Nadějný začátek a krásná Kubova branka. Na body to ale nestačilo.

„A tým“ se v neděli odpoledne vypravil do dalekého Mezna, kde se pokusil překvapit silného soupeře z horní části tabulky. Dalo se očekávat, že utkání se bude hrát ve vysokém tempu a to nám rozhodně moc nesvědčí. Zápas jsme ale rozhodně neodehráli způsobem, za který bychom se měli stydět. Bohužel jsme se ale opět nevyvarovali individuálních chyb, které nás stály nadějně rozehraný zápas.

Ale popořadě. Zápas začal tak, jak jsme čekali, soupeř hned od prvních minut nasadil vysoké tempo a hrálo se nahoru dolů. V této fázi hry jsme pochopitelně ještě byli schopni nasazené tempo akceptovat, a tak tlak, který Mezno na úvod zápasu plánovalo, nebyl nijak zvlášť drtivý. Soupeř se sice do zakončení dostával častěji, ale i my jsme se nenechali zahanbit. Prvním velkým varováním pro domácí byla v sedmé minutě velká šance Matina Čeljusky, který se dokázal uvolnit přes obránce a šel sám na gólmana, kterého se pokusil obejít. Bohužel gólman Mezna byl rychle z branky venku, dokázal včas Martinovi skočit pod nohy a šanci zlikvidovat.
Překvapivě jsme v následujících minutách začali dokonce mírně získávat převahu, v čemž nám pomáhaly hlavně rohové a přímé kopy. Ve 13. minutě se z dálky pěkně opřel do míče Patrik Řezníček a brankář soupeře měl co dělat, aby balón vytěsnil mimo tyče.
A to nebylo vše, o minutu později znovu z velké dálky napřáhl Kuba Charvát. Střela to byla pěkná, táhlá, směřovala křížem na vzdálenější tyč a navíc před gólmanem ještě skočila. Ten promáchl a střela se odrazem o tyč dostala za jeho záda (0:1). Byl to opravdu výstavní gól a vše začalo vypadat celkem nadějně. Naše hra nebyla vůbec zlá a hned v ůvodu zápasu jsme vedli.
Převaha nám sice i po vstřelené brance vydržela, ale bohužel jen pár minut, než se hráči soupeře z této sprchy vzpamatovali. Od 20. minuty Mezno začalo mít územní převahu a i šancí o měli poznání víc než my. I přesto ale jejich tlak byl spíš optický a šance nějak extra nezaváněly. My jsme v této fázi hry hrozili hlavně z brejků a obraz hry se začal podobat klasickému souboji domácích a hostů, kdy první tlačí a druzí se snaží využít rychlých protiútoků. Z naší hry stále čišelo vysoké nasazení a bylo vidět, že kluci hodně chtějí a rozhodně nemají v plánu jen betonovat těsné vedení.
Kolem 30. minuty už ale začalo přituhovat a příležitosti Mezna nabíraly na nebezpečnosti. Hlavně skvělý blok Libora Topiče, který zblokoval jasnou gólovou šanci, když soupeř po prudké střele zblízka už málem zvedal ruce, zasloužil potlesk. Ve 31. minutě bohužel přišel první smolný moment zápasu, když po rohu útočník soupeře vystřelil z nouze pomalou skákavou střelu přímo na našeho gólmana Luboše Říhu. Bohužel terén ve vápně byl hodně písčitý, a tak se při posledním odskoku míč neodrazil, ale sklouzl pod tělem Luboše do brány (1:1). Byla to sice smůla, ale i tak by takovou „šmudlu“ brankář měl mít. A Luboš to věděl moc dobře.
Bohužel to věděl nejen on a už z výrazů tváří našich hráčů bylo vidět, že je tento moment poznamená. To se projevilo už o chvíli později, když šel znovu sám na gólmana Martin Čeljuska. Ten tentokrát místo kličky volil střelu, ale bohužel přímo do brankáře. To byla další kapka, kterou už Čelda po zbytek zápasu nerozdýchal a ze hřiště se více méně vytratil.
Pět minut po první obdržené brance do naší sítě navíc přišel povedený moment útočníka Mezna, který si po vzoru Arjena Robbena potáhl míč napříč vápnem a v nejlepší možný okamžik vystřelil. Na povedenou střelu, kterou se nepodařilo zblokovat, nemohl mít Luboš nárok a rázem jsme prohrávali (2:1). To nás samozřejmě poznamenalo ještě víc a bylo vidět, že začínáme klopit hlavy a vypadalo to, že bude hodně těžké se z této psychicky náročné situace dostat.
Přesto jsme se ještě dokázali tomuto nepříjemnému stavu vzepřít a několikrát do půle zahrozit. Bohužel gól, který vstřelil sváteční střelec kapitán Zdeněk Modálek po patičce Míry Randáka, neplatil pro ofsajd. To byla velká škoda nejen z pohledu výsledku, ale i proto, že to byla moc pěkná akce a Mody by si gól hodně zasloužil.
Do šaten se tedy šlo za stavu 2:1 a naše snaha před závěrečným hvizdem dávala jakousi naději, že zápas ještě nemusí být ztracen. Z toho nás ale vyvedly hned první minuty druhé půle, kdy jsme zbytečně faulovali ve vlastním vápně a soupeř kopal penaltu. Tu soupeřův hráč kopl poměrně špatně a Luboš směr vystihl. Bohužel mu míč prošel mezi rukou a tělem do brány a bylo to 3:1. Další smolný gól nás poslal definitivně do kolen.
Navíc o dvě minuty později využil soupeř našeho rozhození a povedenou střelou protřelil Luboše počtvrté (4:1). Bylo vidět, že náš „morál“ výrazně poklesl a hra se začala odehrávat více méně jen na naší půli. Do šancí jsme se přestali dostávat, a když jsme získali míč, tak jsme v lepším případě zkoušeli dlouhé nákopy na osamocené útočníky a v horším jen zbůhdarma odkopávali.
Po 60. minutě Luboš předvedl několik dobrých zákroků, když například vytáhl prudkou střelu z úhlu na břevno a i následnou dorážku z druhé strany dokázal zneškodnit. Poté přišlo první naše střídání, kdy Vojta Kukačka nahradil již uvadajícího Míru Randáka a je potřeba říct, že v závěrečné půlhodině byl Vojta na aktuální poměry našeho týmu celkem vidět. Dokonce jsme se v této fázi ještě zmohli na dvě velké šance, když jsme jednou hlavou těsně minuli branku a pak Zdeněk Modálek střílel zblízka přímo do gólmana.
V závěrečných minutách jsme ještě dvakrát střidali (Tomáš Rada za Romana Neuberga a Matěj Purkard za Kubu Charváta) a dokázali ještě předvádět celkem vyrovnanou hru. Bohužel do větších příležitostí jsme se již nedostali, a tak zápas skončil rozdílem tří branek.
Nedá se říct, že by výsledek plně odpovídal předvedené hře obou týmů, ale bohužel se opět ukázalo, že se na branky strašně nadřeme, a když už se do nějaké šance dostaneme, většinou ji nedokážeme proměnit. Ani náš jediný vstřelený gól nebyl z nějaké šance nebo vypracované akce, ale prostě se Kubovi jen výborně povedla střela z nečekané pozice. Naopak my dostáváme branky příliš snadno a bohužel až nepříjemně často po našich chybách. Soupeři mnoho gólů sami darujeme a na této úrovni prostě asi nemáme na to, abychom zápasy otáčeli.
Bohužel už se asi nedá mluvit o tom, že bychom měli letos v okrese myslet na záchranu, protože nejen že jsme si sami prohráli spoustu zápasů (a některé body ztratili vyšší mocí), tak také v tabulce nad námi se už překvapivě brzy začínají dít „nadpřirozené“ věci. Jak si jinak vysvětlit, že v tomto kole čtyři z pěti týmů na konci tabulky (my jsme bohužel ten pátý) vyhráli a často i nad týmy ze samotného čela. Bohužel to tak chodí a jsem celkem zvědav, kdo bude mít ve finále silnějšího psa a s kým se budeme potkávat i příští rok.
Nám už asi nezbývá nic jiného než se soutředit na to, abychom zbytek soutěže sehráli se ctí a dokázali co nejvíc soupeřů potrápit. Hned první příležitost budeme mít v sobotu od 16:30 doma proti týmu, jehož jméno se málem neříká. Tedy proti Vrchotovým Janovicím, které ač také celkem ve srabu, dokázali v tomto kole doma porazit silný Křivsoudov gólem minutu před koncem. Zřejmě dobrý oddíl... Janovicím máme rozhodně co vracet a doma máme přeci jen méně nakloněné hřiště, tak bychom snad nějakou naději mít mohli. Za sebe můžu říct, že výhru nad tímto soupeřem bych si opravdu moc přál. Věřím, že kluky i za těchto ne úplně ideálních okolností nenecháte ve štychu a přijdete je podpořit. Předem všem, co přijdou, velký dík.

Galerie k aktualitě