Čekání na první body z okresního přeboru pokračuje

O víkendu se náš tým postavil na domácím hřišti týmu Mezna. Soupeř sice mohl patřit k těm hratelnějším, ale ukázalo se, že hlavně v rychlosti a důrazu měl nad námi téměř po celý zápas navrch. Na první branku soupeře jsme sice ještě odpovědět dokázali, ale pak už nám soupeř odskočil a po našem závěrečném snížení už jsme vyrovnat nedokázali. Pokud budeme chtít v soutěži bodovat, budeme muset přidat na pohybu a důrazu.

V sobotu odpoledne bylo opět ideální počasí pro hráče a méně již pro diváky. Možná i proto se jich v zataženém a na poslední dobu chladném (15°C) odpoledni na hřišti ukázalo méně, než by se na první domácí zápas okresního přeboru po deseti letech slušelo. Naše sestava byla opět malinko nestandardní. Ze základní sestavy chyběl gólman Luboš Říha a oslabena byla hlavně obrana, kde chyběl Kryštof Straka a dlouhodobě zraněný Libor Topič. Několik hráčů z tohoto důvodu také muselo nastoupit na postech, na které nejsou úplně zvyklí.
Přesto jsme do zápasu vstoupili bez bázně a hany a prvních pět minut jsme soupeře z Mezna snad nepustili na vlastní polovinu. Naše šance ale pohříchu nebyly nikterak nebezpečné a tak změna skóre ve vzduchu tak úplně nevisela. V 8. minutě (dle mé časomíry spíše v šesté) se do první šance dostal i soupeř a bohužel se hned prosadil. Akce byla „podpořena“ hodně sporným důrazem (spíše faulem) na Vojtu Židlíka, který byl přetlačen a sražen a útočník soupeře se zjevil sám před gólmanem. Bohužel si věděl rady a gólman Petr Burcev nedostal šanci zakročit (0:1). Byl to hodně smolný a smutný začátek zápasu, který vůbec neodpovídal dosavadnímu průběhu.
Po obdržené brance se soupeř osmělil a zahrozil několika dalšími, i když nepříliš nebezpečnými, útoky. Chvíli to vypadalo, že nás inkasovaný gól ovlivnil více než je zdrávo, ale to se naštěstí úplně nepotvrdilo. Větší problém byl ten, že Meznu se již podařilo dostat do tempa, a to se dostalo do opravdu vysokých obrátek. V kombinaci s důrazem a aktivním presingem mladého týmu soupeře po celém hřišti to byl pro nás najednou hodně těžký oříšek. Na tento způsob hry jsme ve III. třídě opravdu nebyli zvyklí. Ale asi bude potřeba si zvykat, protože je víc než pravděpodobné, že takto na této úrovni nehraje jen Mezno.
Výsledkem tohoto způsobu hry bylo, že soupeř byl výrazně více na míči a jeho šance začínaly být čím dál nebezpečnější. Naopak naše akce končily často po pár přihrávkách ztrátou způsobenou presingem soupeře a do zakončení jsme se dostávali jen výjimečně. Přesto se nám po necelých deseti minutách podařilo vyrovnat, když dlouhý nákop Lukáše Berky z hloubi naší poloviny nechal Honza Hofinger odblokováním soupeře propadnout na Martina Čeljusku, který se podobným způsobem zbavil svého strážce a obloučkem přes gólmana krásně vyrovnal (1:1).
Přestože jsme se tak dostali zpět do zápasu, obraz hry se moc nezměnil - soupeř byl stále o něco důraznější a rychlejší. Hra se ale naštěstí odehrávala spíše ve středu pole a mnoho šancí, ať už na jedné či druhé straně, se do zhruba 30. minuty neurodilo. Právě po půlhodině hry se do obrovské šance dostal Sváťa Řezníček, který byl tou dobou ještě plný sil. Podařilo se mu velmi hezky uvolnit a dostat se nikým nebráněn před gólmana soupeře. Bohužel dílem špatného umístění střely a dílem skvělého zákroku brankáře z šance Sváťa vytěžil jen roh, ze kterého následně nic nebylo... Této jasné šance byla velká škoda, protože jsme se mohli ujmout vedení a celý zápas se pak mohl ubírat úplně jiným směrem.
Soupeř odpověděl tím pro něj nejlepším možným způsobem, tedy také velkou šancí, když po rohu hlavička na vzdálenější tyč prosvištěla jen těsně vedle tyče. I nadále se hrálo spíš na naší polovině, až přišla 36. minuta a další roh soupeře. Poměrně snadný centr před bránu Petrovi Burcevovi vypadl z rukou a o záda Lukáše Berky a Petrovy nohy se odrazil do naší sítě (1:2). Branka byla sice připsána hráči soupeře, ale byl to jasný vlastní gól a další rána našemu sebevědomí.
Na našem způsobu hry se tento okamžik rozhodně podepsal. Začali jsme ve snaze vyrovnat hrát trochu překotně a našim přihrávkám chyběl klid a přesnost. Na nějakou finální přihrávku nebo zakončení jsme si tou dobou mohli nechat zajít chuť. Navíc jsme měli stále velké problémy s tempem, které v zápase soupeř nastolil.
Vzhledem k problémům v kombinaci (resp. k častým ztrátám pramenícím z napadání soupeře) jsme se v nouzi vrátili k nakopávaným míčům, tedy akci, která nám zatím přinesla naši jedinou branku. Bohužel to teď kýžené ovoce neneslo a naopak soupeř v rychlosti kombinoval často na jeden dotek a dostával nás tak pod tlak.
Když už se zdálo, že se podaří za tohoto výsledku protrpět i do šaten, tak od Mezna přišla další facka. Při poměrně nenápadném útoku soupeř vystřelil z obrovského úhlu téměř od rohového praporku a míč obloukem přeletěl Petra Burceva a zapadl za zadní tyč (1:3). Těžko říct, jestli se dalo něco udělat lépe. Petr asi mohl stát v lepší pozici, ale hlavně byl útočník pozdě dostoupen a na střelu měl docela čas...
Hned po rozehrání skončila první půle a my šli do kabin v celkem ponuré náladě. Během první půle bylo Mezno sice lepší, ale výsledek 1:3 byl přeci jen poněkud krutý. Hlavně ta druhá a třetí branka zamrzela.
Po začátku druhého poločasu jsme se snažili začít opět aktivně jako první půli, ale soupeř hru rychle vyrovnal a šance se znovu začaly hromadit spíše na jeho kopačkách. Naše akce byly velmi dobře bráněny již v zárodku a nedařilo se dostat nejen k zakončení, ale často ani k finální přihrávce. Po zhruba 10 minutách se přeci jen nějaké naše šance objevovat začaly a to hlavně díky nezdolné bojovnosti Zdeňak Modálka, který svým neustálým napadáním a rychlostí jediný v tomto směru dokázal soupeři konkurovat. Ve středu pole se hru snažil tvořit hlavně Vojta Židlík, který to měl ale vzhledem k tvrdosti soupeře, ale i vlastnímu tréninkovému deficitu, těžké. Více se tedy při tvorbě akcí dařilo Honzovi Hofingerovi, který se dokázal prosadit svým nenapodobitelným způsobem, kdy by prošel i zdí, ale také Filipovi Voldřichovi, který po své dlouhé zdravotní pauze po první půli nahradil Jakuba Charváta. Filip svou čerstvostí a pohyblivostí na soupeře celkem platil a dobře doplňoval na druhé straně hrajícího Zdeňka. Naopak vytrácet se začal Sváťa, který zřejmě hrál po nějaké dietní chybě a začínalo to být znát. To by se stávat asi nemělo.
Hra se začala oboustranně dost přitvrzovat, ale soupeř hrál přeci jen poněkud zkušeněji a tak se standardky z nebezpečných pozic kopaly hlavně proti nám. Vypadalo to, že soupeř na nás našel dokonalý recept, protože jsme viditelně nevěděli co hrát a navíc nám evidentně začali docházet fyzické i morální síly. Veškerá naše rozehrávka byla napdána už v zárodku a hráči přejímající míč byli skvěle obsazováni a dostupováni. Neměli jsme na naši hru vůbec žádný prostor.
Výjimkou byli pouze situace, kdy se soupeři nezdařila rozehrávka. Toho jsme sem tam dokázali využít a hlavně šance Filipa Voldřicha volaly po gólu. Bohužel se ani jemu skórovat nepodařilo.
Tou dobou už se naši ofenzivu trenér Martin Procházka pokusil oživit stažením odříznutého Martina Čeljusky bouračem Mírou Randákem, který přeci jen do obraných řad soupeře vnesl trochu zmatku, ale ke kýženému výsledku to také nevedlo. Navíc si každou svou akcí koledoval o kartu. Ani pozdější střídání tou dobou již neviditelného Sváti Honzou Volšíkem také velkou změnu nepřineslo.
Do nadějné příležitosti se dostal i Zdeněk Modálek, ale chyběl mu asi krok, aby dokázal míč podél gólmana usměrnit do brány. V této fázi zápasu jsme se začali dostávat trochu víc do hry, ale bylo to z velké části tím, že soupeř už ze své aktivity znatelně ubral a už do toho tolik nešlapal. Do konce zápasu chybělo asi deset minut, když byla naše aktivita z posledních sil odměněna pohlednou kombinační akcí, kterou dotáhl Filip, prošel přes několik protihráčů a našel uličkou Patrika Řezníčka, který si věděl rady a podél vyběhnuvšího gólmana snížil na 2:3.
Do konce utkání chybělo ještě nějakých deset minut a my ucítili naději na vyrovnání. Škoda, že jsme tak aktivně, jako po vstřelené brance nehráli větší část zápasu, mohlo to vypadat jinak. Bohužel ale ani tato aktivita výsledek nepřinesla. Nadějně vypadaly hlavně průniky Filipa Voldřicha po levém křídle, které ale ani v jednom případě nedokázal zakončit přihrávkou do vápna. Nic dalšího už se nám pak předvést nepodařilo a tak zápas skončil těsnou prohrou 2:3.
Výsledek vypadá relativně nadějně, ale pokud budeme objektivní, soupeř si výhru zasloužil, i když jsme mu ji ve výsledku přihráli hlavně vlastními chybami. Po většinu zápasu bylo ale Mezno lepší, rychlejší a důraznější. My také sice měli nadějné akce, ale byly spíše ojedinělé. I když se mi to těžko říká, výsledek zápasu je asi spravedlivý. Nám by snad do příštích zápasů mohlo pomoci, že se sejdeme v kompletnější sestavě. Záleží ale také na zdánlivých maličkostech a to je připravenost a nasazení jednotlivých hráčů. Absence Vojty v přípravě bude cítit ještě dlouho a hlavně Sváťa by si měl sáhnout hluboko do svědomí... Pokud nedokážeme z našeho týmu vymáčknout maximum, můžeme mít s případným ziskem bodů v budoucnu problém. Přeci jen už nehrajeme III. třídu.
Snad se tedy tyto „detaily“ podaří odladit už v příštím kole na hřišti Vrchotových Janovic. Ale lehké to také nebude, protože se loni v okrese umístily o šest míst výš než Mezno. Nemusí to nic znamenat, ale také může...

Galerie k aktualitě