Jírovice předvedly, že také vědí, jak se doma vyhrává

Jírovice se ukázaly jako velmi nepříjemný soupeř a to po všech stránkách. Přesto jsme s nimi dokázali hrát vyrovnanou partii a v některých částech zápasu měl soupeř evidentně obavy o výsledek. Ten si nakonec ale na všech frontách zkušeně pohlídal a nám ani víc než bojovný výkon nestačil. Dorost zdrcujícím závěrem otočil zápas v Postupicích a to i přesto, že Postupice v této sezóně příliš neinkasují. U přípravek tentokrát béčko svým výkonem předčilo áčko a dál tak usiluje o účast v nejlepší skupině pro jaro.

Jírovice si výhru (s naší pomocí) urvaly

Naše nekoncentrovanost v úvodu pomohla rozhodnout zápas
Do Jírovic jsme dorazili v celkem kompletní sestavě a zdálo se, že bychom v zápase nutně nemuseli hrát druhé housle. To se sice potvrdilo, ale bylo nám to prd platné. Kombinace vlastních chyb, smůly a vyšší moci zapůsobila natolik přesvědčivě, že ani naše velká bojovnost a nasazení nepomohlo.
Velká komplikace se totiž zrodila hned v prvních minutách. Ve 2. minutě jsme byli myšlenkami asi ještě v šatně, a tak jsme nezareagovali na soupeřův průnik po křídle a ve finále nehlídaný útočník soupeře zakončoval zblízka proti bezmocnému Lubošovi (1:0). To byla samozřejmě studená sprcha a také nám následně docela dlouho trvalo se rozjet do vyššího tempa.

Po „opařené“ desetiminutovce jsme se rozjeli
Prvních deset minut bylo poznamenáno rychlým gólem Jírovic a my se tak do hry dostávali velmi postupně. Kolem 10. minuty už jsme hru ale celkem srovnali, i když souvislejší tlak měl stále soupeř. My jsme hrozili hlavně z rychlých kontrů a v této fázi byl hodně vidět například Sváťa Řezníček, který na křídle svou rychlostí dělal soupeři problémy. Ale ani střed pole nebyl mimo hru a Vojta Židlík, Honza Vacík a Martin Čeljuska na hrotu dokázali soupeře potrápit.
Soupeř v této fázi hrozil asi nejvíc ze standardek, kdy ve vápně vzhledem ke své silové převaze zvládl naše hráče přetlačit. Možná jediní, kdo se dokázali silovou hrou soupeři vyrovnat, byli asi Kryštof Straka a Míra Randák, kteří sváděli se soupeři jeden souboj za druhým. Ostatní naši hráči těžili hlavně z rychlosti a kombinace, ale často je to hodně bolelo.
Ve 23. minutě se nám vyplatila již zmíněná aktivita ve středu pole a při rozherávce soupeře jsme na něj zatlačili tak, že pokazil přihrávku, kterou vystihl Martin Čeljuska a prostřelil gólmana. Ten si na míč sice sáhl, ale vytlačit ho mimo tři tyče nedokázal (1:1).

Druhá polovina první půle patřila nám
Po vstřelené brance jsme viditelně ožili a naše akce nejenže přibývaly, ale zároveň nabyly na nebezpečnosti. Například šance Honzy Vacíka po individuální akci po gólu přímo volala. Soupeř v této fázi zápasu viditelně znejistěl a začal se hádat a vytvářet tlak na rozhodčího. Jírovice rychlostně nestíhaly a i jejich silovost se pomalu vytrácela, výsledkem bylo mnoho osobních soubojů, které soupeř nahlas prezentoval jako naši nedovolenou hru, i když to byla většinou jen oboustranná přetlačovaná. Rozhodčí ale na jejich nářky přistoupil a nedovolené zákroky se začaly pískat spíš proti nám. Zatím to ale ještě bylo v normě a dokázali jsme se s tím celkem dobře srovnat. Bylo zřejmé, že když se nenecháme vyprovokovat a budeme dál hrát svoji rychlou hru, která soupeře evidentně vysilovala, tak to ve druhé půli ponese ovoce.
Do přestávky už se ale nic zásadního před oběma brankami neodehrálo a šlo spíše o „boj o území“, který byl pro obě strany hodně fyzicky vyčerpávající.

Druhý poločas jsme začali dobře, ale gól bohužel přišel na druhé straně
Druhý poločas začal podobně jak první skončil. My byli rychlejší a po přestávce odpočatý soupeř silnější. Přesto jsme se do šancí dostávali spíš my. V 53. minutě Vojta Židlík z dálky vyzkoušel gólmana soupeře, ale jeho střela šla těsně vedle. Hned z protiútoku jsme ale smolně inkasovali, když soupeř vyzkoušel stejný recept. Jeho střelu z dálky ale někdo ve skrumáži tečoval a ta tak šla na druhou stranu a ještě k tomu do šibenice. Luboš se mohl jen ohlédnout (2:1).
Pár minut po obdržené brance jsme poprvé střídali a Matěje Purkarda, který toho ze soubojů s mnohem silnějšími hráči soupeře musel mít dost, vystřídal Tomáš Rada, který měl v následujících minutách sehrát roli smolaře a obětního beránka zároveň. Naše aktivita totiž stále neutuchala a vyústila v obrovskou šanci právě Tomáše. Ten po krásné přihrávce Martina Čeljusky mohl jít sám na gólmana, ale tak dlouho váhal se střelou, až se vyhnal do nepříjemného úhlu a jeho křížná střela pak minula vzdálenější tyč. To byla velká škoda, i když jak se později ukázalo, stejně bychom nakonec o gól prohráli.

V závěru zápasu jsme nedostali šanci
V 67. minutě byl Martinem Augustou střídán vyšťavený Míra Randák, který si také odbojoval svoje. Přesto jsme se kolem 70. minuty začali ze hřiště, respektive ze soupeřovy poloviny tak nějak vytrácet. A nebylo to tím, že by nám až tak odešly síly... Když to shrnu, tak závěr zápasu byl režírován tak, abychom se ideálně vůbec nepodívali za půlku. Také žluté karty se na naší straně začaly množit (závěrečná bilance ŽK v zápase se zastavila na skóre 7:1 v náš neprospěch) a vrcholem bylo vykartování Tomáše Rady, který dostal oprávněnou žlutou v 74. minutě a následně byl v 79. minutě za souboj, který ani nebyl faul vyloučen po druhé žluté.
Začalo se tak hrát už v podstatě jen na naši bránu, a přes veškerou naši snahu jsme se k soupeřovu vápnu dostali jen několikrát. Byl to takový boj s větrnými mlýny. Každý, kdo někdy viděl fotbal ví, že stačí relativně málo, aby byl obraz zápasu zcela změněn.
V závěru zápasu nás tedy podržel hlavně Luboš Říha, který v poslední desetiminutovce chytil snad tři branky a byl výkonem rozhodčího tak nadšen, že jsme měli celkem strach, jestli zápas dohraje. Naštěstí už další vyloučení nebylo třeba.
Závěrečné střídání Míry Hložka místo Sváti už nestihlo a ani nemohlo nic změnit, a tak se na minutu přesně vyrazilo do kabin. Hráči obou týmů mlčeli, co na to také měli říkat, jen Luboš ještě pěnil, ale i on věděl, že je to zbytečné. Zápas skončil „tak jak měl“, ale my se ani tak neměli za co stydět. Tohle byla prohra se ctí, víc se s tím dělat nedalo.

Dorostenci semleli Postupice v závěru

V zápase v Postupicích jsme podle všech předpokladů mohli uspět pouze v případě, že nebudeme inkasovat, protože se vzhledem k pevné obraně soupeře nedalo očekávat, že nastřílíme nějaké větší množství branek. Přesto jsme ale inkasovali již v páté minutě a dlouhé minuty, vlastně většinu zápasu, se pak tato teorie potvrzovala. Další branky nepřicházely a vypadalo to, že zápas skončí hubeným vítězstvím domácích.
Pak se ale začali dít věci. V 70. minutě Pavel Toula vyrovnal a za dalších 12 minut jsme brankou Honzy Mareše dokonce vedli. Vypadalo to nadějně, protože do konce zápasu již mnoho času nezbývalo, ale za tři minuty bylo znovu srovnáno a remíza tak v podstatě visela ve vzduchu. V 90. minutě ale Lukáš Samko rozhodl a definitivně tak získal tři body pro nás.
Toto vítězství je pro nás velmi důležité nejen z pohledu tabulky, ale hlavně kvůli našemu sebevědomí. Nebylo to poprvé, co jsme dokázali zápas rozhodnout v závěru a s vědomím, že žádný zápas není ztracený, i když se úplně nedaří, se vždy hraje líp. Tak teď jen naše výkony potvrdit i v příštím kole v Ostředku, kde půjde opět o hodně a případná výhra nás může posunout už na páté místo (a to máme ještě zápas k dobru).

Starší přípravky tentokrát rozdílně

Áčko starších přípravek mělo mít v tomto kole „snadnou práci“ s Netvořicemi, které zatím rozhodně nezáří. Před tímto utkáním měly pouze šest bodů oproti našim sedmadvaceti. Přesto se zrodilo překvapení a jen kluci vědí, jestli si náhodou před zápasem nemysleli, že vše půjde samo. Navíc se vše pro náš tým zpočátku vyvíjelo dobře, protože po čtvrthodině hry jsme vedli 2:0 a nevypadalo to na žádné drama. Přesto ještě do poločasu soupeř zápas zcela převrátil a vedl 3:2. Po půli jsme sice skóre opět získali na svou stranu my a vedli tak 4:3, ale poslední slovo měl ve 48 minutě opět soupeř a srovnal tak na konečných (a hodně překvapivých) 4:4.
Situace na čele tabulky se tak velmi zdramatizovala, protože kromě nás ztratily i druhé Teplýšovice, které vysoko prohrály s Poříčím. Naopak Poříčí díky této výhře spojené s výhrou v odloženém zápase nad Krhanicemi výrazně poskočilo a začlo se důrazně hlásit o své místo na slunci. Naše áčko je tak sice i nadále první s 28 body, ale na druhém a třetím místě jsou jen s jednobodovým odstupem Teplýšovice a právě Poříčí (Teplýšovice ale mají odehraný o zápas víc). Do konce soutěže většině týmů zbývají pouze dva zápasy (někomu již pouze jeden), a tak vše bude ještě hodně zajímavé.
Přestavlky/Čerčany A : Netvořice 4:4 (2:3)
Naše sestava: Daněk Dominik (B), Lux Matyáš, Mikulanda Josef, Novotný Josef, Pfeffer Daniel, Stejskal Denis, Škvor Jan, Valášek Adam, Zbrožek Antonín (K), František Škvor
Naše branky: 2x Novotný Josef a 1x Mikulanda Josef (čtvrtá branka byla vlastní)

Béčko mělo svou roli tento víkend o něco složitější než áčko, ale přesto šlo do zápasu se Soběhrdy jako mírný favorit. Zápas se opravdu ukázal jako velmi vyrovnaný a na branky skoupý. Do vedení jsme šli v 15. minutě my, ale po dvaceti minutách (už ve druhém poločase) soupeř vyrovnal. Rozhodnutí přišlo ve 45. minutě, kdy Dominik Kos svou druhou brankou uzavřel skóre zápasu.
Naše béčko si tak před Soběhrdy pojistilo pátou pozici a v závěrečných kolech ještě může zabojovat o posun na čtvrté místo, které by mu mělo zajistit nejsilnější skupinu v jarní soutěži. Budeme držet palce. Mít na jaře oba týmy v první skupině by byl opravdu veliký úspěch.
Přestavlky/Čerčany B : Soběhrdy 2:1 (1:0)
Naše sestava: Brožík Matěj (B), Jan Kaprálek, Kos Dominik (K), Novák Radek, Mikulandová Adéla, Mikulanda Jakub, Vejmelka Milan
Naše branky: 2x Kos Dominik

Galerie k aktualitě