Bušení do vrat výsledek nepřineslo

V sobotu od pěti hodin jsme sehráli první venkovní zápas sezóny a to konkrétně ve Václavicích, které muselo odložit svůj první letošní zápas s Voticemi, a tak jsme nevěděli, co po letní pauze od soupeře čekat.

Zápas začal obligátním náznakem párminutového tlaku ze strany domácího týmu, ale nic zásadního se z něj neurodilo. Když jsme se začali dostávat do hry, přišla studená sprcha ve formě gólu v naší síti po odraženém balónu po centru od rohového praporku. Míč přistál bohužel přímo na nohu hráči soupeře a ten nechytatelnou střelou, kterou se nepodařilo zblokovat, vymetl šibenici naší branky.
Snažili jsme se na vedení soupeře rychle odpovědět, ale proti byla i branková konstrukce v podobě nastřelené tyče. Navíc soupeř se již v takto brzké době uchýlil k okatému zdržování a také provokacím. Nervozita na naší straně rostla a v kombinaci s neustálými rychlými a úspěšnými průniky václavického pravého křídla, si bohužel vybrala svoji daň ve formě dvou slepených žlutých karet pro Míru Randáka. Hlavně stažení soupeře rukama při vědomí již dříve obdržené žluté karty bylo naprosto zbytečné. Navíc je třeba říct, že druhá Mírova karta visela ve vzduchu už pár minut.
Od 37. minuty jsme tedy hráli o deseti a než jsme se stihli vzpamatovat a pořádně přeskupit, tak jsme po další velké individuální chybě a ztátě míče před vápnem dostali další branku. Gólman byl opět bez šance. I domácí fanoušci se divili, protože vedení svého týmu evidentně nečekali. Naše snaha o snížení byla v této fázi zápasu hodně křečovitá a akce jsme většinou "vyřešili" ztátou míče ještě dřív než jsme se dostali na dostřel soupeřovy brány. I tak se ale ještě jednou Martinovi Čeljuskovi podařilo trefit tyč. Přestávka nás ale spíše vysvobodila z trápení.
Po přestávce přišlo střídání a změna taktiky. Už jsme se nesnažili tolik kombinovat a dopředu jsme se dostávali nakopávánými míči na útočníky a nebo rychlými průniky po křídlech. Bohužel soupeř stále častěji zdržoval hru, nejvíc v tom vynikal hráč č. 5 Martin Král, jehož natahování času bylo tak přehnané, že to přišlo trapné i některým jeho spoluhráčům, kteří ho dokonce napomínali, ať toho nechá. Bohužel to moc nepomohlo a rozhodčí na tuto "taktiku" nijak nereagoval. Celkově byl výkon sudího poměrně slabý a nepřesný a časté otáčení autů, změny rohů na auty, zvláštní ofsajdy i fauly byly na běžném pořádku (nutno dodat, že chyby dělal na obě strany).
I přesto se nám už podařilo tuto situaci spíše ignorovat a raději bojovat. I v deseti se nám dařilo soupeře tlačit a i když se zatáhl a nakopávané míče již nebyly tak účinné, tak se bojovností dařilo prodírat do šancí, které většinou končili střelou z dobré pozice ze střední vzdálenosti (jen výjimečně jsme se dostali přihrávkou do šance z bezprostřední blízkosti, protože pokutové území soupeře bylo velmi zahuštěné). Nejaktivnějším střelcem byl jednoznačně Čeljuska a ve vápně sváděl tvrdé souboje Honza Hofinger. Bohužel většina střel šla vedle (i když některé jen těsně) a ty co se vešly mezi tyče buď nebyly razantní a nebo trefily gólmana. Při naší snaze o tlak o deseti jsme ale museli více otevřít obranu a soupeř toho využil ke vstřelení třetí branky z ojedinělé šance. Pak se mu ještě z podobné akce podařilo nastřelit břevno.
Naše střelecké trápení bohužel způsobilo, že skóre již zůstalo tak jak bylo. Ke konci zápasu už nám došlo fyzicky i psychicky a záverečný tlak už byl opět spíše křečovitý. Nechme se tedy překvapit, jestli se nám příští týden s Voticemi B (které v tomto kole porazily Lešany 5:1) povede lépe...

Galerie k aktualitě