Dorostence sráží nedostatek sebevědomí

Výjezd do Úval měl být cestou za nadějí na zvrat v nepříjemném úvodu sezóny. Místo toho se změnil v noční můru, kterou žádný hráč nechce zažít. Zápas se zvrtl v naprostou devastaci našeho týmu a hráči končili utkání s hlavami dole a myšlenkami na co nejrychlejší cestu domů.

Přijeli jsme na krásné úvalské hřiště, které v kombinaci se sluníčkem které protrhalo ranní opar slibovalo pěknou fotbalovou podívanou. Nic nemohlo být pravdě dál. Tedy pro náš tým.
Úvodní desítky vteřin naznačily, že čerčanští mají odhodlání o výsledek zabojovat a dokonce se dostali i do několika nadějných situací, které ale bohužel řešili zbrkle a nebo je zbytečně překombinovali. Tento sympatický úvod měl ale velmi krátké trvání a hned ve druhé minutě jsme, jak jinak než po vlastní chybě, dostali první branku. Míč propadl obranou a protivník šel sám na bránu. Nebylo co řešit - 1:0. Po obdržené brance se nám ještě dařilo držet vyrovnanou hru a náznaky šancí se množily na obou stranách. Pohříchu ty naše končily většinou před vápnem a mnoho nebezpečí soupeři nepřinesly. Hlavně finální přihrávka byl neřešitelný problém. Útočná jalovost se nám bohužel znovu vymstila po čtvrt hodině hry, kdy přihrávka od rohového praporku přeskočila nohu bránícího čerčanského hráče a tato nečekaná situace vyústila v druhý gól v naší síti. Průběh zápasu byl doposud vcelku vyrovnaný, ale soupeř narozdíl od nás zkušeně využíval naše chyby a vykazoval výbornou produktivitu.Od vyššího přídělu nás již v této úvodní části hry držely jen výborné zákroky brankáře, který hasil spoustu chyb svým spoluhráčů z pole.
Soupeř nadále zvyšoval tlak a zatlačil nás hluboko na naši polovinu. Ve 20. minutě se útočník Úval pěkně uvolnil u rohového praporku a přihrávkou pod sebe vybídl nepokrytého spoluhráče ke gólu. Ten se mohl našeho brankáře zeptat, kam to chce a rázem to bylo 3:0. Naše hra začala jevit jasné znaky ztráty víry v dobrý výsledek. Dělali jsme zbytečné chyby a naše přihrávky byly nepřesné. Šance soupeře přibývaly a jen reflexivní zákrok Jakuba Charváta zabránil tomu, že jsme si nedali vlastní gól po podobné akci jako před třetím gólem. V této fázi zápasu už soupeř jasně dominoval a naše hra se bortila jak domeček z karet.
Od cca 25. minuty jsme už jen s vypětím sil bránili a soupeř hrál, co potřeboval. Zkoušel si na nás různé akce a jeho střely byly více než nebezpečné. My už jsme se v podstatě nedostávali za půli a hrálo se tak jen na jednu bránu. Čerčanský brankář místy snad čaroval. V 35. minutě jsme se zázrakem dostali k bráně soupeře a vybojovali roh. Ten byl bohužel zakončen hlavičkou vysoko nad. Až do konce poločasu se obraz hry vůbec nezměnil a až na další dva naše slepené rohy útočil jen soupeř. Naše hra se naprosto rozložila a hráči zcela rezignovali. Bylo cítit, že si vůbec nevěří a skóre zápasu pro nás bylo více než milosrdné. 
Jediná věc, která mohla vyloudit trochu hořkého úsměvu na našich tvářích, byla hádka soupeře o to, kdo bude kopat jeden z přímých kopů. Překvapivě ji prohrál kapitán mužstva, kterému nepomohla ani snaha o podporu trenéra, který nijak nezasáhl a nechal je snad půl minuty se dohadovat a pošťuchovat. Nakonec je musel uklidnit až rozhodčí. Na tom, že hlavním terčem úsměvů jsme ale celý první poločas byli my, to ale nic nezměnilo.
Po přestávce nenastala absolutně žádná změna v herním projevu a soupeř nadále mlel naší obranu a vše držel "nad vodou" jen náš brankář. V poli hrálo na přijatelné úrovni jen pár hráčů a to nestačilo. V 55. minutě se už ale provalilo stavidlo soupeřových gólů. Útočník soupeře přesprintoval naši obranu a střelou podél stojné nohy gólmana zvýšil na 4:0. To nás definitivně položilo. Během pár minut jsme dostali další dva góly, když útočící hráči obíhali naši obranu jak kuželky. 
Teprve po čtvrt hodině hry se nám podařilo vystřelit alespoň směrem k bráně soupeře, ale střela to nebyla nijak nebezpečná. Úvaly naopak odpověděly prudkou křížnou střelou do tyče a za pár minut sedmým gólem, kdy čerčanská obrana zaspala centr za obranu a na bránu šli sami dva útočníci. Zakončeno bylo po kličce brankáři střelou do prázdné brány. Chvíli na to zmar naší hry dostoupil dalšího vrcholu, když do té doby výborný brankář zbytečně fauloval ve vápně u lajny a sudí odpískal penaltu. Tu už v exhibičním duchu šel kopat brankář soupeře a zkušeně proměnil. Hned poté odešel střídat, protože úvalští chtěli na hřiště pustit i svého druhého gólmana. Beztak mu od nás moc nebezpečí nehrozilo.
V 77. minutě jsme kopali ojedinělý přímý kop, ale snad na podtržení té vší hrůzy ho náš hráč kopl málem k rohovému praporku. Chvíli na to se ale stala věc, která měla celkem sladkokyselou příchuť. Z nijak nebezpečného souboje na hranici vápna u brankové čásy se ze skrumáže ve skluzu podařilo vystřelit Ivanovi Hořčičkovi nazdařbůh směrem k bráně. Rezervní brankář Úval, který byl z branky víc, než bylo vhodné, pomalou střelu z velkého úhlu nečekaně pustil do brány. Na brankové čáře se ještě snažil vykopávat úvalský obránce, ale o kousek to nestihl. Dali jsme gól! Ale opravdu ho musel dát ten zdaleka nejmladší na hřišti, jež si tak svojí bojovností osladil teprve druhý start v dorostenecké soutěži? Není tento gól vlastně spíš ostuda našeho týmu? Tohle tvrzení je asi nefér vůči Ivanovi, ale něco na tom je.
Gól naši další hru ale nijak nepoznamenal a obratem jsme dostali devátý gól, když útočník opět bez zájmu obrany prokličkoval vápnem a zavěsil do šibenice. Pak ještě Jakub Charvát předvedl snad stý skvělý zákrok, aby následně podtrhl výkon našeho mužstva minelou, kdy si do brány nechal mezi nohama propadnout lehkou střelu soupeře. Desítka byla tímto symbolickým způsobem zaokrouhlena. Zbylých pár minut už se, zaplať pán bůh, nic nestalo a zápas konečně skončil.
Náš výkon v zápase byl víc než špatný. Hlavním důvodem ale nebylo ani tak to, že bysme byli reálně o tolik horší, ale hlavně skutečnost, že si po pár obdržených gólech naši hráči přestonou věřit a jejich sebevědomí klesne na bod mrazu. Bez větší psychické odolnosti se bohužel naše výsledky v budoucnu zlepšit nemohou. Kde sebevědomí ale nebrat, to těžko říct.
Další zápas hrajeme s týmem Kostelce u Křížků, který je jen o skóre na druhém místě a to za současného rozpoložení našeho týmu nevěstí nic dobrého. Musíme ale doufat a bojovat. Hrajeme doma, nebylo by od věci, kdybyste našim hráčům přišli dát podporu přímo z hlediště.

Galerie k aktualitě