Lešany byly celkem tuhé sousto

Ať si kdo chce co chce říká, posledního v tabulce je vždy snadné podcenit. A když ten poslední chytí v předcházejících zápasech formu, je na malér zaděláno. Nakonec sice vše dobře dopadlo, ale snadná mise to rozhodně nebyla. Zaplať pán bůh, že máme Petra Burceva, protože Petr není brankář, Petr je bůh!

Lešany jsou sice letos celkem překvapivě outsiderem soutěže a dlouho se tabulkou protloukaly bez bodového zisku, ale v posledních dvou kolech zabraly a dokázaly získat 4 body. To pro nás samozřejmě bylo varováním, ale dvě výhry 4:0 z posledních kol nám dávaly možná poněkud nezdravé sebevědomí. Navíc byl náš útok pro tento zápas citelně oslaben absencí doposud našeho nejlepšího střelce Martina Čeljusky, který se jako zodpovědný občan stal členem volební komise (resp. jako brigáda dobrý :) ). Museli jsme si tedy poradit i bez něj, a tak znovu dostal příležitost v základu Standa Horčička. Dobrou zprávou také bylo, že už byl v pořádku Patrik Řezníček a po dlouhé době nás navštívil i Míra Randák, který začal zápas na lavičce.
Prvních pár minut zápasu se nedělo nic zásadního a hra probíhala jen mezi šestnáctkami. První vzruch přinesla až naše první gólová akce, kdy Standa Horčička vybojoval míč, který posunul na Honzu Hofingera. Hofa nacentroval do vápna, kde zabojoval Zdeněk Modálek a píchl míč na Filipa Voldřicha. Filip už měl prostor ke střele a dokázal ho ránou k tyči využít. Od 4. minuty jsme tedy vedli 1:0 a mohli jsme si začít hrát svou hru. To se nám ale moc nedařilo a hra byla i nadále překvapivě vyrovnaná. Naštěstí se ani soupeř nedokázal propracovat do větších šancí a tak byl klid. Kolem 10. minuty už jsme začínali být aktivnější a naše šance nabíraly na nebezpečnosti. Například Hofova přihrávka napříč vápnem na Modyho byla excelentní, ale Zdeněk jen o kousek na míč nedosáhl. V této fázi hry jsme měli i několik dalších relativně nebezpečných šancí a to hlavně ze standarních situací. 
V 11. minutě začalo smolné představení Patrika Řezníčka, který byl až do svého vystřídání velmi aktivní, ale bohužel byl v situaci, že by nedal gól  snad ani za pět poločasů. Smůla se na něj přilepila velmi natěsno. Ve zmíněné jedenácté minutě k němu propadl přes obránce míč a jeho pokus o lob šel hodně nad branku. Ani další jeho šance ale později nedopadly o moc lépe. 
O pár minut později nám i Lešany ukázaly, že jsou na hřišti přítomny a ve dvou jasných gólovkách nás zachránil Petr Burcev excelentními zákroky. V následujících minutách se hra trochu uklidnila a srovnala a šance byly rovnoměrně rozděleny na obě strany. Je ale třeba podotknout, že až do 26. minuty to byly šance, které měly ke gólu hodně daleko. Pak se ale z ničeho nic ve velké šanci zjevil soupeřův útočník, který si naštěstí posledním dotekem míč předkopl moc daleko a Petr měl celkem snadnou práci. Hned z protiútoku zahrozil Patrik, který z hranice vápna prudkou ranou trefil tyč soupeřovy brány. O pár minut později se opět k Patrikovi dostala zblokovaná střela Filipa Voldřicha, ale Pápa z malého vápna zamířil mimo. Za dalších pár minut Patrik opět z malého vápna, ale pro změnu hlavou, těsně minul šibenici lešanské branky. Prostě mu to dnes nelepilo.
A tak musel ve 35. minutě Standa vybojovat míč po velké šanci Patrika (jak jinak) a Modyho a prostřelit gólmana Lešan. Konečně jsme tedy své vedení pojistili a vypadalo to nadějně. Obzvlášť, když jsme i nadále byli nebezpečnější a například pár minut před koncem poločasu Kryštof Straka zblízka nastřelil brankáře soupeře. Ten míč ale jen vyrazil a Kryštof ho přihrál pod sebe Patrikovi na malé vápno, Pápovu střelu ale opět zlikvidoval gólman a Standova dorážka už pak mířila vysoko nad. Bohužel se ale následně stalo, co nemělo, a protože když nedáš, tak dostaneš, tak z ojedinělé šance Lešany v nastaveném čase srovnaly. Z přímého kopu míč propadl na malé vápno a útočník soupeře už Petrovi střelou zblízka nedal možnost zakročit. Hned po rozehrávce ze středového kruhu pak zazněl hvizd, který ukončil první část hry.
Začátek druhé půle nás zastihl naprosto nepřipravené a od prvních minut jsme nevěděli, kam dřív skočit. Náš „výkon“ vygradoval v 50. minutě, kdy po rohovém kopu mič prošel vápnem až k hráči soupeře, který z voleje, takovými polonůžkami, parádně z blízka vyroval. Objektivně je třeba říct, že to byl krásný gól. I nadále jsme byli pod tlakem a vypadalo to, že se soupeř brzy dočká vedení. Naštěstí se ale zadařilo nám a z naší první akce ve druhém poločase jsme se ujali vedení my. Standa pěkně odcentroval na Honzu Hofingera, ten ale jen zblízka nastřelil gólmana soupeře. Odražený míč se mu ale přesto podařilo získat a přes vápno nacentrovat na druhou tyč, kde nekrytý Kryštof Straka hlavičkoval do odkryté branky.
Na naše vedení zareagoval trenér Martin Procházka střídáním a stáhl Standu Horčičku, kterého nahradil o dost defenzivnější Míra Randák. Zaujal sice poměrně vysunutou pozici, ale i tak to bylo ze strany trenéra zřejmé posílení obrany. Hned poté opět Pápa zahodil další šanci a tak se iniciativy raději ujal soupeř. Kromě toho, že se mu začalo dařit na hřišti, tak si pomáhal i svým postranním rozhodčím a získával tak převahu pomalu na svojí stranu. Naštěstí byl ale jeho tlak i nadále jen platonický.
Naopak v 67. minutě se opět Patrik dostal do brejkové situace, ale jako už několikrát předtím, mířil jen do brankáře. Naštěstí pro nás ale dobíhal i Filip Voldřich a ten uklidil míč do opuštěné branky. Vedli jsme tedy 4:2 a vše hned vypadalo o dost lépe. Běžela ale teprve 67. minuta a do konce tedy bylo ještě daleko. Hra byla i nadále celkem vyrovnaná, soupeř se snažil a Patrik pálil šance. Od 80. minuty už jsme ale byli spíš pod tlakem a čekali jsme na závěrečný hvizd jak na smilování. Soupeř naštěstí nevěděl, jak se svým tlakem naložit a moc mu nepřidalo ani naše trojí taktické střídání v závěru zápasu. Posledních pár minut jsme už vydrželi bez újmy a mohli jsme tak slavit sice povinnou, ale rozhodně ne snadnou výhru. Opět se nám podařilo dát čtyři branky, ale je třeba říct, že i přes tyto čtyři zásahy byla celkem cítit absence Martina Čeljusky a nebýt pevné obrany se skvělým Petrem Burcevem za zády, mohlo to dopadnout o dost hůř. Obranu dnes podržel hlavně všudypřítomný Libor Topič, ale i ostatní defenzivní hráči zahráli, co měli. Ke konci už bylo cítit, že střídáním hráčů ze základu se kvalita a souhra o něco snížila, ale účel světí prostředky a tři body jsou naše.
Pojďme se tedy soustředit na další kolo. Na domácím hřišti přivítáme béčko Teplýšovic, které jsou v tabulce bezprostředně před námi. Pokud to s útokem na horní příčky myslíme vážně, tak je to souboj o šest bodů. Naše forma je ale dobrá a pokud nepolevíme, tak by to mohlo klapnout.Když to nebude se čtyřmi góly, ale přesto za tři body, nikdo se zlobit nebude. Bude si ale třeba dát pozor na to, že Teplýšovice jsou klasickým týmem jednoho útočníka, který dává většinu jejich gólů. Pokud ho dokážeme pokrýt, budou poloviční. Tak hurá do toho!

Galerie k aktualitě