Zdánlivě jednoznačná vysoká výhra se nerodila snadno

Postup přes neznámého soupeře Zdislavice, vysoká výhra, kterou jsme již dlouho nezažili, devět vstřelených branek, sedm branek uzdraveného Martina Čeljusky, krásný gól Romana Neuberga, překvapivě dobrý a běhavý výkon Luboše Říhy v útoku, ukázkové křídlo Adam Schnurpfeil, dobrý výkon Ivana Hájka v bráně... Pozitiv by se jistě našlo dost, ale asi by nebylo dobré, aby zapadly i nedostatky, které se nás ne a ne pustit a mohly by nás mrzet.

Málem se nehrálo

Před zápasem kolovaly zvěsti, že Zdislavicím se pohár moc nezamlouvá, že jich je na zápas málo, a že snad ani nepřijedou. A dlouho to tak i vypadalo. Soupeř se dostavil na poslední chvíli, ale překvapivě v dostatečném počtu i s hráči na střídání. Jejich sestava ale i vzhledem k viditelně vyššímu věkovému průměru určitě nebyla ta ideální. Naopak my, možná i pod dojmem toho, že se nejspíš hrát nebude, jsme se sešli (opět) jen tak tak do počtu. Do útoku se tedy kromě Martina Čeljusky postavil obvyklý gólman Luboš Říha (a nutno dodat, že si tam pak nepočínal vůbec špatně). Pouze na lavičku (kde za trenéra zaskakoval Martin Berka) nakonec dorazil Kryštof Straka. Kromě již výše zmíněných dorazili z provozu schopných hráčů ještě Zdeněk Modálek, Matěj Purkard, Jakub Charvát, Vláďa Švorba, Libor Topič a Honza Vacík.
Samozřejmě, že máme spoustu dlouhodobě zraněných nebo v republice nepřítomných, Sváťa Řezníček byl ještě poslední zápas v trestu, ale i tak mi ty počty úplně nesedí. Doufám, že se v příštích zápasech budeme scházet trochu úspěšněji... Docházka některých se za příkladnou rozhodně označit nedá.
Nakonec se ale hrát začalo, byť s mírným zpožděním, a všichni byli zvědaví, jak se nám po letní pauze povede.

Začátek nic moc

Prvních pár minut se na hřišti nic zásadního nedělo, ani jeden z týmů neměl navrch a ani vyložené šance k vidění nebyly. O to větší překvapení bylo, když v šesté minutě přišla ze strany Zdislavic přihrávka vzduchem za obranu na nabíhajícího útočníka, kterého nestihl pokrýt Kuba Charvát jenž se v zápase rozkoukával pomalu, ale nakonec odehrál minimálně druhý poločas ve velmi dobrém světle. Tentokrát mu to ale nevyšlo a hráč soupeře si míč zpracoval a nebráněn přesně zamířil ke vzdálenější tyči (0:1). Na začátek celkem dost studená sprcha a asi všem se před očima objevily šílené průběhy posledních zápasů loňské sezóny. Tohle by asi vracet nikdo nechtěl.
Naštěstí nás branka nijak nepoznamenala a hráli jsme dál aktivně a postupně jsme přebrali iniciativu. Po čtvrthodině hry už jsme útočili hlavně my, ale jako v předchozí sezóně nám chybělo zakončení. O některé nadějné příležitosti nás připravil také příliš „horlivý“ čárový soupeře.

Aktivní hra se začala vyplácet

Ve 20. minutě se nám naše aktivita konečně vyplatila. Neúnavně napadající Martin Čeljuska, který hrál úplně jinak než před svým zraněním loni, vystihl hodně mizernou rozehrávku brankáře soupeře a lobem mu „na pána“ vrátil míč do sítě (1:1). Hned po rozehrávce se mohla situace opakovat, protože Čelda opět sebral soupeři míč po mizerné rozehrávce a znovu zkoušel lobovat přes gólmana, který rozhodně nebyl v ideálním postavení. Tentokrát ale bohužel branku o kousek přestřelil. Přesto bylo vidět, že se Martin dostává do svého živlu a hra mu dnes bude chutnat.
To se potvrdilo hned dvě minuty po naší první brance, když Zdeněk Modálek vyslal Čeldu do brejku. Martin důrazně procpal míč přes gólmana a stihl ho ještě včas doběhnout a dorazit do prázdné branky – tedy ten míč, ne brankáře (2:1).
Druhá půlka prvního poločasu už pak z větší části patřila nám. Ne, že by soupeř neměl šance, ale mi byli rozhodně nebezpečnější. 25. až 30. minuta byla jasně naše a soupeř se začal vztekat sám na sebe. Ve třicáté minutě se ale hra opět začala trochu srovnávat, hrálo se nahoru dolů, ale po hříchu bez zakončení na obou stranách. Vyjímku tvořily standardní situace. Náš přímý kop poslal Honza Vacík těsně nad a ten soupeřův vytáhl Ivan Hájek na břevno. Nutno ale říct, že zdislavickému přímáku předcházel faul Matěje Purkarda na unikajícího útočníka soupeře přesně na hranici vápna a klidně to mohla být i penalta. Naštěstí nebyla a soupeř se vztekal zbytečně. Vyrovnaná hra bez šancí pak trvala až do 40. minuty.
Na posledních pět minut poločasu jsme si vzali slovo opět my. Začalo to velkou šancí Honzy Vacíka, který šel sám na gólmana, ale podařilo se mu pouze vyprášit jeho rukavice. Ve 43. minutě se do podobné situace dostal i aktivní Luboš Říha, který ale také míč namířil přímo do gólmana. Následnou rozherávku brankáře Zdislavic vystihl dnes také výborně hrající Roman Neuberg, ale opět se vsítit nepodařilo. Náš tlak v této fázi byl obrovský a byla velká škoda, že se nepovedlo skórovat, protože to se nám v následném průběhu mohlo vymstít (a málem také vymstilo). Většinu prvního poločasu jsme byli lepší, místy i výrazně, ale skóre po 45 minutách bylo trestuhodně těsné 2:1.

Druhý poločas začal nadějně, ale pak jsme se začali trochu bát

Začátek druhé půle nám přinesl rychlou radost v podobě premiérové soutěžní branky Luboše Říhy za Slavoj (tak objektivně je třeba uznat, že jako gólman to nemá tak úplně v popisu práce). Po krásném centru z naší levé obrany/zálohy (bohužel nevím od koho, protože jsem to měl „za rohem“ kabiny) se Luboš dostal do brejku a nekompromistní střelou na bližší tyč nedal gólmanovi šanci (3:1). Lubošova radost byla veliká.
V následujících minutách ale začal tlačit soupeř a varovat nás měla hlavně jeho šance ze 49. minuty, kdy tvrdou střelu unikajícího křídelníka dokázal Ivan Hájek vyrazit a následná dorážka šla jen do boční sítě.
Bohužel nás to nevarovalo dostatečně, a tak o dvě minuty později přišla akce, kdy měl hráč Zdislavic na levém křídle dostatek času počkat na nabíhajícího spoluhráče a nikým neblokován mu poslat vzduchem míč k malému vápnu na vzdálenější tyč. Ani tento hráč námi nebyl těsně bráněn a rybičkou krásně poslal míč k tyči (3:2).
Obdržená branka nás trochu nastartovala a zase jsme začali hrát aktivněji. Do velké šance se dostal Luboš Říha, který ale nedokázal nadvakrát míč přes gólmana soupeře dostat do brány. Náš tlak byl v této fázi čím dál větší a dalo se říct, že jedna naše šance střídala druhou. Bohužel Čelda ani Luboš neuspěli a neujaly se ani nebezpečné rohy Romana Neuberga. Prostě to tam nepadalo a přes řeku z kempu k tomu živá kapela hrála stylově ale falešně „Černý nebožtíku, máš to ale kliku“ a podobné fláky. Navíc jsme museli ještě vynuceně střídat, protože Honza Vacík měl nakopnutou nohu, a tak se na hřiště dostal i Kryštof Straka (a je potřeba říct, že jeho čerstvé síly pak byly na hřišti hodně cítit).
Přestože jsme měli v této fázi zápasu víc ze hry, tak přišel jako blesk z čistého nebe další gól soupeře. V 62. minutě na přihrávku do vápna vystartoval kromě útočníka soupeře i Ivan Hájek, ale byl u míče později a útočník Zdislavic neměl problém ho prostřelit (3:3). Rázem bylo vyrovnáno a výsledek navíc opravdu neodpovídal průběhu hry. Znovu se ukázalo, že neproměňování šancí bylo loni asi naší největší slabinou (a že jsme jich měli dost a dost). V tuto chvíli to mělo být už aspoň o tři, pět branek a byl by klid. Jenže bylo srovnáno.

Vyrovnání soupeře nás naštěstí nesrazilo, ale naopak nakoplo

Po vstřelené brance už se Zdislavice začaly radovat, že by mohlo dojít na penalty, ale do konce bylo ještě daleko a možná i toto uspokojení se jim stalo osudným. Hned v 64. minutě (dvě minuty po jejich brance) totiž přišla naše rychlá akce. Zdeněk Modálek centroval na Martina Čeljusku na velkém vápně, ten na míč ale nedosáhl a stejně se vedlo i obráncům soupeře. Míč se tak dostal až k Romanovi Neubergovi, který krásnou nechytatelnou křížnou střelou z první nedal gólmanovi soupeře šanci (4:3).
Hned o minutu později (65. minuta) jsme si rychlou akci zopakovali. Tentokrát byl ale na jejím konci Martin Čeljuska, který také soupeřovu brankáří nedal ani náznak šance a završil tak svůj (v tomto zápase první) hattrick (5:3).
Zdislavickou tříminutovku hrůzy následně v 66. minutě završil svým čtvrtým gólem po přihrávce Kryštofa Straky opět Martin Čeljuska (6:3).
Tato smršť nás trochu ukolébala a začal se hrát takový trochu bezstarostný fotbal, kdy soupeř ještě trochu tlačil a my si chtěli zápas užít a dát ještě nějaké góly. Na obou stranách se tedy bránilo tak nějak „za pochodu“ a vyústěním bylo v 70. minutě snížení Zdislavic. Přímný kop propadl na malé vápno, kde útočník soupeře zblízka nedal Ivanovi Hájkovi šanci (6:4).
Bezstarostný fotbal pak pokračoval i dál a místy jsme si celkem koledovali. Například v 75. minutě z brankové čáry po Ivanově vyběhnutí zachraňoval hlavou Libor Topič. Od 80. minuty se zdálo, že si soupeř vezme převahu na svou stranu a zkusí ještě zápas zdramatizovat. Zdislavice se tlačily dopředu a logicky tak otevřely zadní vrátka. To nám ale pomohlo podnikat rychlé protiútoky. V 84. minutě předvedl ukázkový sprint podél lajny Adam Schnurpfeil, obešel svého obránce a přihrál před bránu Lubošovi Říhovi. Ten ještě sklepl míč Čeldovi, který z vápna vystřelil tak, že se gólman je ohlédl (7:4).
O čtyři minuty později (88. minuta) Martin Čeljuska završil svůj druhý dnešní hattrick. Myslím, že to byl Zdeněk Modálek (nějak jsem to v tom přísunu branek nestihl sledovat), který mu poslal rychlou přihrávku do uličky a Čelda se opět nemýlil (8:4). Navíc, aby toho nebylo náhodou málo, se o minutu později Martin prosadil ještě jednou, když mu přihrál Kryštof Straka poté, co se sám před bránou neprosadil hlavou a gólman jen vyrazil před sebe (9:4). Martin tak uzavřel svůj zápasový účet na úctyhodných sedmi brankách. Gratulace, to se každý den rozhodně nestává. Hned po této brance rozhodčí zápas ukončil, a i když ještě nějakých pár desítek vteřin do konce chybělo, tak se nikdo nezlobil.

Jednoznačně zápas jen vypadal

I když zápasové skóre vypadá na jednoznačný průběh, tak tomu tak, jak jste si mohli přečíst, rozhodně nebylo. Zápas byl dlouho vyrovnaný i přesto, že soupeř v asi ne zcela ideální sestavě nepatřil zrovna k nejtěžším. Ani naše sestava sice nebyla zrovna dokonalá, ale za to si můžeme jen a jen sami. Když soupeř po hodině hry srovnal, bylo ještě vše otevřené a na nějaký debakl Zdislavic to nevypadalo. Naštěstí jsme zareagovali nejlepším možným způsobem a soupeře nakonec zlomili. Je ale jasné, že toto byla spíš taková zápasová zkouška a první utkání naší dlouhodobé soutěže budou o úplně něčem jiném. Tak snad se nám příští týden v Úročnici a následně doma proti Soběhrdům podaří výkon proti Zdislavicím zopakovat. Na devět branek by to sice asi nestačilo, ale body by to přinést mělo.

Milé shledání v hledišti

Také bych ještě rád přivítal zpět na fotbale Lukáše Berku, který byl v hledišti přítomen prvnímu poločasu a za sebe můžu říct, že jsem ho moc rád viděl. Lukáši držíme palce, ať vše pokračuje jak nejlépe může a brzy zase naviděnou.

Malá pozvánka na generálku dorostu

Jak jsem již psal v předchozích článcích, pro letošní sezónu se dorost spojil s týmem Poříčí. Minimálně první polovinu sezóny by měli dorostenci odehrát domácí utkání na na našem hřišti, a tak se na pravidelný přísun nedělních dopoledních zápasů minimálně do zimy můžete těšit i nadále.
Tímto bych vás ale primárně rád pozval na dorosteneckou generálku před sezónou, která se na našem hřišti odehraje v neděli 25. srpna od 10:15 a jako soupeře přivítáme silného protivníka a tradičního rivala, tým Nespek. Budeme moc rádi, když náš tým přijdete podpořit i na toto ještě nesoutěžní utkání.

P.S.: Po dlouhé době můžu k zápasu se Zdislavicemi připojit i fotogalerii, protože technika už je opět zpět mezi živými. V každém případě se ale musím zároveň trochu omluvit za její kvalitu, protože se hrálo v zataženém podvečeru a v takovém šeru prostě foťák pohyb nedokáže pořádně zaostřit. A ani já nejsem kdovíjaký fotograf. Tak snad to příště vyjde lépe... Díky za pochopení.

Galerie k aktualitě