Dorost po výborném výkonu zaslouženě zvítězil

Vypadá to jako banální titulek, ale ono to tak opravdu bylo. Dorostenci pokračují ve výkonech ode zdi ke zdi a tentokrát to vzali za ten správný konec. Ta tam byla apatická nálada z minulého zápasu a beznaděj v devíti z Úročnice. Tentokrát proti spojenému týmu Jankova a Ratměřic byla čerčanská Slavoj po celý zápas lepší, a i když jsme si kvůli neproměňování šancí více než polovinu zápasu nemohli být jisti výhrou, nakonec jsme zaslouženě jednoznačně zvítězili.

Náš dnešní soupeř sice nepatřil k nejsilnějším, ale přesto jsme jako v každém zápase byli outsideři my. Proto ani dnešní výhra nemůže být zlehčována. Tým Jankova a Ratměřic sice dostává hodně branek, ale zároveň získal o dost víc bodů než my. My jsme do dnešního utkání dali venku pouhé tři branky, a tak je pro nás vlastně jakýkoli gól na soupeřových hřištích malou výhrou. Nakonec jsme dnes ale dali branky čtyři, tedy víc než za celou doposud odehranou část venkovní sezóny 2018/19 dohromady. A důležité na tom je hlavně to, že to nebyly žádné náhody, ale vypracované akce, které většinou končily hezkými góly. Dorostu se prostě dnešní zápas, na rozdíl od včerejšího utkání áčka, povedl. Vezměme to ale pěkně popořadě.
Pozitivní bylo už to, že jsme se tentokrát sešli v hojném počtu a dokonce jsme měli celé dva hráče na střídání. Sice nám předzápasovou přípravu opět trochu zkomplikovala doprava na zápas, ale nekonec vše dobře dopadlo a sešli jsme se včas. Na místě na nás čekalo minimum diváků, chvíli to vypadalo, že jich bude tak pět, ale postupně se jejich počet navýšil na zhruba patnáct. Nepříjemné bylo také to, že z nedalekého kravína se linul opravdu nesnesitelný puch, který téměř znemožňoval dýchání. To, že v tom kluci budou muset běhat, jsem jim vůbec nezáviděl.
Do zápasu jsme vtrhli jako velká voda a hned v první minutě jsme měli velkou šanci. Bohužel ale šla naše střela po zpětné přihrávce přímo do gólmana. Ve třetí minutě už bylo ale veseleji, protože rychlý protiútok s krásnou přihrávkou do uličky s přehledem zakončil Tomáš Prošek (0:1).
Hned poté, co soupeř rozehrál, jsme znovu získali míč a opět z toho byla velká šance, ale bohužel bez gólového zakončení. Na soupeře jsme v úvodu opravdu vlétli a jankovští nevěděli, kam dřív skočit. Teprve v 7. minutě se soupeř dostal k jakémusi náznaku ohrožení naší branky, ale jejich standartní situace nebyla kvůli přetaženému centru nijak nebezpečná.
Od desáté minuty se hra malinko srovnala, ale pořád jsme to byli my, kdo měl více ze hry a častěji střílel. Například dvě střely ze třinácté minuty, které přišly po rohovém kopu zaváněly brankou opravdu skoro jak okolní vzduch kejdou. Bohužel je obě skvělými zákroky zneškodnil gólman soupeře.
Po krátkém nadechnutí soupeře jsme od 15. minuty opět přebrali otěže zápasu a byli jsme jasně lepší. Neustále jsme se tlačili do útoku a gól nepřetržitě visel ve vzduchu. Jankov se bránil pouze odkopy a vůbec si s naší hrou nevěděl rady. Tato situace trvala více než dalších patnáct minut do 33. minuty, kdy se soupeř přeci jen z ojedinělé akce dostal do šance, kterou ale včasným výběhem zneškodnil náš gólman. O minutu později pro nás přišlo další varování v podobě nastřelené tyče po rychlém protiútoku. Jankovu se tak málem povedlo z minima vytěžit maximum.
Ve 36. minutě jsme ale konečně dokázali zužitkovat svou trvalou převahu a po zpětné přihrávce Proška (přiznám se bez mučení, že nevím kterého) se míč dostal k Lukášovi Hemplovi, který se sice několikrát ukopl, ale pak poslal míč pěknou umístěnou střelou k tyči a zvýšil naše vedení (0:2).
Vypadalo to hodně nadějně, protože jsme tím získali i určitý polštář proti případnému náhodnému gólu soupeře. A ten nakonec opravdu přišel a netrvalo to dlouho. V 39. jsme udělali obligátní chybu před vlastním vápnem, ztratili míč a útočník soupeře se ocitl sám před naším brankářem. Střelou pod břevno mu nedal jedinou šanci (1:2). Byl to smolný gól a navíc dal soupeři naději. Naštěstí ani tento povolený „doping“ Jankov moc neprobral a do půle se již k ničemu zásadnímu nedostal.
Celý první poločas jsme byli jasně lepší, nebezpečnější a hráli jsme pěkný kombinační fotbal. Bohužel ale naše často nepřesná koncovka zabránila tomu, aby byl výsledek jednoznačnější. Jednobrankový rozdíl ve skóre průběhu zápasu opravdu neodpovídal.
Začátek druhé půle na průběhu hry nic nezměnil, stále jsme byli lepší a útočili jsme prakticky jen my. Během prvních pěti minut jsme měli snad čtyři šance, ze kterých mohl padnout gól, bohužel ale opět „zafungovala“ naše slabší koncovka. Také se nám nedařily standartní situace, protože střely šly většinou hodně nad a centry příliš daleko. Hodně nám pro změnu pomáhaly chabé soupeřovy výkopy od brány, které jsme s přehledem sbírali a dostávali se tak do nadějných situací. Bohužel se skóre stále nehýbalo a to nás v průběhu zápasu mohlo ještě mrzet.
Kolem 55. minuty Jankov pomalu začal přidávat a srovnávat hru. Naštěstí mu to zatím stačilo jen tak na to se dostat k našemu vápnu, ale nebezpeční nebyli. Za dalších pět minut již Jankov i hrozil ze šancí a vypadalo to, že by se mohl dostat definitivně na koně (viz fotogalerie) a dostat nás pod tlak. Naštěstí jsme to soupeři nedovolili a podařilo se nám jeho nástup zachytit a reagovat na něj. Výsledkem byl pro změnu tlak náš zakončený sérií šancí. Prostě klasická hra nahoru dolů.
65. minuta už byla ve znamení vyrovnané hry, která začala připomínat spíš boj. Nasazení bylo vysoké a bojovalo se o každý balón. Hra měla opravdu zajímavý náboj a hezky se na ni koukalo.
V 75. minutě se soupeř opět nadechl k náporu a hodně hrozil například z rohových kopů. Jankovští ucítili šanci a snažili se ji využít. My naopak pod tíhou neproměněných šancí malinko znervózněli a začali jsme se možná trochu bát o výsledek. Tato pasáž byla asi tou, kdy jsme soupeře pustili nejvíc do hry a dali mu naději na bodový zisk.
Naštěstí přišla 78. minuta a s ní krásný přímý kop Adama Schnurpfeila. Střela zdaleka zpoza vápna přeletěla zeď a po vzoru anglického gólu století z finále MS 1966 se od břevna odrazila za čáru a pak ven. Sudí na zlomek vteřiny zaváhal, ale nakonec zapískal a ukázal do středu pole (1:3). Radost byla velká. Krásný gól navíc pravděpodobně definitivně zlomil zápas, protože od té chvíle se hra soupeře změnila. Cítili nedostatek času a tak se snažili hru zrychlit. Při této snaze dělali spoustu chyb a my se tak dostávali často zadarmo k míči a hrozili z rychlých kontrů a případně z následných standartek. Po jedné takové jsme po teči našeho útočníka jen těsně minuli bránu.
V 83. minutě se nám povedla další krásná akce, když krásnou přihrávkou vyslal Dan Malátek do šance Lukáše Proška, a ten nekompromisně o břevno završil skóre na konečných 1:4.
Poslední minuty utkání už se odehrávali ve znamení hektické snahy soupeře, která ale vedla jen ke zmatkům v jejich souhře a k našim šancím. Ty už jsme ale pohříchu pod dojmem vedení nedokázali dovést do nebezpečnějších zakončení. Překvapivé také bylo, že se pět minut před koncem z lavičky domácích sebral trenér a odešel na pivo nebo kam. To nebylo vůči jeho svěřencům zrovna sportovní. Tohle by si asi trenér měl umět odpustit i ve fázi absolutního naštvání.
Od 89. minuty už to zabaili i jankovští hráči v poli a dovolili nám poslední 2-3 minuty souvisle ostřelovat jejich bránu bez nějaké zásadní obrany. Bohužel už naše soustředění nebylo takové, jaké by mělo být, a tak to tam už prostě nepadalo. To už ale bylo jedno. Tři body byly doma a zaslouženě po opravdu pěkném výkonu. Musím říct, že takhle dobrý výkon jsem od dorostu možná ještě neviděl a to vídám téměř všechny jejich zápasy za posledních několik let. Samozřejmě si pamatuji dobré pasáže i z jiných utkání (například první půle ve Vestci apod.), ale nikdy nám to nevydrželo celý zápas jako teď. A také velký zápal do hry (tak rozdílný proti minulému domácímu utkání) a snaha o kombinační hru po zemi byla víc než sympatická.
Co dodat? Jen tak dál kluci, pokud budete pokračovat takhle a nesklouznete opět k nějakým psychoúletům nebo hře v devíti, tak se v příštím kole Chotýšany, které se v posledních zápasech hodně trápí, mají na co těšit. Motivací by pro nás mohlo být i to, že aktuálně ztrácíme z posledního místa pro nás neobvykle málo (4 body) rovnou na trojici soupeřů. To znamená jediné, poslední místo, které už vypadalo téměř jistě jako naše, by mohlo připadnout někomu jinému a my bychom při troše snahy nemuseli myslet jen na místo předposlední, ale i výš. Myslím, že teď to opravdu záleží jen a jen na klucích samotných, protože fotbal hrát umí, a když na to nebudou kašlat, tak to může fungovat.

Galerie k aktualitě