Šťastný, ale odmakaný postup přes Popovice

Tak jsme si dnes dali první ostrý zápas po téměř přesně devíti měsících. V Popovicích jsme se utkali s místním Sokolem o postup z předkola Poháru OFS Benešov. Čekalo se, jak obě mužstva utkání pojmou, ale oba týmy do zápasu šly naplno a bylo se tedy na co dívat. Bylo sice dusno a celkem horko, ale určitě bylo lépe než třeba v poslední přípravě proti Přestavlkům, což zápasu rozhodně neuškodilo.

Zajímavá, hodně mladá sestava
Do zápasu jsme šli v poněkud netradiční sestavě, protože někteří hráči obvyklé základní sestavy nemohli nastoupit ať už kvůli zranění nebo z rodinných důvodů. V brance se představil Luboš Říha a v poli nastoupili Kryštof a David Strakovi, Patrik a Sváťa Řezníčkovi, Vojta Židlík (při neúčasti Modyho kapitán), Vláďa Švorba, Jakub Charvát, Roman Neuberg, Honza Vacík a Jirka Drazdík. Tato sestava má mimochodem (i s čtyřkřížkovaným Vláďou) věkový průměr 25 let! A to jsme na lavičce měli ještě Míru Hložka a Dana Šturce, kteří průměr ještě snižovali.

První půle nám moc nesedla a jen se štěstím jsme ji neprohráli
Během prvních pěti minut jsme na soupeře vlítli celkem bez bázně a hany a vypadalo to, že by zápas nemusel být nějak extra složitý. Ostatně nástupy do zápasu míváme podobně akční často. Ale jako obvykle se po pár minutách síly vyrovnaly a převaha se postupně začala překlápět na kopačky Popovic. Do patnácté minuty soupeř sice přebral iniciativu, ale oboustranně se ještě hrálo bez větších šancí. Pak ale v 16. minutě Popovice udeřili, když se kapitán Popovic prodral do samostatného úniku, kde v souboji přetlačil Kubu Charváta prostřelil Luboše (1:0).
Branka nás citelně rozhodila a místo abychom se snažili srovnat, tak jsme se mezi sebou začali dohadovat a nemělo to moc hlavu a patu. Zklidnili jsme se až zhruba po dalších deseti minutách a opět se dostali tak nějak do hry. Bohužel ale naše hra končila v podstatě pokaždé před vápnem soupeře. Popovice naopak hrozily výrazně nebezpečnějšími akcemi. Naštěstí ale ve 29. minutě přišel krásný centr Vojty Židlíka z přímého kopu až od střídaček, který ideálně našel na vzdálenější tyči Sváťu Řezníčka, kterého nedostoupil obránce. Sváťovi v podstatě stačilo „nastavit nohu“ a zblízka doklepnout (1:1). Krásný gól, o tom žádná, ale musela nám k němu pomoci standartka. Ze hry to bylo z naší strany stále jalové. Tento gól byla vlastně naše první střela na bránu, pokud to tedy nebyla první střela vůbec.
Po vstřelené brance jsme ožili a srovnali hru. Už i my jsme se dostávali k nebezpečným akcím, ale téměř vždy bez zakončení a často s pomocí rohových kopů, tedy opět ne klasicky ze hry. Popovice hrály celkem konzistentně a zdaleka tolik nekazily. Rozhodně byly k vedení po první půli blíž než my. Celkem výrazně. Hlavně jejich brejky byly nebezpečné, ale naštěstí téměř všechny byly zakončeny mimo. Přesto i my jsme v této fázi mohli skórovat. Po sérii centrů přes vápno jeden konečně nepřeletěl a našel na malém vápně Jirku Drazdíka, ten ale hlavou těsně minul tyč. To bylo pro první poločas z naší strany vše.

Druhý poločas orámovaly dvě branky
Druhá půle nezačala vůbec dobře. Popovice kopaly ve 48. minutě roh do přehuštěného malého vápna a útočník soupeře srazil míč do brány. Bylo to rukou, která (řekněme) byla u těla. Dokonce to hráč Popovic sám přiznal a pokud vím, tak podle aktuálních pravidel nesmí být branka v žádném případě dosažena rukou. I kdyby nastřelenou nebo u těla, čímž se střelec snažil také hájit. Rozhodčí ale barnku podle starých pravidel uznal (2:1).
Tato branka nás naštěstí nerozhodila tolik jako ta první a my se snažili dál hrát svoji kombinační hru, která nám ale vycházela pouze po vápno soupeře. Stále chybělo zakončení. Stačilo to na opticky vyrovnaný průběh, ale na srovnání skóre to moc nevypadalo. Opět sice přišla naše série nebezpečných rohů, ale ani z nich nám tam nic nepadlo. A že to tam často poskakovalo všelijak. Druhý poločas byl celkově vyrovnanější, než ten první, kdy měl soupeř hodně navrch. Na gólovky ale Popovice vedli i v půli druhé.
V 61. minutě jsme poprvé střídali, na hřiště přišel Dan Šturc místo Vládi. Kolem 65. minuty začal hrát soupeř úsporněji a spíše držet balón, než nějak útočit. Přeci jen vedl a snažit jsme se museli my. To jsme také dělali. Hráči Slavoje makali, ale šance bohužel kvůli špatnému řešení finální fáze stále nepřicházely. V 69. minutě nahradil Sváťu Řezníčka Míra Hložek a postavil se místo něj do útoku. O chvíli později se dokonce dostal do celkem zajímavé šance, ale jeho střela mířila víc nahoru než dopředu.
Dalších dvacet minut se jelo podle stále stejného mustru a opravdu to nevypadalo, že najdeme způsob, jak skórovat. Naštěstí v 86. minutě přišla naprosto nečekaná akce, která vše změnila. Kryštof Straka centroval od lajny z hloubi naší půlky a míč směřoval na (myslím) Honzu Vacíka, který byl ale v ofsajdu, takže nechal míč proletět. To obranu soupeře trochu zmátlo, protože čekali přerušení a obránci zaváhali. Toho využil Patrik Řezníček, který vystartoval, proběhl obranou linií a šel sám na gólmana. Dokud byl před vápnem, tak se ho obránce ještě snažil rukama stáhnout, ale nepodařilo se mu to. Ve vápně už měl Patrik k zakončení trochu víc klidu a nemýlil se (2:2). To musela být pro soupeře sprcha, protože do té doby jsme byli dost bezzubí a zápas spěl k zaslouženému vítězství Popovic.
A málem to k němu dospělo i tak, protože hned po rozehrávce přišla prudká střela soupeře, která se od břevna odrazila do tyče a pak ven. Tohle být gól, tak bylo hotovo. Radost by nám tak trvala možná 30 vteřin. Naštěstí to branka nebyla, a tak po pár minutách došlo na penalty.

Pokutové kopy nás zachránily
Kopat jsme šli jako první a Vojta Židlík s přehledem proměnil (0:1).
Na první penaltu soupeře si Luboš sáhl, ale vytěsnit se mu ji nepovedlo (1:1).
Další penaltu také zkušeně proměnil Patrik Řezníček (1:2).
Luboš Říha při druhém pokusu soupeře opět vystihl směr (opačný než při prvním kopu) a nepříliš dobře umístěnou střelu lapil (1:2).
Třetí naší penaltu neproměnil Roman Neuberg (1:2).
Při další penaltě soupeře Luboš opět vystihl stranu, ale na prudkou ránu k tyči dosáhnout nemohl (2:2).
Kryštofovi Strakovi se strhnout vedení zpět na naši stranu nepovedlo. Jeho rána orazítkovala břevno (2:2).
K další penaltě Popovic se postavil jejich brankář, ale svou pumelici poslal vedle tyče (2:2).
Po dvou našich nepovedených pokusech se naštěstí v páté sérii prosadil Honza Vacík (2:3) a protože následně ranou do tyče neproměnil poslední střelec soupeře (2:3), tak byla vítězná branka zápasu připsána právě Honzovi.

Postup se štěstím
Celkově se dá říct, že z tohoto klání nepostoupil lepší, ale šťastnější tým. Popovice byly rozhodně nebezpečnější, a i když držení míče určitě nebylo nijak výrazně na straně ani jednoho z týmů, tak možností skórovat měly Popovice určitě víc. My jsme se ale po celý zápas nevzdávali, a i když nám naše akce nevycházely, tak jsme stále bojovali. Výsledkem bylo vyrovnání a odměnou pak pokutové kopy, kde výborně zachytal Luboš. Postup jsme si možná nezasloužili tolik jako Popovice, ale na to se historie ptát nebude. Naší bojvností jsme si postup vydupali ze země. Kdyby soupeř proměňoval, mohl mít jistotu už po půli. Dá se říct, že se Popovice tak trochu porazily sami. Nám by ale tento šťastný výsledek mohl pomoci právě jako ten pověstný bod zlomu, od kterého bychom se mohli odrazit k dalším výhrám.

Galerie k aktualitě