Chocerady nás měly přečtené

Zápas v Choceradech neměl být příliš těžký. Soupeř ze spodních pater tabulky nevypadal nijak hrozivě, ale ukázalo se, že přesně tento druh zápasů, obzvlášť když následuje po vítězství nad favoritem, nám nesvědčí. Tvorba hry proti outsiderovi nám opakovaně dělá problémy. Navíc Chocerady moc dobře věděly, co a jak budeme hrát a měly na to účinnou odpověď. Nakonec se sice podařilo v posledních vteřinách vyválčit alespoň bod, ale bude třeba na taktice proti podobným týmům zapracovat. Tyto bodové ztráty by nás v konečném součtu mohly hodně mrzet.

Na hřiště nastoupily dva týmy v dresech s převládající modrou barvou, ale rozhodčímu to vrásky nedělalo. Stejně jako, jak se ukázalo později, i mnoho dalších nepatřičností. Do choceradského hlediště dorazilo nezvykle velké množství fandů Slavoje a naše sestava byla po dlouhé době nabitá. I přes absenci (snad) dočasně pauzírujícího Martina Pánka se do základní sestavy nevešel Roman Neuberg. Na oslabenou nebo poslepovanou sestavu tedy náš výkon v zápase rozhodně svalit nemůžeme. 
Od prvních minut bylo vidět, že chceme zápas rozhodnout už v počátku, abychom se nemuseli o výhru přetahovat až do konce. Bohužel naše snaha se od začátku utápěla ve velkém množství nepřesností, soupeř se naší hře velmi rychle přizpůsobil a naše akce rozbíjel už v zárodku. Choceradští byli sice o poznání méně na míči, ale jejich šance se zdály nebezpečnější. Bylo zřejmé, že jsme tak tuhý odpor nečekali a nedokázali jsme na způsob hry Chocerad najít recept. Nedařilo se nám dostat do tempa a stále nás trápily nepřesnosti obzvlášť při finálních přihrávkách. 
Tento obraz hry bez naší větší šance trval celou čtvrt hodinu a na nás se začala projevovat nervozita. Snaha o důraznou hru se moc nedařila a dopouštěli jsme se zbytečných faulů. Po jednom takovém dostal Martin Čeljuska oprávněně žlutou kartu a už po 15 minutách hry si tak musel začít dávat pozor, aby tým neoslabil. Začínali se projevovat i emoce v hledišti a naše upracovaná snaha začala podezřele připomínat zápas v Miličíně. Nehráli jsme vůbec dobře a začalo být zřejmé, že jsme měli před zápasem pocit, že se to „udělá samo“. 
Od 20. minuty se přeci jen začaly objevovat i náznaky našich šancí, ale stále platilo, že kontry soupeře byly nebezpečnější. My jsme hrozili hlavně jen po standartkách a rozích, Chocerady se dokázaly prosazovat i ze hry. 
Při jedné takové akci neprojevila naše obrana dostatek důrazu, nedostoupila útočícího hráče a dala mu prostor ke střele. Střela na vzdálenější tyč choceradskému útočníkovi sice nesedla a mířila mimo tyče, ale dobíhající hráč soupeře zblízka stihl dorazit míč do prázdné brány. Chocerady tedy od 25. minuty vedly 1:0. Je třeba říct, že jsme si o gól koledovali, protože jsme se víc dohadovali mezi sebou a s nepřesným rozhodčím, než abychom se věnovali hře.
O tři minuty rozklad naší hry dosáhl vrcholu. V našem vápně se objevilo hned několik zcela volných protihráčů a naše obrana jen sledovala, jak nikým neatakovaný soupeř zblízka prostřelil bezmocného Petra Burceva. Rázem to bylo 2:0 a naše šance na body se i vzhledem k předváděné hře zdály mizivé.
Vývoj utkání na nás logicky nechal stopy a tak hru začaly tvořit spíše Chocerady a my jsme se dostávali pouze do náhodných akcí. Naštěstí nás zpět do zápasu dostal ve 33. minutě sám soupeř, když nám gentlemansky oplatil nedůrazné bránění ve vápně a Zdenkovi Modálkovi se podařilo na několikrát dostat míč k Filipovi Voldřichovi, který se štěstím dokázal dostat míč do sítě. 
Celkem náhodné snížení prozměnu vlilo sílu do žil nám a aktivita našich hráčů byla rázem o dost vyšší. Hned o minutu později chybělo jen pár centimetrů Čeldovi, aby hlavou dosáhl na hezký centr Honzy Hofingera. Konec poločasu sice co do aktivity patřil nám, ale stále jsme měli problémy se zakončením. Naopak soupeřovy brejky byly o poznání nebezpečnější. 
Poločasové skóre, i když jsme prohrávali, bylo vlastně celkem přívětivé. Mohlo to vypadat i hůř a mohli bychom si za to sami. Nezbývalo než doufat, že se obraz hry ve druhé půli radikálně změní, protože jinak jsme v úspěch doufat nemohli.
Bohužel úvod druhého poločasu žádnou změnu nepřinesl. Naše hra byla i nadále velmi lopotná a i přes zvýšenou snahu se do nebezpečnějších šancí dostával soupeř. Aktivita Chocerad se ale začala velmi rychle vytrácet a relativně útočnou hru choceradští nahradili spíše urputnou obranou a zdržováním. To od nich ovšem nebyl dobrý tah, protože nám to dalo prostor se dostat do tlaku. Pokud by Chocerady zůstaly u hry z první půle, tak by pravděpodobně celý zápas do vítězného konce dotáhly. 
V 53. minutě bylo vyrovnání na dosah. Na několik našich zblokovaných střel navázala Patrikova utěšená střela, která ale bohužel mířila jen do břevna. Hned z protiútoku málem skóroval i soupeř, jenž po zmatcích v naší obraně nechal vyniknout Petra Burceva, který nebezpečnou střelu z blízka se štěstím vytáhl na tyč. Obratem jsme opět zahrozili my, když Vojta Židlík krásným lobem našel Martina Čeljusku a ten po velmi sporném zákroku choceradského obránce mířil těsně vedle. 
Hra nahoru dolů pokračovala i v dalších minutách a skóre se mohlo přelít několikrát na obě strany. Naše šance ale v této fázi byly nebezpečnější a bylo jich i víc. Například v 59. minutě Filip Voldřich prokličkoval snad přes čtyři obránce a až ten poslední mu míč na poslední chvíli vypíchl. O pár minut později po našem rohu obránce soupeře vyhlavičkovával míč z prázdné branky a po dalším rohu Libor Topič hlavou těsně minul tři tyče. 
Náš tlak se začal stupňovat a soupeř již téměř neútočil. Vypadalo to ale, že branka Chocerad je snad zakletá. Navíc zdržování soupeře začalo už neúnosné. Rozhodčí to ale s klidem toleroval a hráče soupeře nebyl ochoten ani napomenout, natož potrestat kartou. Naopak naše opakované stížnosti odnesl kapitán Honza Hofinger žlutou kartou. Velmi kulantně řečeno, rozhodčí nám nebyl moc nekloněn. Zdržování soupeře nás dokonale vykolejilo a místo hry jsme se opět začali dohadovat. Hra se začala hodně kouskovat a našich šancí ubylo. Soupeřova nefotbalová taktika fungovala dokonale. 
Už běžela 90. minuta, když dlouhé chvíle beznaděje vystřídalo nadšení. Centr Vojty Židlíka po přímem kopu skluzem na zadní tyči doráželi hned dva naši hráči, Standa Horčička a Libor Topič, který se balónu nakonec dotkl jako poslední a zajistil nám v poslední minutě základní hrací doby bod. 
Nadšeně jsme se vrhli ke středovému kruhu, že skusíme ještě zápas otočit, jako se to povedlo s Krhanicemi. K naprostému úžasu všech zúčastněných ale rozhodčí hned po rozehrávce zápas ukončil. Nenastavil ani vteřinu, i když byl druhý poločas dvakrát přerušen ošetřováním a Chocerady prozdržovaly dobrých pět minut. V celé „kráse“ se tu ukázalo, že rozhodčí je pánem na hřišti, a to i když je pod vlivem alkoholu a domácích. Naše rozhořčení bylo sice oprávněné, ale Standa Horčička svoji následnou reakci směrem k rozhodčímu dost přehnal a ještě po skončení zápasu vyfasoval červenou kartu. Vzhledem k teatrální reakci sudího může být nakonec rád, že to dopadlo „jen“ takto. Standa svého zkratu sice hned litoval, ale bohužel ho na začátku sezóny čeká zřejmě dlouhá pauza. Pan rozhodčí Pessr zápas nezvládl a je ostuda, že takto zamindrákovaní lidé mohou rozhodovat zápasy, byť jen na této úrovni.
Sezónu jsme tedy nakonec zakončili na 4. místě, a i když nás na jaře čekají těžcí soupeři hlavně venku, tak útok na postup není ztracen. Pod sebe se již koukat nemusíme, podobné starosti jako v minulém ročníku nás již čekat nebudou a tak s můžeme s čistou hlavou skusit překvapit.

Galerie k aktualitě