Slavoj uštědřil Zaječicím první jarní porážku

Do Zaječic jsme v neděli, stejně jako týden předtím do Pyšel, nejeli v roli favoritů. Přesto jsme opět dokázali zvítězit a uštědřit tabulkově lepšímu soupeři na jejich hřišti porážku. Dokonce i průběh zápasu byl podobný, když jsme si potřebný náskok vytvořili v prvním poločase, a poté jsme jej při hře „do kopce“ dokázali ubránit. Zaječice si ale ve druhé půli ani zdaleka nevytvořily takový tlak jako týden předtím Pyšely, a tak jsme se o tři body tentokrát tolik nestrachovali.

Ve velikém horku se nám podařilo rozhodnout dřív než přišla únava
Zaječice, i když v první půli hrály do kopce, si v úvodních minutách vytvořily celkem tlak a i díky našim nepřesnostem několikrát zahrozily. Naštěstí všechny jejich střely náš gólman Kuba Gašparik zneškodnil. Po deseti minutách se nám konečně podařilo z úvodního tlaku domácích vymanit a vyrazili jsme poprvé do útoku. Míč jsme dostali do malého vápna Zaječic, ale tam bylo tak těsno, že se Patrikovi Řezníčkovi ani Mírovi Randákovi zakončit nepodařilo.
Po naší úvodní šanci si ještě oba týmy vyměnily po jedné navštívence, ale hned v 15. minutě jsme poprvé udeřili. Martin Čeljuska se dostal do velké příležitosti, ale gólmana zblízka nepřekonal. Odražený míč se naštěstí dostal k volnému Mírovi Randákovi, který ho uklidil do odkryté sítě (0:1).
Zaječice byly do té doby mírně lepší a branka je tak rozhodně nepotěšila. Nenechaly se však rozhodit a znovu se pokusily o tlak. Výsledkem bylo, že se hrálo více méně jen na naší půlce, ale obrana odolávala a velké šance domácích nepřicházely. Postupně začali domácí ochabovat a už se zdálo, že se hra vyrovná. V tu chvíli ale přišel nešikovný faul naší obrany ve vápně a pokutový kop pro Zaječice. Kuba Gašparik si vybral opačnou stranu brány než exekutor a vypadalo to na vyrovnání. Jenže míč nečekaně skončil těsně vedle a střelec se za radostného Kubova výkřiku mohl jen chytit za hlavu.
Namísto vyrovnání tak po chvíli přišel pro Zaječice trest. Centr Kryštofa Straky obrana sice odhlavičkovala, ale pouze k Martinovi Čeljuskovi a ten už si s danou situací věděl rady (0:2).
To už na domácí bylo trochu moc a jejich aktivita byla rázem ta tam. Hra se opticky vyrovnala, ale přesto měli stále více šancí, i když tedy spíš drobných, domácí. My jsme toho dopředu tolik nepředváděli, ale naše efektivita byla tentokrát příkladná.
Dalším důkazem byla 30. minuta, když jsme se uvedli pěknou kombinační akcí. Míra Randák v jejím závěru patičkou ve vápně přihrál Čeldovi, který sice napoprvé neuspěl, ale pak při důrazné snaze o dorážku vlastně omylem zády k bráně nasměroval v souboji s gólmanem míč za brankovou čáru. Šourající se balón se ještě pokusil zaječický obránce vykopnout, ale už ho ve hřišti nestihl (0:3).
Po třetí brance jsme se malinko stáhli a nechali opět hrát domácí. Těm ale snaha moc nevycházela a tak jsme se mezi 37. a 38. minutou opět dostali do chvilkového, ale o to nebezpečnějšího tlaku. Vytvořili jsme si několik velmi dobrých příležitostí, ale Míra Randák, Martin Čeljuska ani Martin Kačírek skórovat nakonec nedokázali. Tyhle šance se určitě proměnit daly.
Závěr poločasu byl ve znamení zaječické toporné snahy, která ale k ničemu nevedla. Naopak my jsme ještě měli díky Mírovi Randákovi šanci, kterou ale obránce zmařil neodpískanou rukou (viz foto níže). Dle rozhodčích si ale obránce předloktí nastřelil sám, čili se ruka pískat neměla. Nevím. Přes objektiv jsem to dobře neviděl, ale poloha nohou obou hráčů, která je na fotce vidět, spíš podle mě svědčí o opaku. No nic, stalo se, nedá se nic dělat.
Celkově jsme v první půli určitě nebyli lepší, ale ani výrazně horší. Prostě jsme jen proměňovali šance, což domácí nedokázali. Je potřeba přiznat, že poločasový výsledek 0:3 průběhu hry moc neodpovídal. Ne že by to bylo vysloveně na remízu, ale tři nula bylo pro Zaječice celkem kruté skóre.

Druhá půle přinesla přesně to, co se dalo čekat
Ve druhém poločase jsme hráli do kopce a únava už se přeci jen začínala projevovat. Bylo zřejmé, že teď už to z naší strany žádný ofenzivní festival nebude a spíš půjde o to, jak se bude dařit naší obraně a Kubovi v bráně.
Poločas začal poměrně divoce, když ve 49. minutě dostal Vláďa Švorba na lavičce červenou kartu, když na dálku „požádal“ rozhodčího, aby pískal rovinu (zrovna totiž asi pět vteřin seděl hráč Zaječic na míči, ale byl odpískán faul našeho hráče, když se míč snažil z pod soupeře „vyšťourat“). Červená přišla i přesto, že se za tento prohřešek dává žlutá, a tak se Vláďa, i když už se pomalu chystal na hřiště, musel vypravit do kabin.
Celkově se panu rozhodčímu zápas moc nepovedl. Nebyl vůbec pod tlakem, zápas se odehrával celkově v klidu a přesto sudí neustále někoho komandoval a dokonce přes hlavního pořadatele uklidňoval domácí diváky, kteří se chovali z pohledu venkovského fotbalu naprosto normálně. V úvodní části druhé půle tak pan rozhodčí zbytečně vytvořil svými zmatenými a nelogickými výroky na hřišti i v hledišti vyostřenou atmosféru, která by jinak vůbec nemusela být. Pana rozhodčího Diviše, přiznám se, vůbec neznám. Nevím, kde doteď pískal, ale musím říct, že na okrese máme určitě i lepší rozhodčí.
Po tomto divném intermezzu se Zaječice opět dostaly do tlaku, respektive spíš do jeho předstírání. Místy jim k tomu pomohlo i několik zvláštních rozhodnutí sudího, ale tyto jeho „faux pas“ naštěstí následně opět velmi rychle vymizely. Přesto ještě stihl udělit za řeči žlutou kartu Vojtovi Židlíkovi.
V 55. minutě jsme poprvé střídali. Poločasového Patrika Řezníčka nahradil Jirka Drazdík.
Na obrazu hry se ani nadále nic neměnilo. Zaječice se snažily a my jsme dobře bránili. Byla to urputná hra ve velikém horku a moc zajímavého nepřinášela. Bylo zcela jasné, že teď je to z naší strany spíš už jen o „poctivé destrukci“ a příležitostných pokusech o brejk, který ale v horku a do kopce nebyl nic jednoduchého. Zaječice se naopak pokoušely najít klíč od zahuštěné obrany a ten naštěstí nenacházely. Pokud už se náhodou přes bloky propracovaly k zakončení, tak to bylo buď slabé nebo mimo.
V 60. minutě jsme podruhé střídali a autora dvou branek Martina Čeljusku, který už v této fázi zápasu na hřišti nebyl tolik potřeba, nahradil Roman Neuberg. Následně se ke zvláštnímu střídání odhodlali i domácí, když vystřídali gólmana hráčem z pole. Gólman tak šel do útoku a útočník do brány. Během tohoto střídání došlo k výměně dresů přímo na hřišti a divákům tak aktéři střídání zpestřili zápas neobvyklým striptýzem.
Chvilku po této „kulturní vložce“ mohl zápas rozhodnou Kryštof Straka, ale jeho pumelenici z přímého kopu zastavila tyč.
Po 70. minutě už jsme se za půlku přestali vydávat téměř úplně a přenechali jsme tak domácím iniciativu, kterou jsme narušovali pouze odkopy. Přesto ale naše obrana držela spolehlivě a přiváděla domácí „do nervů“. Místy po sobě zaječičtí hráči štěkali a nepomohly jim ani nepříliš přívětivé výkřiky z řad diváků, kterým se jejich tlak-netlak celkem pochopitelně moc nelíbil. Dokonce to také jeden z domácích hráčů dopracoval ke žluté kartě za řeči. Tedy již třetí karta za řeči v zápase, který se nijak nevymykal. Pan rozhodčí měl zřejmě zrovna nějaký citlivější den.
V 77. minutě jsme naposledy střídali. Míru Randáka nahradil hrající asistent trenéra Martin Augusta. Hned po střídání jsme měli po dlouhé době i šanci. Akci rozjeli Vojta Židlík a Jirka Drazdík a v jejím závěru Roman Neuberg jen nastřelil dobře vyběhnuvšího gólmana.
V 80. minutě se nakonec přeci jen dočkali branky i domácí. Ale nic velkého ke chlubení to nebylo. Nepříliš povedená střela byla tečována a ještě se odrazila o drn. Kuba vypadal, že si míč hlídá do autu. Balón ale nabral nečekanou rotaci a o tyč se došoural do brány. Vlastní branku si tak za teč připsal Zdeněk Modálek (1:3).
Hned minutu nato se do velké šance dostal Jirka Drazdík. Vybojoval si míč na špatně rozehrávající obraně a šel sám na gólmana. Příležitosti se ale lekl a místo střely zasekl míč. Vypadalo to, že ho tak o něj dobíhající obrana připraví. Nakonec ale ještě dokázal křížnou přihrávkou najít Luboše Tožičku, který z úhlu trefil břevno.
Posledních deset minut už bylo celkem krutých. Bylo vidět, že hráči Slavoje se během zápasu úplně vydali ze všech sil a někteří tak dohrávali na hranici sebeobětování. Soupeř se toho snažil využít, ale přes výrazný územní tlak měl šancí pomálu. Za nás mohl vedení ještě navýšit Luboš Tožička, ale v těžké pozici gólmana neprostřelil.
Nastavení jsme odehráli v rámci možností a posledních zbytků sil s přehledem. Soupeř už se navíc viditelně trápil s tvorbou hry. Žádná další velká šance tak nepřišla a my mohli slavit další vítězství!
V součtu jsme v zápase asi nebyli lepší. Soupeř rozhodně vyhrál na držení balónu, ale my hráli disciplinovaně v defenzivě, naše šance byly nebezpečnější a hlavně jsme je proměnili. Byl to odbojovaný zápas, ve kterém se vítězství nezrodilo snadno, ale právě proto jsme si ho zasloužili. Soupeř toho přes územní převahu moc nepředvedl a do určité míry se dá říct, že jsme utkání měli po většinu průběhu pod kontrolou.
V příštím (a posledním) kole ročníku se doma utkáme v sobotu ve změněném čase výkopu již od 13:30 s Jírovicemi a budeme se těšit, že si s námi přijdete vychutnat povedený závěr ne až tak úplně povedené sezóny. Věříme ale, že v sezóně příští navážeme na aktuální dobré výkony a konečně se zase budeme pohybovat v horních patrech tabulky.

Zápis z utkání najdete ZDE.

----

Žáci dokázali vyhrát přímý souboj o první místo jarní soutěže!
Přípravka tento víkend nehrála a čekají ji tak ještě dvě soutěžní utkání (ve čtvrtek a v sobotu).
O víkendu jsme se tak mohli soustředit jen na veledůležitý zápas starších žáků, kteří v neděli přivítali doma v přímém souboji o první místo tým Sedlec-Prčice. K prvnímu místu nám stačila remíza, ale na tu se (nejen) v mládeži hrát nedá. Naší devizou je ale pevná obrana a ta slavila úspěch i tentokrát. Týmu, který na jaře vstřelil 107 branek jsme nedovolili skórovat a sami jsme mu dvě branky dát dokázali. Za celé jaro jsme tedy inkasovali pouze čtyřikrát a s náskokem šesti bodů jsme vyhráli jarní skupinu B.
Žákům Přestavlk a Čerčan patří velká gratulace a věříme, že se jim takto bude dařit i v příštích letech!

Zápis z utkání najdete ZDE.

Galerie k aktualitě