Teplýšovicím jsme darovali remízu

Rezerva Teplýšovic neměla být úplně snadným soustem, ale průběh zápasu ukázal, že jsme si měli uhrát tři body. Soupeř nehrál žádný super fotbal, a kdybychom předvedli výkon, který jsme ve většině nedávných zápasů podávali, tak by musela být výhra naše. Bohužel jsme ale zopakovali ne zcela přesvědčivou hru z Lešan, která na poslední tým tabulky stačila, ale na tým z horní části tabulky už ne.

Teplýšovice díky nám vytěžili z minima bod

Zápas se nehrál v příjemném počasí, byla dost citelná zima a to se podepsalo nejen na hře, ale i na návštěvě. Diváci se do hlediště trousili pomalu a hlavně v prvním poločase počet diváků nebyl zrovna ke chlubení. Postupně se ale „ochozy“ jakš takš zaplnily a ke konci zápasu byla atmosféra docela bouřlivá. Nutno dodat, že i kvůli tomu, že rozhodčí zápas zbytečně vyhrotil. Utkání bylo sice celkem tvrdé, ale na hřišti bylo vedené férově. Bohužel rozhodčí zbytečně podlehl vyhrocené komunikaci z obou laviček a hlediště a místo aby vášně krotil, tak ještě přilíval olej do ohně.
Samotný začátek zápasu naznačil, že si chceme jít pro tři body a nenechat nic náhodě. Na Teplýšovice jsme hned od úvodního hvizdu vlétli ve vysokém tempu a tato aktivita se nám vyplatila hned ve 4. minutě, kdy Patrik začal s nápravou svého smolného představení z Lešan a krásnou přihrávkou přes vápno vybídl ke skórování Honzu Hofingera, který bez problémů otevřel skóre. Zápas tedy začal jak nejlépe mohl a toho jsme měli využít. Bohužel se ale po naší brance nepochopitelně vytratil náš tlak a nechali jsme soupeře vyrovnat hru. Výsledkem byl smolný okamžik, který příšel po dalších 10 minutách hry, kdy si Libor Topič nešťastně srazil po nepříliš nebezpečném centru soupeře míč do vlastní sítě. Trefa to byla náramná, přímo do šibenice. Brankář byl naprosto bez šance.
Po vyrovnání se hra i nadále odehrávala v podobném duchu jako předchozí minuty, kdy jsme soupeři vlastní pasivitou dovolili hrát vyrovnanou partii. Šancí mnoho nebylo a i o to překvapivější byl gól z 25. minuty, kdy Patrik Řezníček na půlce vybojoval míč a podél lajny si ho navedl na centr téměř k rohu. K překvapení všech ale míč nedolétl k nabíhajícímu Filipovi Voldřichovi, ale i s pomocí poryvu větru přeplachtil gólmana Teplýšovic a zapadl ke vzdálenější tyči. Rázem jsme znovu vedli a to nás přeci jen malinko posadilo do sedla. Následná hra se sice nedala nazvat přímo naším tlakem, ale už jsme alespoň sem tam zahrozili nějakou tou šancí. Za zmínku stojí například Vojtův náběh do uličky, kdy se mu podařilo vyhrát sprinterský souboj s gólmanem a na poslední chvíli ho špičkou kopačky obhodit. Bohužel už neměl prostor dát střele větší razanci a tak míč, který se kutálel do sítě, stihl ještě doběhnout obránce a odvrátit ho na roh. I ve druhé velké šanci se objevil Vojta Židlík, který tentokrát přesně netrefil hezký centr od Standy Horčičky a zblízka dost výrazně minul branku. Až do poločasu už se obraz hry nijak nezměnil. Hra byla poměrně vyrovnaná a jen sem tam ji oživila nějaká naše menší šance. Soupeř měl příležitostí o poznání míň a je třeba říct, že jeho akce nebyly způsobeny nějakou jeho výraznou aktivitou, ale spíše našimy chybami.
Druhý poločas začal poměrně nezáživnou pětiminutovkou, kdy se ani jednomu týmu nedařilo dostat do tempa, a až v 50. minutě přišlo důrazné varování ze strany Teplýšovic, kdy jejich zcela opuštěný útočník jen těsně minul naší bránu. Toto varování ale nepadlo na úrodnou půdu a nedůraz a zmatky v naší obraně vyústily hned o minutu později ve srážku dvou našich obránců ve vlastním pokutovém území, čehož soupeřův hráč pohotově využil, potáhl si kolem nich míč a povedenou střelou na vzdálenější tyč nedal Petrovi Burcevovi šanci jakkoli zasáhnout. Bylo srovnáno a to samozřejmě hrálo do not spíše našemu soupeři. Teplýšovice se malinko stáhly do obrany a to nám umožnilo opticky ovládnout hru. Tento druh „tlaku“ už jsme ale od našeho týmu letos několikrát viděli a nikdy to nic nepřineslo. Snaha o vstřelení gólu byla podobně toporná jako třeba v Miličíně, ale tentokrát jsme se přeci jen do nějakých náznaků šancí dostávali. Příkladem byla například střela Hofova střela z 56. minuty těsně vedle, které bylo opravdu škoda. A ještě předtím situace, kdy si Honza navedl míč do vápna a místo střely se pokusil si vymodlit penaltu. S výkřikem to vypadalo dramaticky, ale abych byl úplně upřímný, tak věrohodně moc ne. Možná bylo lepší zkusit akci dotáhnout ke střele.
Jinak ale hra začala opravdu celkem přitvrzovat a podíl na tom měly oba týmy. Do hry se také začaly slovně zapojovat obě lavičky i někteří diváci a rozhodčí svými místy nepřesnými verdikty tuto atmosféru jen přiživoval. Přitom na samotném hřišti hra probíhala tvrdě, ale férově. Po každém drsnějším zákroku následovala omluva a hráči byli s tímto způsobem hry celkem „za dobře". Soupeř dokonce dvakrát otočil mylný verdikt rozhodčího o vhazování ve svůj neprospěch a to je obzvlášť za tohoto stavu věc vídaná málokdy. Za to tedy klobouk dolů. 
I zhruba půl hodiny před koncem hra probíhala stále stejně, byli jsme výrazně více na míči, ale k ničemu zásadnímu to nevedlo. Teplýšovice se za půlku podívaly jen výjimečně, ale my do jejich vápna také. Naše pojetí útoků bylo spíše házenkářské, před vápnem jsme se vždy zastavili a série bezradných přihrávek většinou končila střelou z dálky. Pohříchu ale tyto střely nebyly nijak nebezpečné. Větší příležitosti přinášely dorážky po centrech ze stran, ale těch bylo bohužel málo. Naopak v 71. minutě si ojedinělou šanci vypracoval soupeř, jehož brejk ale krásným zákrokem zlikvidoval Kryštof Straka, to byl hodně důležitý a i čistý zákrok. Hra na tlak z naší strany pokračovala i dál a stejně tak i tvrdosti v osobních soubojích neubývalo. Celý druhý poločas nebyl fotbalově moc pěkný a snaha o bojovnost nahradila hezké fotbalové akce. Příležitostí ke skórování na obou stranách moc nebylo. Posledních deset minut už navíc soupeř začal i poměrně zkušeně natahovat čas a tak náznaků šancí ještě ubylo. Za zmínku už stojí snad jen dva závary, kdy při prvním v 83. minutě Honza Hofinger po zblokované střele získal míč, ale z velmi nadějné pozice střilel velmi slabě. Míč se pak ještě dostal k Patrikovi Řezníčkovi a i Filipovi Voldřichovi, ale opět byly výsledkem jen slabé střely. Poslední šancí na zisk třech bodů byl pak závar v malém vápně v 91. minutě, kdy míč poskakoval mezi hráči a soupeři se ho dlouho nedařilo odkopnout, ale ani my jsme se ke střele nedostali. Ačkoli byl druhý poločas poměrně rozkouskovaný a plný prostojů, tak rozhodčí nastavil jen jednu minutu. Pravděpodobně to byl takový „revanš“ za chování naší lavičky a některých diváků. Uhrát výhru jsme si ale měli sami mnohem dřív a naše hra v posledních minutách už stejně spíše připomínala křeč. 
V tomto ne příliš vydařeném zápase dal zapomenout na svoji smůlu z Lešan Patrik Řezníček, který byl asi naším nejlepším hráčem a byl vlastně u všeho podstatného. Bohužel se ale ve stejné míře nepřipojili i další hráči a remíza 2:2 pro nás v tomto zápase rozhodně neznamená zisk bodu, ale ztrátu dvou. Na výhru jsme rozhodně mít mohli, protože soupeř nebyl zdaleka tak nebezpečný, jak by mohlo jeho postavení v tabulce napovídat. Bohužel se nám ale nepodařilo předvést naši nejlepší hru a tak jsme si asi víc než bod nezasloužili. Na druhou stranu je ale i ten bod poměrně cenný, protože nás udržel v kontaktu s čelem tabulky a ani mezera za námi se (zatím, protože některé zápasy byly odloženy) nijak zásadně nezmenšila. V tabulce jsme sice klesli o jedno místo, když se před nás výhrou na Týncem dostal Miličín, ale zároveň se odstupy na čele tabulky o něco málo zmenšily, protože doposud suveréně hrající Krhanice překvapivě prohrály v Jírovicích. Uvidíme, co přinesou závěrečná kola podzimu, ale už teď se ukazuje, že jarní část by mohla být ještě zajímavá a rozhodně bude o co hrát.
V příštím kole nás čeká nedlouhá cesta do Poříčí a naší výhodou by mohly být nejen zatím hlavně v obraně ne zcela přesvědčivé výkony rezervy Posázavanu, ale také to, že se náš zápas hraje ve stejný čas jako zápas poříčského áčka, takže si soupeř nebude moct vyspravit svůj rezervní tým hráči krajského přeboru. Ale samozřejmě to celé vyžaduje náš návrat k výkonům, které nás zdobily například v Bystřici a nebo proti Týnci. Poslední dva zápasy z naší strany nebyly moc přesvědčivé a ukazuje se, že nám zřejmě víc, než se na první pohled zdá, chybí kapitán Martin Pánek, který stojí po karetním trestu. Jeho zkušenosti by v zápase s Teplýšovicemi víc než pravděpodobně zásadně pomohly. Bylo místy až do očí bijící, že jeho nápady, jak rozvrátit obranu soupeře překvapivou přihrávkou výrazně chybí, protože naše záloha místy moc nevěděla co hrát. Tak snad jeho návrat do sestavy vrátí do naší hry větší variabilitu, která v posledních dvou zápasech nebyla moc k vidění.

Dorost kvůli počasí nehrál

Dorostencům znemožnilo sehrát jejich nedělní zápas počasí, protože hřiště bylo z výrazné části pod vodou kvůli rannímu přívalovému dešti a ani nárazy větru by fotbalu rozhodně nepřidaly. Zápas se tedy odehraje v náhradním termínu v pátek 17. listopadu od 10:15 a bude to taková „předehrávka“ k nedělnímu poslednímu zápasu podzimu v Nespekách.

Příští týden čeká dorost výjezd do Jílového. Hrát se bude v neděli od 10:15 a pokud budete chtít vyrazit, tak vás čeká zhruba 23 km dlouhá cesta, která by vám měla trvat něco kolem půl hodiny. Pojedete po staré benešovské a v Kamenici odbočíte doleva na Jílové. Fotbalové hřiště při příjezdu z tohoto směru sice leží hned na kraji obce (po pravé straně silnice), ale příjezd k němu je z druhé strany a budete se muset proplést pár ulicemi a jednosměrkami (Tyršova, Radlická, Spartakiádní...). Pro příjezd ke hřišti se vyplatí vybavit se navigací a nebo si cestu předem nastudovat.
Spolek FC Jílové (jak zní celý název klubu) je v tabulce zatím 4. s minimální ztrátou na druhé místo. Soupeř to tedy bude opět velmi obtížný a uvidíme, co s našimi dorostenci udělá jednozápasová pauza. Třeba se jim podaří přijít na jiné myšlenky a v zápase prodat to lepší ze svých fotbalových dovedností. Budeme držet palce.

Galerie k aktualitě