„A“ tým držel s Maršovicemi naději jen poločas

Čerčanský první tým se v sobotu na domácím hřišti utkal s mužstvem Maršovic. I když zápas opticky vypadal relativně vyrovnaně, hosté ho po celou dobu měli pod kontrolou a stejně jako minulý týden Chotýšanům jim stačilo trestat naše chyby. Naděje Slavoji vydržela jen první poločas, který jsme ztratili „jen“ 0:1. I přes nespornou snahu našeho týmu jsme opět pykali za individuální chyby a mizernou koncovku.

Utkání jsme začali sympaticky aktivně a během prvních minut jsme se dostali k několika standardním situacím i střelám. Bohužel, jak je v poslední době naším zvykem, velké šance z toho nebyly. Soupeř se ale nenechal zahanbit, a tak se utkání rozjelo ve stylu „nahoru – dolů“.
Naše první velká chyba ale přišla již v 9. minutě a soupeř ji hned bez soucitu potrestal. Ve středu pole jsme zbytečně ztratili míč a po rychlé akci soupeře se maršovický útočník ocitl sám před naším gólmanem a nedal mu žádnou šanci (0:1).
Tato rychlá obdržená branka se na naší hře na první pohled výrazněji neprojevila, ale bylo jasné, že se klukům do hlav dostat musela. I přesto jsme nadále hráli aktivně a snažili se tvořit hru. Bohužel jsme se ale dopouštěli mnoha nepřesností a hlavně ve finální fázi jsme byli zcela bezzubí.
Samozřejmě to neznamenalo, že bychom se do žádných šancí nedostávali, ale bylo jich málo, a když už přišly, selhalo nám zakončení. Například v 10. minutě jsme po šlapáku na Martina Čeljusku rozehrávali přímý kop a Honza Hofinger hlavou jen těsně minul růžek soupeřovy branky. Další nebezpečnou hlavičku si připsal Libor Topič, který ve 23. minutě po přímém kopu Martina Pánka trefil jen břevno maršovické brány.
Jinak byl obraz hry stále stejný, mezi vápny jsme drželi míč my, snažili jsme se kombinovat, ale naše „kombinace“ často situaci spíš komplikovala než řešila a dostat se k nebezpečnému zakončení ze hry se pro nás zdálo neřešitelným úkolem. To soupeř si jen hlídal naši hru a čekal na naše chyby a nepřesnosti, aby se je znovu pokusil ztrestat rychlým kontrem. To se mu málem podařilo například ve 30. minutě kdy útočník hostů po přízemním centru ze strany hřiště jen těsně minul balón před prázdnou bránou.
Stále stejný a poměrně stereotypní průběh hry pak kolem 40. minuty narušily dvě naše slepené šance, které mohly dopadnout mnohem lépe, pokud by opět neselhala koncovka. Nejdříve se Kuba Charvát po individuální akci dostal do výhodné pozice, ale tak dlouho váhal se střelou, až mu ji soupeř zblokoval. O pár minut později šli Honza Hofinger a Martin Čeljuska sami na jediného obránce, ale Honzova přihrávka přišla pozdě a mířila tak Martinovi na paty. Než se povedlo Čeldovi míč dostat pod kontrolu doběhnuvší obránce opět úspěšně zblokoval jeho střelecký pokus.
Poslední a poměrně zásadní událostí první půle byla situace z 42. minuty, kdy Luboš Říha při pokusu o likvidaci brejku soupeře ve vápně nedosáhl na míč a podrazil soupeřova útočníka. Rozhodčí ale nepískal a odpustil nám jasnou penaltu. Tento okamžik, i když na něj hrdí být nemůžeme, nám přeci jen dal ještě nějaké malé naděje do druhé půle.
Po přestávce jsme hned dvakrát střídali. Ze hřiště šel ze zdravotních důvodů aktivní Libor Topič a z taktických spíše nenápadný Jakub Charvát. Na hřiště místo nich přišli bratři Řezníčkové a byla to ze strany trenéra Martina Procházky jasná snaha posílit ofenzivu. Jak ale ukázal druhý poločas, ve hře dopředu nám to pomohlo méně, než bychom si přáli. Patrik měl sice několik nadějných akcí, ale ty se nepodařilo dotáhnout. Sváťa nebyl vepředu až na výjimky moc vidět a ještě se podepsal pod jeden z gólů, které jsme pak dostali.
Ale vraťme se zpět na úvod poločasu. Téměř hned po úvodním hvizdu Martin Pánek krásně obešel několik protihráčů a výbornou přihrávkou našel na malém vápně Romana Neuberga, který ale v jasné příležitosti minul. Naše aktivita pokračovala dál, ale stále v duchu první půle, tedy pouze kostrbatá kombinace ve středu pole, minimum finálních přihrávek a fatální absence nějakého překvapivého nápadu.
Maršovice zůstali u své vyčkávací taktiky a první varování z jejich strany přišlo v 52. minutě, kdy v jasné příležitosti jejich útočník ještě mířil vysoko nad. To v 60. minutě již maršovický útočník Karel Laurich nevaroval, ale trestal. V rohu vápna si obehrál Sváťu Řezníčka a pěknou křížnou střelou na zadní tyč zvýšil vedení Maršovic na 0:2.
Tato branka nás již poznamenala o něco víc. Rozhodně jsme nic nezabalili, ale i poslední zbytky jistoty a sebedůvěry z našich kopaček kvapem mizely. To se samozřejmě podepsalo na nebezpečnosti našich akcí, a i když byl soupeř v útoku méně často jak my, hrozil změnou skóre o poznání častěji.
V 66. minutě musel také ze zdravotních důvodů střídat Čelda a při vší úctě k naší lavičce, bylo jasné, že to naší ofenzivě moc neprospěje. Naše sestava už se té ideální moc nepodobala a celá naše hra byla čím dál víc o improvizaci. Ta ale za dané situace a hlavně našeho psychického stavu vůbec nevycházela.
V 68. minutě v jedné z našich ojedinělých šancí Sváťa hezky přihrál před gólmana Romanovi Neubergovi, ale ten pálil jen do gólmana. Roman tak během krátké chvíle neproměnil dvě nadějné šance. Pokud máme v podobných zápasech myslet na body, tohle se prostě musí dávat! Šancí si nejsme schopni vypracovat moc a když už nějaká je, nemůžeme si ji dovolit zahodit.
V 75. minutě náš hráč nešťastně na dlouhou nohu blokoval přihrávku soupeře, ale nechtěně přihrál opět přímo na nohu maršovickému Karlu Laurichovi a ten svou druhou brankou v zápase zvýšil již na rozdíl tří branek (0:3). O dvě minuty později jsme navíc v herní křeči znovu chybně odkopávali míč, který se opět dostal k Laurichovi a ten zkompletoval svůj čistý hattrick (0:4).
To už bylo moc i na poslední hráče Slavoje, kteří ještě zkoušeli doopravdy bojovat a ne jen stínovat hráče soupeře a vytratily se tak i ty poslední zbytky vůle a víry v nějaký bod. Naše rezignace se sice postupně otupovala a sem tam se ještě objevily nějaké náznaky symaptické snahy, ale už to bylo hodně v křeči. V obrovské šanci se přesto ocitl Patrik Řezníček, kterému soupeř dovolil zblízka dokonce dvakrát vystřelit. První střelu ale zblokoval obránce a dobře mířenou dorážku skvěle zlikvidoval gólman. Po 80. minutě měl opět dvě velké šance Roman, ale jednou střílel slabě do gólmana a podruhé vysoko nad. Roman v tomto zápase mohl klidně dát hattrick, ale neskóroval ani jednou.
V 88. minutě ještě více méně dohrávaný zápas probudila strkanice Luboše Říhy s útočníkem soupeře, který ho zbytečně nakopl při snaze získat míč, ale naštěstí se vše obešlo bez karet. Přijít ještě o gólmana, to už by bylo příliš...
Tento zápas, jsme sice poctivě odbojovali, ale byl téměř po celou dobu pevně v rukou soupeře. Maršovice prokázaly (stejně jako v minulém kole Chotýšany) svoji zkušenost a nechali nás se bezzubě „vyblbnout“ a jen úsporně čekaly na naše chyby, které pak účinně trestaly. Bohužel se ukazuje, že naše nováčkovské nadšení už je fuč, frustrace z toho, že nemáme žádné body se stupňuje a v kombinaci s opravdu složitou situací na marodce je z toho téměř neřešitelná situace. Naše hra působí čím dál víc toporně a naivně, naši hráči si se soupeři nevědí rady a nedokáží vymyslet žádnou překvapivou akci. Téměř jistě je to z větší části o psychice, protože i ti, co jsou zdravotně v pořádku prostě nehrají to, co byli standardně schopni zahrát loni.
Těžko říct, co nám může pomoci. Snad nebudeme muset čekat až na zimní pauzu, ale zdá se to bohužel stále pravděpodobnější. V příštím kole jedeme do Týnce a to rozhodně nebude procházka růžovým sadem. Týnec se nachází na pátém místě na chvostu čtyřčlenné smečky patnáctibodových pronásledovatelů prvních Olbramovic, které mají jen o tři body víc (a ty uvítáme hned v následujícím kole). Nevypadá to tedy nějak moc sluncem zalité, ale nedá se nic dělat. Musíme bojovat, jít zápas od zápasu a čekat kdy (a jestli vůbec) se to zlomí...

Galerie k aktualitě