Poříčí ani posily z A týmu nebyly nic platné

Jak se dalo očekávat, tak rezerva Poříčí si po páteční předehrávce svého prvního týmu do své sestavy pro sobotní zápas s námi do zálohy půjčila hned tři hráče z áčka. Bylo tedy jasné, že to nebude to Poříčí, co se pohybuje u dna tabulky, ale mnohem těžší soupeř. Vždyť A tým Posázavanu má výrazně nakročeno k postupu do divize a to už je přeci jen trochu jiné kafe než III. třída.

Jenže naši hráči se vezou na vítězné vlně a zpráva o posílení sestavy Poříčí je spíš zdravě nabudila, než vystrašila. Sice stále ještě ze zdravotních důvodů nejsme zcela kompletní, ale sestava se před zápasem již blížila ideálu.
Do zápasu jsme v dobrém slova smyslu vlítli jak utržení ze řetězu. Bylo nás všude plno a hra od prvních minut probíhala v nebývale vysokém tempu. Soupeř působil o dost vlažněji, a tak se nám podařilo od počátku získat převahu na svoji stranu. V prvních minutách ale naší snaze chybělo přesné zakončení. To ale zlomila už 7. minuta, kdy po autovém vhazování Martin Čeljuska posunul míč na Filipa Voldřicha a ten nás chytrou střelou do protipohybu gólmana poslal do vedení (1:0).
I v následujících minutách se hra odehrávala ve vysokém nasazení a soupeř se stále nemohl dostat do tempa. Posázavan sice také útočil, ale naše hra založená na rychlosti, týmovém pojetí a zarputilosti byla nebezpečnější. Na hráčích Poříčí bylo vidět, že si mysleli, že to půjde samo a naším nástupem byli evidentně zaskočeni.
V 10. minutě jsme přestáli první velkou šanci soupeře, když po chybě ve středu pole Roman Neuberg úplně sám ve vápně na několikrát hasil šanci dvou útočníků Posázavanu. Podařilo se mu zblokovat několik střel, než soupeř míč propasíroval na bránu, ale ten skončil naštěstí jen na břevně.
V této fázi se hra už více vyrovnala. Soupeř byl více na míči a snažil se postupným útokem zdolat naši obranu a my jsme vyráželi dopředu spíš brejkově. Přesto jsme ale měli více šancí. Poříčští stále působili, jako by je zápas ani moc nebavil... V našem týmu byl do této chvíle hodně vidět Roman Neuberg, který pendloval mezi obranou a útokem a bylo ho plné hřiště. Stejně tak byl hodně vidět Filip Voldřich, kterému se hra dařila o dost víc než v předchozích zápasech.
Ve 24. minutě jsme měli další velkou šanci. Někde kolem středového kruhu si vzal míč Patrik Řezníček, rozběhl se, proběhl celou obranou a nahrál do gólové šance Čeldovi. Ten ale tentokrát prováhal a nastřelil pouze gólmana.
Tempo zápasu nijak nepolevovalo a tak se dalo čekat, že se některá z akcí na jedné nebo druhé straně ujme, protože jich bylo požehnaně. Tak se také stalo ve 33. minutě. Paradoxně to ale nebylo přímo ze hry, z nějaké rychlé akce, ale po přímém kopu. Lukáš Berka rozehrál, Čelda šikovně odblokoval obránce, a tak míč propadl k Sváťovi Řezníčkovi, který pěkně obstřelil gólmana a míč zapadl těsně k tyči (2:0).
O pět minut později se situace téměř opakovala. Opět se k přímému kopu postavil Lukáš, jeho střelu si ztlumil Roman Neuberg a prudkou ranou prostřelil gólmanovi Poříčí rukavice (3:0).
Poříčí bylo evidentně zaskočené průběhem zápasu a nervozita jejich hráčů stoupala. Dohady a hádky mezi nimi se množily a odváděly jejich pozornost od hry. Když už se jim přeci jen podařilo dostat do slibnější šance, výbornými zákroky jejich střely likvidoval dnes velmi jistý Luboš Říha.
Do šaten se po 45. minutách šlo za stavu 3:0 a zdálo se, že soupeř nějak neví, co na naše nadšeně a týmově hrající mužstvo hrát. Tak snad jim to vydrží i do druhé půle...
Druhý poločas Posázavan nezahájit nijak impozantně a vypadalo to, že se bude i zbytek zápasu odehrávat v podobném duchu jako první půle. Tomu nahrála i 52. minuta, kdy jsme si povodili poříčskou obranu a Čelda po několika kličkách krásně našel Sváťu, který měl před odkrytou bránou už poměrně snadnou úlohu (4:0). Soupeř byl v tu chvíli psychycky hodně rozhozený. Celý zápas hráli na míči (i když nepříliš nebezpečně) a my se vždycky jednou za čas sebrali, zaútočili a dali gól. Nebylo to ale tak, že bychom betonovali, spíše jsme soupeře nechali hrát a čekali na jeho chyby, které přicházely.
V 55. minutě si Luboš připsal další skvělý zákrok, když napravil zaváhání Romana, který si vybral snad první slabší chvilku v zápase. O minutu později už ale bylo zle. Poříčí se podařil průnik obranou a útočník soupeře tváří v tvář Lubošovi nezaváhal a tvrdou střelou ho prostřelil (4:1). Škoda, nula z toho tedy opět nebude. A Luboš už by si ji za své výkony konečně zasloužil.
Na lavičce soupeře se v průběhu druhé půle (pokud jsme si tedy stihl správně všimnout) objevil i boss Posázavanu pan Lacina a okamžitě začalo tóčo. Tlak na rozhodčího začal být enormní a často hraničil s vyhrožováním. Klobouk dolů, před rozhodčím Novákem, že to ustál a zápas dopískal férově. Rozhodně to ale neměl snadné. Pan Lacina evidentně počítal s tím, že si z Čerčan tři body odveze, a tak chtěl zápas otočit za každou cenu. Byl viditelně rozhozen tím, že není po jeho. Moc nezávidím v příštím kole pyšelským, kteří vyrazí do Poříčí...
Kolem 60. minuty se stále hrál rychlý, zajímavý a pohledný fotbal. Oba týmy makaly naplno a bylo opravdu na co koukat. Bohužel se vyznění hry začalo stále víc překlápět na stranu soupeře, který měl ve svém středu hráče krajského přeboru. V 65. minutě se nakonec soupeři podařilo snížit na rozdíl jen dvou branek. Byl to podobný gól jako náš čtvrtý, tedy průnik obranou a přihrávka do strany před prázdnou. Nebylo co řešit (4:2).
Po obdržené brance jsme trochu znervózněli a na naše kopačky se začala vkrádat nejistota a zmatky. Výsledkem bylo i více našich faulů a vypadalo to, že konec zápasu může být ještě hodně zajímavý. Soupeř začal cítit šanci a vystupňoval své již dost vysoké tempo. Byl to docela kolotoč a vzdorovat mu šlo jen za cenu vysokého nasazení. To mělo v 71. minutě za výsledek, že se přímo před střídačkami (a panem Lacinou) v souboji srazili Filip Voldřich, Roman Neuberg a jeden z hráčů Poříčí. Všichni se svalili na jednu hromadu a tento pád smolně odnesl hráč Poříčí. Musel být odvezen na pohotovost a prý šlo o zlomené žebro. Výsledkem této situace bylo dlouhé dohadování o výši trestu a výroky pana Laciny už v tu chvíli byly na hranici únosnosti. Rozhodčí v zájmu zachování normálního průběhu zápasu dělal, že ho neslyší, protože jinak by ho musel vykázat ze hřiště. A to se samozřejmě snáz řekne, než dělá...
Konec zápasu, zdá se, už měl být spíše o boji a síle, než o nějakých technických kudrlinkách, a tak jsme začali naše obvyklé kolečko střídání v závěru zápasu. Jako první opustil hřiště Čelda a nahradil ho přeci jen větší bijec Míra Randák. Závěr zápasu už jsme dohrávali pod tlakem a bylo zřejmé, že budeme spíš už jen bránit. Deset minut před koncem tempo přeci jen trochu polevilo, protože celkem logicky hráčům po tak rychlém průběhu zápasu v horkém červnovém odpoledni začaly docházet síly. Nasazení obou týmů ale stále nepolevovalo jen už se projevovalo spíš v soubojích než v rychlých akcích a kličkách. Poříčí se z posledních sil snažilo ještě vstřelit branku a zdramatizovat závěrečné minuty, ale naše obrana byla poměrně neprostupná a do nějakých velkých šancí je nepouštěla. Hra byla ke konci zápasu docela drsná z obou stran a karet přibývalo. Všichni doufali, že se to i vzhledem k velké nervozitě poříčské střídačky nezvrtne v něco, co by nás pak mohlo mrzet.
V 82. minutě ze hřiště odešel Sváťa a nahradil ho čerstvý Kuba Charvát. Stále to ale bylo spíš o hře na naši branku a v 86. minutě zlikvidoval skvělým vyběhnutím Luboš (jak se později ukázalo) poslední velkou šanci Poříčí. Dnes týmu opravdu hodně pomohl a zabránil několika jasným šancím soupeře. V 88. minutě šel ze hřiště i Filip Voldřich a nahradil ho Honza Volšík. Kromě vyslání čerstvých sil na hřiště měla tato střídání samozřejmě za účel i pošetřit trochu času. To zařídil i Patrik, který si kličkami povodil několik protihráčů a zkušeně tak získával drahocené vteřiny.
Poříčí už hrálo vabank, protože času ubývalo a dva góly rozdílu už se v 90. minutě daly smazat jen stěží. Této riskantní hry soupeře v 91. minutě dokázal využít Honza Hofinger, který ve středu pole vybojoval míč, probil se přes několik soupeřů a v pádu nahrál do jasné gólovky Mírovi Randákovi, který ale nastřelil pouze vyběhnuvšího gólmana. Vyražený míč ale naštěstí dokázal najít důsledně dobíhající Roman Neuberg a obloukem ho uklidit přes brankáře do sítě a korunovat tak svůj dnešní výborný výkon (5:2). Bylo rozhodnuto a hned po rozehrání byl zápas také ukončen. Následovala děkovačka Slavoje, ale také výlet páně Laciny ke kabinám rozhodčího. Ještě jednou respekt k rozhodčímu, že to ustál.
Celkově byl sobotní zápas „velmi koukatelný“. Podle mého názoru to byl možná nejpovedenější výkon Slavoje v jarní části sezóny a je to o to hodnotnější, že byl založen na čistě týmovém výkonu. Celkově je vidět, že naše hra i výkony mají vzestupnou tendenci, kluci získali sebedůvěru a vytvořili si partu, která je ochotna bojovat jeden za druhého. Z našeho týmu teď prostě nelze nemít dobrý pocit. Špatná zpráva z tohoto víkendu ale je, že utkání dohrával Zdeněk Modálek se zlomeným palcem na ruce. Druhý den dostal sádru, a tak pro něj sezóna skončila. To je pro naši sestavu rozhodně velké oslabení. Navíc nás příští týden čeká zápas pravdy. Jedeme do Krhanic, které stále vedou soutěž o šest bodů. Pokud si tedy chceme uchovat hypotetickou naději na první místo, musíme bezpodmínečně zvítězit. Pokud budeme hrát jako tuto sobotu, může se nám to podařit. Doufám, že se za klukama na takto důležitý zápas vypravíte a podpoříte je. Slavoj!!!

Galerie k aktualitě