránu nedosáhl.
Penalta Jírovicím opět vlila sílu do žil a začali tlačit. Tentokrát vyrovnání opravdu viselo ve vzduchu, protože soupeř v této fázi hrál o dost líp než my, nám se na kopačky vkrádala nepřesnost a i únava z náročného programu a horkého počasí začínala být cítit. Stále jsme se nemohli dostat k zakončení a jako již několikrát v tomto zápase na obou stranách z toho byl nečekaný gól. Čeldovi se vyplatila jeho neutuchající bojovnost při napadání a v jednom ze soubojů sebral soupeři míč, a i když mohl už sám střílet (a případně si tak připsat již čtvrtou branku v utkání), příhrál do lepší pozice Patrikovi. Ten zvýšil na 5:3 a Čelda mu tak oplatil jeho nezištné přihrávky spoluhráčům z předchozích utkání. Je vidět, že kluci nehamouní, branky si přejí a jde jim hlavně o výhru týmu. Moc dobře se na to kouká.
Po vstřelené brance se hra opět vyrovnala a přelévala se ze strany na stranu. Pro diváka měl tento úsek zápasu jistě svůj náboj, ale gólové šance již nepřibývaly. Úplný konec zápasu už byl z obou stran spíš urputný než fotbalový a hráči na obou stranách mohli být vděční rozhodčímu, že tento tvrdý zápas řídil velmi benevolentně (a přesto ho dokázal udržet v rozumných mezích). I když se oprávněně nastavovalo asi 5 minut, tak už se nic zásadního nestalo a mohli jsme v tomto divokém zápase slavit výhru.
I když soupeř v zápase nevedl a vlastně ani jednou nevyrovnal, skoro celý zápas byl na dostřel a hrozilo, že o 3 body přijdeme. Byla to zajímavá přestřelka, kterou jsme vyhráli díky týmové hře, velké bojovnosti a také zlepšené koncovce. Jak jsou tyto tři body důležité se ukázalo pár minut po zápase, když jsme zjistili, že Pyšely pouze remizovaly v Choceradech, když vyrovnávací branku dostaly v 90. minutě. To znamená, že i přes jejich zápas k dobru ve Voticích máme druhé místo ve svých rukou a před sebou již jen Krhanice (ty tedy bohužel opět zvítězily, i když jen 1:0 doma nad Miličínem).
V přístím kole budeme hrát v neděli v Týnci, který také jako Jírovice nepatří mezi úplně zachráněné a navíc může kádr doplnit z áčka hrajícího v sobotu. Jako každý zápas v této fázi sezóny nepůjde o nic jednoduchého, ale i tak musíme tři body získat a dál bojovat o postup!
Slavoj!!!

Galerie k aktualitě