Plán áčka na záchranu nabral výrazné trhliny

O víkendu jsme na domácím hřišti sehráli klasický zápas „o šest bodů“ s Pravonínem, jedním z přímých konkurentů v boji o záchranu. Abychom si zachovali alespoň nějakou naději, museli jsme bezpodmínečně vyhrát. Bohužel jsme to byli my, kdo o zmíněných „šest“ bodů přišel, a s už tak malými nadějemi na setrvání v Okresním přeboru to tak vypadá ještě hůř. O naší prohře 0:1 rozhodl nepovedený první poločas a ani zlepšení v tom druhém k bodům nevedlo.

V prvním kole celého ročníku jsme v Pravoníně podlehli 1:2, když jsme o bod přišli až v samotném závěru zápasu. Tuto bodovou ztrátu jsme tedy soupeři potřebovali vrátit, obzvlášť když nám hrálo do karet i to, že Pravonín se podzimem spíše protrápil a venku se mu vůbec nedaří.

To, jak to nakonec dopadlo, pro vás zhodnotil trenér Martin Procházka:
„V sobotu jsme odehráli první jarní zápas proti soupeři, na kterého jsme si v úvodu jarní části sezóny věřili. Bohužel se nám ale zápas nepovedl a těsnou prohrou 0:1 jsme si sami zatloukli další hřebíček do vlastní rakve.
V prvním poločase jsme jednoznačně tahali za kratší konec, soupeř na nás vletěl hned od úvodního hvizdu a prvních patnáct minut jsme se točili jak na řetízkáči. Hráči Pravonína byli důrazní, úspěšně napadali naši rozehrávku a my se z jejich úvodního tlaku nemohli dostat. Až ve druhé části první půle jsme dokázali míč na svých kopačkách sem tam chvíli udržet. Když už to po našem mírném zlepšení vypadalo, že bychom mohli vydržet do poločasu alespoň s bezbrankovým stavem, udělal náš stoper chybu při rozehrávce, když místo odkopu chtěl volit fotbalové řešení, přišel o míč a daroval tak soupeři jasnou šanci. Tu bohužel útočník soupeře využil a prohrávali jsme 0:1.
O půli jsem musel zvýšit hlas, aby si kluci uvědomili, co mají hrát, a že to tedy zatím rozhodně nehrají. Vypadalo to, že tento přátelský pohovor padl na nečekaně úrodnou půdu, protože do druhé půle jsme vstoupili jako úplně jiný tým. Soupeře jsme po celých druhých 45 minut tlačili tak, že si nedokázal vytvořit jedinou výraznější šanci. My jsme si příležitostí sice vytvořili hodně a i to poměrně výrazných, ale znovu se ukázalo, že koncovka není naše silná stránka. Všechny naše šance zůstaly neproměněny, když soupeři místy pomohla i branková kosntrukce. Všechny body tak tedy zůstaly soupeři. Tento výsledek je pro nás, podle mého názoru, až příliš krutý, protože za výkon ve druhé půli jsme si alespoň remízu zasloužili. Bohužel se fotbal nehraje na „kdyby“, a tak nezbývá než věřit, že výkon ve druhé půli bude alespoň odrazovým můstkem k dobrým výkonům v dalších zápasech.“

V to samozřejmě jako fanoušci budeme doufat také, ale zrovna jednoduchý zápas pro reparát nám los na nadcházející víkend nepřisoudil. Nejenže pojedeme ven, ale ještě nás čeká čtvrtý tým soutěže, Mezno. Nám se navíc venku nedaří a domácí doma body často neztrácejí. Zápas to tedy jednoduchý nebude, tak do něj alespoň můžeme jít s čistou hlavou bez bloku z toho, že musíme. Třeba nám tento pocit pomůže nemít svázané nohy a předvedeme minimálně takový výkon jako v závěru zápasu s Pravonínem (se zlepšenou koncovkou samozřejmě, protože jinak by to bylo k ničemu).

P.S.: Děkuji za fotogalerii Filipovi Voldřichovi.

Galerie k aktualitě