Jen snaha na výsledky prostě nestačí

Dorostenci zakončili své podzimní účinkování v soutěži na půdě nedalekých Nespek a konec to nebyl pěkný. I když se nedá říct, že by většina našich hráčů alespoň zpočátku nebojovala, tak bylo až do očí bijící, že poměrně výrazné části týmu chybí i základní fotbalové dovednosti a návyky. Navíc s přibývajícími brankami v naší síti bojovnost vydržela jen některým a pohříchu to byli ti fotbalovější. Ti co by měli své fotbalové nedostatky nahrazovat především bojovností se ze hry naopak úplně vytratili.

Je již bohužel veřejným tajemstvím, že poměrně výrazná část našeho dorosteneckého týmu by ráda své neúspěšné podzimní účinkování vyřešila zimním útěkem do Nespek. Pravda, jednomu hráči se nedá moc divit, protože výkonost zbytku našeho týmu ho viditelně brzdí v rozletu, ale zbilí „dezertéři“ by si měl uvědomit, že pokud chtějí hrát v lepším týmu, musí si tuto šanci nejdříve vybojovat ma hřišti. Představa, že zrovna na ně někde čekají s otevřenou náručí a místem v základu je víc než ulítlá. Očekával bych tedy, že zrovna v Nespekách, kde by se tito hráči tak rádi už za pár dní viděli, nechají na hřišti všechno, aby se trenérovi svého vysněného týmu předvedli, ale nic nebylo pravdě vzdálenější. Další perlou byla účast páně Bergmanna v hledišti, i když se před zápasem, ač zdravotně v pořádku, omluvil, že nebude hrát. Je zřejmé, že v našem dorosteneckém kolektivu je toho hodně co napravovat a bude to ještě hodně bolet. Trenér Standa Horčička plánuje v zimní pauze posílit a doplnit kádr, ale za mě bude spíš hlavním úkolem tým udržet alespoň zčásti pohromadě. Standovi jeho úkol rozhodně nezávidím a klobouk dolů před tím, co musí každý týden při zápasech snášet, a co je ochoten pro Slavoj i za těchto okolností dělat. Budeme tedy věřit, protože nic jiného prostě nezbývá, že se zdravé jádro našeho týmu na jaře semkne a pokusí se ze dna vyškrábat směrem ke světlejším zítřkům.
Ale zpět k nedělnímu zápasu. Začátek zápasu byl stejný jako vždy. Nadšeně jsme vlétli do zápasu a po několika málo našich šancích nebo jejich náznacích jsme vyklidili pole. Soupeř byl od úvodních minut výrazně fotbalovější a rychle získal převahu na svoji stranu. Navíc jsme opět museli hned v úvodu ze zdravotních důvodů střídat a celá koncepce byla v tahu. Naše obrana opět musela hrát v poslepovaném složení a to se postupně začlo projevovat.
I přes výraznou převahu Nespek se ještě po čtvrt hodině dařilo držet bezbrankový stav. To bylo ale asi to poslední pozitivní, co nás v zápase čekalo. V 17. minutě se poprvé trefil elitní střelec Nespek Dan Vošický, který nakonec v zápase dal celkem šest branek (hattrick si připsal ještě také Vojtěch Kuželka). Naše hra po obdrženém gólu sice ani dál nepostrádala snahu, ale kvalitu mělo pouze několik hráčů. Nadějné průniky po křídlech v podání Martina Kačírka nebo Tomáše Proška a jejich následné povedené centry nabíhající hráči nedokázali často proměnit ani ve střelu, protože trefit míč byl mnohokrát neřešitelný úkol. Ivan Horčička se na hrotu sice srdnatě bil a rozhodně nebyl z těch, co by to zabalili, ale v dnešním zápase se naplno projevil jeho věkový a výškový handicap a k míči se v podstatě nedostával. V záloze za zmínku stojí snad jen výkon Jakuba Charváta, který se ale v průběhu zápasu čím dál víc stahoval do defenzivy a útok tak moc nepodpořil. Zbytek záložní řady nebyl až na ojedinělé momenty téměř vidět. Obrana se sice snažila, ale její složení příliš nadějí nedávalo, a tak se jednalo spíše o snahu individuální než o nějakou větší souhru. V defenzivě mě svým nasazením zaujal hlavně Martin Síbrt, který alespoň působil zdravě naštvaně. Světlejší momenty sem tam ukázal i Lukáš Prošek.
Druhý gól Nespek padl po akci, kdy už balón útočníkovi pravděpodobně utekl za brankovou čáru, ale rozhodčí to pustil a následný gól byl pro Dana Vošického víc než snadný, protože obrana včetně gólmana úplně přestala hrát. Ale staré známé pravidlo říka, že hra je přerušena až hvizdem rozhodčího a tak to byl jen a jen náš problém. Následující minuty z naší strany ještě alespoň na chvíli trochu připomínaly fotbal a dokonce jsme se dostali i do ojedinělých šancí, kdy hlavně střela Tomáše Proška zblízka do gólmana brankou skončit mohla. Samozřejmě i přesto měly Nespeky mnohem více ze hry a jejich šancí bylo násobně víc. I tak se ale na další gól čekalo „celých“ osm minut. 
Pak to bohužel přišlo v plné parádě. 32., 35. a 37. minuta a bylo to 5:0. Souhra obrany nefungovala a tak byly branky pro soupeře celkem snadným úkolem. Po těchto gólech už to někteří hráči zabalili. Smutný pohled byl na Martina Kačírka, který sice běhal a dělal co mohl, ale sám na to stačit nemohl a byl evidentně znechucen nemožností „si to s někým dát“. Do poločasu jsme dostali ještě jeden gól a poločasový výsledek 5:0 nás snad ani nemohl překvapit. 
Druhou půli začaly Nespeky vlažněji a nikam se nehnaly, což si s poločasovým skóre v zádech mohly dovolit. Dalo nám to sice možnost se herně trochu nadechnout, ale přesno soupeři jeho půlplyn na jasnou převahu bohatě stačil. Po pár minutách se navíc opět po pěkné přihrávce prosadil Dan Vošický, kterému ke gólu pomohla i chyba našeho gólmana. Když už jsme u Jardy Ráce, tak ten v zápase mnoho chyb neudělal, naopak přidal i některé pěkné zákroky. Bohužel naše zmatená obrana, jeho návyky hrát hlavně nohama i jeho následná rezignace na snahu nemohly přinést nic jiného než další a další branky. Nespeky si s naším týmem dělaly co chtěly, zařadily tréninkové tempo, zkoušely si různé fintičky (obzvlášť hra na housle popřípadě na kužely slavila u našich hráčů velký úspěch) a jen jejich bohorovnost a nesoustředěnost v zakončení nás uchránila od ještě většího nášupu. Vrcholem naší potupy byla penalta proměněná brankářem soupeře, kterou už se náš gólman ani nesnažil chytat.
Už půl hodiny před koncem byl náš tým protivníkovi i divákům spíš k smíchu a repspekt těm našim hráčům, kteří i za stavu 10:0 pořád nechtěli dát kůži zadarmo. Bylo jich málo, ale našli se. Ani tato individuální bojovnost bohužel nemohla na situaci nic změnit, protože rozdíl ve fotbalovosti  byl čím dál viditelnější (a to Nespeky patří výsledkově jen k průměrným týmům naší soutěže). Další góly přibývaly a obzvlášť ten 13. zcela vystihl dnešní zápas. Po pár přihrávkách Nespeky zcela vyšachovaly naši obranu a (opět) Dan Vošický byl na malém vápně zcela sám a měl moře času si za obdivných pohledů naší obrany vybrat kam vystřelí. Pak nás čekal ještě 14. gól a bylo po zápase, na který všichni moc rádi zapomeneme. 
Nějaké podrobnější zhodnocení zápasu asi ani nemá smysl, protože všechno již bylo více méně řečeno. Teď nezbývá než čekat, kdo vlastně bude po zimě hrát za dorost soutěžní zápasy...

Aby byl článek úplný doplňuji (22.11.), že v posledním kole Mukařov nečekaně zvítězil na půdě Kunic a odsoudil nás k přezimování na posledním místě tabulky. Na jednu stranu je to samozřejmě škoda, ale pokud budeme objektivní, tak jsme většinu podzimu předváděli výkony, které nás spravedlivě nemohly poslat nikam jinam, než na dno tabulky. Přeci jen skóre 9:129 mluví za vše... Snad bude na jaře lépe...

P.S.: Vzhledem k některým kontroverznějším částem tohoto hodnocení pro pořádek uvádím, že se jedná o mé subjektivní názory a každý z vás má právo to vidět jinak. 

Galerie k aktualitě