Dorostenci zaskočili třemi body všechny včetně sebe

Ale obratem je třeba říct, že tři body to rozhodně nebyly nezasloužené. Kluci dokázali navázat na svůj bojovný výkon z minulého zápasu, ale přidali vše, co tomu ještě chybělo i směrem k dobrému výsledku. Dodrželi taktiku, zjednodušili hru a minimalizovali tak riziko chyb a hlavně se nebáli hrát dopředu. Soupeře tím dokonale zaskočili.

Před zápasem to ale rozhodně nevypadalo růžově, naši hráči se dlouho zdrželi v kabině a vypadalo to, že se snad i bojí nastoupit. Navíc opět dorazilo málo hráčů a tak jsme začínali o deseti. Prostě se opět schylovalo k průšvihu. Náš soupeř, Teplýšovice, sice není hvězdou soutěže, ale na nás měl podle všech předpokladů bohatě stačit. Jenže tenhle pocit jim pravděpodobně prohrál zápas. Soupeř do utkání vstoupil velmi vlažně a naopak my jsme se do hry pustili bez bázně a hany. První minuty vyzněly jasně pro nás, i když nějakou zásadní šanci jsme neměli. Teprve po zhruba sedmi minutách se do hry dostal i soupeř, ale nebezpečnost jeho akcí kopírovala ty naše.
Celou první půlhodinu hry se vlastně nedělo nic, co by stálo za zmínku. Hra byla vyrovnaná s minimem velkých šancí, ale rozdíl byl stále hlavně v nasazení. My jezdili jak motorové myši a soupeř se spíš po hřišti ploužil. Navíc jsme mu, na rozdíl od předchozích zápasů, nedarovali příležitosti díky vlastním chybám. To byl možná nejdůležitější rys celého zápasu společně s viditelnou vůlí našeho týmu uhrát solidní výsledek bez ohledu na naše předchozí výkony.
Ve 30. minutě konečně dorazil i náš brankář, který i když nebyl zdravotně v pořádku, doplnil náš tým do plného počtu. Z počátku na něm bylo vidět, že není rozchytaný, ale postupně získával na jistotě.
Zbytek první půle, i přes naše posílení, ale nenabídl nic navíc oproti předchozímu průběhu. Popisovat šance ať už jednoho nebo druhého týmu nemá moc smysl, protože nebyly nijak nebezpečné. I přes tento, pro neznalého souvislostí, nudný průběh se zrodil zatím teprve náš druhý „bodovaný“ první poločas za celou sezónu. Skoro se ani nechtělo věřit, jak moc se náš tým oproti předchozím zápasům změnil. Nadějný výsledek byl ale jen logickým vyústěním našeho výkonu v kombinaci s evidentním podceněním ze strany soupeře, který se vůbec nemohl dostat do tempa.
Druhý poločas jsme opět začali aktivněji, ale hra se tentokrát vyrovnala mnohem dříve. Naštěstí ale jen na pár minut a iniciativu jsme znovu přebrali my. Bylo vidět, že cítíme šanci na výsledek, ve který se nikomu před zápasem nechtělo ani doufat, ale stále nás ubíjelo nedůrazné zakončení akcí.
Kolem 65. minuty soupeř zjistil, že takhle to asi nepůjde a střídáním posílil ofenzivu a alepoň trochu zvýšil tempo hry. Hra se rázem vyrovnala a akce soupeře začaly být nebezpečnější. V 78. minutě jsme udělali první a poslední velkou chybu v zápase, ale útočník soupeře naštěstí nabídnutou gólovku trestuhodně spálil střelou mimo tyče.
No a protože klišé jsou od toho, aby alespoň sem tam platili, tak se potvrdilo, že „nedáš, dostaneš“ a v 82. minutě po rohu náš útočník na první tyči hlavou prodloužil přes gólmana na zadní tyč, kde nejdříve promáchl jeden náš hráč, ale vše naštěstí rozčísl z půl metru jasně nejmenší hráč na hřišti, Ivan Horčička. Byla to taková šmudla, ale krásná! Je to už Ivanův druhý gól za dorost a za svoji snahu a bojovnost proti mnohem větším protihráčům soupeřových týmů si je jednoznačně zaslouží.
Stalo se tedy to, co nikdo nečekal a poprvé za celou sezónu jsme vedli! Teplýšovice vůbec nepobrali, co se to děje a nedokázali adekvátně reagovat. Naopak my jsme přidali ještě pár nadějných akcí, které ale opět končili nepřesným nebo nedůrazným zakončením. Posledních pár minut zápasu už přeci jen vyznělo spíše pro soupeře, ale jeho tlak nevedl k nijak oslnivým šancím a to i přesto, že na poslední standartku se k nám do vápna vydal i jejich gólman.
Po závěrečném hvizdu bylo vidět, že naši kluci jsou výsledkem vlastně spíš zaskočeni a v prvních momentech ani nevěděli, jak se radovat. Přeci jen ten pocit už dlouho nezažili. Ale pak to propuklo. Kvůli těmto pocitům radosti se fotbal hraje a diváci se na něj chodí koukat. Bylo krásné pozorovat to upřímné nadšení a závěrečná děkovačka se sólo partem pro střelce gólu, vykuleného Ivana Hořčičku, byla příjemná (skoro až dojemná) pro všechny zúčastněné.
Tři body, jak jsem trochu nesměle avizoval před zápasem, nás naprosto nepochopitelně posunuli z posledního místa a s impozantním skóre 9:107 jsme zahájili postup tabulkou. Takže kluci, ukázali jste, že to jde a ne že ne! Tak teď už žádné ustrašené výkony plné chyb a v odloženém zápase v pátek 17. listopadu pořádně zatopte i Jesenici. Nejsme sice Bracelona a fotbalovostí se soupeřům v naší soutěži asi rovnat nemůžeme, ale když se to vzeme za správný konec, tak jako tým můžete dokázat hodně!
Gratuluju, udělali jste mi (a určitě nejen mě) velkou radost!

Galerie k aktualitě