Celkové statistiky jednotlivců za sezónu 2017/18

Statistiky za první polovinu ročníku jste měli možnost číst během zimní pauzy. Tentokrát jsem pro vás připravil statistiky za druhou část sezóny a za sezónu jako celek. Pořadí je vždy tvořeno podle celkových statistik a druhá polovina je součástí tabulek v samostatném sloupci. Pro porovnání jsou součástí tabulek i výsledky z podzimní části. Týmové statistiky (snad) budou ještě následovat do začátku nové sezóny.

Statistiky jsou uspořádány do jednotlivých sekcí podobně jako tomu bylo po podzimu. Stejně jako předtím, vycházejí z údajů, které jsem na zápasech sebral sám, protože ne všichni rozhodčí vše do zápisů uvedou. Příkladem budiž nepřesné časy střídání nebo neuvedení udělených karet. Také asistence nejsou součástí oficiálních statistik, takže vycházejí pouze z mých údajů a informací od hráčů. Součástí hodnocení jsou všichni „plejeři“, kteří v průběhu sezóny odehráli alespoň jednu minutu v některém ze soutěžních zápasů A týmu.
Také je třeba upozornit na to, že srovnání podzimu a jara je poněkud nepřesné, protože nás na jaře potkaly dvě kontumace v náš prospěch, ale statistiky pro jednotlivce se z těchto zápasů logicky nezapočítávají, takže je vlastně na jaře o dva zápasy míň. Celkové součty jsou samozřejmě ovlivněny i tím, že někteří hráči u nás na podzim ještě nebyli, a tak se logicky v souhrnné statistice tolik neprosadili. Typickým příkladem budiž Sváťa Řezníček, který by se jinak ve většině hodnocení umisťoval poměrně vysoko, takto ale většinou zůstal kdesi ve středu tabulky. Jak jsem ale psal, hodnoty za jaro najdete v samostatném sloupci, a tak si představu můžete udělat.
Zároveň bych rád opět požádal o schovývavost, pokud narazíte na nějakou chybu, protože výpočty to nejsou úplně jednoduché, je na to málo času a zpětná kontrola tak nepřipadá v úvahu. Také samozřejmě ne všechny sebrané údaje nutně musejí být správně, ale věřte, že jsem se vše snažil sesumírovat podle nejlepšího vědomí a svědomí...

Účast v zápasech

První tabulka ukazuje, do kolika zápasů hráč nastoupil. Druhá dodá informace o tom, kolik minut celkem odehrál a třetí přináší průměrnou porci minut, kterou hráč na hřišti v zápase strávil.
V první tabulce zjistíte, že ani jeden z hráčů neodehrál všechna utkání, nicméně se zde ukazuje, že sestava je poměrně stabilní (jak by také ne, když kádr není příliš široký) a zhruba osm hráčů odehrálo opravdu výrazně většinovou část zápasů.
Druhá tabulka ukazuje, že jediným hráčem, který vždy když nastoupil, byl v základu a nikdy nebyl ani z taktických důvodů střídán, je poměrně nenápadně působící Kryštof Straka. Jen pár minut chybí další opoře obrany Lukášovi Berkovi. Velký rozdíl mezi podzimem a jarem (směrem dolů) se dá vysledovat kromě Petra Burceva a Libora Topiče i u Zdeňka Modálka, který o velkou část jara přišel kvůli u něj nezvyklým zraněním. Naopak výrazněji navýšili svoji porci času na hřišti Kuba Charvát a Míra Randák.
Třetí tabulka ukazuje, že střídání se zcela vyhnulo čtyřem hráčům. Kromě již zmíněného Kryštofa ještě celkem logicky oběma brankářům a také kapitánovi Honzovi Hofingerovi. Dalších zhruba deset hráčů má čísla také hodně vysoká a z toho tak nějak plyne, že střídání ve Slavoji přicházejí vždy až na konci utkání a hráči ze dna této tabulky sbírají minuty kolikrát opravdu jen po jednotkách.

Základní sestava a střídání

Tabulky z této kapitoly ukazují počet „základních sestav“ jednotlivých hráčů a následně také to, kolikrát byli střídáni a nebo naopak kolikrát šli na hřiště v průběhu zápasu. Samozřejmě z těchto údajů nejde vysledovat, jaké důvody trenéra vedly ke střídání a jestli šlo o střídání, které si vyžádal průběh zápasu a nebo o střídání taktická, popřípadě střídání, kdy byli na hřiště vpuštěni hráči „na zkušenou“ za rozhodnutého stavu.
Vzhledem k tomu, že kdyby na každý zápas byli k dispozici všichni hráči, byla by základní sestava asi téměř vždy stejná, tak počet těchto startů od první minuty je značně ovlivněn docházkou a zraněními. Kromě již výše zmíněných hráčů se vysoko vyšvihl i Patrik Řezníček, který měl celoročně výbornou zápasovou docházku. Naopak se opět oproti podzimu propadl Zdeněk. Své první základní sestavy za dospělé si na jaře připsali i Kuba Charvát a Matěj Purkard.
Tabulka, kolikrát byli hráči staženi ze hřiště, může vykazovat na první pohled překvapivé výsledky, ale nic překvapivého na tom není. Nejčastěji střídaní hráči jsou rychlostní typy, kteří mají za úkol se vydat ze všech sil, a pak jsou nahrazení silami čerstvými. Výjimku tvoří snad jen Roman Neuberg, jediný zástupce obrany v horních patrech této statistiky.
Hráči, kteří se na hřiště dostali až v průběhu zápasu jsou vesměs také vždy stejní. Nejčastěji šel na hřiště v průběhu zápasu Dominik Šiška a následují Kuba Charvát, který si ale svými výkony říká o čím dál větší časové porce, a Míra Randák, který se stává typickým žolíkem, který má bourat obranu soupeře v době, kdy už jsou její hráči ke konci zápasu unavení.

Produktivita hráčů

Základními kameny fotbalových statistik jsou samozřejmě branky a asistence a tak zde tyto statistiky nemůžu pominout. Výjimku oproti podzimním statistikám tvoří pořadí střelců v tabulce celé soutěže, protože se mi tyto údaje nepodařilo stáhnout včas a nyní již nejsou k dispozici. Za to se omlouvám. Nicméně je jasné, že v tomto srovnání z našeho týmu snese přísnější měřítko jen Martin Čeljuska, který se v celkové tabulce (pokud vím) umístil někde kolem 4.-5. místa. Ostatní naši hráči skončili v šedém průměru, nebo spíš, ještě častěji, v podprůměru.
Pořadí našich střelců, jak už padlo, opanoval s přehledem Martin Čeljuska, který si na jaře s chutí zastřílel a dal 14 branek (oproti 9 podzimním), i když se na jaře započítává o dva zápasy méně. Druhé místo celkově udržel Filip Voldřich přesto, že jeho jaro bylo naopak o poznání slabší než podzim. Poměrně stabilní výkonost si drží Patrik Řezníček a Honza Hofinger (mj. exekutor pokutových kopů). Čtvrtý v celkovém pořadí je už Sváťa Řezníček, i když se mu započítává pouze jaro! Je tedy pravděpodobné, že kdyby u nás odehrál i podzim, do této tabulky by promluvil mnohem výrazněji. Další v řadě už je s pouhými čtyřmi brankami obránce Roman Neuberg. Toto jasně ukazuje, že střelce sice máme, ale ti další by měli výrazně přidat, protože nelze spoléhat jen na Martina. Samozřejmě tím nechci shazovat nezištné přihrávky Patrika před prázdnou brankou, ale prostě někteří hráči by do „klubové gólové kasy“ určitě mohli přispívat víc. Namátkou mě napadá Vojta Židlík, na jaře určitě Filip, ale třeba také Lukáš Berka by se sem tam z nějakého přímáku mohl prosadit.
Tabulka asistencí ukazuje, že Honzovi Hofingerovi se na jeho stažené pozici zalíbilo a kromě toho, že má stále poměrně solidní počet branek (i když část z penalt), tak i přihrávky do šancí mu sedí. Druhé místo obsadil Martin Čeljuska, který se v předbrankových prostorech prostě pohybuje, ale smutné je, že třetí zůstal Zdeněk, který na jaře skoro nehrál (podobně jako Marin Pánek). Solidní hodnoty ještě zaznamenali Patrik, Vojta a Filip.
Kanadské body, tedy součet gólů a asistencí, ovládl i díky své střelecké potenci Martin Čeljuska. S velkým odstupem (v podstatě s polovinou KB) následuje Honza Hofinger, Filip Voldřich a dejme tomu Patrik Řezníček. Pak už je s menším odstupem pole poměrně vyrovnané, ale nejsem si jist, jestli je 6-8 bodů za sezónu pro některé z hráčů lichotivé číslo.

Produktivita hráčů na zápas

Samozřejmě ne každý hráč měl stejný časový prostor na hřišti, a tak o jejich produktivitě možná lépe promluví tabulka produktivity na zápas (popř. na minuty, viz další kapitola).Gólům samozřejmě vévodí Čelda, který i přes poměrně vysoký počet zápasů, které odehrál dosáhl průměru přes jeden gól na zápas. Pak se nám tam vklínil Martin Augusta, který svým jediným gólem za Slavoj dělá stále ve statistikách zmatek :). Solidních čísel dosáhli ještě Sváťa Řezníček a Filip Voldřich následováni Honzou Hofingerem a Patrikem Řezníčkem.
V asistencích zůstal králem Martin Pánek následován Honzou Hofingerem, Martinem Čeljuskou a Zdeňkem Modálkem.
Kanadské body přinesly snad jediné dejme tomu překvapení a to je 4. (téměř 3.) místo Martina Pánka. Vítězem se, opět s obrovským náskokem, stal s více jak 1,5 bodem na zápas Čelda.

Produktivita na minuty

Co se branek týče, je jasné kdo zvítězil. Na gól mu stačilo pouhých 74 minut. Pak je v pořadí opět Matin Augusta a zajímavostí jsou velmi podobné hodnoty u obou našich křídel – Filipa Voldřicha a Sváti Řezníčka.
U asistencí je pořadí podobné jako u asistencí na zápas. Nahoru vystřelil jen Míra Randák, ale to je samozřejmě zkreslené tím, že na hřišti pobyl celkvě poměrně krátký čas.
Kanadské body také nepřinesly nic objevného. Tedy kromě druhého místa Standy Horčičky, který na jaře nenastupoval a i tento údaj je takovým upozorněním pro Standu i trenéra Martina Procházku, jestli se ještě nepokusit najít nějakou společnou cestu. Ale je jasné, že bez tréninků to nepůjde.

Důležitost docílených gólů

Co jsou vítězné góly (první tabulka), asi není potřeba nikomu moc vysvětlovat. Zato druhá tabulka, ta už je složitější. Ukazuje, kolik bodů ten který hráč přinesl svému týmu svými brankami. Vítězný gól při vítězství s nulou přinesl hráči tři body. V případě vítězství s obdrženou brankou hráč, který dorovnal počet branek soupeře obdržel jeden bod a střelec vítězné branky body dva. Při remíze (tedy samozřejmě ne případné bezbrankové) dostává střelec vyrovnávacího gólu (resp. posledního našeho gólu) jeden bod.
Poslední tabulka ukazuje tzv. „zbytečné góly“, tedy branky, které nic neřešily. Např. náš gól při prohře 1:3 nebo 2. až 4. gól při výhře 4:0.
Vítězné branky jsou opět pevně v rukou Čeldy, a pak už je to vlastně vyrovnané na minimu. U počtu bodů je výsledek ještě s propastnějším rozdílem. Martin Čeljuska všem ujel o parník. Zbytek už je opět velmi vyrovnaný a hlavně s poměrně nízkými hodnotami.
U zbytečných branek opět vede Čeljuska, protože je jasné, že při jeho počtu branek se tam najdou i tyto. Následují Filip a Patrik, střelci rozhodnutých utkání, a pak už opět následuje „peloton“.

Procentuální podíl hráče na gólech, bodech a kanadských bodech týmu

Tyto tabulky vlastně neukazují nic, co by se již neobjevilo v tabulkách předchozích, ale i tak jsou zajímavé. Ukazují již známé hodnoty v trochu jiném světle, ale v popředí se objevují hráči, které jste měli možnost vidět i na čele tabulek předchozích.

Nelichotivé statistiky

Žluté karty, červené karty a vlastní góly. Nic čím by se hráči chlubili. I tak je ale zde uvedu.
Oproti podzimu jsme se celkově jako tým hodně zklidnili. I proto první místo udržel Honza, který sice 7 z 10 svých žlutých karet dostal už na podzim, ale celkově zlepšená týmová disciplína před něj nikoho během jara neposunula. S odstupem následuje Vojat Židlík, který jako jeden z mála na jaře získal karet víc než na podzim (kéž by to tak bylo i u gólů), Čelda, který většinu karet získával za „řeči“ a Filip, který si své žluté karty ještě trošku vylepšil (k tomu ale v druhé tabulce).
Druhá tabulka se týká karet červených. Opět platí, že jsme se zlepšili. Oproti třem podzimním „redkám“ přišla jediná jarní a to právě pro Filipa. Také je ale potřeba říct, že ze všech čtyřech byla nejméně „na facku“, a taky ve finále měla pro hráče po konci trestu nejmenší dopad. Tak snad se podaří v okresním přeboru červených karet vyvarovat úplně.
Poslední tabulka by měla ukazovat vlastní góly. Ale protože specialista na ně, Libor Topič, na jaře v tomto směru mlčel a nikdo jiný se nepřidal, tak zůstalo u jediného Liborova „OG“ v sezóně a to není potřeba do tabulky dávat.

Brankářské statistiky

Tady se přiznám, že jsem dlouho váhal, jak to pojmout. Brankářské statistiky jsou časově zdaleka nejnáročnější a musím říct, že po podzimu jsem je dělal hlavně proto, že bylo zřejmé, že v nich Petr Burcev bude excelovat. To se také potvrdilo a nakonec „ze stroje“ vypadly velmi zajímavé výsledky a to nejen co se týče úspěšnosti, ale i třeba odchytaných zápasů apod.
Ve druhé polovině sezóny se do brány dostali oba naši brankaři (Petr Burcev jen na dva zápasy) a vedli si celkem průměrně. Jedinou nulu vychytal Petr ve svém druhém zápase, kdy už se opět po pauze otrkal. V prvním jeho zápase to ale rozhodně nebylo ono a jistota mu viditelně chyběla.
Ještě viditelněji ale v počátku sezóny chyběla našemu nováčkovi mezi třemi tyčemi Lubošovi Říhovi. Začátky pro něj byly poměrně krušné, ale Luboš zápas od zápasu rostl. Nula se mu sice získat nepodařila (i když v některých zápasech chybělo opravdu málo), ale to přijde. A věřím, že až to jí „dá“, tak teprve uvidíme, co v Lubošovi máme.
Nicméně vzhledem k náročnosti brankářských statistik, nedostatku času a očekáváným umístěním našich brankářů ve středu tabulek (tedy kromě řekněme obdržených branek, protože těch jsme zas tak moc nedostali), jsem se rozhodl tyto tabulky nedělat.
Klukům brankářským se za to omlouvám, ale věřím, že to pochopí.

Slovní hodnocení jednotlivců

Jako novinku jsem si pro tentokrát připravil zpestření, které mě bude asi mrzet, kratičké slovní hodnocení každého hráče (s důrazem na druhou polovinu sezóny). Samozřejmě je mi jasné, že se pouštím na tenký led a ne každý (a u každého) se mnou třeba bude souhlasit. Tak to prosím berte s rezervou jako hodnocení laika (s nikým jsem to nekonzultoval), který jako jeden z mála viděl téměř všechny zápasy A týmu. A pokud to se mnou budete chtít zpětně probrat osobně, dbejte prosím na to, abych moc netrpěl. Ono to hlavní hodnocení vám stejně sdělí trenér, a třeba si ještě rádi na to moje vzpomenete :).
Pořadí hráčů v hodnocení je zhruba podle pozic a nemá nic co dělat s jejich hodnocením.

Luboš Říha – tady už vlastně asi vše zásadní padlo. Jako nevysoká posila do brány se zpočátku nejevil příliš přesvědčivě, ale jeho výkony jdou nahoru a je zřejmé, že nás v budoucnu ještě mockrát podrží. Alfou a omegou je u něj psychika, která logicky nebyla po chybách z počátku sezóny kdovíjaká, ale postupem času nabral na jistotě a na výkonech to bylo znát. Bodem zlomu bude první nula, která posune Lubošovy výkony ještě mnohem výš. Velmi pozitivní také je, že velmi rychle zapadl do party a spoluvytváří tak týmového ducha Slavoje, který je pro naše výkony víc než důležitý.

Petr Burcev – na podzim si své odehrál nadmíru dobře a byl jednou ze hlavních opor týmu. Jeho výkony patřily k nejlepším v celé soutěži. V zimní pauze ale podstoupil operaci a v bráně ho nahradil Luboš. Petr se na jaře do brány dostal jen na dva zápasy, kdy v prvním u něj byla hodně cítit dlouhá pauza a ve druhém už to byl starý dobrý Petr (a hned z toho byla nula).

Kryštof Straka – nenápadný, ale spolehlivý obránce. Podle časových statistik na něj trenér spoléhá a stává se z něj jeden z nosných pilířů naší obrany. Jeho úkoly jsou spíše defenzivní, ale i tak se ze své pozice dokázal dostat k solidním 5 kanadským bodům za sezónu. Nemá zásadní problémy s disciplínou na hřišti, takže není příliš často oceňován žlutými kartami.

Lukáš Berka – bez diskuze základní kámen naší obrany. Pozičně dobře a tvrdě, ale přesto naprosto čistě, hrající stoper, bez kterého je velmi komplikované si naši obranu představit. Směrem dozadu má své úkoly zcela pod kontrolou, ale chtělo by to možná vylepšit hru dopředu. Tím nemyslím, že by měl útočit, ale jeho centrované míče, obzvlášť po přímých kopech (nebo přímo střely z větších vzdáleností) by měly přinášet více nebezpečí do soupeřovy šestnáctky a tím i Lukášovi více bodů.

Libor Topič – po Martinovi Pánkovi a Petrovi Burcevovi třetí nejstarší hráč týmu. Přesto ale rozhodně nehraje na své pozici v obraně druhé housle. I když už to rychlostně logicky není to, co bývalo, tak výborně čte hru, takže dokáže vždy stát tam, kde stát má a skvěle využívá svých zkušeností. Má dobrou hru hlavou (v obou slovasmyslech) a je jeden z nejlepších hráčů do vyhrocených závěrů zápasů (jedno jestli potřebujeme gól dát a nebo udržet výsledek), kdy dokáže svojí aktivitou tým strhnout a často i sám rozhodnout.

Roman Neuberg – tvrdý obránce, který ale bohužel nemá úplně stabilní výkonost a střídá lepší zápasy s horšími. V některých zápasech dokáže vyloženě hořet, ale jindy přes něj nikdo neprojde. Výhodou je, že je poměrně rychlý a dokáže vyvést míč a nacentrovat. Úspěšnost centrů by také ale mohla být vyrovnanější, ale za mě i tak platí, že dlouhé centry vzduchem má jedny z nejlepších v týmu (pokud se povedou).

Miroslav Randák – technicky ne zcela vybavený hráč, jehož hlavní devizou je důrazná a obětavá hra. To je ale samozřejmě i hlavní nevýhodou, protože se musí neustále hlídat, aby to nepřehnal. Také musí mít zrovna na hru náladu, protože jinak je schopen se na fotbal úplně vy... V současné době ale výborně plní žolíka do závěrů zápasů, kdy svým napadáním a silovou hrou úspěšně bourá rozehrávku unaveného soupeře a umožňuje tak spoluhráčům se dostávat do šancí ještě dřív než soupeř míč vyveze z vlastní poloviny.

Mykhaylo Moysh – přiznám se, že jsem ho viděl hrát naposledy hodně dávno (na jaře nenastoupil) a v tak málo zápasech, že bych se nerad pouštěl do větších hodnocení. Nicméně na mě vždy působil spolehlivě a svůj post si s přehledem uhájil. Také jsem nikdy neviděl, že by se na hřišti vztekal.

Zdeněk Modálek – mistr „černá práce“ a motorová myš našeho týmu. Pravděpodobně nikdy nebude hlavní hvězdou utkání a je asi jeho osudem, že nebude mít velké bodové zisky. V každém případě ale jeho práce ve středu hřiště, kde neúnavně odebírá míče soupeři, je pro tým velmi přínosná a jeho neúčast na hřišti je vždy znát. Samozřejmě, že by se chtělo říct, že by bylo dobré zlepšit hru dopředu, ale toho už se asi nedočkáme a vlastně to ani není jeho úkolem. Buďme rádi, že ho máme.

Svatopluk Řezníček – rychlé a technicky dobře vybavené křídlo, které dokáže dokonale provětrat soupeřovu obranu a obráncům kličkami zamotat hlavu. Jeho bodový přínos pro tým je určitě znát, ale je určitě ještě co zlepšovat. Pravděpodobně největší slabinou je schopnost dokonale zadrbat nadějnou příležitost a i na střelbě by stálo za to zapracovat. Sebevědomí je sice dobrá věc, ale je potřeba dbát také na to, aby nepřerostlo únosnou mez. Někdy by v jeho případě stálo za to hrát víc pro tým, než na sebe.

Vojtěch Židlík – hráč s neuvěřitelným zaujetím pro hru. Jeho nasazení je příkladné, ale dlouhodobě nepřináší ten efekt, který by mohlo. Vojtovi se nedá upřít snaha se pro tým rozkrájet, ale poměr cena výkon jeho hry je bohužel pořád relativně nízko. Z pozice na které hraje by mělo vzejít mohem více gólových přihrávek a případně i vlastních průniků. V noze to má, ale už by to konečně chtělo pořádně ukázat i divákům a spoluhráčům. Za mě má Vojta v týmu největší rezervy ve svém herním přínosu, ale zároveň je také jednou z největších nadějí pro tým do budoucna. Dost možná (podle mého osobního názoru) je to i budoucí kapitán, ale pořád tomu ještě něco chybí a myslím si, že on sám to ví ze všech nejlíp.

Jan Hofinger – skála uprostřed hřiště. Před sezónou absolvoval přerod z útočníka na záložníka a je potřeba říct, že úspěšný. Musel se sice smířit s tím, že bodů nebude mít tolik, co by mohl v útoku, ale v průběhu sezóny se jasně ukázalo, že se na své pozici usazuje čím dál pevněji a úspěšněji. Nejenže dokáže rozbíjet rozehrávku soupeře, ale i jeho hra dopředu je přínosná o čemž svedčí počet jeho branek, ale hlavně asistencí. Pro soupeře je mnohdy neřešitelný úkol ho odstavit od míče a je také třeba vyzdvihnout, že se mu podařilo zapracovat na osobní disciplíně a kapitánská páska mu pomohla získat mnohem větší pocit odpovědnosti vůči týmu.

Filip Voldřich – rychlé křídlo, stejně jako Sváťa. Možná ne tak technicky vybavený, ale zároveň zase s přímočařejším tahem na bránu a efektivnějším zakončením. To ale bohužel platilo hlavně na podzim. Na jaře šel s výkony (a hlavně góly) výrazně dolů a byl na hřišti mnohem míň vidět. Také se nechá poměrně snadno vyprovokovat a ke žluté kartě často není daleko (a nejen k ní). Na to, že je v týmu poměrně krátce, dokázal skvěle zapadnout a stal se pevnou součástí Slavoje.

Stanislav Horčička – nebudu hodnotit, proč nehrál na jaře po svém trestu za červenou kartu v závěru podzimu, protože o tom vím příliš málo. Ale v předchozí části sezóny měl slušně našlápnuto. Do zápasů sice nastupoval spíše z pozice náhradníka, ale bylo vidět, že se mu daří zápas od zápasu víc. Rychlý typ hráče, který dokáže nebezpečně zakončit, ale také by možná stálo za to trochu ubrat ze sebevědomí a hlavně zlepšit disciplínu na hřišti.

Jan Volšík – odehrál toho tak málo, že se dá těžko něco kloudného zhodnotit. V každém případě je asi znát, že přechod na velký fotbal pro něj bude o dost náročnější než sám čekal. U Honzy by naopak zase možná chtělo na sebevědomí přidat a nebát se. Když se něco dvakrát nepovede, tak potřetí to třeba vyjde... A také to bude o trpělivosti, hodně trpělivosti a vůli se nevzdat.

Martin Pánek – své si i ve svých letech rozhodně odehraje. Své zkušenosti dokáže dokonale využít k finálním přihrávkám a je to znát na jeho počtu asistencí. Je ale také pravda, že dokáže hru poměrně zpomalovat přihrávkami dozadu nebo delším držením míče. Někdy to má pozitivní výsledek, někdy ne... Jeho výhodou je i velmi kvalitní rozehrávání standardních situací.

Dominik Šiška – nastupuje jen na krátké úseky zápasů a většinou není na hřišti příliš znát. Rozhodně se snaží, napadání nefláká, ale potřebuje získat zkušenosti, protože až příliš často vydává energii neefektivně, nedokáže se zapojit do souhry a vypadá to, že na hřišti běhá odnikud nikam. To ale neznamená, že to nepřijde. Jen je potřeba vytrvat a dál sbírat zkušenosti minutu po minutě.

Patrik Řezníček – když mi kdysi říkali, že je to jeden z nejrychlejších hráčů široko daleko, nechtěl jsem tomu věřit. Je to ale pravda, Patrik dokonale klame tělem :). Navíc mu rozhodně nechybí ani technika a zarputilost, a tak když zrovna chce (což ale nemusí být pravidlem), dokáže na hřišti divy. Chtělo by to ale v některých zápasech více zaujetí pro hru, protože místy nejen vypadá, že to má všechno „na párku“ a po hřišti se jen potuluje. Pak se ale najednou z ničeho nic rozběhne a...

Martin Čeljuska – čerčanský Zlatan, který má téměř vše, co útočník potřebuje. Na jeho statistikách je to znát a nemá cenu rozebírat, že když má den, je naštvaný, že dal jen hattrick. O jeho pozitivech (a statistikách) by se tu dalo psát dlouho, tak je trochu neuctivě pominu a vezmu to z druhé strany. Martinovou největší slabinou je určitě psychika. Pokud se mu nedaří hned od začátku zápasu, dost často ho to dokáže pro zbytek utkání otrávit (neříkám, že pokaždé) a pak už je poloviční, i když zápas ani tak rozhodně nevypustí. Také časté diskuze s rozhodčími v zápasech, kde se tak úplně nedaří, ho zbytečně odváději od soutředění na hru. A ač se to může zdát, při počtu branek které vstřelil, neuvěřitelné, rezervy má i v produktivitě. Pokud nemá svůj den, dokáže spálit i nemožné (stejně jako v jiných zápasech prozměnu dokáže nemožné proměnit – a jsme zas u té psychiky).

Jakub Charvát – dle mého názoru velká naděje čerčanského útoku. Ještě před půl rokem chytal v dorostu (i když to nebyla jeho původní pozice, ale prostě na něj zbyla, protože je vysokej) a najednou už má soutěžní gól za áčko. Zatím si připsal pouze jeden start v základu a jinak nastupuje na desetiminutovky v koncích zápasů, ale na hřišti je vždy znát a jeho napadání má poměrně velký efekt. Po hřišti sice vlaje svým specifikcým způsobem, ale tak nějak to celé dává smysl. Kuba předvedl asi nejplynulejší přechod z dorostu do dospělých ze současných dorostenců, a až nabere potřebné zkušenosti (a možná i kila) a fotbal ho bude i nadále bavit (a podle mě ho po přechodu k dospělým začal bavit o dost víc než dřív), tak bude patřit k důležitým hráčům Slavoje.

Matěj Purkard – také dostává čuchnout k dospělému fotbalu jen po kouskách, ale už má také svůj první „základ“. Narozdíl od Kuby mu ale přechod mezi dospělé tolik nechutná a bude to chtít ještě nějakou snahu, čas a zkušenosti, než bude na hřišti opravdu nebezpečný. Tím neříkám, že neumí předvést zajímavou akci, ale v poměru k těm méně povedeným to je přeci jen ještě málo.

Martin Procházka (trenér) – dlouho jsem si říkal, jestli mám zařadit i jeho hodnocení, ale proč vlstně ne. Martin to, ostatně jako všichni trenéři, nemá jednoduché, protože už dávno neplatí, že co Čech to muzikant, ale spíš co Čech to trenér (a samozřejmě lepší trenér). Je jasné, že po bitvě je každý generál a i v před bitvou či v průběhu ní může mít pravdu kdokoli, ale zodpovědnost má jen jeden a to je Martin. A podle mě to nedělá vůbec špatně. Samozřejmě, že ne vše umí dokonale (například reakce střídáním na vývoj hry, ale určitě i spoustu jiných věcí), ale ono to ne vždy jde udělat jak by třeba i chtěl. Ať je to ale jak chce, tým jde pod jeho vedením nahoru a to nejen podle toho, že se postoupilo, ale i herně. Navíc, i když netrénuje dlouho a věkově je na tom stejně jak polovina hráčů, tak ho tým bere a stojí za ním. To je strašně důležitý. Také se mi líbí, že Martin nebere svoji úlohu jen z pozice koučování, ale řeší k tomu (samozřejmě s výraznou pomocí Martina Berky) i spoustu věcí okolo (soustředění apod.) a myslím, že pro tým to má velký přínos. Shrnuto podtrženo. Nikdo není dokonalý, ale buďme rádi, že máme někoho tak „zažraného“, protože bez něj by postup rozhodně nebyl. A to se mu opravdu nesnažím lézt do ...