Čerčanská mládež překvapit nedokázala

Jak jsem upozorňoval v upoutávce na toto kolo, oba mládežnické týmy neměly snadnou situaci. Nejen, že výkonost obou mužstev není bůh ví jaká (to platí hlavně o dorostu), ale tentokrát narazila i na velmi silné soupeře. Přesto jsem ale očekával, že protivníkům budeme vzdorovat trochu víc. To se ale nestalo a výsledky obou týmů mají snad jedinou výhodu, a to že nemusím do systému vyplňovat žádné naše střelce.

Dorost se opět propadl do beznaděje

Ano, je potřeba hned zpočátku říct, že jsme opět nehráli v plném počtu. Bohužel je to tak, že hráčů nechodí téměř nikdy na zápasy víc než jedenáct a v tomto zápase navíc chyběl vykartovaný Dominik Šiška. Bylo tedy jasné, za který konec provazu budeme v zápase s Jílovým, druhým týmem tabulky, tahat. Šlo jen o to, jak moc krátký ten konec budeme mít. A byl kratší, než bysme si přáli.
Před zápasem jsem klukům přál, aby se neopakovalo od tohoto soupeře obdržených podzimních 13 branek. Nakonec jich ale bylo dokonce 14 a jako třešnička na dortu byla (na rozdíl od podzimního utkání) nula na našem střeleckém kontě. Zápas byl v podstatě rozhodnut již v prvních deseti minutách, kdy jsme dostali čtyři branky a dál už nebylo o co hrát. Do poločasu jsme dostali ještě dalších šest branek a poločasové skóre 0:10 bylo děsivé. Naštěstí ve druhé půli soupeř polevil a tak jsme dostali už jen čtyři branky.
Myslím, že tento tým, už se těší na konec sezóny, aby mohl zapomenout a konsolidovat síly do dalšího ročníku. Tohle už je opravdu trápení. V příštím kole nás čeká zápas v Teplýšovicích. To je sice o něco slabší soupeř než Jílové, ale ono je to vlastně asi jedno. Hlavně se vyvarovat další ostudy...

Žáci svůj poslední zápas sezóny také nezvládli

Byl to jejich poslední zápas sezóny a pro některé, kromě jiného i pro oporu týmu Šimona Boušu, poslední zápas v žákovské kategorii. Tak nějak jsem tajně doufal, že by mohlo přijít nějaké poslední vzepětí, a že když už bysme nebodovali, tak že alespoň dáme nějaké branky. Nepřišlo, nebodovali jsme a branky jsme také nedali.
Chotýšany se sice oproti podzimu rapidně zlepšily, ale přeci jen jsme je předtím dokázali porazit a tak se snad dalo trochu doufat. Navíc žáci celou sezónu nehrají špatně. Jen neumějí střílet branky a to je položilo i v tomto zápase. Soupeř své góly rozdělil pěkně napůl do obou poločasů a nám zbyly jen oči pro pláč.
Vzhledem k tomu, že soutěž, kterou jsme na jaře hráli, byla ta horší ze dvou jarních skupin (které vznikly výkonostním rozdělením dvou podzimních, viz ZDE), tak se dá říct, že jsme z obou skupin (20 týmů) skončili na předposledním místě. To jistě není nic ke chlubení. Ale když řekneme „á“ je potřeba říct i „bé“, a to že jsme v mnoha zápasech hráli možná až překvapivě vyrovnaná utkání s mnohem silnějšími soupeři, ale vždy nás srazila již ta zmiňovaná koncovka.
Necháme se tedy překvapit, v jaké podobě se mužstvo sejde po prázdninách a jestli u něj zůstanou i naše nové trenérské posily. Věřím, že tihle kluci se mohou zvednout (i když bez Šimona to bude těžké), ale ještě to bude dlouhá cesta. Budeme jim tedy držet palce.