Úvod z říše snů nám zajistil výhru

Tak jsme se konečně dočkali. Úvodní zápas sezóny patří po čtyřech neúspěšných letech Slavoji! I když zápas zpočátku vypadal jako jasná záležitost, tak z něj nakonec bylo slušné drama. Náš výkon v zápase by se dal vyjádřit křivkou, která směřuje prudce vzhůru a zhruba ve třetině se začíná plynule snášet dolů. Soupeř naopak zcela zaspal úvod, ale ke konci jsme byli celkem rádi, že zápas netrval o něco déle. V každém případě jsou tři body doma a to se počítá.

První minuty patřily nám, jmenovitě Sváťovi
Náš tým se většinou každý zápas snaží na soupeře vlítnout, ale málokdy z toho něco je. Naopak se náš nápor ve většině případů po pár minutách vytratí a po čtvrthodině už často přebírá iniciativu soupeř. Tentokrát bylo ale vše o dost jinak. Tedy kromě toho, že jsme na soupeře znovu vlítli. Ale světe div se, tentokrát se náš nápor ujal. A to dokonale.
Od začátku jsme Úročnici nepouštěli k míči a snažili jsme se útočit. Už ve třetí minutě Sváťa Řezníček potáhl míč po levém křídle a nacentroval pod sebe přesně na nohu naší nové posily Kryštofa Kaplana a ten prudkou ranou nedal gólmanovi šanci (1:0).
Parádní začátek, řekli byste. Jenže to nebylo vše. Za další tři minuty, tedy v 5. minutě si Sváťa svůj průnik zopakoval a přihrávkou jak přes kopírák ke skórování vyzval tentokrát Honzu Vacíka. Výsledkem bylo bleskové vedení 2:0.
Úročnice působila zcela bezradně a někteří diváci, kteří teprve dorazili, se nestačili divit, co se to děje. I další minuty patřily nám a soupeř si pořád nevěděl rady, dokonce se již takhle v úvodu začal hádat mezi sebou. Čtvrt hodiny utkání se Úročnice v podstatě nedostala před naší bránu a my měli ještě několik šancí. Jenže bohužel jsme začali být až příliš bohorovní a začli hrát až moc „na jistotu“. Poté, co jsme při rozehrávce v 18. minutě několikrát vrátili míč až na gólmana Luboše Říhu, se při dalším tomto pokusu podařilo Jakubovi Charvátovi namazat přímo soupeři. Ten si jednou přihrál a prostřelil našeho gólmana (2:1). Bylo to první kloudná střela Úročnice, pokud tedy ne úplně první.

Druhá čtvrtina zápasu neměla vítěze výsledkově ani herně
Po obdržené brance jsme hráli dál aktivně, ale náš tlak postupně uvadal, až se hra kolem 40. minuty vyrovnala úplně. Hrál se poměrně zajímavý fotbal, který nabízel šance na obou stranách, ale ke gólovkám to nevedlo ani u jednoho z týmů. Prolomilo se to teprve ve 42. minutě, ale bohužel před naší brankou. Na přihrávku do vápna nedosáhl Vojta Židlík a soupeř neměl problém zblízka skórovat (2:2).
Poté, co jsme rychle vedli 2:0 a ani pak nebyli po většinu poločasu horší, to byla dost sprcha a nejednoho z diváků napadlo, že to nemusí dobře dopadnout. Obzvlášť, když naše hra měla v čase spíš sestupnou tendenci. Naštěstí se nám podařilo velmi rychle na branku soupeře odpovědět a po minutě si vzít vedení opět na svou stranu. Gól to nebyl moc pohledný, ale o to víc bolel. Honza Vacík centroval z přímého kopu od rohového praporku do „ohně“ malého vápna. Tam se k míči dostal Vojta Židlík, který pod tlakem nedokázal dostat míč do brány, ale alespoň ho protlačil ke Kryštofovi Kaplanovi. Ten byl bráněn dvěma hráči, ale míč nakonec do brány doslova prorval i za cenu toho, že mu obránci pěkně naložili (3:2).

Druhý poločas jsme nakonec ubránili
Do druhé půle naši trenéři hned dvakrát vystřídali. Ze hry musel Kryštof Kaplan, který po své druhé brance už nemohl pokračovat. Nahradil ho Martin Čeljuska. Dolů šel ještě Martin Augusta, kterého vystřídal Roman Neuberg.
Začátek poločasu byl opět spíš náš, ale nic významného to nebylo. Naopak v 50. minutě přišla další velká nepříjemnost, a to zranění Kryštofa Straky, který špatně šlápl, když si běžel za brankovou čáru pro míč a vyvrkl si kotník. Nakonec to naštěstí není nic vážnějšího a spraví to deset dní klidu v sádře. Místo Kryštofa byl na hrací plochu vyslán Tomáš Rada a zároveň proběhlo ještě jedno střídání, kdy šel dolů Kryštofův brácha David a na hřiště se vydal bojovat Míra Randák.
V mezidobí mezi Kryštofovým zraněním a střídáním, které se teprve muselo nachytat, se do šance dostal Sváťa Řezníček, který tentokrát po křídle prošel až před gíolmana, ale ten jeho opakovanou střelu na dvakrát vyrazil.
Také Úročnice už byla tou dobou (kolem 55. minuty) na hřišti dost cítit a její šance byly čím dál nebezpečnější. Při jedné takové dokonce musel Roman Neuberg nadvakrát na brankové čáře zakročit za už překonaného Luboše. To byl hodně důležitý moment. I nám se ale dařilo útočit, i když už to nebylo tak nebezpečné jako v první půli. Přesto za zmínku stojí třeba příležitosti Romana Neuberga a Sváti Řezníčka. V 66. minutě následovalo ještě jedno naše střídání, kdy Láďu Švorbu nahradil Jirka Drazdík.
Po 70. minutě už začal soupeř utahovat šrouby a přišly Lubošovy okamžiky. Po rozích ale i střelách z pole předvedl několik zákroků, které v tu chvíli již hodně tlačícímu soupeři nedaly šanci vyrovnat. Obzvlášť zákrok po střele z úhlu, kdy Luboš míč reflexivně vytáhl na břevno snesl ta nejpřísnější měřítka.
Nám se v závěru povedla už jen jedna akce, opět ji měl na svědomí Sváťa Řezníček, ale jinak byly poslední minuty jasně v režii soupeře. Možností skórovat měla Úročnice mnoho, ale bohudík při nás stálo i štěstí. Naše pokusy o brejky už byly tou dobou spíš symbolické. Když se ozval závěrečný hvizd, tak se nám ohromně ulevilo. Vypadalo to totiž, že do gólu soupeře už mnoho času nezbývá. V každém případě jsme ale závěr zvládli ubránit a tři body jsou doma! Pohár s Popovicemi měl sice úplně jiný průběh, ale s dnešním zápasem měl jedno společné. I když jsme v zápase nedominovali (proti Popovicím jsme byli většinu zápasu horší a zápas s Úročnicí se v součtu dá označit za vyrovnaný), dokázali jsme ho ubojovat. A jak se ukazuje, štěstí přeje těm, kdo mu jdou snahou naproti. Naše hra se totiž zápas od zápasu lepší. Sice máme stále velké rezervy, ale posun je zřejmý a hlavně je vidět, že chceme.

K hodnocení zápasu si dovolím vypůjčit slova trenéra Sparty
Slávisté a fanoušci ostatních týmů prominou, ale když jsem četl hodnocení zápasu (tedy hlavně první půle) Sparty s Brnem, tak mi hned přišlo, že to už jsem předtím někde viděl. No, posuďte sami:
„Škoda, že zápas neskončil ve 45. minutě (v našem případě tedy spíš tak ve 35. minutě, pozn. red.), protože to by se mi hodnotilo úplně skvěle. V prvním poločase opravu kluci hráli výborně, v pohybu, vytvářeli jsme si šance a dokázali jsme je realizovat. Soupeře jsme prakticky k ničemu nepustili. Trochu mě zklamal druhý poločas. Chtěli jsme víc kombinovat, přecházet do útočné fáze. To se nám moc nedařilo. Hodně jsme kazili v přechodové fázi a tím pádem se soupeř dostával do tlaku.“ Tolik slova pana Kotala.
To je myslím celkem výstižné, i když to patřilo k jinému zápasu. Jak už jsem ale řekl, myslím, že i když se dá vítězství opět označit za upracované a šťastné, tak i za zasloužené. Soupeř určitě mohl vyrovnat a i zvítězit, ale chuť po úspěchu jsme rozhodně měli v průběhu celého zápasu větší. Úročnice opravdu zapnula až řekněme poslední půl hodinu, a to jí prostě na vítězství nestačilo. Nám rozhodně neprospělo poměrně masivní prostřídání (i když tedy z části vynucené), protože tím naše souhra trochu uvadla. Úroveň naší hry šla sice pak dolů, ale nasazení bylo pořád výborné a nakonec nám výhru zachránilo.
Dnešní zápas se povedl hlavně Sváťovi, i když se také svých obvyklých chyb nevyvaroval, střelci dvou branek Kryštofovi Kaplanovi, který po nevýrazných výkonech v přípravě