Opět zbytečně ztracený zápas

V sobotu jsme za krásného letního počasí a před pěknou diváckou kulisou, kterou vytvořil velký počet fanoušků Slavoje, ale i hostů, sehráli domácí utkání s Vrchotovými Janovicemi. Od soupeře jsme čekali velmi dobrý výkon, podpořený touhou vrátit se po dvou nedokončených ročnících zpět do Okresního přeboru. Vrchotovy Janovice ale nakonec nepředvedly až takový „válec“, aby nebyly k poražení. Bohužel jsme toho opět více méně vlastní vinou nedokázali využít.

Zápas pod drobnohledem
Před několika lety, když jsme se s Janovicemi poprvé utkali v Okresním přeboru, kam jsme nově postoupili, se odehrály věci na které bychom nejraději zapomněli. Jak vidno, dobře si je ale pamatují na OFS, protože na náš zápas (jako na jediný v tomto kole v naší soutěži) dorazili nejen tři rozhodčí, ale rovnou i delegát, přestože od té doby jsme již sehráli několik dalších vzájemných utkání a všechny byly víceméně v pohodě (ostatně stejně jako to právě sehrané).
V širokém dalekém okolí tak asi neexistoval zápas, kde by se tak přísně dodržela všechna pravidla a nařízení jako u nás. Nakonec to asi ale nebylo na škodu, protože několik desítek fanoušků obou týmů tak mohlo být spokojeno a mohlo se plně věnovat fandění svým týmům. A rozhodně neviděli nudné utkání.

První poločas jsme odehráli v duchu zápasu v Poříčí
Pokud bych si chtěl ulehčit práci, dala by se tato reportáž do určité míry ošidit tím, že bych zkopíroval tu poslední z Poříčí a jen vyměnil názvy a jména. To samozřejmě přeháním, ale minimálně v případě prvního poločasu to platí téměř doslovně. Opět jsme nepříliš přesvědčivě hrajícímu soupeři nabídli vedení jak na stříbrném podnose a pak jsme na to již nedokázali dostatečně reagovat.
Jak už jsem psal, očekávali jsme od soupeře tlak na výsledek a měli jsme docela obavy, jak dokáže naše opět silně oslabená sestava s improvizovaným rozestavením odolávat. Vrchotovy Janovice toto očekávání ale naplnily jen z části. Od úvodních minut sice hrály aktivně, ale to se projevilo spíš na držení míče než na nějakých šancích. První gólovku jsme tak nakonec měli překvapivě my, když při naší první pořádné útočné akci nacentroval zprava Roman Neuberg do vápna soupeře, kde na vzdálenější tyči hlavičkoval Martin Čeljuska křížem přes malé vápno těsně vedle. Byla to „tutovka“ a opět jako v zápase s Poříčím mělo platit ono okřídlené „Nedáš – dostaneš!“
Chvilku na to, konkrétně ve 14. minutě, totiž výjimečně v obraně hrající Míra Randák strašidelnou malou domů namazal soupeři na malé vápno do takové šance, která se opravdu nedala neproměnit. Petr Burcev v naší bráně neměl sebemenší šanci (0:1). Na obranu Míry je třeba uvést to, že ač na pozici, která mu není vlastní mohl míč napálit pryč, čímž bychom o něj nejspíš přišli, snažil se přes gólmana rozehrát naši akci. Bohužel i tak ale platí, že tohle by se nemělo stávat ani v žácích (ale na druhou stranu to skvěle ovládá i Sparta se Slávií)...
Další minuty do obrazu hry obou týmů nepřinesly výraznější změnu. Soupeř měl nadále ze hry o něco víc, ale nijak nebezpečný nebyl. My se snažili hrát poctivě ze zabezpečené obrany a trpělivou hrou si postupně vypracovávat nějaké šance. Jednou z těch, co si zaslouží vypíchnout byla utěšená střela Sváti Řezníčka po soupeřem odvráceném přímém kopu, která orazítkovala břevno.
Přestože se nám podařilo po nešťastné obdržené brance dostat zpět do zápasu a co do nebezpečnosti akcí jsme byli lepší než Janovice, opět přišla chyba v obraně a trest ze strany janovického útočníka Pavla Němce, který nám tak ve 24. minutě vstřelil již druhou branku v zápase a celkově v šestém vzájemném utkání již desátou (0:2). Tohle se prostě nesmí stávat. Soupeři jsme darovali obě branky, přičemž Janovice samy byly poměrně bezzubé a nic zásadního si nevypracovaly. Místo toho, abychom po některé z našich povedených akcí vedli, bylo to 0:2 a čekal nás velmi složitý úkol zkusit zápas otočit.
Ani po druhé brance se obraz hry nezměnil. Soupeř byl více na míči, ale nic kloudného si nedokázal vytvořit. Našich akcí bylo sice méně než těch janovických, ale byly o poznání nebezpečnější. Ve 35. minutě například Martin Čeljuska po centru Míry Hložka zkoušel přelobovat nepříliš jistého gólmana soupeře, ale opět mířil mimo.
Štěstí se na nás nakonec přeci jen usmálo nedlouho před koncem první půle, kdy ve 41. minutě centr Romana Neuberga propadl pokutovým územím až k volnému Sváťovi Řezníčkovi, který halfvolejem z rohu velkého vápna orazítkoval břevno, od kterého se míč odrazil za brankovou čáru (1:2). Parádní gól! Konečně to Sváťovi sedlo. Jaký rozdíl oproti utkání v Poříčí!
Vstřelená branka nás nakopla a zbylé minuty prvního poločasu jsme strávili v tlaku, ale své nadějné šance Martin Čeljuska a Roman Neuberg bohužel nedokázali proměnit. V samotném závěru poločasu ještě zahrozily i Janovice, ale nebezpečná střela šla naštěstí také vedle.

Druhý poločas už tolik vzrušení nenabídl
Prvních patnáct minut druhé půle se na hřišti v podstatě nic nestalo. Hra byla vyrovnaná, ale k nějakému ohrožení jedné či druhé branky to nevedlo, i když trochu lépe jsme na tom byli opět asi my.
V 60. minutě se ale bohužel prosadily ze své první pořádné akce ve druhých pětačtyřiceti minutách (a možná tak třetí samostatně vypracované šance celkově) Janovice. Individuální akce janovického Petra Dvořáka, při které si šikovně narazil se spoluhráčem, skončila brankou a bylo opět zle (1:3). Gólu sice předcházel neodpískaný faul na našeho hráče na polovině hřiště, ale na to se historie ptát nebude a času na přerušení akce jsme měli i tak dost.
Ani po třetí obdržené brance jsme sice zbraně nesložili, ale bylo vidět, že naše snaha se už pomalu ale jistě začíná dostávat do křeče. Jasných příležitostí, jako třeba v případě Kuby Charváta, který po přímém kopu Romana Neuberga z hranice malého vápna neatakován netrefil bránu, bylo čím dál méně.
Tohoto našeho stavu se tak stále častěji pokoušel využít soupeř a do útoku se tak propracovával častěji, než bylo v zápase doposud zvykem. Jedním ze stavebních kamenů naší obrany, který dokázal snahu soupeře eliminovat byl David Straka, který velmi obstojně nahrazuje svého dlouhodobě zraněného bratra Kryštofa. V jednu chvíli nám ale pěkně zatrnulo, protože David po jednom ze soubojů zůstal ležet a nevypadalo to moc dobře. Přijít o tohoto našeho obránce by byla v naší aktuální hráčské situaci asi katastrofa. Naštěstí se David nakonec zvedl a bez větších následků utkání dohrál.
V 71. minutě se nám ulevilo podruhé. Janovicím se totiž hlavičkou z bezprostřední blízkosti podařilo skórovat, ale branka nebyla pro ofsajd uznána. Smůlu jsme měli naopak v minutě třiasedmdesáté, kdy byl Míra Hložek faulován jen centimetry před vápnem a místo penalty tak přišel na řadu pouze přímý kop. I z něj jsme ale dokázali nebezpečně zahrozit, když v tomto zápase velmi nenápadně, ale pracovitě hrající Honza Vacík trefil břevno.
V 79. minutě nahradil Míru Hložka Jirka Drazdík s tím, že se ještě pokusíme se zápasem něco udělat. K nějakému většímu tlaku jsme se již ale nedostali. Soupeř celkem umně kouskoval hru a my se nedokázali dostat do tempa. Naopak několika skvělými zákroky nás podržel Petr Burcev a dal nám tak ještě šanci na korekci výsledku. Bohužel směrem dopředu už se naše křeč prohloubila do takové míry, že jsme se k nějakému pořádnému zakončení nedokázali dostat.

Jak celé utkání zhodnotit?
Vlastně celkem snadno, jak už lze vyčíst z titulku této reportáže. První poločas jsme vše důležité zařídili my. Soupeři, který hrál tak nějak nemastně neslaně, jsme obě jeho branky darovali a sami jsme dokázali proměnit pouze jednu naši šanci. A to ještě vlastně naše branka ani z nějaké velké příležitosti nepadla, protože Sváťa to tentokrát z poměrně velké vzdálenosti parádně trefil. Několik našich dalších větších šancí zůstalo trestuhodně nevyužito.
Druhý poločas už z naší strany nebyl tak nebezpečný, ale ani soupeř aktivitou dopředu moc nehýřil. Bohužel mu to nakonec stačilo, i když tentokrát rozhodně k poražení byl. Když si vzpomenu naše vzájemné utkání ze sezóny 2018/19, které jsme doma dokázali vyhrát 2:0, tak tenkrát byly Janovice nepoměrně nebezpečnější a přesto jsme tři body získali. Sečteno podtrženo, jak v Poříčí, tak včera proti Janovicím jsme na zisk tří bodů měli, ale připravili jsme se o ně vlastními, často neuvěřitelnými, individuálními chybami v defenzivě a také značnou neproduktivitou v útoku. Šance si vytvářet dokážeme a na rozdíl od předchozích let už nemáme takový problém s finálními přihrávkami, střelba je ale něco, co nám opravdu nejde.
Tak snad se zadaří lépe příští týden, kdy vyrážíme do Václavic. Václavice toho letos také ještě mnoho nesehráli. Jedenáctého srpna sice uhráli celkem snesitelnou prohru 2:4 v poháru OFS s favorizovyným Týncem (jak je to ale s výsledky v poháru už jsem psal v upoutávce na tento zápas), ale pak z ne zcela zřejmých důvodů nepřijely na první utkání třetí třídy do Janovic a byly tak odměněni kontumační prohrou 0:3. I první domácí utkání z této soboty si Václavice odložily, ale pouze na neděli a právě před pár minutami dokázaly porazit Miličín, který si tak stejně jako mi připsal druhou porážku v sezóně.
I když jsou Václavice chtě nechtě většinou považovány za soupeře se skupiny těch snazších, tak si ještě mnozí moc dobře pamatujeme, že i tam se dá poměrně snadno prohrát. A my teď rozhodně nejsme v situaci, že bychom se nad někoho měli povyšovat.

Naše sestava: Burcev (B), Charvát, Straka D., Rada (ŽK), Randák, Modálek (K), Vacík, Neuberg, Řezníček S. (1x gól), Čeljuska, Hložek (stř.: Drazdík ml.) / do utkání nezasáhl: Švorba / Trenéři: Procházka, Drazdík st.

Galerie k aktualitě