Názorná ukázka toho, jak český fotbal získal své renomé

V neděli jsme si v Teplýšovicích užili další kapitolu z cyklu „Esence vesnického fotbalu“. To, co jsou každoročně schopni předvádět teplýšovičtí „fanoušci“ (a nejen oni) se jinde v okrese fakt nevidí. Na důstojnější atmosféru opravdu nenarazíte. Bohužel si ale přes to všechno, co jsme zase museli skousnout, za prohru můžeme opět sami. Pokud nebudeme proměňovat šance, nebudeme vyhrávat. Opakuje se to zápas co zápas pořád dokola a my pak musíme řešit věci, které by nám jinak mohly být jedno.

Nečekaně poklidný první poločas nám přinesl vedení
O první půli toho nemá cenu moc psát. Hrál se celkem vyrovnaný fotbal a oba týmy se střídaly v mírné převaze. Celkově asi měli míč víc na kopačkách domácí, ale do velkých šancí se vůbec nedostávali. My jsme hráli ze zajištěné obrany a snažili se prokombinovat k rychlým přihrávkám za obranu. To se nám celkem dařilo a vytvářeli jsme si tak příležitosti, které rozhodně měly skončit více než jednou brankou.
Hrubý výčet našich větších šancí můžeme začít hned v první minutě, když po přihrávce Igora Kodeta neuspěl Martin Čeljuska v situaci sám na gólmana. V deváté minutě se Martinovi nezadařilo znovu, když po uličce od Jirky Drazdíka obešel gólmana, ale míč si posunul dál než bylo třeba. Pak bohužel před prázdnou bránou prohrál sprinterský souboj s obráncem, který to měl k míči původně o dost dál, ale byl přeci jen v rychlejším náběhu, protože Čeldu klička gólmanovi zbrzdila.
V 16. minutě už se konečně, pohříchu ale naposledy (tedy alespoň co se týče uznaných branek), zadařilo. David Straka se probil od rohového praporku přes několik obránců a vrátil míč pod sebe na Martina Čeljusku, který tentokrát s přehledem uklidil míč do odkryté části branky (0:1).
Vstřelený gól nám dodal klid a hráli jsme tak potom celkem s přehledem. Dobře jsme napadali a soupeře jsme k ničemu zásadnímu nepouštěli. Bohužel jsme se ale ani mi dopředu moc nedostávali, a tak se po zbylých třicet minut oba týmy omezili spíš jen na propagační střely z dálky a nějaké ty standardky.

Ve druhé půli nejdřív domácí otočili výsledek...
Po přestávce hra chvíli vypadala podobně jako v prvním poločase, ale postupně jsme se propadli do určité pasivity a to se nám také vymstilo. Domácí vyrovnali po téměř totožné akci, z jaké jsme předtím skórovali i my. V rohu hřiště obrali Kubu Charváta o míč, probili se před bránu a po přihrávce pod sebe pohodlně skórovali (1:1).
Hra se pak po chvilkovém vzepětí Teplýšovic vrátila do starých kolejí. Soupeř se snažil tvořit, ale zakončovali jsme spíš my. Bohužel ale bez většího efektu. Celkově to vypadalo, že remíza odpovídá průběhu, a že se s tím oba týmy tak nějak začínají smiřovat.
Někdy kolem 60. minuty vystřídal Igora Kodeta, který byl vidět hlavně v úvodu zápasu, Patrik Řezníček a hra trochu ožila. V 65. minutě z toho vyplynula další Čeldova neproměněná tutovka. A také jsme již předtím v zápase podobnou situaci viděli. Vojta Židlík Martinovi poslal míč pěkně do uličky, Martin znovu dokázal obejít gólmana a tentokrát i poslat míč směrem na prázdnou bránu. Střela ale byla pomalá, a tak ji obránce před brankovou čárou dostihl a míč odkopl do autu. I přesto, že byl v tomto utkání Martin Čeljuska náš nejnebezpečnější útočník (a také jediný úspěšný střelec), tak toho spálil opravdu hodně. V tuto chvíli měl mít na kontě minimálně hattrick, ale spíš čtyři góly a mohlo (a mělo) být rozhodnuto. Bohužel to ale stále bylo vyrovnané a mělo být hůř.
V 67. minutě jsme znovu střídali. Míru Hložka nahradil Martin Augusta a na hřišti a hlavně v hledišti už tou dobou začínalo přituhovat. Do té doby nezvykle tiché domácí publikum se rozjíždělo do obvyklého módu a nadávky směrem k našim hráčům a rozhodčímu nabíraly na důrazu.
V 70. minutě jsme navíc bohužel znovu inkasovali. A byla to docela laciná branka. Po rychlé akci skrz naši obrannou linii útočník na dlouhou nohu prostřelil Kubu Gašparíka na bližší tyč, kterou si Kuba rozhodně měl pohlídat (2:1).
Logicky tato nová situace ve skóre změnila i obraz hry. My jsme se museli víc snažit o hru dopředu a soupeř mohl jen čekat na příležitosti k brejkům. Bohužel se nám ale kombinace příliš nedařila a o lepší příležitosti nás připravila naše zbrklost a velké množství nepřesností na našich kopačkách. Také už to na hřišti celkem jiskřilo, hra se tím dost kouskovala a to nám logicky také moc nepomohlo.

...a pak se zápas rozhodčímu vymkl z rukou
V 79. minutě byl ve středu pole nešetrně (a nesmyslně) faulován David Straka, a když se zvedl, tak hrudí „na oplátku“ strčil do soupeře. Oba zúčastnění si za to od doposud celkem normálně pískajícího rozhodčího Diviše vysloužili žlutou kartu. Pro domácího hráče to ale byla už druhá, a tak zákonitě musel do sprch.
V tu chvíli začalo nechutné divadlo ze strany diváků, části hráčů domácích, ale i jejich lavičky. Hráči do rozhodčího strkali, řvali na něj, ale ten dělal že nic. Diváci rozhodčímu nadávali do tlustých prasat, cikánů a kdo ví čeho všeho ještě. Dokonce i někteří mladší hráči Teplýšovic směrem k našim hráčům konstatovali, že tohle je fakt ostuda, co se tu děje. Chvíli to pak dokonce vypadalo, že někteří diváci vtrhnou přes zábradlí na hřiště... …a rozhodčí se v tu chvíli z toho všeho (omluvte ten výraz) pos...
Od tohoto okamžiku už pan rozhodčí Diviš neměl zápas pod kontrolou. Pískal tak, jakoby se bál, že jinak neodjede domů celý. Jakmile se domácímu publiku, případně hráčům něco nelíbilo, bylo po jejich. Když k tomu přidáme náš nepříliš přesvědčivý výkon, který v této nenávistné atmosféře byl navíc ještě o dost nervóznější, tak bylo jasné, že nám to moc šancí v dalším průběhu nedávalo.
Přesto se nám ale ještě jednou zadařilo. Radost ale „nečekaně“ netrvala dlouho. V 88. minutě po krásné akci, kdy si Čelda narazil míč s Vojtou Židlíkem a z první prostřelil gólmana s notným zpožděním vyletěl nahoru praporek čárového. O ofsajd se nejednalo (což po zápase nesměle potvrdili i někteří slušní fanoušci domácích), ale rozhodčí to v duchu posledních minut samozřejmě odpískal a gól neuznal. Podobný zářez nás už ale ve světle posledních zápasů nemůže ani moc překvapit, takže jsme znovu mohli jen litovat neproměněných tutovek.
V 89. minutě jsme si navíc dopili kalich hořkosti do dna. Kuba Charvát po několikátém neodpískaném faulu domácích vypěnil a oprávněně (ale hloupě) nazval rozhodčího „pánským přirozením“ a dostal rovnou červenou. Jako OK, Kuba si to měl odpustit, ale stejné i horší výrazy už rozhodčí po první červené kartě slyšel od domácích mockrát a nijak se to jeho citů nedotklo. Tak nevím, proč zrovna od Kuby ho to tak zamrzelo.
Vzhledem k atmosféře na hřišti i v hledišti s staženým půlkám pana rozhodčího se celkem nepřekvapivě nenastavovala ani vteřina, i když prostojů bylo ve druhém poločase nepočítaně.

Zápas měl navíc ještě dohru v kabinách
Po zápase rozhodčí v rámci pudu sebezáchovy spěšně zmizel v šatnách, jejichž vchod chvilku poté obsypali domácí diváci. Odchod hráčů do šaten tak rozhodně neproběhl v klidu a i mezi hráči došlo k menším strkanicím. Ze zápisu jsme se pak navíc dozvěděli, že náš gólman rozbil dveře od šatny rozhodčích. Nejenže to nebyla pravda, ale celkem by mě zajímalo, jak by to rozhodčí, pokud by se to opravdu stalo, mohl zevnitř šaten vidět. Určitě měl ale dost místních svědků, kteří to jistě s nadšením dosvědčí.
Charviho červená karta a smyšlený incident Kuby Gašparíka za pár dní určitě nezůstane bez povšimnutí disciplinární komise, která letos obzvlášť pozorně dbá na čistotu soutěže. Za minulý zápas, kdy jeden z našich diváků vynadal čárovému soupeře poté, co odmával čtvrtý vymyšlený ofsajd, jsme dostali na základě obsáhlého odstavečku v zápise o utkání pokutu tisíc korun. Je zvláštní, že tentokrát o chování teplýšovických diváků, hráčů i lavičky v zápise vůbec není. Proč, to se můžeme jen dohadovat (možná proto,že je to zde běžná norma), ale je tak bohužel jasné, že to zůstane bez trestu a místní hrdinové si to tak příště zopakují znovu.
A pak se fotbaloví funkcionáři na FAČRu, OFS a jinde diví, že jim utíkají děti k jiným sportům, a že má fotbal pověst jakou má. Tento zápas byl jasnou ukázkou toho, proč tomu tak je. Děkujeme teplýšovickým za skvělý sportovní zážitek, který každoročně umí s takovou péčí připravit.

Zápis z utkání najdete ZDE. Tentokrát ho uvádíme v celém znění včetně obvykle neveřejné části (vynechány jsou pouze odměny sudího), abyste si z písemného projevu pana rozhodčího dokázali udělat představu, v jakém stresu musel chudák být. Tak snad se nakonec dostal v pořádku domů.

-----

Tento víkend nakonec pouze dvě utkání mládeže

Starší žáci si svůj víkendový zápas proti Poříčí/Nespekům na poslední chvíli odložili na středeční sváteční den, a tak do boje za žáky vyrazili jen ti mladší.

Mladší žáci měli v sobotu na programu zápas se stejným soupeřem, tedy spojeným týmem Poříčí a Nespek, a na domácím hřišti proti prvnímu týmu tabulky dokázali vybojovat cenný bod za remízu 3:3. První poločas jsme dokonce dokázali vyhrát 3:2, ale ve druhé půli se trefili již pouze hosté, takže zápas i přes nadějný průběh dospěl k dělbě bodů. O naše branky se postarali Antonín Zbrožek, Václav Škrobánek a Fratišek Škvor.
Zápis z utkání najdete ZDE.

Starší přípravka měla v sobotu na programu zápas v Olbramovicích a v souboji s favorizovaným soupeřem jsme bohužel překvapit nedokázali. Zápas jsme ztratili 0:15 a opět se potvrdilo, že náš věkový handicap je ve většině zápasů nepřekonatelnou překážkou. Snad tedy alespoň našim malým hráčům těžce nabyté zkušenosti pomohou v další sezóně, do které již budou vstupovat jako ostřílení mazáci.
Zápis z utkání najdete ZDE.

Mladší přípravku čeká jejich třetí turnaj, stejně jako starší žáky jejich zápas, až ve středu na Svatého Václava. Budeme věřit že série zápasů na domácím hřišti v Čerčanech se jim povede stejně dobře, jako předchozí tři utkání na turnaji v Soběhrdech. A kdyby náhodou ne, tak snad si svůj další velký den alespoň náležitě užijí.

Galerie k aktualitě