Byly to nervy, ale z České Sibiře vezeme tři body

Dnes nás v Miličíně čekal zápas pravdy. Po třech porážkách jsme proti stejně „úspěšnému“ soupeři museli zabrat, abychom nezůstali uvězněni u dna tabulky. Jenže ono se řekne: „nováček soutěže ze IV. třídy“, ale když jsme v Miličíně vyhráli naposledy, tak Matěj Purkard ještě poslouchal Dádu Patrasovou! A to nemluvím o tom, jaký jsme v posledním utkání předvedli výkon a ani o tom, že stále látáme sestavu jak se dá...

První poločas byl z naší strany dost zakřiknutý
Do zápasu o šest bodů jsme vstoupili opět v o dost jiné sestavě než v předchozích zápasech. V základní sestavě se představily hned dvě nové posily, které vám v dohledné době představíme v tradičních medailóncích. Do branky se postavil Jakub Gašparik a na stoperu hrál zkušený Jindřich Urban. Ve druhé půli se po několika letech rekonvalescence na hřiště dostal i Adam Schnurpfeil.
Utkání jsme samozřejmě chtěli začít aktivně, abychom soupeři nedali šanci k úvodnímu náporu, ale moc se nám to nepovedlo. Prvních deset minut jsme se za půlku podívali jen sporadicky a bylo vidět, že naši hráči hlavně nechtějí udělat chybu, po které bychom opět museli honit výsledek. Z toho vyplynula naše mírná pasivita, kterou soupeř využil k tomu, aby nás zatlačil na vlastní půlku. Do nějakých velkých šancí se ale nedostával a jeho tlak byl poměrně bezzubý. V 11. minutě jsme měli první větší náznak ofenzivní snahy, který byl ale završen nepovedeným rohem Sváti Řezníčka. O dvě minuty později se Sváťa dostal i ke střele, ale ta byla nepřesná podobně jako předchozí roh.
I v následujících minutách byl soupeř v optickém tlaku, který ale moc nebezpečí neznamenal a my bohužel hrozili jen jednou za čas nějakým rychlým výpadem, který po hříchu většinou končil nepřesným zakončením jako například v 17. minutě v případě Vojty Židlíka a ve 22. minutě Martina Čeljusky. Naštěstí i soupeř si v zakončení vedl podobně a jeho vysoké procento držení míče mu nebylo moc platné.
Miličínští nás v první půli dobře dostupovali a my na rozdíl od nich neměli na svou rozehrávku skoro žádný čas. Když se k tomu přidalo i to, že domácí byli u většiny odražených míčů dřív, bylo jasné, že naše ofenziva bude trpět. O to víc mrzelo, že jsme i nadále pokračovali v zahazování toho mála šancí, co jsme měli. Poměrně výrazně v tom vynikal Sváťa Řezníček, ale na jeho obranu je třeba říct, že ne vždy byl v jednoduchých situacích. Podobně úspěšný byl ve své ojedinělé šanci i Míra Hložek, který sám před gólmanem na malém vápně nedokázal zpracovat polovysoký míč.
Teprve v závěrečných minutách první půle jsme se usadili u vápna Miličína na trochu delší dobu, ale také v našem případě to k ničemu nebezpečnému nevedlo. Výraznou výjimkou byl okamžik, kdy šel Martin Čeljuska sám na gólmana, a i když byl zezadu obtěžován soupeřem, mohl si vybrat kam to pošle. Jenže vypálil pouze do gólmana. Velká šance a velká chyba.
Komplikací také bylo, že jsme stihli nasbírat během první půle tři žluté karty, i když jsme rozhodně nehráli tvrději než soupeř. V tomto směru byl rozhodčí poněkud nepřesný a navíc první půli skončil o dvě minuty dřív.

Druhá půle se té první vůbec nepodobala
Do druhého poločasu jsme vstoupili o dost aktivněji než do úvodního. Prvním náznakem byla Čeljuskova střela z obtížné pozice vysoko nad. Sem tam zahrozil i Miličín, ale nebezpečnost jeho ataků nebyla stále příliš velká.
V 52. minutě (dle zápisu později, ale ten celkově moc nesedí) jsme se konečně prosadili. Z pravého křídla nacentroval Roman Neuberg a Míra Randák z malého vápna neminul. Sice to netrefil ideálně, ale do brány to doskákalo (0:1). Tato situace celkem smrděla ofsajdem, ale domácí čárový to pustil, takže se šlo slavit!
Už o minutu později mohlo být srovnáno, ale nový muž v naší bráně, Kuba Gašparik, vytasil pěkný zákrok, když nohou vykopl snad první povedenou střelu Miličína v zápase. Ale místo srovnání soupeřem jsme se o chvíli později, v 56. minutě, radovali znovu my! Po autovém vhazování se Zdeněk Modálek probil až před bránu soupeře, kde sice o míč přišel, ale výborným napadáním ho znovu získal a přihrál pod sebe do stoprocentní pozice Martinovi Čeljuskovi, který nabombil míč pod víko (0:2). Popravdě jsem se trochu lekl, že to znovu půjde nad, ale dobře to dopadlo.
Následující úsek zápasu byl celkem pochopitelně ve znamení mírné „deky“, která na soupeře po dvou obdržených brankách padla. Nám naopak docela narostla křídla a hnali jsme se dál do útoku. Také jsme poprvé střídali a Míru Hložka nahradil Martin Augusta. V 63. minutě nám rozhodčí neuznal branku, protože jí podle jeho mínění předcházel faul. Spíš se ale jednalo o zákrok „oba stejně“, kdy šli oba hráči skluzem do balónu a navzájem se trefili. Co se dalo dělat, i tak jsme pořád měli celkem pohodlný náskok a soupeř nevypadal, že by s tím svedl něco udělat. Ale to bylo pouhé zdání.

Pak se to ale nějak zvrtlo
V 66. minutě jsme tak trochu z donucení střídali a Martina Čeljusku nahradil Adam Schnurpfeil. Situace na hřišti vypadala i dál pořád stejně a možná i proto jsme polevili v pozornosti a soupeř nás potrestal. Po kratším „zámku“ v našem pokutovém území se útočník domácích nečekaně z otočky trefil přesně k tyči (1:2).
Bylo to po docela dlouhé době, co miličínští dokázali vystřelit, ale přesto to najednou bylo jen o gól a my se viditelně zalekli, že bychom mohli o vítězství přijít. Pokusili jsme se hru zjednodušit a nekomplikovat si situaci. To nám ale paradoxně uškodilo, protože jsme přestali hrát to, co tak nějak umíme a s novou taktikou jsme si moc nevěděli rady. Miličín se tak poměrně snadno dostal do hry a začal se osmělovat v naději na vyrovnání.
V 71. minutě se nešťastně zranil hráč soupeře, když nešetrně fauloval Romana Neuberga, ale sám si u toho udělal něco s kolenem a ze hřiště byl odnesen na nosítkách.
V 75. minutě měl dobrou šanci i obvyklý asistent Roman Neuberg, který předskočil miličínského gólmana při jeho zákroku a dokázal ho následně i obhodit. Jenže slabou střelu mířící k tyči soupeř zvládl včas odkopnout.
V následujích minutách se Miličín tlačil na naší půlku a hodně spěchal. Výsledkem byla celkem divoká hra „nahoru – dolu“, což pro nás nebylo moc dobré. A taky se nám to vymstilo. Opět jsme totiž chybovali v obraně a nepodařilo se nám odkopnout míč, který pak soupeř prudkou ranou uklidil k tyči (2:2).
To byla celkem sprcha a logicky jsme se podvědomě začali bát, že přijdeme i o ten jeden bod za remízu. Miličín byl v laufu a docela nás tlačil. My se ale nevzdávali, a i když jsme byli pod tlakem, pořád jsme se snažili o rychlé protiakce.
V 84. minutě nás od prohry zachránil Kuba Gašparik, který předvedl krásný zákrok, když vytáhl dalekonosnou bombu, která naštěstí nešla mimo jeho dosah. O chvíli později měl i velké štěstí, když na přízemní střelu soupeře nedosáhl, ale ta šla těsně vedle branky.

Nakonec vše (tedy skoro vše) dobře dopadlo
Pak to ale přišlo. Blesk z čistého nebe. 88. minuta a Jindra Urban rozehrával přímý kop od postranní čáry ještě z naší poloviny. Centr směřoval do vápna, kde na něj čekali snad všichni hráči. Celkem nečekaně ale centr dopadl před bránou na zem a odrazil se od nohy obránce do branky (2:3). Protože míč ale do brány směřoval už před tečí, tak branka nebyla označena jako vlastní a Jindra si připsal ve svém prvním zápase za Slavoj z pozice stopera docela kuriózní, ale o to důležitější branku! A srdce pokladníka zaplesalo.
Jenže ještě neměl být konec. Nastavovalo se dlouhých sedm minut za ošetřování zraněného miličínského hráče a hned v první minutě nastavení rozhodčí „Dittrich“ udělil druhou žlutou kartu Vojtovi Židlíkovi za to, že se lehce pohádal se soupeřem. Slyšet byli ale oba a navíc to nebylo nic, co by se nedělo v každém zápase co pět minut. Kartu bohužel dostal pouze Vojta a musel tedy předčasně ven. Zbytečná komplikace, ale opravdu to nebylo nic, co by se vymykalo. Divné rozhodnutí sudího takhle v závěru...
Samotný konec utkání byl hodně hektický. Soupeř logicky hodně spěchal, ale byl zbrklý a hra se poměrně kouskovala, což nám vyhovovalo. Součástí získávání času bylo i naše střídání, když Míru Randáka nahradil Patrik Řezníček, který dnes nehrál, protože úspěšně reprezentoval České dráhy na čerčanském mezinárodním turnaji železničářů, který mimochodem Česká republika ovládla. Nakonec se „dílo podařilo“ a Miličínu ani dlouhé nastavení k vyrovnání nestačilo. Úleva a radost byla obrovská na hřišti i na lavičce.

Konečně se na nás také jednou usmálo štěstí
Výhra v Miličíně se určitě dá označit za šťastnou, ale štěstí je třeba jít naproti. Na našem týmu bylo vidět, že chce odčinit ostudný výkon z Václavic a konečně letos bodovat. První půle byla sice opatrná, ale tu druhou jsme se rvali o dobrý výsledek a nevzdali se, ani když jsme přišli o dvoubrankové vedení a tahali za kratší konec. Dnes to odbojovali všichni a odměnou je ono „šťastné“ vítězství, které jsme tak dlouho nepoznali. V poslední době (a nutno dodat že docela dlouhé) se totiž fortuna většinou přikláněla na stranu našich soupeřů.
Snad tedy toto vítězství bude pověstným odrazovým můstkem a my začneme konečně hrát zase fotbal, který chceme od Slavoje vidět. Potvrdíme to už v příštím kole proti Krhanicícm? Jednoduché to nebude, ale doma je porazit umíme. Venku to je v jejich případě o dost těžší, to budeme ale řešit až na to přijde řada...

Zápis z utkání najdete ZDE.

Galerie k aktualitě