Ani jeden z našich týmů neudržel slibně rozehraný zápas

Jak áčko, tak dorostenci do svých utkání nevstoupili vůbec špatně, přestože v zápasech rozhodně nebyli favority. Brzké branky nám v utkáních sice daly určitou naději, ale bohužel body nepřinesly. U áčka se to zvrtlo již po pár desítkách minut a dorostenci doslova zkolabovali až téměř v závěru. V posledních domácích utkáních sezóny jsme tedy nebodovali a ani případný bodový zisk v závěrečném kole již nic zásadního na vyznění sezóny nezmění.

Slibně rozehraný i odehraný zápas rozhodly naše chyby v defenzivě

Na sobotní zápas jsme se tentokrát sešli v celkem rozumném počtu, že i na střídačce někdo byl a trenér Martin Procházka se tam tak nemusel sám bát. Proti Postupicím, které byly (a i nadále jsou) v tabulce na šestém místě, jsme nastoupili bez bázně a hany a hned v úvodu jsme je, dá se říct, zatlačili. Již ve 2. minutě jsme zahrozili povedenou střelou Kryštofa Straky z dálky, kterou ale gólman vytěsnil na roh. Po rohu ještě nebezpečně střílel Patrik Řezníček, ale trefil pouze náruč brankáře.
V aktivní hře jsme nepolevili, a i když střed pole byl, jako většinu našich zápasů, celkem srovnaný, tak dopředu jsme tentokrát, alespoň opticky, měli navrch my. Přesto jsme soupeři v 9. minutě na koně pomohli jako obvykle sami, když jsme postupickým při jejich prvním pořádném útoku dovolili více méně bez bránění vystřelit. Střela to byla povedená a zapadla přímo pod břevno. Luboš Říha, i když se natahoval, jak mohl, neměl nárok (0:1).
O pár minut později, ve 13. minutě se ale zadařilo i nám. Po výkopu míč prodloužil Vláďa Švorba na Patrika Řezníčka a ten šel sám na gólmana, kterému udělal kličku a zavěsil (1:1).
Po předchozím obdrženém gólu jsme sice trochu vypadli z role a soupeř malinko přidal, ale přesto jsme snížili. Bylo to překvapivé, ale vzhledem k dosavadnímu průběhu možná i spravedlivé. Další minuty po naší brance se odehrávaly spíše ve středu pole a ke střelám se dostával jen soupeř, i když i ten pouze sporadicky. Přesto nás při jedné z nich výrazně podržel brankář Luboš Říha.
Ve 24. minutě jsme měli prozměnu nadějnou šanci my. Po faulu na aktivního Vláďu Švorbu kopal přímý kop Vojta Židlík. Zeď se mu sice povedlo hezky obstřelit, ale pouze do prostoru gólmana, který neměl problém zasáhnout. O pár minut později jsme předvedli i pěknou akci ze hry, když Kryštof Straka zkušeně prošel po křídle kolem brankové čáry až k vápnu. Následovala přihrávka před prázdnou bránu, ale ejhle, útočníci nikde. Doplňování útočících hráčů v tomto zápase dost vázlo.
A hned ve 28. minutě se potvrdilo otřepané „nedáš, dostaneš“ a po přízemní střele z dálky k tyči jsme prohrávali (1:2). Luboš na míč nedosáhl a to nejspíš nejen z důvodu, že byla velmi dobře umístěná.
Na tuto branku jsme se ještě pokusili odpovědět chytře nakrátko rozehraným rohem. Vláďa Švorba přihrál Kryštofovi Strakovi, ten se opět krásně uvolnil podél brankové čáry a zpětnou přihrávkou hledal někoho na malém vápně. Míra Randák byl ale opět daleko, a tak z toho nic nebylo. Ve 31. minutě se pak opět opakovalo, že po naší neproměněné šanci přišel trest. Luboš neudržel střelu z dálky, ta mu vypadla sice jen kousek před něj, ale přesto byl útočník rychlejší a přehodil přes něj míč do brány (1:3).
Kolem 35. minuty jsme dál i přes nepříznivý výsledek, kdy jsme vlastně všechny branky dostali po vlastních chybách a nebo nedůrazu, drželi celkem vyrovnanou hru. Dokonce se dalo říct, že jsme dopředu aktivnější, ale bohužel vše končilo před koncovkou, protože hrotový útočník vždy scházel. Bez zakončení se branky prostě dávají špatně.
Posledních deset minut první půle jsme celkem tlačili, aktivní byl hlavně Vláďa, ale i další. Bohužel se opět ukázalo, že nemáme kádr vyrovnaný a na některých postech prostě chyběla potřebná kvalita.
Do druhého poločasu jsme museli střídat, protože Vláďovi Švorbovi nateklo koleno, a tak šel do hry Vojta Kukačka. Bohužel, dřív než jsme se stihli na hřišti nějak rozkoukat, dostali jsme další branku. Centrovaný míč před Lubošem tečoval nehlídaný útočník a bylo to 1:4.
Následné minuty už začal převahu na hřišti získávat soupeř, ale pořád nebyla nikterak drtivá. Přesto šance sbíraly pouze Postupice. Například v 62. minutě po odpískaném nefalu Kryštofa Straky soupeř z přímého kopu trefil břevno a je potřeba říct, že po 60. minutě už někteří naši hráči v horkém odpoledni úplně vymizeli a tak Postupice pomalu, ale jistě přebraly definitivně otěže zápasu.
V 65. minutě nahradil úplně uvadlého Míru Randáka Dominik Šiška. Obraz hry by se ale nijak zásadně nezměnil, kdyby už i soupeř trochu nezvolnil. Přesto jsme nedokázali být příliš nebezpeční a bylo vidět, že už prostě nemůžeme. Běhal snad jen Vojta Židlík, Kryštof Straka a ještě poměrně čerstvý Vojta Kukačka, kterého ale následně začaly brát křeče.
Zbytek zápasu už nic zajímavého nepřinesl. Hra se vyznačovala hlavně naší jalovou snahou ještě něco podniknout, ale k ničemu už to moc nevedlo. Postupicím nedalo moc práce tento úsek zápasu kontrolovat a sami se do ničeho moc nehnaly.
Celkově je tohoto zápasu škoda, protože Postupice venku nehrají moc dobře, a pokud se zápas nevyvíjí podle jejich představ, tak to často zabalí. Dovolím si tvrdit, že kdybychom za stavu 1:1 proměnili některou z našich šancí, tak už by to soupeř neotočil. Bohužel jsme však byli v zakončení neškodní a ve výsledku nás pak i potopily vlastní chyby.
Závěrečné kolo sehrajeme v sobotu (pozor, původní termín byl neděle, ale platí sobota) od 17 hodin na hřišti Nespek, proti tamnímu béčku. Zápas to pro nás nebude vůbec jednoduchý, protože nám Nespeky budou chtít vrátit nečekanou podzimní porážku z našeho hřiště i s úroky. A vzhledem k tomu, že zápas jejich áčka se hraje od 14 hodin na tom samém hřišti, je jasné, že nevyužití hráči jejich prvního týmu nastoupí proti nám... Ale co už, tenhle ročník už se víc pokazit nemůže.

Dorostenci se chytili do Csaplárovy pasti

Zápas, který dorostenci v neděli sehráli proti spojenému týmu Psár a Vestce, bychom měli asi raději rychle zapomenout. Ne, že bychom v něm byli nějak zásadně lepší, ale přesto jsme ho rozehráli výborně. To co se však stalo ve druhém poločase se ale jen tak nevidí. Ale postupně.
Začátek zápasu byl oboustranně útočný, ale překvapivě jsme byli o něco nebezpečnější. Soupeře sráželo hlavně to, že si opakovaně nedokázal hlídat ofsajdy a přicházel tak o většinu svých útoků. V této fázi se dařilo hlavně Adamovi Schnurpfeilovi a Lubošovi Tožičkovi. Několikrát nás také podržel gólman.
Zhruba po 15 minutách soupeř hru přeci jen srovnal a těžil hlavně ze své rychlosti. My jsme se na šance nadřeli mnohem víc, ale přesto jsme se i tak sem tam do zakončení dostat dokázali. Za bezgólový stav jsme ale mohli poděkovat hlavně soupeři, který si stále, ač mnohem nebezpečnější, nedokázal hlídat ofsajdy a hlavně nebyl schopen trefit bránu. Všechny jeho střely mířily mimo naše tyče. Pokud by se trefil, byli bysme v … Nevypadalo to, že bychom dokázali odpovědět.
Překvapivě jsme ale po půlhodině hry začali mít více šancí my. První vlaštovkou byla celkem povedená střela Ivana Horčičky, který z dálky jen těsně minul bránu. Pak už ale přišla 39. minuta, ve které Luboš Tožička po rychlém brejku trefil tyč. Odražený míč se ale dostal k našemu útočníkovi, který byl faulován a kopal se pokutový kop. Ten s přehledem (téměř do šibenice) proměnil Adam Schnurpfeil (1:0) a překvapení bylo na světě.
To ale nebylo vše. O pár minut později, minutu před půlí, kopal Adam přímý kop, který gólman soupeře jen s vypětím sil vytěsnil nad břevno. Po rohovém kopu se k opakovaným střelám dostal Ivan Horčička, ale vše bylo obranou zblokováno. Nakonec se míč odrazil k Matějovi Purkardovi a ten z blízka zvýšil na 2:0. To musel být pro soupeře šok. Ačkoli jsme měli v prvním poločase úseky, kdy jsme byli vyrovnaní a nebo dokonce mírně lepší, celkově na tom byl prvních 45 minut mnohem lépe soupeř. Přesto šel do šaten s dvoubrankovým mankem.
Druhý poločas ale ukázal, jaký fotbalový génius je Josef Csaplár, který vždy tvrdil, že nejhorší možný výsledek je vést po půli 2:0. I když je to samozřejmě blbost, tak tentokrát to platilo víc než na sto procent.
Přesto ale prvních dvacet minut druhé půle nic nenasvědčovalo, že se v zápase něco změní. Soupeř byl sice i dál lepší, ale většinou nebyl schopen přesně zakončit. I nadále si nehlídal ofsajdy a přivádělo ho to k nepříčetnosti. A aby toho pro něj nebylo málo v 57. minutě se mu po vzájemném souboji s naším obráncem zranil hráč, který musel odstoupit. No, a protože Psáry neměly nikoho na střídání, pokračovaly v deseti. Do konce zbývala zhruba půlhodina a pro nás to nevypadalo vůbec zle. To byla ale šeredná mýlka.
V deseti se soupeř překvapivě zvedl a na naši branku se valil jeden útok za druhým. První šance jsme sice ještě dokázali zlikvidovat, ale moc dlouho nám to nevydrželo. Přišla 64. minuta a naše velká chyba, která umožnila útočníkovi soupeře zblízka snížit (2:1). O tři minuty později už bylo srovnáno po akci po křídle a zpětné přihrávce (2:2).
Po této sprše jsme se ještě dokázali oklepat a hned po obdrženém gólu měl velkou šanci Adama Schnurpfeil, který předvedl hezkou střelu z dálky. O pět minut později také z dálky velmi povednou střelou trefil břevno Lukáš Prošek. Následoval ještě náš přímý kop, který ale gólman vyrazil na roh.
No, a protože jsme neuspěli, přišel ke slovu i soupeř, který uspět dokázal. V 79. minutě předvedl rychlý protiútok zakončený zpětnou přihrávkou na dva opuštěné útočníky. Gólman byl bez šance (2:3).
V 82. minutě se situace opakovala. Opět brejk po lajně a zpětná přihrávka. Tentokrát se ale stihl vrátit Luboš Tožička, který si ale bohužel ve skluzu nešťastně srazil míč do brány (2:4). Gól by to byl ale i tak, protože za ním už opět číhali dva útočníci Psár. Takže spíš respekt, že Luboš zamakal zpátky.
V 85. minutě se ukázalo, že když se to …, tak pořádně. Po našem autu na vlastní půli se míč dostal k soupeři a ten dokázal využít zmatek v naší obraně a z úhlu prostřelil našeho gólmana (2:5). Pak už jsme rezignovali definitvně a tak hned za minutu šel soupeř do útoku mnoho na nikoho a zvýšil na konečných 6:2 z jeho pohledu.
Od dalšího přídělu nás uchránilo už jen to, že soupeř už si v závěrečných minutách zkoušel finty a parádičky, které neměl moc nacvičené a také rozhodčí neuznal jeden gól kvůli ofsajdu, který podle mě nebyl... Poté, co jsme po půli vedli 2:0, jsme mohli po závěrečném hvizdu jen s otevřenou pusou zírat na výsledkovou tabuli. Takový obrat a kolaps týmu, který vedl ještě 25 minut před koncem 2:0 se jen tak nevidí.
V příštím kole bychom měli jet do Trhového Štěpánova, který by vůbec nemusel být nehratelný. Naše poslední naděje na posun z posledního místa ale může zhasnout ještě dříve, než ji zkusíme využít, protože není vůbec jisté, jestli nás bude dost. Snad se ale sejdeme a zkusíme ještě zabojovat.