Týnec nám v poháru vystavil stopku

Ve středu jsme se doma utkali ve druhém kole poháru OFS s mužstvem Týnce nad Sázavou. I když byl průběh zápasu dlouho výsledkově relativně vyrovnaný, tak soupeř měl zápas po celou dobu pod kontrolou a nakonec zaslouženě postoupil. I když jsme utkání rozhodně neodchodili, tak rozdíl v kvalitě hry byl viditelný a ústup z formy některých našich hráčů až do očí bijící. Tohle nebylo utkání „o smůle“, na Týnec jsme prostě neměli.

První poločas byl ještě tak nějak v pořádku

Zápas začínal už v 16:30 a to je ve středu prostě problém. Obě mužstva tak začínala o deseti a teprve v průběhu prvních minut se k oběma týmům připojili i „opozdilci“. Jak nám, tak soupeři chybělo kvůli středečnímu termínu několik hráčů a sestavy tak rozhodně nebyly kompletní. Jak se ale ukázalo, soupeř se s tím vyrovnal o dost lépe, i když v našem případě důvodem prohry tyto absence rozhodně nebyly, protože hráčů, kteří by měli být schopni zahrát jsme měli dost.
První minuty utkání probíhaly v poklidném tempu a hra se odehrávala hlavně ve středu pole. Teprve kolem 10. minuty se oba týmy osmělily k několika nepříliš nebezpečným střelám. Soupeřovy akce ale postupně začínaly nabírat na důrazu a několikrát nás podržel Ivan Hájek, který nastoupil do první půle v naší brance. Přestože si soupeř vytvořil mírnou převahu, bylo cítit, že nehraje naplno a hru spíše kontroluje. Tento průběh trval až do zhruba 30. minuty, kdy se Týnec poprvé prosadil. Jako obvykle to bylo po naší chybě v obraně, kdy soupeř vystihl naši nedůraznou kombinaci a bez problémů otevřel skóre (0:1).
O nějakých pět minut později jsme ale hned srovnali. Po rychlém autu Martina Augusty se Luboš Říha probil obranou a posunul míč na volného Míru Randáka, který křížnou střelou vyrovnal (1:1).
Jenže naše radost trvala pouhou minutu. Po rychlé kolmici soupeře do vápna přišla nekompromisní střela pod břevno a Ivan nestihl pomalu ani zvednout ruce (1:2). U obou obdržených branek se nachomýtl Kryštof Straka, na kterém bylo vidět, jak ho to štve, ale objektivně ani jeden gól nebyl jeho. Pouze se snažil hasit situace, které se zvrtly již daleko dřív.
Když už to vypadalo, že soupeř poločas vyhraje, tak přišla v samotném závěru první půle naše šťastná akce, když Kryštofův dlouhý centr dopadl před gólmana Týnce, přeskočil ho a nehlídaný Luboš Říha hlavou skóroval (2:2). Tuto branku si soupeřův gólman opravdu za rámeček nedá a pro Luboše tak první poločas skončil s bilancí 1+1.

Druhá půle už byla pod kontrolou Týnce

Do druhé půle vkročil výrazně aktivněji Týnec. Viditelně přidal na tempu a my měli najednou problémy. Už v prvních minutách týnečtí dvakrát nebezpečně stříleli a Luboš Říha v bráně (do druhé půle nahradil v brance Ivana Hájka, kterého vystřídal Filip Voldřich) měl štěstí že obě mířily mimo.
Ale hned v 51. minutě se už Týnec trefil. Opět mu k tomu pomohla naše chyba. Sváťa Řezníček se nechal obrat o míč při pomalé rozehrávce a následná rychlá přihrávka mezi obránci na volného útočníka byla smrtelná. Střela z penalty chytit nešla (2:3).
I v dalších minutách byl soupeř o dost lepší a vlastně nás svou aktivní hrou více méně nepouštěl za půlku, i když o nějaký drtivý tlak z jeho strany nešlo. Přesto se nám znovu povedlo srovnat, když v 56. minutě Honza Vacík vybojoval míč a přihrál před prázdnou bránu Vojtovi Židlíkovi, který už měl situaci poměrně jednoduchou (3:3).
Jenže přestřelka pokračovala a za dvě minuty Týnec znovu vedl. Po autovém vhazování hráč soupeře zkusil střelu z dálky „do plných“ a ta překvapivě prošla plně obsazeným vápnem a zapadla k tyči. Luboš v bráně ji zahlédl až na poslední chvíli a nestihl reagovat (3:4).
Vlastně to tak nějak začalo vypadat, že Týnec dá gól kdy se mu zachce, tedy spíš kdy potřebuje, a to, že nevede víc je jen tím, že se nechtěl moc unavit. Ve druhé půli byli týnečtí výrazně lepší a v porovnání s jejich hrou ta naše vypadala (a byla) hrozně lopotná a upracovaná. Sice jsme viditelně chtěli, ale naše souhra byla špatná a hlavně technické schopnosti některých našich hráčů jakoby úplně zmizely. Po brance na 3:4 už obraz hry nesliboval, že bychom mohli znovu vyrovnat a nebo dokonce zápas otočit. Týnec nás již k ničemu nepouštěl a naopak příležitostně hrozil. Navíc ho to evidentně ani nestálo moc sil a nám ty naše naopak začaly jako obvykle docházet.
V 74. minutě přišel smolný moment, který ale tak nějak zapadl do průběhu hry. Po hezké kombinační akci soupeře přišel přízemní centr do našeho malého vápna, kde nebyl nikdo z týneckých, ale Luboš si nekřikl a dezorientovaný Zdeněk Modálek si skluzem srazil míč do brány (3:5).
Přestože už jsme v této fázi zápasu neměli téměř žádné šance, tak jsme ještě z ojedinělé akce v 76. minutě dokázali odpovědět a snížit. Hezká Zdeňkova přihrávka našla volného Sváťu Řezníčka, který se v rohu vápna rozhlédl, a když viděl, že nabíhající spoluhráči jsou přikryti, tak vystřelil. Míč se odrazil o bližší tyč do sítě (4:5). Byl to sice na pohled krásný „angličan“, ale objektivně to byla spíš střela ze zoufalství, že není komu přihrát. To že se krásně povedla je věc druhá...
Ale jak už jsem psal. Když jsme se soupeři dostali na dostřel, tak se Týnec rozhodl, že neponechá nic náhodě a za tři minuty znovu vedl o dvě branky. Bohatě k tomu stačila jedna střela z dálky, na kterou Luboš nedosáhl (4:6). Naše naděje trvala znovu jen velmi krátce a v 86. minutě pohasla úplně, když soupeř po individální akci zvýšil na konečných 7:4 z jeho pohledu.

Je to smutný příběh...

Pokud bychom zápas hodnotili jen podle zápisu, tak by to mohlo vypadat jako vyrovnaný zápas, který soupeř zlomil až v závěru. Tak to ale nebylo. Týnec zápas v podstatě po celý jeho průběh kontroloval a nestálo ho to ani moc sil. Branky dával, kdy potřeboval, a v mezihrách nás nechal se trápit s vlastní kombinací, která našim hráčům brala snad víc sil než hra soupeře. Je naprosto zřejmé, že tréninková morálka některých našich hráčů zapříčinila to, že totálně přišli o kondici a fotbalovost, a to se bude napravovat těžko a hlavně dlouho. Navíc i navrátilci po zranění a trestech nejsou ani zdaleka ve formě, kterou měli dříve. A několik jedinců, kteří i přes nepřízeň osudu a třeba i vlastní slabší formu makají neúnavně každý zápas, to nemohou zachránit. Stejně jako bývalí dorostenci, kteří jsou na hřišti nakonec ti nejspolehlivější. Navíc, vzhledem k mnoha absencím v každém zápase, hrajeme pokaždé v jiné sestavě, kdy hráči často hrají na zcela jiných pozicích, než by měli a souhra podle toho (a v kombinaci s výše zmíněnými problémy) vypadá.
Z poháru jsme tedy vypadli ve druhém kole (třetím včetně předkola). To že se nám v něm relativně dařilo bylo ale samozřejmě způsobeno i tím, že soupeři hráli hodně v duchu toho, že už další středu hrát moc nechtějí. Naše hra ale ani v jednom z utkání (snad kromě předkola se Zdislavicemi, kde jsme byli v laufu z vysokého přídělu a Čeldovy produktivity) nebyla o moc jiná než v dlouhodobé soutěži. Je to od nás všechno hrozně upracované, plné chyb a bez vědomí toho, co máme hrát. A pokud se mýlím a víme to, tak to každopádně nedokážeme provést. Změna toho, co se na hřišti aktuálně odehrává, bude hrozně namáhavá a hlavně dlouhodobá a rozhodně to není o nějakém větším nasazení na hřišti. Bohužel je to v tom, že bude potřeba výrazně víc trénovat a nabrat zase nejen nějaké fotbalové návyky, ale i fyzičku. I když je nasazení v zápase potřeba, tak nám samo o sobě prostě nepomůže.
Tak uvidíme, co v sobotu proti Poříčí. Kdo ví, třeba se zadaří, ale kdybych na to měl vsadit vlastní peníze...

Naše sestava: Ivan Hájek (B), Zdeněk Modálek (K), Svatopluk Řezníček, Matěj Purkard, Vojěch Židlík, Jakub Charvát, Martin Augusta, Kryštof Straka, Miroslav Randák, Jan Vacík, Luboš Říha (B ve druhé půli); střídající hráč: Filip Voldřich.
Naše branky: 34. Randák, 45. Říha, 56. Židlík, 75. Řezníček S.

Galerie k aktualitě