Fantastický obrat aneb Čelda lepší Moulíka

Před zápasem jsem psal, že souboj s prvním není předem ztracený, pokud se vše sejde, tak jak má. Pravda, šance nebyly vysoké, ale přesto se to podařilo urvat a to způsobem, na který se bude dlouho vzpomínat. Taktika, nasazení, soustředění, fotbalovost i štěstí... to všechno se podařilo skloubit dohromady a Krhanice se nestačily divit. Tak rychlý úprk soupeře k domovu jsme tu dlouho nezažili.

Krhanice před zápasem rozhodně budily respekt. Jejich výsledky, když se zatím dopustily jen jediného přešlapu v Jírovicích, a hlavně produktivita jejich útočníka Moulíka doplněná pevnou obranou, bylo něco, co rozhodně nešlo přehlédnout. Navíc se před zápasem ukázalo, že nám do optimální sestavy bude chybět Libor Topič a Vojta Židlík. Mohlo ale být ještě hůř, protože to během týdne dlouho vypadalo, že bude chbět i Martin Čeljuska, kterému se ale nakonec podařilo dorazit. Jak důležité to bylo, se mělo teprve ukázat. Obranu se navíc povedlo vyztužit zatažením Martina Pánka, který se do týmu vrátil v ten pravý okamžik. Sestava byla rozestavením poněkud nezvyklá, ale průběh zápasu ukázal, že ji Martin Procházka vystavěl, vzhledem k taktickému plánu, opravdu dokonale.
Začátek zápasu ukázal, že jsme se soupeře předem nezalekli. Do utkání jsme vstoupili aktivně a než se soupeř rozkoukal, stihli jsme několik nebezpečných útočných akcí. Hlavně hned 2. minuta přinesla nadějnou šanci Zdenka Modálka, který ale bohužel vysoko přestřelil. Prvních deset minut patřilo nám a soupeř těžko hledal způsob, jak se dostat k ohrožení naší branky. To se mu povedlo až ve 12. minutě, kdy ale velkou šanci Krhanic zmařil Petr Burcev skokem pod nohy útočníka v gólové šanci. Všem zatrnulo, protože tyto zákroky ve vápně bývají ošidné, ale na Petra je spolehnutí a vše vyřešil jistě a hlavně čistě.
Hra se kolem 15. minuty začala vyrovnávat a všichni jsme čekali, co předvede ten bájný Jiří Moulík. Doposud toho moc nebylo. Ve hře týmu moc nepomáhal a jen čekal na přihrávky, ze kterých by mohl udeřit. Těch ale moc nepřicházelo, protože jeden z našich taktických prvků, tedy zahuštění středu hřiště a napadání rozehrávky soupeře hned v zárodku, vycházel dokonale. Hlavně důraz a bojovnost Honzy Hofingera dělala záložníkům soupeře při rozehrávce velké problémy. Přesto se kolem 20. minuty podařilo Jiřímu Moulíkovi dvakrát nebezpečně ohrozit naši bránu, ale naštěstí se mu ještě nepodařilo seřídit mířidla a obě střely šly vedle. O pár minut později krásnou technickou střelou nastřelil dokonce tyč naší brány, ale jak se ukázalo, bylo to z ofsajdu, takže by gól stejně neplatil.
V této fázi hry soupeř nenápadně přebral iniciativu, ale bylo vidět, že je naší obětavou a aktivní hrou zaskočen a tak se rozjížděl pomaleji, než by asi sám chtěl. Krhanice měly sice častěji míč na kopačkách, ale i my jsme se dostávali do šancí. Jenže znovu selhávalo naše zakončení a většina akcí nekončila ani střelou na bránu.
Ve 30. minutě musel opět střídat Patrik Řezníček, který byl do té doby na hřišti hodně vidět, ale začalo ho, jak už se v posledních zápasech stalo pravidlem, píchat ve stehně . Přepustil tedy své místo Kubovi Charvátovi, který tak poprvé dostal k dispozici větší porci minut a nutno dodat, že po zbytek zápasu rozhodně nezklamal.
Hra probíhala stále stejně, Krhanice držely míč, kombinovaly, ale vše bylo takové pomalé a bez šťávy. My jsme naopak při zisku míče vyráželi do brejků, kdy ten nejnebezpečnější spálil Čelda, když nastřelil v situaci sám na brankáře jen gólmana a míč, který se k němu vrátil se od něj odrazil mimo tyče. Konec poločasu už opět vyzněl spíše pro nás a v posledních minutách jsme měli ještě několik nadějných akcí, ale bohužel znovu bez přesného zakončení.
Druhý poločas poměrně dlouho plynul v relativně opatrném duchu, kdy vyrovnaná hra nepřinášela ani na jedné straně velké šance. Krhanice zřejmě čekaly snažší průběh a najednou nevěděly, co na nás hrát. Naopak naše bojovnost nám přinesla sem tam zajímavé příležitosti, kdy například Lukáš Berka střilel z přímého kopu do náručí brankáře a Mody prozměnu opět pálil nad.
Tyto naše neproměněné šance ale měly být potrestány a tak v 60. minutě po naší chybě ve vápně propadl míč, ke komu jinému, než k Jiřímu Moulíkovi, který měl už velmi jednoduchou pozici a otevřel skóre. Ani nám se tedy nepodařilo utnout jeho sérii, kdy od začátku sezóny v každém zápase skóroval. Škoda naší chyby, jednalo se snad o první naše vážnější zaváhání a hned bylo potrestáno. Byl to krutý trest, protože v utkání jsme do té chvíle rozhodně nebyli horší a bylo by smutné prohrát zápas, ve kterém předvádíte tak kvalitní výkon.
Dalších deset minut na nás bylo cítit, jak nás obdržený gól vzal a soupeřovi naopak narostla křídla. Přidal na tempu a druhý gól visel ve vzduchu. Naštěstí tam viset zůstal.
A až v 69. minutě jsme se opět ozvali my a Filip Voldřich zahrozil, ale opět střela mířila nad. Hned nato se podařilo Čeldovi doběhnout zdánlivě ztracený míč a z brankové čáry na malém vápně nacentroval přes gólmana na vzdálenější tyč, kde Roman Neuberg z voleje nedokázal uklidit balón v jasné gólové šanci do odkryté brány. V tu chvíli to vypadalo, že veškeré naděje padají, a že nám dnes prostě není souzeno. Tuto zdánlivou beznaděj ještě podpořilo, že o chvíli později krásnou Čeldovu střelu dokázal brankář Krhanic vytáhnout nad břevno, i když míč zahlédl až na poslední chvíli. Zdálo se, že nám chybí i štěstí a zápas skončí krutou, nejtěsnější prohrou. Navíc i soupeř měl další velké šance a kdykoli mohl zápas definitivně rozhodnout. Naštěstí ale beznaději nepropadali ti nejdůležitější, tedy naši hráči, a brzy se mělo stát něco, co se jen tak nevidí. V 84. minutě se Čelda ještě po centru Ševy zastřeloval a trefil pouze brankáře, ale hned chvilku na to, po úplně stejné akci a centru Honzy Hofingera, si krásně zpracoval míč ze vzduchu do běhu a prostřelil zblízka gólmana. Bylo vyrovnáno a radost byla obrovská. Bod jsme si rozhodně zasloužili. V tu chvíli jsem od někoho z hráčů zaslechl „Dáme ještě jeden!“, ale vyznělo to spíš jako takové to klasické hecování, protože i bod bychom po tomto půběhu brali všema deseti a hlavní bylo v tu chvíli neinkasovat. Naše hráče, například Filipa, už braly křeče a dohrávali jsme opravdu na morál. Přesto jsme byli i nadále aktivní dopředu a to přineslo ovoce v podobě vítězného gólu. Opět to byla akce s centrem z pravého křídla, tentokrát od Standy Horčičky a Čelda svůj první gól okopíroval do nejmenšího detailu. 2:1! Báječný pocit, během pěti minut z beznaděje do extáze! Soupeř absolutně nevěřil vlastním očím a na nic zásadního se již nezmohl. Po závěrečném hvizdu jejich fanoušci jen agresivně pokřkovali a i hráči Krhanic zrovna nesršely úsměvy. Během chviličky zmizeli ze šaten a ujeli pryč. Zato naše radost mohla propuknout a děkovačka byla krásným zakončením vítězného zápasu.
Veselí pokračovalo i dlouho po zápase a nutno dodat, že brzký začátek zápasu všem slavícím dal dostatek času na oslavu.
Celý zápas jsme zvládli opravdu výborně a nebýt chyby před inkasovaným gólem a opět ne zrovna oslnivé střelby, mohl se zápas vyvíjet v náš prospěch výrazněji a hlavně dříve. Celý tým je ale třeba pochválit za bojovnost a plné nasazení po celý zápas. Všichni také do puntíku plnili taktické pokyny trenéra a neumožnili tak soupeři hrát jeho hru. Výčet můžeme začít nezvykle defenzívním Martinem Pánkem nebo klíčovým hráčem středu pole Honzou Hofingerem, který po celý zápas spolehlivě deptal rozehrávku soupeře a skončit musíme u střelce obou branek Martina Čeljusky, který původně ani neměl hrát... Ale popravdě by bylo potřeba vyjmenovat všechny hráče, protože všichni svoji roli zvládli na výbornou a tento výkon nás posunul již na třetí místo v tabulce.
Teď už nezbývá než napnout poslední zbytky soustředění a sil k poslednímu zápasu v Choceradech, které sice nepředvádějí nijak oslnivé výkony, ale podcenit by je byla osudová chyba. Nesmíme usnout na vavřínech a podzim dokončit způsobem, kterým jsme odehráli jeho druhou polovinu. Odpočinout si můžeme v zimní pauze a po ní zaútočit na postup!

Galerie k aktualitě