Naučili jsme se vítězit

Samozřejmě to má ještě své mouchy, protože ty nervy na konci bychom si klidně mohli odpustit, ale zápas v Teplýšovicích ukázal, že dokážeme naplno bodovat i v zápasech, které bysme ještě na podzim pravděpodobně vyhrát nedokázali. To je velmi pozitivní změna. I když třeba všechny výhry nejsou jednoznačné, pořád jsou za tři body a to je rozhodující. Dorostenci tohle řešit nemusí. Opět odehráli smolný zápas se špatným koncem a snad jediné, co se ještě vyplatí řešit je, jestli se podaří obdržené branky v sezóně udržet pod dvěma sty (!).

V Teplýšovicích A tým nakonec ještě tlačil časomíru očima

Do zápasu v Teplýšovicích jsme opět museli vstoupit bez Libora Topiče v obraně a z pracovních důvodů se na poslední chvíli omluvil i Filip Voldřich. Naopak výbornou zprávou byl návrat Zdeňka Modálka do sestavy, protože jeho pracovitost ve středu pole má pro tým obrovský význam. Příjemnou změnou byla také poměrně vysoká divácká podpora čerčanských fandů, která na hřištích soupeřů nebývá úplně samozřejmostí. Jen tak dál.
Už úvodní minuty zápasu ukázaly, jak se asi bude odvíjet průběh celého utkání. Hra byla více méně vyrovnaná a rozdíl byl snad pouze v tom, že teplýšovičtí se snažili více držet míč a vytvářet si souvislý tlak a my naopak hráli spíše na rychlé protiakce (takže vlastně obvyklé vyznění hry domácích a hostů). Soupeř se bohužel i přes svou snahu ale nemohl dostat nejen do zakončení, ale vlastně i do šancí. Naše kontry byly o poznání nebezpečnější než snaha soupeře a už v 7. minutě získal Honza Hofinger důrazným napadáním rozehrávky soupeře míč a přihrál ho do křídla Patrikovi Řezníčkovi. Ten už možná mohl střílet, ale jak již i v předchozích zápasech bylo jeho zvykem, zkoušel ještě před prázdnou brankou najít Čeldu. Málem to vyšlo, ale přihrávku na poslední chvíli stihla obrana uklidit na roh. Škoda, to byla velmi nadějná akce a měli jsme z ní vytěžit víc.
V této fázi hry už se začal, co se nebezpečnosti útoků týče, trochu osmělovat i soupeř a tak mohl gól padnou kdykoli a do kterékoli branky. A opravdu už v deváté minutě padl a naštěstí do té správné branky. Po hezké přihrávce od Sváti Řezníčka se sám před brankářem objevil Martin Čeljuska a ten se v podobných situacích často nemýlí. Brankář sice střelu škrtl, ale vytěsnit mimo ji nezvládl (0:1). Vedení jsme se tedy ujali brzy a vyhnuli jsme se tak naší neoblíbené situaci, kdy musíme v časové tísni honit výsledek.
Po vstřelené brance se obraz hry nijak nezměnil. Soupeř se stále snažil tvořit hru, ale naše útoky byly o něco nebezpečnější. Oběmy týmům ale chyběla přesnost ve finální přihrávce, a tak se vyložené příležitosti moc neobjevovaly. Tato poměrně nevýrazná pasáž zápasu trvala až do konce první půlhodiny hry, kdy se po přihrávce od Patrika dostal do šance Martin Čeljuska. Hezky obešel vyběhnuvšího gólmana, ale z úhlu už nedokázal míč nacpat mezi tyče.
O pár minut později se ve velké šanci objevil opět Martin, ale byl faulován a rozhodčí ponechal poněkud nevýhodnou výhodu, která pak k ničemu nevedla. Takže zase nic...
I Teplýšovicím se už podařilo některé akce dostat až k zakončení, ale obrana si vždy poradila a střely končily často zblokované (ostatně jako i mnoho našich) a nebo je zneškodnil čerčanský gólman Luboš Říha. Ten si ale bohužel těsně před koncem první půle vybral slabou chvilku a poměrně nijakou střelu (možná centr) z dálky nedokázal stlumit v rukavicích a míč mu propadl do sítě (1:1). Navíc si ještě při zákroku pochroumal prst, který mu pak natekl a jak jsme se později dozvěděli, nepříjemně ho limitoval po celý zbytek zápasu. Ihned po rozehrání ze středového kruhu rozhodčí pískl konec první části a na Lubošovi bylo vidět (i slyšet), jak moc ho chyba mrzí (teda spíš se.e). Přitom do té doby pochytal několik těžkých střel soupeře. Inu stane se i v lepších rodinách a na vyšších úrovních. V Liverpoolu by vám to asi potvrdili...
Druhý poločas začal naší velkou šancí, hned po nákopu se míč dostal k Čeldovi, ten na dlouhou nohu už nestihl míč přesně usměrnit a tak střílel jen těsně vedle tyče. Škoda, mohli jsme soupeři gól do šatny vrátit i s úroky.
O pár minut později se dvakrát za sebou nechal na pozici posledního přesprintovat Lukáš Berka a obzvlášť na poprvé z toho byla velká šance soupeře. Naštěstí teplýšovický útočník jako už po několikáté mířil v obou případech mimo tři tyče. Hned z protiútoku znovu zahrozil Čelda, ale tentokrát proti němu skvěle zakročil brankář Teplýšovic. Během chvilky zase zahrozili útočníci soupeře a nebezpečný centr se stěstím Roman Neuberg odvrátil hlavou na roh.
Hra se v první čtvrthodině druhé půle „zvrhla“ v bezhlavé útočení z obou stran a čekalo se na to, komu se podaří ujmout vedení, protože tohle jinak než brankou skončit nemohlo. Ve 13. minutě jsme mohli dvakrát skórovat my, nejdříve šla hlavička opravdu jen těsně vedle a o chvilku později Čelda po centru Kuby Charváta akrobaticky zakončoval, ale bohužel se těžkou střelu nepodařilo stlačit pod břevno. Také Teplýšovice se činily a kolem 20. minuty zahodily dvě jasné šance, kdy už stačilo jen trefit bránu, ale obě střely šly mimo. Opravdu hodně mimo.
Ve 21. minutě se odehrála asi nejkontroverznější situace, kdy domácí čárový už opravdu přehnal obvyklé mávání hraničních i lehce zahraničních situací proti soupeři a zarazil nám akci, která rozhodně ofsajd nebyla a skončila gólem. Byla z toho taková kratší dohadovací pauza, ale rozhodčí své rozhodnutí samozřejmě nezměnil...
Naštěstí jsme se nenechali úplně otrávit a dál jsme hráli aktivně a snažili jsme se urvat vedení na svou stranu. Ve 24. minutě poslal Vojta Židlík krásný křížný centr na Sváťu a ten, protože si ho obránce vůbec nedostoupil, si seběhl z křídla před bránu a prostřelil gólmana Teplýšovic (1:2). To byla opravdu velká hrubka obrany soupeře.
O pár minut později, ve 27. minutě mohlo být zle. Sváťa z malého vápna poslal Lubošovi prudce z voleje hodně nečekanou a asi i nechtěnou „malou domů“. Luboš měl štěstí, že míč nešel mimo jeho dosah a reflexivním zákrokem zabránil srovnání stavu. Ještě že tak, protože by nám vedení vydrželo jen tři minuty.
Ve 29. minutě pro změnu Kuba Charvát nedokázal odvrátit nákop soupeře, jen ho lízl hlavou za sebe a útočník Telýšovic po pár rychlých krocích k vápnu vystřelil a jeho rána se otřela o břevno. V posledních minutách jsme opravdu nebyli lepší, jen jsme měli víc štěstí. Ale to k fotbalu patří.
O dvě minuty později Kuba napravil své zaváhání dobře hozeným autem, který odblokováním soupeře nechal Vojta propadnou k Patrikovi. Ten si míč posunul a z dálky krásně vystřelil. Míč zapadl pod břevno a gólman Teplýšovic se natahoval marně (1:3). Do konce zápasu chybělo ani ne čtvrt hodiny a vypadalo to, že už to bude v pohodě. Ale tak jasné to zas nakonec nebylo.
Čtyři minuty před koncem základní hrací doby se po velkém závaru před naší bránou podařilo soupeři na poněkolikáté dostat míč do malého vápna a útočník soupeře už věděl co s tím. Zas tak složité to neměl (2:3). A zápletka byla na světě. Tou dobou už na hřišti nebyli čerstvě vystřídavší Zdeněk Modálek, Patrik Řezníček a Jakub Charvát, které na poslední minuty nahradili Míra Randák, Honza Volšík a Matěj Purkard.
Bylo třeba posledních pár minut zkušeně uhrát a nepustit soupeře do dalších šancí. Bohužel přesně to se nám nedařilo a na naší bránu se valil jeden útok soupeře za druhým. Zakončení nebylo sice vždycky nebezpečné, ale smrdělo to hodně. Rozhodčí navíc trochu nepochopitelně nastavil 4 minuty a tak se nám konec zápasu zdál celkem nekonečný. Naštěstí se podařilo poslední minuty ubránit a tři body jsou doma. Musím říct, že mě osobně překvapilo, jak houževnatě Teplýšovice hrály. Jsou v klidném středu tabulky, kde se jich netýká boj o čelo, ale ani záchranářské práce. Možná proto mohly hrát uvolněně a být tak opět (stejně jako na podzim) velmi nebezpeční.
V příštím kole nás čeká doma B tým Poříčí, který je stále namočen v sestupu a zápas jejich A týmu (který vede krajský přebor (!)) si přeložili ze soboty na pátek, takže nevytížení hráči A týmu budou k dispozici pro zápas s námi. To nezní moc přívětivě... Bude to zřejmě hodně náročný zápas, který možná moc nebude odpovídat postavení obou týmů v tabulce (řečeno kulantně). Tak se přijďte v sobotu odpoledne podívat. Bude to stát za to.
P.S.: Jo a ještě bych málem zapomněl, podívejte se do fotogalerie k tomuto zápasu. Kuba Charvát tam jen tak mimochodem jasně staví na hlavu teorii, že „Bílý muži neumějí skákat“.

Dorost zažil další „zápas blbec“

Hned na začátek se přiznám, že jsem na zápase dorostu v Jesenici nebyl, a tak znám průběh jen z doslechu. Některé věci jsou ale zřejmé i ze zápisu a patří mezi ně to, že se dorostenci sešli v dostatečném počtu, aby mohli hrát v jedenácti (na střídání už ale nikdo nezbyl). Bohužel musel také Kuba Charvát do brány a tak byl útok opět poloviční.
Hned z naší první akce po úvodním hvizdu jsme trefili tyč a naše poměry se nám celkem dlouho dařilo držet nejen vyrovnaný stav, ale i hru. Nebyli jsme sice (jako obvykle) vysloveně ofenzivní tým, ale na naší hru se dalo koukat. Bohužel ve 20. minutě poprvé soupeř udeřil a ujal se vedení. I potom jsme ale hráli dobře a mohli i vyrovnat. Bohužel pár minut před přestávkou Jesenice zvýšila na rozdíl dvou branek a to byla velká škoda. Měli jsme to do poločasu ukopat jen s jednobrankovým mankem a třeba by pak druhých 45 minut vypadalo lépe. Ale co, i s dvoubrankovou ztrátou se ještě něco dělat dá.
To co se ale dělo po půli nikdo nečekal. Z kabin se vrátil rozhodčí jak vystřižený z nějaké tragikomické grotesky. Rozhodl se, že bude kluky učit pravidla a vůbec to, jak se hraje fotbal a jak se chovat ke starším a moudřejším. Za jakékoli slovo navíc tasil kartu, a tak už v 72. minutě šel do sprch Dominik Šiška. Už předtím jsme ale za tohoto prapodivného průběhu zápasu dostali pět branek, a tak byl stav v podstatě beznadějný (7:0). V následném oslabení už naši kluci tak trochu ztratili motivaci a i soupeř výrazně zvolnil. I tak jsme ale ještě dvě branky dostali a jen tak tak jsme unikli další „desítce“.
Nevím, čím bylo způsobeno podle několika svědků nepochopitelné chování rozhodčího, ale nemyslím, že by to měl zapotřebí. A výsledek by nakonec i bez jeho „intervence“ nebyl o moc jiný. Zřejmě tedy nějaké problémy s egem, poločasový telefonát s manželkou nebo tak něco...
No nic, nemá cenu se k tomu vracet, sezóna je taková jaká je a jestli jsme v tomto zápase dostali 9 branek a nebo třeba jen 4 už nehraje takovou roli. Jen škoda, že jsme opět nedokázali skórovat. To je náš asi největší problém.
Příští týden hrajeme doma s Jílovým, které je v tabulce druhé. To bude také dost těžko řešitelný úkol. Snad to tedy alespoň proběhne v duchu fair-play a zdravého rozumu.

Galerie k aktualitě