Tak jsme si zas tvrdě sedli na zadek

Co si budeme povídat, na tenhle pohárový zápas jsme si celkem věřili. Nečekal nás sice lehký soupeř, se kterým máme navíc dost mizernou bilanci, ale přeci jen měla rezerva Nespek doposud nepříliš přesvědčivé výsledky. Bohužel se ale ukázalo, že naše obzory zatím o moc dál než k první polovině trojky (a to kdo ví jestli) nesahají, a že náš široký kádr má směrem z lavičky celkem dost co dohánět.

Do pohárového zápasu s rezervou Nespek jsme šli sice odhodlaně, ale možná trochu lehkovážně jsme dali prostor hráčům, kteří standartně spíš střídají, než hrají v základu. Nebyl to od trenérů ani tak projev nezodpovědnosti směrem k výsledku, ale spíš snaha zapojit i širší kádr do hry, což je naprosto pochopitelné. Bohužel se ukázalo, že pokud hráči z naší lavičky pouze nedoplňují základ, ale tvoří většinu týmu, je to na výkonu sakra znát (obzvlášť když to navíc mají celé na párku). Nespeky sice nepřijely ve velkém počtu, ale kvalitou nás jasně předčily. Kdyby ale jen kvalitou. Na naší straně bohužel chyběl i zápal rvát se za barvy Slavoje a nějak moc nechápu, jak si naši náhradníci tímto výkonem chtěli říct o místo v sestavě.
Ale zpět k zápasu jako takovému. Už první vteřiny nás měly varovat, když nás skvělým zákrokem podržel Luboš Říha. Bohužel, jakoby si toho nikdo nevšiml a náš tým nechal soupeře postupně získávat převahu. Nespeky se v prvních minutách nikam nehnaly a postupně zjišťovaly, co si můžou dovolit. My jsme si už od úvodu zápasu nedovolovali vůbec nic a vidět nás za půlkou byl malý zázrak. Po čtvrt hodině hry už bylo zřejmé, kdo bude mít v zápase navrch a začaly se objevovat první nespecké jasné šance. Přišly první tyče a hlavně další a další Lubošovy zákroky. Jeden roh střídal druhý a bylo jasné, že Luboš nemůže odolávat donekonečna.
A tak se také stalo. Ve 22. minutě po střele z hranice vápna kapituloval poprvé (0:1). Střelec měl na přípravu spoustu času a bylo jen na něm, jestli trefí. Trefil. A byl celkem zázrak, že to tou dobou už nebylo tři, čtyři nula.
Ani další minuty nic nezměnily. Za půlku jsme se nepodívali a po naší rozehrávce se nám míč okažitě vracel zpátky a soupeř znovu a znovu hrozil. Tempo zápasu sice nebylo vražedné, ale Nespekům to na jasnou převahu přesto bohatě stačilo.
Ve 33. minutě přišla první naše nebezpečná střela, ale povedený křížný pokus šel i tak zhruba o metr mimo. O dalších zhruba deset minut se ale opět prosadil soupeř. Po hezké individuální akci, kdy útočník prošel přes několik bránících hráčů a jsme prohrávali (dost milosrdně) 0:2. A aby toho nebylo málo, tak chvilku poté nás opět zachránilo břevno. Pak konečně přišla přestávka a s ní i naděje, že se trenérům podaří něco změnit.
Nepodařilo. Sice jsme několikrát prostřídali, ale na našem herním projevu se to nijak neprojevilo. Ani vlastně nestihlo, protože hned z prvního útoku jsme dostali třetí branku (0:3).
A pak už se to na nás valilo. Další tyč a hned pak gól. Křížná přihrávka přes vápno a dorážka do prázdné (0:4). Po obdržené brance se na nás valily další a další útoky a opět nás několikrát podržel Luboš. Dopředu jsme vůbec neexistovali a vzadu jsme byli marní. A nebylo to jen nesehraností nestandatní sestavy, ale hodně i nasazením a přístupem. A to bylo to nejsmutnější.
Ani příchod Martina Čeljusky na hřiště nic zásadního nezměnil a zápas se pomalu změnil na mučivé a trapné čekání na konec, které bylo ještě umocněné tím, že přestala fungovat časomíra, takže nikdo nevěděl, kdy bude konec. Došly baterky v ovladači. Stejně jako našemu týmu.
Pak už se to jen sypalo. Akce jak přes kopírku u čtvrté branky (0:5), únik po křídle (0:6), další tyč, opět únik po křídle přes několik obránců (0:7)... Demolice. To že několik minut před koncem ještě Matin Čeljuska snížil na konečných 1:7 už na věci moc změnit nemohlo.
Byl to vlastně celkem poklidný zápas v přátelské atmosféře, který si Nespeky bez větší námahy jasně uzmuly pro sebe. My jsme jim to svým přístupem výrazně usnadnili. Takl jen doufám, že až si někteří příště opět sednou na lavičku, budou vědět proč je na hřišti někdo jiný a ne oni.
Nakonec možná jediný z našeho týmu, kdo měl aspoň trochu příjemný pocit z dnešního zápasu, byl Vojta Židlík, který si poprvé zahrál proti svému bratrovi Dušanovi, který dnes chytal za Nespeky. A myslím, že Dušan byl rád, že si aspoň dvakrát sáhl ve hře na míč. Na zápas se přišli podívat rodiče Vojty a Dušana, ale co mohli vidět? Vojta toho vzadu i přes veškerou snahu moc zachránit nemohl a Dušan málem ani nevěděl, s jakým míčem se hrálo. Ale i tak to pro ně asi zážitek byl...
Co si budeme povídat. Dnešek se nám vůbec nepovedl a jen podtrhl naši historickou mizérii proti Nespekům. Minule 0:8, dnes 1:7. Opravdu super zlepšení. Pokud budeme chtít v sobotu proti rezervě Poříčí uspět, budeme toho muset hodně změnit. V prvé řadě sestavu. Ale ať se chytí za nos i ti, kteří dnes nastoupit „nemohli“. A nejen dnes. To je ještě horší varianta, než se snažit a zkazit to. Kdo nic nedělá, nic nezkazí. Prostě nám dnes, slovy „klasika“ Nespeky nastavily zrcadlo a je jen na nás, co si z této výuky vezmeme. Ať tak, či onak, pohár pro nás pro letošek skončil...

Galerie k aktualitě