Marnost ve Václavicích

V sobotu jsme vyrazili na hřiště do Václavic, kde se nám historicky nedaří (mimochodem v příštím kole jedeme do Miličína, kde je to to samé). Doufali jsme, že se nám tuto „tradici“ podaří zlomit, ale to se nestalo. Nutno dodat, že k tomu, abychom mohli něco „lámat“ bychom potřebovali, když už ne hrát pořádný fotbal, tak aspoň lépe bránit...

Ukřivděný soupeř nás od začátku nešetřil
Ještě než začnu se samotným reportem, musím upozornit, že z osobních důvodů jsem viděl pouze druhou půli a s tou první vás seznámím s pomocí informací od kolegy Vládi.
Ve Václavicích nás už při příjezdu nevítala nijak přátelská atmosféra, protože místní nebyli rádi, že se naše týmy nedokázaly dohodnout na odložení zápasu kvůli konání oslav výročí obce Václavice. Tuto skutečnost samozřejmě kladli za vinu nám, ale to, že si to nedokázali zařídit včas při tvorbě rozlosování, nabízeli pouze termíny, které se nám nehodily a naše návrhy také odmítli, už vidět nechtěli. Buď jak buď, byli jsme tam za ty zlé ještě než zápas začal...
Když už jsme u toho začátku, tak zápas začal o osm minut dřív (zřejmě se místní již chtěli co nejdříve veselit a nějak si to domluvili s rozhodčím). Začátek zápasu (a potažmo celý první poločas) byl hodně tvrdý a za prvních 45 minut (tedy spíš 38 minut, ale k tomu se teprve dostaneme) padlo celkem pět žlutých karet. Přičemž u faulu václavického Miroslava Kadlece i rozhodčí po zápase přiznal, že ho měl vyloučit, ale nechtěl už tak rozjitřenou náladu nabuzených místních fandů při václavické oslavě ještě stupňovat. Co na to říct?
Navíc se, ještě k tomu všemu, již v 6. minutě bez cizího zavinění zranil náš hráč Jirka Drazdík, který si po špatném došlapu zranil koleno. Místo něj nastoupil Tomáš Rada na pozici pravého beka a do zálohy se tak posunul Roman Neuberg.
Od zhruba 15. minuty se domácí místo tvrdých střetů již více soustředili na hru a my se začínali dostávat do úzkých. Naštěstí (zatím) většina střel Václavic mířila vedle. Ve 24. minutě (dle rozhodčího ve 29.) již ale domácí po úniku skórovali a dostali se do vedení 1:0. Ve 33. minutě (dle času v zápise 37. minutě) jsme inkasovali podruhé a byla to podobná akce po průniku středem (2:0).
My jsme se za celý první poločas ke střele nedostali, a tak jsme mohli být rádi, že prvních 38 minut skončilo jen o gól. Ano, čtete správně, 38 minut. Rozhodčí totiž nejenže zápas začal dřív, ale první půli o 7 minut zkrátil. Poté to sice uznal s tím, že se mu „splašily hodinky“, ale zmíněných sedm minut se již nedohrávalo.

Druhá půle přinesla jen mírné zlepšení
Do druhé půle jsme vstoupili aktivněji, a v sedmé minutě jsme již měli za sebou šanci Sváti Řezníčka a poměrně nebezpečnou ránu Honzy Vacíka. Bohužel gól z toho nebyl. Celkově jsme se proti první půli zlepšili, ale přesto naše hra něměla úplně kvalitu a moc přísná měřítka nesnesla. V kombinaci byl i nadále soupeř lepší a my jsme hráli zbrkle na náhodu a nepřipravené nákopy.
Po 65. minutě se opět iniciativy chytil soupeř a několikrát jen těsně minul naši bránu. To, co šlo na branku, likvidoval spolehlivý Petr Burcev. V 71. minutě už ale zakročit nedokázal. Václavice si u nás ve vápně kombinovali jak chtěli a výsledkem byla střela z bezprostřední blízkosti (3:0).
Chvíli po obdržené brance byl Mírou Hložkem střídán Patrik Řezníček, kterému se toto utkání opravdu nepovedlo a působil naprosto bez zájmu. Po 75. minutě jsme se několikrát dostali na dostřel václavické branky, ale Martin Čeljuska těžkým volejem po centru od Honzy Vacíka přestřelil a o pár okamžiků později jsme přímý kop zahráli sice celkem vtipným signálem, ale následný centr na malé vápno se ve střelu proměnit nepodařilo.
To bylo od nás ale opět vše a Václavice nás znovu zatlačily před vlastní bránu. V 85. minutě nás dvěma skvělými zákroky v rychlém sledu opět zachraňoval gólman, ale o minutu později už to bylo znovu o gól horší (4:0). Tak dlouho jsme si přihrávali ve vápně, až jsme o míč přišli a útočník soupeře už měl jednoduchou úlohu.
Poté jsme ještě dvakrát zkusili ohrozit václavickou branku, ale Vacík ani Neuberg neuspěli. Několik minut před koncem jsme ještě mohli jít do deseti, když byl Míra Hložek nešetrně faulován a neudržel se a poměrně razantně strčil do soupeře. Rozhodčí si ale asi opravdu nechtěl komplikovat situaci a jak faul, tak oplácení přešel bez písknutí.

V zápase jsme neměli nárok
Celkově to byl od nás velmi špatný výkon (dle hodnocení Vládi hnusný). Neoddiskutovatelným faktem je, že jsme v zápase neměli jedinou pořádnou šanci, protože naše střely se za ně úplně počítat nedaly. Většinou byly nepřipravené a mimo. Soupeř byl důraznější, kombinačně lepší, dělal méně chyb a dokázal zakončovat. Za této konstalace se tedy na nějaký bodový zisk nedalo ani pomyslet. Jediným pozitivem bylo, že jako tým jsme se i v tomto marastu snažili bojovat až do konce, i když bylo jasné, že už je to zbytečné. Ale řekněme si na rovinu, to je prostě málo.
Naším jasně nejlepším hráčem byl již 48. letý gólman Petr Burcev. V poli byl asi, v pozitivním slova smyslu nejviditelnější, Honza Vacík, který ostatní převyšoval alespoň aktivitou. Celkově ale všichni zahráli hluboko pod své možnosti.
A to raději nebudeme mluvit o tom, že jsme omylem nenapsali na soupisku naší novou posilu Kubu Gašparika, který byl připraven nastoupit, ale díky této chybě nemohl.
Prostě zápas blbec se vším všudy a na nějaký, byť třeba malý, úspěch to fakt nebylo. V příštím kole nás čeká výjezd do Miličína, který je také stále bez bodu, ale bude hrát doma, na hřišti na kterém jsme s posledních čtyřech pokusů zvítězili pouze jednou (již před patnácti lety).
Zatím to tedy vypadá, že bychom se pomalu měli začít shánět po tom, kolik týmů letos sestupuje. Bohužel.

ZDE si můžete rozklinout „Zápis z utkání“, které teď budu k reportům přikládat, abyste měli lepší přístup k sestavám apod. Zároveň ale upozorňuji, že zápisy jsou často nepřesné a neplatí vždy že je „dáno, co je psáno“.

Galerie k aktualitě