Dorostenci si uvědomili, že bez boje to nepůjde

Dorostenci v neděli sehráli zápas v Jílovém. Výsledek 13:2 opět vypadá strašidelně, ale přesto se na tomto utkání dají najít i pozitiva.

Na zápas dorost opět vyrazil v oslabené sestavě. Tentokrát se z různých důvodů nesešla primárně obrana. Hlavně absence dlouhodobě zraněného Martina Síbrta je cítit čím dál víc. Složení obrané řady pro tento zápas s jediným klasickým obráncem (Lukášem Proškem) nevěstilo nic dobrého, a jak se dalo čekat, na průběhu utkání se to výrazně podepsalo.
Kluci k zápasu sice tentokrát přistoupili se zcela jiným zápalem a bojovností než v posledních zápasech, ale jejich snahu devalvovaly neuvěřitelné individuální chyby, které soupeři nabízely šanci za šancí. Hráči Jílového nabídnutými příležitostmi nepohrdli a deset minut před koncem poločasu jsme již prohrávali 0:6. Obzvlášť desetiminutovka mezi 10. a 20. minutou byla strašidelná a v tomto úseku jsme dostali 4 branky. Závěr zápasu sice patřil Martinovi Kačírkovi, který v 41. minutě snížil na 1:6, ale to byla opravdu jen kosmetická změna. I tak nám to ale ukázalo, že gól Jílovému dát lze, a že se ve druhé půli můžeme pokusit skóre dostat do méně ostudné podoby. Škoda, že se nám nepodařilo během zápasu vyvarovat oněch individuálních chyb, protože bez nich mohl poločas skončit klidně 1:2 nebo 1:3.
Do druhé půle nastoupil Tomáš Prošek již se sebezapřením, protože jeho oteklý nárt nepříjemně bolel a nedovoloval mu se ani pořádně rozběhnout. Toto zranění mu bohužel nedovolilo pokračovat dál a tak krátce po pauze musel ze hřiště odstoupit. Vzhledem k tomu, že jsme neměli nikoho na střídání, tak jsme téměř celý druhý poločas hráli opět o deseti a to se pak skóre těžko dohání. Naděje na zkorigování nepříznivého vývoje nám tak vydržela sotva pět minut a opět se góly do naší sítě začaly sypat. Znovu jsme soupeře vydatně podporovali vlastními triviálními chybami a obzvlášť poslepovaná obrana kupila jednu hrubku na druhou. Těžko jim to vyčítat, vždyť v tomto složení a na těchto postech někteří hráli poprvé, ale přesto by se dalo očekávat, že si s míčem budou kluci rozumnět aspoň trošku. Za tohoto vývoje utkání nemohlo skóre vypadat ani jinak, než že v 80. minutě již narostlo na 13:1. Na konci utkání si sice opět vzal slovo dnes výborně hrající Martin Kačírek a posledním gólem utkání snížil na rozdíl 11 branek, ale to už soupeři asi moc nevadilo.
Je zřejmé, že výsledek je to opět strašidelný, ale snaha kluků o bojovnou hru až do konce dává naději, že bychom třeba na jaře mohli začít hrát důstojnější roli v odvetných zápasech. Uvidíme, všechno závisí i na tom, jak budou kluci chodit nejen na zápasy, ale i na tréninky, protože některé omluvenky jsou až nepochopitelné a pokud se spojí s větším množstvím zraněných hráčů, tak opravdu není kde brát. Pro příští zápas se znovu omluvilo několik hráčů a bohužel nebude nejspíš hrát ani Martin Kačírek, kterému zápas v Jílovém nebývale sedl. Sestavu tak bude třeba doplnit kluky ze starších žáků a doufat, že to alespoň na kompletní jedenáctku bude stačit.
Zápas doma proti Teplýšovicím nebude patřit k těm úplně nejtěžším, ale samozřejmě pro nás je teď těžký každý zápas. Budeme ale věřit, že ta již zmiňovaná bojovnost náš tým neopustí a před domácím publikem se dočkáme normálního fotbalového výsledku. 

Galerie k aktualitě