Trapnou hru na bažanty a mazáky jsme si bohužel prohráli sami

V sobotu se v Jírovicích stalo přesně to, co jsme nechtěli. Bohužel se nám soupeře, jehož hra byla plná faulů, nepodařilo porazit, i když k tomu bylo opravdu blízko. O výsledku rozhodlo mnoho věcí, ke kterým se dostanu níže, ale hlavními důvody bylo to, že jsme si obě branky dali v podstatě sami a naše koncovka byla, jako bohužel téměř vždy, poměrně žalostná. Touto prohrou jsme se po sobotě propadli až na páté místo a nedělní zápasy nás mohou posunout ještě níž.

Našim ambicím daly knockout vlastní chyby v obraně
První minuty zápasu byly vyrovnané, i když akce Jírovic vedly k náznakům šancí častěji. My jsme naši hru založili hlavně na rychlé kombinaci, abychom soupeři nedovolili se dostat do osobních soubojů, na kterých jeho hra stojí. Minimálně v první desetiminutovce to i fungovalo. Bohužel ale ve 13. minutě přišla první naše velká chyba v obraně, když nejlepší střelec soupeře Tomáš Sahula přešel na křídle jeden na jednoho přes našeho obránce a z celkem ostrého úhlu mířil na bližší tyč. Luboš Říha byl sice na místě, ale střelu si srazil k tyči do brány (1:0). Chyba byla už ono uvolnění útočníka Jírovic, ale co si budeme povídat, přední tyč brankář prostě musí mít, to je základ.
Hloupá branka nás v následujících minutách poměrně vykolejila a soupeř se tak dostal do trochu většího tlaku. Naše hra se v této fázi scvrkla na odkopy a nákopy, které se náš útok se střídavými úspěchy snažil sbírat. Bohužel i v případě, že se mu to povedlo, bylo zakončení nedůrazné nebo ještě častěji nepřesné.
Ve 20. minutě přišel další ošklivý moment naší defenzivy. Z hranice vápna, z míst, která bychom rozhodně měli mít pokrýtá, přišla poměrně nenápadná přízemní střela, která ale Lubošovi prošla přes rukavice do brány (2:0). Tohle se také musí chytat. Obě branky tak šly silně za Lubošem, i když obrana mu v obou případech příliš nepomohla.
Po druhé obdržené brance nám opět nějakou dobu trvalo, než jsme se vzpamatovali, ale kolem 30. minuty už bylo vidět, že se snažíme se zápasem něco udělat. Jenže v tu chvíli již soupeř přešel na svoji obvyklou hru plnou faulů. Bylo vidět, že rychlostně nestíhá, a tak záchranných faulů zezadu nebo stažení rukama přibývalo. Bohužel rozhodčí, který se se spoustou hráčů soupeře viditelně důvěrně znal, na tuto nečistou hru Jírovic přistoupil. Pískal pouze fauly, které byly na žlutou a jediná žlutá karta zápasu přišla po faulu, který byl víc než oranžový. Naopak nám rozhodčí pískal jakýkoli kontakt se soupeřem (a ve druhé půli se to mělo ještě zhoršit). Obzvlášť se pan Rezek vyžíval ve „výuce“ našich nejmaldších hráčů Kuby Charváta a Matěje Purkarda, kteří se celkem logicky neměli jeho rozhodnutím moc jak bránit. Naopak hlášky soupeře typu „To podražení nebylo na žlutou, vždyť se omluvil!“ působily až komicky. Je smutné, jakou protekci u rozhodčího měli staří „pardálové“ soupeře oproti našim mladým. Velice silně to připomínalo šikanu na vojně, kde si mladí musí nejdřív odsloužit a vytrpět, aby měli až v závěru „kariéry“ klid.
Poslední čtvrthodinu první půle jsme sice převzali iniciativu, ale i přesto jsme se ke snížení moc nepřibližovali. Naše akce, které byly překvapivě celkem různorodé, bohužel vždy pohořely na nepřesném zakončení a nebo ještě častěji na špatném řešení finální přihrávky. Navíc naší hře vůbec neprospívalo to, že jsme se nechávali faulováním soupeře rozhodit a neustále jsme se hádali, místo abychom se soustředili na vlastní hru. Jírovice v této fázi sázeli hlavně na nákopy na útočníky, kteří už se moc nevraceli, protože na to neměli fyzičku. I přesto, že soupeř měl v závěru v součtu akcí méně, tak jeho zakončení byla nebezpečnější a hlavně série rohů v posledních minutách celkem hrozila třetí brankou.

Ve druhé půli jsme měli na to, zápas otočit a klidně i vyhrát o několik branek, ale...
Začátek druhé půle nám vyšel na výbornou, hned ve 47. minutě krásnou přihrávkou středem našel Vojta Židlík nabíhajícího Honzu Vacíka, který přízemní střelu z dálky umístil přesně k tyči a snížil tak na 2:1 (Nenechte se zmást zápisem k utkání, naši branku opravdu vstřelil Honza. Jirka Drazdík, který je jako střelec uveden, nebyl tentokrát ani na střídačce.).
I následující minuty (a jak se později ukázalo, tak i celý druhý poločas) patřily nám. Úplně jsme změnili styl hry, hráli jsme více kombinačně a méně zbrkle. Na Jírovice to platilo a hrálo se vlastně jen na jednu bránu. Způsobeno to bylo také tím, že jírovičtí překvapivě již od konce přestávky fyzicky vůbec nestíhali. Nejenže se nedostávali příliš k míči, ale vlastně už nestíhali ani faulovat, protože byli většinou jinde než míč. Rozdíl v rychlosti hráčů obou týmů byl víc než znatelný. Bohužel nám to bylo celé k ničemu, protože i přes množství našich šancí nebezpečná zakončení stále nepřicházela.
Herní projev Jírovic se vlastně po celou druhou půli nijak výrazně neměnil. Naopak náš tlak se docela stupňoval a přibývalo i zakončení. Sem tam se dokonce začaly objevovat i nebezpečné střely. Třeba v 63. minutě Kuba Charvát z dálky krásně prověřil gólmana soupeře, který ale s vypětím sil vyrazil na roh. O pár minut později jsme dokonce zkusili signál, kdy místo centru z přímého kopu Vojta podél lajny poslal do šance Sváťu Řezníčka, který se sice dostal až před gólmana, ale bylo to příliš blízko a jírovický brankář věděl, jak se střela z úhlu na bližší tyč likviduje.
Poslední půlhodina zápasu už byl ze strany soupeře festival trapnosti. Jírovice by se bez pomoci rozhodčích nedostaly vůbec k ničemu. Fauly na nás se pískaly jen ty nejtvrdší, ale na karty jsme mohli zapomenout. Naopak jakýkoli souboj na naší půlce byl vždy posouzen proti nám a následné přímé kopy byly asi tak jediné šance Jírovic ve druhé půli. V některých případech už otočené fauly nebyly ani trapné, jako spíš směšné.
Kolem 75. minuty rozhodčí hru tak rozkouskoval, že tím náš tlak spolehlivě otupil a navíc tak nechal jírovické odpočívat. Přesto jsme se ještě ke konci zápasu dokázali zvednout a dál tlačit. V 82. minutě se do velké šance dostal Roman Neuberg, když nevypustil náběh do vápna a málem dorazil střelu, která gólmanovi vypadla. Bohužel dorážku gólman zbrzdil a nasměroval mimo bránu. Souběžně s tím sestřelil ale i Romana, který jinak mohl ještě zkusit míč dostihnout. Na penaltu jsme ale samozřejmě mohli z principu zapomenout.
Posledních deset minut utkání byl už náš tlak poměrně drtivý, ale našim střelám pořád něco chybělo. Někdy krom našich schopností i štěstí. V posledních několika minutách se do standardek v soupeřově vápně zapojoval i náš gólman Luboš Říha, který se pak celkem vklidu stíhal přes celé hřiště vracet, protože soupeř už sotva chodil. Bohužel se nic z našich šancí neujalo a tak jsme zápas, který celkem „nečekaně“ skončil bez nastavení, i když Jírovice nustále zdržovaly a ve druhé půli se několikrát střídalo (za nás šel 5 minut před koncem místo Sváti Dan Šturc), prohráli o branku.
Přestože se zápas svou férovostí ze strany soupeře hodně podobal tomu poslednímu vzájemnému na hřišti v Jírovicích (který jsme také podoným způsobem prohráli 1:2), tak tentokrát si za ztrátu bodů můžeme opravdu sami. I přes všechny zmíněné okolnosti jsme totiž měli šancí víc než dost a měli jsme je tak proměnit. Z toho se nijak nevykecáme, stejně jako z toho, že naše obdržené branky byly víc než laciné.

Příštím kolem začne série zápasů, které musíme vyhrát
V příštím kole doma přivítáme Lešany, pak jedeme do Zaječic a následuje domácí utkání s Václavicemi. Všechna tato utkání máme vzhledem k pozici v tabulce v podstatě povinnost vyhrát. Pokud to nedokážeme, tak můžeme na dobré umístění po polovině soutěže zapomenout Pak nás totiž čekají nevyzpytatelné Krhanice, suverénní Janovice a těžké Soběhrdy. Sice tam je ještě vložen zápas s marným Drachkovem, ale i tak budeme mít závěr podzimu víc než složitý. Následující tři kola tedy musí Slavoji přinést devět bodů. Cokoli jiného bude neúspěch.
Update: Jenže ono to, jak se v posledních hodinách ukazuje, bude celé zas úplně jinak, protože bude nejspíš zákaz schromažďování nad 10-20 osob...

P.S.: Závěrem se ještě chci omluvit, že ze zápasu s Jírovicemi není fotogalerie, ale šero po celodenním dešti bylo tak velké, že můj letitý fotopřístroj prostě nedokázal pohyb hráčů zaostřit. Věřím, že to pochopíte a snad to příště vyjde lépe.

---

Dorost předvedl báječný obrat
Dorostence v tomto kole čekal zápas proti nepříjemně se zlepšujícímu Pravonínu. Zápas mohl skončit jakkoli, protože podle tabulky na tomy byly oba týmy hodně podobně. V každém případě byl ale Pravonín v zápase mírným favoritem, protože jeho výkony jdou v čase výrazně vzhůru a navíc hrál na domácím hřišti.
Zápas začal lépe pro našeho soupeře, když se již ve třetí minutě ujal vedení. Přiznivý stav Pravonín držel až do 24. minuty, kdy se podařilo srovnat našemu Kristiánovi Hanslíkovi. Bohužel nerozhodný stav do přestávky nevydžel, protože Pravonín si ve 32. minutě vzal z penalty vedení zpět. Ani druhá půle pro nás nezačala dobře, protože v 51. a 57. minutě Pravonín skóroval a vedl tak již 4:1.
V tu chvíli vypadal zápas naprosto ztraceně, ale našemu týmu se přesto povedl krásný obrat, když brankami Vojty Zburníka (62.), Ondry Orala (72.), Luboše Tožičky (78.) a Vojty Humpla (81.) zcela obrátil vývoj zápasu a zvítězil 4:5! Skvělá práce kluci!
Díky této výhře se dorostenci posunuli již na šesté místo, i když mají oproti většině týmů o zápas, ale někdy i dva méně. V pondělí, tedy zítra, se dorost utká doma v Poříčí od 11:45 s týmem Křivsoudov/Čechtice, který je v tabulce o místo nad námi. V případě výhry by tak přišel další posun v tabulce nahoru.

Mladší žáci a přípravka své zápasy ve své kategorii jako jedni z mála tento týden odehráli a nevedli si vůbec špatně
Mladší žáky čekala v neděli Bystřice, tedy tým, který ještě neprohrál. To samé se dalo říct i o nás, ale přeci jen jsme za sebou měli menší počet zápasů. Na soupeře jsme ale vlétli jak se patří a skórovat jsme mu dovolili až ve chvíli, kdy prohrával 4:0. Poločas jsme tak vyhráli 4:2. Ani ve druhé půli jsme soupeře do vedení nepustili, i když místy ještě nějakou šanci cítit mohl. Drtivý závěr ale soupeři vzal poslední naděje. Vysoké vítězství 9:4 nás posunulo na krásné druhé místo za suverénní Olbramovice a právě před Bystřici.
Přestavlky/Čerčany : Bystřice 9:4 (4:2)
Naše sestava: Vondrák Tomáš (B), Pfeffer Daniel, Mikulanda Josef, Mikulanda Martin, Mrázek Filip, Šturc Adam (K), Zbrožek Antonín, Novotný Josef, Micka Jaroslav, Micka Zdeněk, György Samuel a Lux Matyáš
Naše branky: 6x Mrázek Filip, 1x Novotný Josef, Šturc Adam a Pfeffer Daniel

Přípravku o víkendu čekalo ještě těžší sousto než žáky. Chocerady rozjely sezónu ve velkém, prohrály jen se suverénním Benešovem a i přes tuto prohru si držely průměr vstřelených branek na zápas více než 20ti. Přesto jsme byli soupeři v domácím zápase po celou dobu vyrovnaným soupeřem a Chocerady se do posledních minut mohly strachovat o výsledek. I když jsme nakonec po poločase 2:4 prohráli 5:7, tak se tento výsledek dá považovat za úspěch. Vždyť pokud pomineme zmíněnou prohru s Benešovem, tak žádný ze soupeřů Chocerad nedokázal dostat méně než 15 branek a vítězství se tak nepřiblížil ani na dohled.
Přestavlky/Čerčany : Chocerady 5:7 (2:4)
Naše sestava: Škvor Jan (K), Brožík Matěj, Škvor František, Kaprálek Jan, Novák Radek, Stejskal Denis, Vejmelka Milan, Chlumský Tomáš, Micka Jaroslav, Micka Zdeněk a Podešva Patrik
Naše branky: 4x Škvor Jan a 1x Škvor František