Zápas v Krhanicích byl víc přátelský než přípravný

V sobotu A tým Slavoje odehrál první předsezónní přípravné utkání. Na „pouťové“ utkání si nás pozvali letošní vítězové naší III. třídy, Krhanice. Před zápasem bylo otázkou, s jakým nasazením k zápasu náš soupeř přistoupí, ale nakonec se ukázalo, že to alespoň místy zas tak úplně uvolněné nebylo. Celý zápas se sice nesl v přátelském duchu, ale některé pasáže utkání snesly i soutěžní měřítka.

Na utkání jsme se sice sešli téměř kompletní, z obvyklé základní sestavy nedorazili jen Libor Topič, Patrik Řezníček a Vojta Židlík. V průběhu zápasu se i přesto ukázalo, že hlavně první jmenovaný v naší hře citelně chyběl. Trenér Martin Procházka celkem logicky postavil poměrně nezvyklou sestavu, kde si zkoušel i méně často hrající hráče a dokonce i jednu případnou posilu. Během zápasu se hodně střídalo, a tak bylo rozestavení na hřišti v podstatě každou chvíli jiné. Také je potřeba říct, že zápas nás zastihl na samotném začátku přípravy, kdy měli kluci za sebou jen namáhavou fyzickou dřinu a v průběhu zápasu se to samozřejmě muselo projevit.
První poločas zápasu se dá celkem rovnoměrně rozdělit na tři části podle toho, kdo měl ve hře navrch. Překvapivě tomuto rozdělení ale neodpovídaly branky, které jsme obdrželi. Ale postupně.
Do 15. minuty jsme byli jasně horší. Sice první minuty mohly vypadat celkem vyrovnaně, ale pak už se do nás Krhanice pustily. Jejich útoky byly hodně přímočaré a v podstatě každý končil nebezpečným zakončením. Naštěstí pro nás se krhanickým útočníkům nedařilo trefovat bránu, i když místy chybělo hodně málo a jednou dokonce zazvonilo břevno naší brány. Naše obrana, která nebyla v obvyklém složení (a jak jsem již psal citelně chyběl hlavně Libor, který by svojí dobrou poziční hrou na Krhanice platil), hořela a překvapivě nejvíc nestíhal obvyklý pilíř Lukáš Berka. Bylo vidět, že svoji kondici bude směrem k sezóně ještě poladit. Naopak svůj part si jako obvykle spolehlivě odehrál hlavně Kryštof Straka a poměrně dobře (i když hlavně směrem dopředu) zahrál i Roman Neuberg.
Naše útočná byla v této první patnáctiminutovce hodně nevýrazná. Ne že bychom se do útoku vůbec nedostávali, ale naše akce nevedly k zakončení, a tak jsme branku soupeře vlastně pořádně neohrozili. Prvních patnáct minut skončilo bez branek, ale bylo to hlavně díky nepřesnosti soupeře a několika dobrým zákrokům Luboše Říhy.
Druhých patnáct minut již začal tlak Krhanic ochabovat a nám se i díky tomu podařilo dostat více do hry a příležitostně i ohrozit krhanického gólmana. Za zmínku stojí hlavně krásná dalekonosná bomba Honzy Hofingera, která ale bohužel orazítkovala pouze břevno. Na břevna to tedy bylo 1:1, ale i po půlhodině to na góly bylo stále 0:0. Je ale potřeba objektivně přiznat, že to pro nás bylo přívětivé skóre, protože kdybychom po čtvrthodině prohrávali 5:0, nikdo by nemohl říct ani popel.
Posledních 15 minut před půlí jsme více méně přebrali otěže hry my. Náš tlak sice nebyl zdaleka tak výrazný jako ten krhanický v úvodu, ale rozhodně jsme začali být nebezpeční. Bohužel právě v tomto období si nás Krhanice vychutnaly. Ve 38. minutě přešel u lajny útočník Krhanic poměrně snadno přes Lukáše a z úhlu dokázal prostřelit do té doby výborně chytajícího Luboše (1:0). A to i proto, že se naše obrana na pomoc při rychlém protiútoku nedokázala dostatečně včas vrátit. Byla to poměrně studená sprcha poté, co jsme se dokázali herně vrátit do zápasu, ale ještě to neměl být konec všemu zlému. O tři minuty později se naše obrana opět vracela příliš pomalu a soupeř na pár doteků vyšachoval naše zbylé dva obránce a nakonec křížnou střelou zvýšil na 2:0. O další 4 minuty později bylo ještě hůř. Opět rychlý brejk Krhanic, opět pomalý návrat do obrany, a tak si krhanický útočník mohl v klidu obhodit osamoceného Luboše Říhu a z úhlu dokázal trefit prázdnou bránu (3:0).
Konec poločasu se nám tedy hrubě nevydařil a začínalo to vypadat, že přijde debakl. Po půli Krhanice, těžko říct jestli z uspokojení z výsledku, z únavy nebo ze soucitu, trochu zvolnily hru a tak se hrál celkem vyrovnaný fotbal. Hrálo se spíš ve středu pole a ani z jedné strany nepřicházelo nebezpečné zakončení. Proto i celkem překvapila naše hezká akce v 62. minutě, kdy Lukáš Berka našel na křídle Romana Neuberga, který moc pěkným centrem vyzval ke skórování Filipa Voldřicha na malém vápně. Ten se nemýlil a z blízka snížil na 3:1.
I nadále to ale z naší strany nebyla herně příliš velká hitparáda a na nějakou zásadní změnu vývoje zápasu to nevypadalo. Obraz hry se nijak zlášť nezměnil, ale opět to vzal do svých rukou (nohou) Lukáš Berka a tentokrát místo centru zkusil střelu z poměrně velké vzdálenosti. Brankář měl možná trochu zakrytý výhled, ale hlavně před ním míč nepříjemně skočil, a tak nedokázal zakročit (3:2).
Naděje na vyrovnání nám vlila přeci jen trochu více sil do žil a naše tempo se přeci jen o něco zvýšilo. Krhanice už na to moc nedokázaly reagovat, protože už přeci jen delší dobu nehrály na plný plyn, a to se to pak těžko ke konci mění. A tak minutu před koncem čistého času zápasu obránce Krhanic nedokázal uhlídat průnik Martina Čeljusky a poměrně tvrdě ho sestřelil v rohu velkého vápna. K pokutovému kopu se postavil Honza Hofinger a sebevědomě málem přestřelil síť za brankou. Byla to hodně špatně kopnutá penalta a vypadlo to, že tím naše naděje na vyrovnání definitivně skončily. Rozhodčí ale pár minut nastavil a v 91. minutě přišel náš rohový kop. Zřejmě opravdu poslední příležitost běžel do vápna soupeře podpořit i náš brankář Luboš Říha. Míč po rohu propadl ke Zdenkovi Modálkovi, který hlavou (!) přihrál Lubošovi a ten také hlavou (!) poslal míč do sítě (3:3). To bylo slávy! Dva možná nejmenší hráči na hřišti hlavou rozhodli a Luboš, jako brankář, byl samozřejmě na vrcholu blaha. A to ještě nevěděl, že jeho role ještě neskončila, protože hned z protiútoku (poslední akce utkání) krhaničtí nebezpečně hlavičkovali a Luboš ukázkového „koníčka“ pod břevno dokázal akrobaticky vyškrábnout nad břevno. Z rohu už se soupeři nic neurodilo a tak zápas skončil „přátelskou“ remízou 3:3 a všichni byli spokojeni. Hlavně Luboš. Ten byl nadšen :).
Celkově tento zápas ale (hlavně trenérovi) o ničem moc nenapověděl. Byl až příliš ovlivněn fází naší přípravy a přeci jen trochu volnějším přístupem Krhanic. Některé naše hráče zastihl ještě nepřipravené a tak jejich výkony nebyly to, co bychom od nich očekávali, ale naopak byly tam i světlé výjimky. Líbil se mi Luboš, který toho opravdu hodně pochytal a ještě navrch přidal vyrovnávací branku, dobře zahrál Kryštof a nezapadli určitě ani Filip s Romanem. Koho bych ale asi chtěl vyzdvihnout jako největší pozitivní překvapení, byl stále ještě šestnáctiletý Matěj Purkard, který sice rozhodně nebyl nejlepší na hřišti, ale jeho předvedená hra o hodně přesahovala jeho výkony z předchozí sezóny. Pokud bude takto pokračovat, tak může být pro Slavoj v budoucnu hodně platným hráčem.
Budeme se tedy těšit na další přípravné zápasy, o kterých se vás samozřejmě také pokusím informovat, ale hlavně na začátek nové sezóny a naší novou éru v okresním přeboru.

Galerie k aktualitě