Povinná výhra nad oslabeným soupeřem se nerodila snadno

Dorostenci nastoupili k nedělnímu zápasu proti spojenému týmu Chotýšan a Bílkovic s jasnou výhrou 4:1 v Jankově v zádech a nutno dodat, že i v tomto zápase byla naděje na bodový zisk velká. Tuto naději podpořilo i to, že soupeř na zápas dorazil pouze v deseti (a nakonec dohrával v osmi), což se nakonec ukázalo asi jako rozhodující. Nás se naopak tentokrát sešlo víc než dost, a tak jsme měli dokonce pět hráčů na střídání, což byla situace víc než nevídaná.

Chotýšanům se na jaře vůbec nedaří. Ještě nevyhráli a jejich skóre 3:30 ze čtyřech zápasů dávalo tušit, že se zrovna v pohodové situaci nenecházejí. Navíc i náš podzimní zápas, který byl bohužel kvůli naší blbosti kontumován, vyzněl poměrně jasně pro nás. Této příležitosti jsme chtěli využít a dosáhnou dvouzápasové bodové „šňůry“ minimálně po pěti letech (dál dostupné veřejné archivy dorosteneckých soutěží nesahají).

Chotýšany i v oslabení v první půli předváděly sympatický výkon

I když byl náš soupeř již od začátku zápasu o jednoho hráče slabší, na hřišti to nebylo moc vidět. Až do 20. minuty byla hra oboustranně vyrovnaná, ale celkově taková ospalá a bez energie. Ani jeden z týmů se nedostával do vyložených šancí a na hřišti toho tedy moc k vidění nebylo. Nějaké náznaky ohrožení jedné nebo druhé branky sice přicházely, ale ani jeden z týmů se nedokázal prosadit k zakončení. Bylo samozřejmě jasné, že tato situace vyhovuje spíš našemu soupeři, pro kterého by i bod z tohoto zápasu byl malou výhrou. Hrát jsme tedy měli především my, ale nějak jsme nevěděli, jak to uchopit a naše pokusy o tlak tak vyznívaly do prázdna.
Až ve 22. minutě jsme se dostali do první velké šance, kdy se Lukáš Hempl dostal k povedené prudké střele a následně i k dorážce, ale obě střely skvěle zlikvidoval gólman hostí Matěj Čermák. O minutu později se do podobné situace dostal i Tomáš Prošek, ale ani on si s opakovanou střelou neporadil. Ukázalo se, že gólmanovi soupeře míč často padá z rukou, což mohl být návod, jak ho překonat. Střela z dálky a pohotová dorážka. Ale to bychom u odražených míčů museli být první...
Ve 25. minutě přímý kop z hranice vápna Adam Schnurpfeil hezky zakroutil podél zdi, ale bohužel střela minula i branku. Ve 33. minutě měl prozměnu nadějnou příležitost i soupeř, když rozherával po naší malé domů nepřímý kop v našem vápně. Naštěstí střelu, která z toho vzešla perfektně vyboxoval náš brankář. V té souvislosti by stálo zato připomenout Šíšovi, že ve zdi je proto, aby střelu zblokoval a ne jí zády ke střelci uhýbal.
O minutu později přišel jeden z důležitých momentů zápasu, když se kapitán soupeře Tomáš Eichler neudržel a udeřil jednoho z našich hráčů do obličeje. Následovala žlutá karta a protože Eichler již jednu měl (faul ve 27. minutě), musel jít velmi brzy do kabin a oslabil tak svůj tým na devět hráčů. To byl hodně trestuhodný zkrat tohoto hráče, tím spíš že to je kapitán týmu.
Zbytek první půle už byl hlavně v naší režii, ale naše hra byla pořád hodně bez nápadu a náš platonický tlak k ničemu nebezpečnému nevedl. Soupeř si logicky uvědomil, že v devíti má při otevřené hře minimum šancí a tak se trochu zatáhl a bránil přijatelný výsledek. Zároveň ale čekal na příležitosti k brejku, což pro nás za nerozhodného stavu a naší střelecké potenci v tomto zápase mohlo být smrtící. Bohužel jsme si s danou situací nevěděli moc rady a bylo vidět, že v situaci, kdy máme tlačit, se moc často neobjevujeme. Nakonec nás z naší bezradnosti vysvobodil až hvizd rozhodčího, který první půli ukončil.
Směrem k rozhodčímu je potřeba říct, že jeho férový, ale nekompromisní a místy až přehrávaný projev byl na dorostenecké utkání ve své striktnosti až trochu nezvyklý, ale zároveň vedl k tomu, že měl zápas pevně v rukou a hráči obou týmů si směrem k němu nic nedovolili, protože věděli, že by to odnesli. Asi to tak bylo tedy v pořádku.

Druhou půli rozhodlo další oslabení soupeře a naše rychlá branka

Do druhých 45 minut již nemohl kvůli zranění nastoupit gólman soupeře a do brány se tak postavil hráč z pole. A vzhledem k tomu, že Chotýšany již nikoho na lavičce neměly, dohrávaly zápas pouze v osmi. To samozřejmě muselo zápas poznamenat a nakonec to byl asi zlomový moment, který nám umožnil dovést zápas k na první pohled jasnému vítězství.
Už ve 47. minutě si totiž Míra Hložek dle klasického klišé řekl „když nevíš co s míčem, tak vystřel“ a jeho nečekaná střela zdálky přeplachtila nepříliš vysokého náhradního gólmana soupeře a zapadla pod břevno (1:0). Tato branka znamenala vysvobození. Bylo jasné, že soupeř má na vyrovnání v osmi velmi malou naději a my bychom mohli mít mnohem víc klidu zápas rozhodnout.
Náš tlak opravdu přišel, ale pořád se podobal tomu z první půle. Soupeř se teď už opravdu spíš jen bránil, ale my mnoho jasných šancí neměli. Situace jsme řešili špatně, když měla přijít střela, přišla přihrávka, když se mělo přihrávat, přišel pokus o individuální průnik, který skončil ztrátou. Výsledkem byly i příležitostné rozepře mezi našimi hráči a herní pohodě to v této fázi moc nepřidalo.
Kolem 55. minuty si soupeř uvědomil, že náš tlak není zas tak drtivý, jak by se dalo čekat, a že by možná stálo za to se pokusit o zázrak a riskovat i občasný útok. Některým jeho akcím chybělo málo a mohlo být zle. Bohužel naše pojistka v podobě druhé branky stále nepřicházela, protože naše zakončení bylo dost bezzubé.
Naštěstí přišla 63. minuta a faul ve vápně na pronikajícího Luboše Tožičku. Situace to byla jasná a rozhodčí s nařízením pokutového kopu nijak neváhal. Sám faulovaný hráč penaltu s přehledem proměnil (2:0), ale je potřeba říct, že hráč v bráně ani moc neragoval. Přeci jen jako „nególman“ měl minimum šancí. A jak byl Luboš v ráži, hned po rozehrávce soupeře ze středového kruhu se zmocnil míče a po samostatném průniku nedal gólmanovi opět žádnou šanci (3:0) a během jedné minuty tak vsítil svou druhou branku.
Za další tři minuty (v 68. minutě) přišla pro sympaticky hrajícího soupeře další rána. Po okopávané a několika zblokovaných střelách v jeho malém vápně se míč odrazil na hranici pokutového území k Matějovi Purkardovi a ten nechytatelnou prudkou střelou zvýšil na 4:0.
Tento stav nás již viditelně uspokojil a znovu jsme ubrali z tempa. Naše hra působila opět ospale a náš soupeř i v osmi přes náš nevýrazný tlak hrál celkem vyrovnanou partii. V tomto stylu se již zápas bez větších šancí na obou stranách dohrál.

Nakonec vše dobře dopadlo, ale na nějaké velké jásání to nebylo

Výsledek zápasu sice vypadá jednoznačně, ale byl velmi výrazně ovlivněn oslabením soupeře. Dovolím si tvrdit, že kdyby byl soupeř v plném počtu, byli bychom možná rádi i za bod. Je škoda, že jsme po krásném výkonu v Jankově nedokázali stejnou hru předvést i doma a pořádně si zastřílet. Naštěstí to i tak stačilo na druhé tři body v řadě, což se, jak už jsme psal, nestalo minimálně 5 let, ale také na „nulu“, kterou jsme udrželi naposledy loni v listopadu po nečekané hubené domácí výhře 1:0 proti Meznu.
Nedělní výhra nám navíc zajistila, že jsme se v tabulce přiblížili na rozdíl pouhého jednoho bodu nejen našemu víkendovému soupeři, ale také Jankovu a Meznu. Situace tedy začíná vypadat trochu nadějněji a mohli bychom konečně své „oblíbené“ poslední místo někomu v budoucnu přenechat.
V příštím kole bych s tím ale asi ještě moc nepočítal. Hrajeme sice opět doma, což může být výhoda (ani ne tak proto, že hrajeme lépe doma, jako spíš proto, že soupeři hrájí hůř venku), ale náš soupeř bude z těch nejtěžších. Přivítáme totiž lídra soutěže, spojený tým Zvole a Vraného nad Vlatavou. Ten nejenže soutěž vede, ale má i nejlepší útok a druhou nejlepší obranu. A aby toho nebylo málo, v domácím zápase nám na podzim jejich hráči uštědřili nadílku 11:0.
No, necháme se překvapit. Třeba nás kvalitní hra soupeře probudí a znovu předvedeme výkon jak z Jankova. Pak by zápas ostudou rozhodně skončit nemusel.

Galerie k aktualitě