Zápas Jekyll & Hyde

Osud tomu chtěl že se sobotní zápas A týmu sešel s termínem Čerčanského ochutnávání. Mohlo to znamenat, že nám to odláká diváky a nebo naopak přitáhne návštěvníky, kterým se ještě nebude chtít po skončení ochutnávání domů... Pravda to byla vlastně v obou případech.

Bylo krásné fotbalové počasí a přijel k nám soupeř, který nás mohl klidně odsoudit na poslední místo tabulky. Navíc si Votice přivezly několik hráčů A týmu a i vzhledem k našim předchozím výsledkům to začínalo trochu zavánět. V hledišti se na začátku zápasu sešlo jen pár skalních fanoušků a celé to vypadalo spíše na ostudu než "fotbalový nášup" po Ochutnávání. Naštěstí se ukázalo, že to bylo jen takové stahování kalhot před brodem, co byl ještě daleko... Do hlediště se trousili další a další diváci, kterých nakonec bylo více než obvykle a na hřišti to také od prvních minut nevypadalo na nějaký propadák.

Kvůli několika absencím a trestům jsme nastoupili v lehce pozměněné sestavě a od zahajovacího hvizdu jsme začali hrát svojí hru. Soupeře jsme v podstatě k ničemu nepouštěli a sami jsme si zkoušeli všechny varianty útočných akcí z našeho repertoáru. Útočili jsme po křídlech, středem, rychlými protiútoky i postupnou kombinací, dokonce i na klasické nakopávané balóny došlo... Postupně jsme utahovali šrouby a kromě ojedinělé šance kolem 15. minuty jsme soupeři nic nedovolili. Bohužel i nám scházelo finální zakončení a tak se i přes náš tlak hrálo bez vyložených gólových šancí. To změnila situace ze zhruba 30. minuty, kdy se v nezaviněném souboji před šestnáctkou zranil jeden z obránců soupeře a musel být ošetřován mimo hřiště. Votičtí tak hráli o deseti a toho jsme rychle a beze zbytku využili. Hned po minutě se trefil Martin Čeljuska a dvě minuty na to i Filip Voldřich. Na hráče soupeře jakoby padla deka a i po návratu zraněného spoluhráče nedokáazali odolávat našemu tlaku. Po dalších pěti minutách se znovu trefil Filip Voldřich a obratem krásným lobem skóroval i Čelda. Interní souboj našich útočníků však pro sebe těsně před poločasem rozhodl opět Voldřich a svým hattrickem uazvřel poločasové skóre na krásných 5:0.

Celkově je třeba říct, že takový poločas jsme od našeho týmu již dlouho neviděli a i proti soupeři, který nepatří k jednoduchým, jsme hráli svoji hru naprosto přesvědčivě a vůbec jsme se neohlíželi na to, že by soupeř také chtěl bodovat. Všichni hráči, co byli na hřišti si odehráli své a bojovali za tým tak jak se má. Obrana sbírala míče hned v zárodku soupeřových akcí, brankář s přehledem pochytal, co obraně uteklo, záloha připravovala šance útočníkům s nevídanou kreativitou a za poločas jsme dali dvakrát tolik gólů co za předchozí dva zápasy. I individuální výkony jednotlivých hráčů byly nečekané. Kromě střeleckého koncertu útočníků bych vyzdvihl hlavně výkon našeho kapitána, který svými kličkami několikrát vysloveně zostudil o mnoho let mladší protiháče. Prostě to byl poločas snů, který jsme si před zápasem ani nepředstavovali...

... jenže, to by jsme nebyli my. Po poločase jak kdyby nastoupil úplně jiný tým. Zřejmě jsme měli pocit, že vše půjde jak po drátkách, stejně jako v první půli a začali jsme hrát neuvěřitelně ustrašeně a bez aktivity. K tomu se přidal zlepšený výkon soupeře, který se s poločasovým výsledkem evidentně nesmířil a chtěl se ještě o body poprat. Od prvních minut jsme hráli pod tlakem a nedokázali jsme se v podstatě dostat na půli soupeře. Naštěstí se kromě jednoho nastřeleného břevna soupeř nedostával do vyložených šancí a tlak byl spíše platonický. Když už se mu podařilo do nebezpečné šance dostat, tak ztroskotal, stejně jako v prvním polčase, na našem výborně chytajícím brankáři. Naše hra byla však stále horší a horší a zmar vyvrcholil v 62. minutě, kdy faulovaný Martin Čuljuska klukovsky oplácel nakopnutím soupeře po odpískání a k údivu všech (a vzteku hostů) dostal jen žlutou kartu (stejně jako faulující soupeř). Čeldova frustrace z vývoje druhého poločasu byla tak velká, že ho trenér raději pár minut nato vystřídal, aby červenou kartu nakonec doopravdy nedostal. Obraz hry se ale nijak nezměnil a pořád jsme tahali za kratší konec (na polovině Votic jsme snad vůbec nebyli), jenže soupeř nerdokázal svůj optický tlak nijak zhodnotit. Teprve v 77. minutě se mu nepodařeným centrem podařilo přelobovat našeho brankáře, který se mohl natahovat jak chtěl, ale tenhle "omyl" prostě gólem skončil. Zápas pokračoval ve stejném duchu až do konce, tedy až na několik našich pseudošancí těsně před závěrečným hvizdem, kdy už soupeř věděl, že prohraje a polevil v obranné koncentraci. 

Nakonec se tedy fotbalové odpoledne tak nějak vydařilo, i když je s podivem, jak je možné sehrát dva tak rozdílné poločasy (snad jedině podle vzoru slavného příběhu pana Jekylla a Hydea). Ať tak či tak, náš tým si na sebe dnešním zápasem ušil bič, protože v prvním poločase ukázal, že fotbal vlastně hrát umí a to na úrovni o pár tříd výš, a že je to pouze o tom si to srovnat v hlavě a chtít... 

Tak snad se za týden doma v derby s Pyšely, které zatím bez ztráty bodu vedou tabulku soutěže, ukáže, že fotbal hrát umíme častěji než jednou ročně, a že pyšelští si odsud body neodvezou. Přijďte náš tým v sobotu od pěti podpořit a pak společně oslavit naši výhru. Budeme se na vás těšit.

Galerie k aktualitě