Dorost po výborném výkonu zvítězil a nedal béčku Týnce šanci

V neděli na čerčanské hřiště dorazil rezervní tým dorostu Týnce nad Sázavou. To, že se dlouhodobě nedaří našemu týmu se asi nemusím zmiňovat, ale před tímto zápasem se v kdoví jaké formě nenacházeli ani týnečtí. Posledních pět zápasů prohráli a výše proher se postupně zvyšovala. To nám dávalo naději, že pokud se dokážeme sejít alespoň v jedenácti a budeme hrát poctivě a zodpovědně, můžeme nějaký bodík urvat. To, že zápas nakonec bude tak jednoznačný, jak byl, a ještě k tomu ozdobený opravdu pohlednou hrou z naší strany, nečekal asi nikdo.

Zápas začal z obou stran aktivně a bez nějaké zásadní svázanosti taktikou. Týmy prostě přišly hrát fotbal a na nějaké taktické šachy nezbyl prostor. Navíc alespoň v první části zápasu bylo vidět, že oba týmy by mohly být fotbalovější, a že si po svých předchozích zápasech moc s míčem nevěří.
I když jsme byli v prvních minutách o něco aktivnější, tak první branku vstřelil Týnec. Bylo to úplně z ničeho a celá situace se snad ani nedala nazvat šancí. Bylo to tak trochu typické pro naše zápasy a nezbývalo než doufat, že soupeř další branky nepřidá, protože to by nás pravděpodobně znovu srazilo do kolen.
Naštěstí se tak nestalo, a naopak jsme se po nějakém čase začali do šancí dostávat i my. Po vstřelené brance to začalo vypadat, že Týnci narostly křídla, ale nám se naštěstí podařilo hru brzy vyrovnat. Ve 14. minutě po chybné rozehrávce soupeře a svém hezkém uvolnění Tomáš Prošek střílel technicky k tyči, ale bohužel to jen o kousek to nevyšlo. Trefil tyč, od které se míč odrazil a po čáře jen těsně minul tyč druhou. Mohl to být pěkný „angličan“, ale bohužel. Tato akce ale předznamenala, že Tomáš bude mít svůj den a jeho okamžiky ještě přijdou.
Do 25. minuty se na obrazu hry nic nezměnilo, hrál se z obou bezstarostný fotbal nahoru dolů a překvapivě jsme to byli my, kdo měl ze hry více. Ve středu pole se dařilo Dominikovi Šiškovi, který hezky rozdával míče svým spoluhráčům a Tomáš Prošek na křídle dělal bekovi soupeře velké problémy a často mu také utekl. Po jednom takovém úniku si zkušeně přes dva obránce přivedl míč ke střele na střed a povedenou ranou trefil po mírné teči gólmana soupeře břevno. Pro Tomáše Proška již druhá konstrukce během pár minut.
Hned poté se po rohu dostal ke střele zblízka Martin Křivánek, který z voleje nedal gólmanovi šanci (1:1). Vyrovnání bylo zasloužené, ale Čerčanům to nestačilo a dál se hrnuly do útoku. To byla velká změna proti dřívějšku, kdy jsme jakýkoli jen trochu přívětivý výsledek začali hned bránit.
A trvalo to jen minutu, než se nám naše aktivita vyplatila. Po výborně kopnutém přímém kopu Dominika Šišky se ke střele v malém vápně dostal Matěj Purkard a opět zblízka zavěsil (2:1). Tentokrát byli ve vápně volní asi tři naši hráči a kdyby nezakončil Matěj, taky by ho s přehledem zastoupil někdo jiný.
Od naší první branky jsme byli lepší a to se projevilo i na tom, jak hra vypadala. Soupeř se čím dál tím víc stahoval do defenzivy a my se ho snažili pokořit další brankou. To se málem povedlo Dominikovi Šiškovi, který utěšenou střelou z dálky minul tyč jen o centimetry.
Jak to ale bývá, z největšího tlaku nás „vysvobodilo“ vyrovnání soupeře ve 29. minutě, které opět přišlo z ničeho nic a soupeř měl tak trochu zatím v zápase „víc štěstí než rozumu“ (2:2). Velký rozdílem proti předchozím zápasům ale bylo to, že se snad ani nedalo čekat, že bychom to vzdali nebo začali bránit. Naopak myslím, že všichni na hřišti i v hledišti věděli, že to přijde a mi ještě gól dáme a vyhrajeme. Byli jsme prostě lepší.
Přestože soupeři branka opět trochu pomohla ke zvýšení aktivity, pořád jsme to byli my, kdo měl ze hry více a ve 32. minutě se to vyplatilo a konečně se trefil i dnes velmi aktivní Tomáš Prošek. Ve své typické akci, kdy utekl celé obraně nedal gólmanovi šanci.
Po této brance přišlo oboustranně trochu hlušší období, kdy se ani jednomu týmu moc nedařilo dostat do šance. Konec poločasu už ale zase patřil nám a soupeře nejdříve ve 43. minutě varoval Matěj Purkard, který před prázdnou bránou jen těsně hlavou nedosáhl na povedený centr, aby pak v samém závěru půle vystihl chybný obranný zákrok soupeře Tomáš Vorálek, utekl obraně a prostřelil gólmana Týnce (4:2). Pro soupeře to byl klasický nepříjemný gól do šatny, protože po něm již následoval jen hvizd oznamující začátek přestávky.
Poločas se nám tedy podařilo krásně otočit a během celého jeho průběhu jsme hráli hezký a sebevědomý fotbal. Byl to obrovský rozdíl proti tomu, co předvádíme jindy. Byli jsme nebezpeční dopředu, a spolehlivý vzadu. Pochvala kromě již zmíněných patří hlavně Adamovi Járovi v bráně, který i když rozhodně není brankář, zachytal skvěle. Je ale také pravda, že pochvalu dnes zaslouží všichni, protože ani jeden z kluků nezahrál špatně. Musím říct, že některé jsem fakt nepoznával.
Hned od začátku druhé půle jsme byli opět aktivnější a nenechali soupeře se rozehrát, aby se náhodou nechytil a zápas ještě nezdramatizoval. I přes naši aktivitu směrem dopředu další branka přišla až v 61. minutě, kdy si Tomáš Prošek zopakoval svůj oblíbený samostatný průnik a svou druhou brankou v zápase zvýšil na 5:2.
I když se i dál hrál oboustranně útočný fotbal, tedy hlavně z naší strany, protože soupeři se v kombinaci moc nedařilo a šancí si tak vytvářel o dost méně, tak další branka přišla až za víc jak čtvrt hodiny. Trochu nelogicky to byla branka soupeře, který měl méně ze hry a do šancí se moc nedostával. Tato branka přišla snad po jediné naší chybě, kdy po zbytečném faulu ve vápně následovala penalta. Tu soupeř s přehledem proměnil (5:3)
Pokud snad soupeř ještě zapřemýšlel, že by mohl průběh zdramatizovat, tak ho z toho rychle vyvedl Tomáš Prošek, který o minutu později zkompletoval svůj hattrick. Tentokrát to nebylo po průniku, ale poté, co poctivě jistil střelu spoluhráče a dokázal ji poté, co směřovala ven dorazit do prázdné branky (6:3).
Konec už byl spíš takový bezstarostný, soupeř už to tak trochu zabalil a naši kluci se fotbalem bavili. Výsledkem byla ještě jedna branka Martina Křivánka, který střelou z dálky v poslední minutě uzavřel skóre na konečných 7:3.
Musím říct, že už dlouho jsem neviděl náš dorost zahrát takhle dobře a hattrick u dorostu nepamatují snad ani pamětníci. I při minulé výhře v loňském roce jsme náš jediný gól s vypětím sil ubránili na jedna nula, ale tentokrát jsme zápas měli pevně v rukou a chtěli dávat branky. A stačí tak málo. Stačí když je kluků aspoň jedenáct a věří si. Samozřejmě, tentokrát nám pomohl i soupeř, který rozhodně nepatřil k těm těžkým, to ale nevadí. Ještě nedávno bychom dostali nakládačku i od nich. Kéž by nedělní zápas znamenal nějaké zlepšení do budoucna a světýlko na konci tunelu, o kterém jsem psal již v upoutávce na tento zápas, se začalo zvětšovat. Základem ale bude, aby se už neopakovalo to, že na zápas přijde tak málo lidí jako v předchozím kole…
Příští týden nás již v sobotu na hřišti soupeře čeká spojený tým Ostředku a Sázavy. A to už bude jiná káva než béčko Týnce. V tabulce jsou na pátém místě (tedy jen o tři místa výš, než byl Týnec), ale na první místo jim schází pouhé čtyři body a oproti Týnci jich mají dvojnásobek.
Asi to tedy nebude tak bezstarostný fotbal jako tuto sobotu, ale pokud budou kluci hrát tak jako teď, tak ani v zápase s tímto favoritem nemusí být nic nemožné. Tak snad jen věřit tomu, že i když se hraje venku, tak se dorostenci dostaví v dostatečném počtu. Vím, opakuju se, ale opravdu je to základ, bez kterého se dál nehneme a vše ostatní je zbytečné.
Tak snad…

Galerie k aktualitě