Statistika nuda je?

Nejdřív jsem chtěl jen vyhodnotit poslední anketu o vítěze v kanadském bodování A týmu, ale nějak se mi to vymklo z rukou. Výsledkem je tento článek. Odpověď na vítěze ankety v něm samozřejmě najdete. Ale nezastavujte se u něj a nenechte se „znudit“ statistikou, protože ten pravý poklad našeho týmu najdete až v poslední kapitole. A protože by tento článek byl příliš dlouhý a čekání na něj nekonečné, jedná se pouze o první část (statistiky jednotlivců). V druhé části (která přijde nevím kdy) budou následovat statistiky týmové. Jo, a samozřejmě také nezapomeňte hlasovat v nové anketě.

Statistiky jsem rozdělil do několika logických celků, věřím, že se v tom nějak zorientujete a bude to zajímat nejen hráče a trenéra, ale i širokou veřejnost. Ještě bych rád podotknul, že statistiky vycházejí ze mnou sebraných údajů, protože statistiky FAČRu, které používají jako zdroj oficiální zápisy, jsou místy nepřesné (některé góly a část střídání nejsou zcela podle skutečnosti) a některé údaje (asistence) vůbec FAČR neeviduje. V naší statistice jsou uvedeni všichni hráči, kteří nastoupili v průběhu podzimu do některého ze zápasů A týmu.
Také bych rád požádal o schovívavost, pokud jsem se snad někde dopustil chyby. Nejsem neomylný, ale úmysl v tom rozhodně nehledejte. Nicméně věřím, že tu chyby nejsou :-). 
Tak se pohodlně usaďte a představení našeho A týmu za první polovinu sezóny 2017/18 může začít.

Účast v zápasech

První ze tří tabulek (kliknutím si je můžete zvětšit) ukazuje, do kolika zápasů (ze 13 možných) hráč nastoupil, druhá přináší pořadí podle celkově odehraných minut a třetí průměrnou porci minut v zápasech, do kterých hráč nastoupil.
Počet zápasů je sice zajímavý údaj, ale celkově hodně zkresluje. To uvidíte s pomocí druhé a třetí tabulky například u Dominika Šišky nebo Standy Horčičky. V druhé tabulce také najdete, že plnou porci minut odehráli pouze dva hráči. Tipnete si kteří? 

        

Základní sestava a střídání

V dalších třech tabulkách uvidíte, koho trenér nejčastěji stavěl do základu, koho často střídal (ať již z taktických nebo zdravotních důvodů - že jo Patriku) a kdo Martinovi nejčastěji posloužil jako „žolík“, nástroj taktického střídání a nebo byl vpuštěn „na zkušenou“ na posledních pár minut. 
Počet základních sestav (ale i střídání) je ale samozřejmě ovlivněn i tím, ke kolika zápasům byl ten který hráč reálně k dispozici. Typickým příkladem relativně nízkého počtu „základů“ z důvodu neúčasti (z různých důvodů) je kapitán z úvodu sezóny, Martin Pánek, který by jinak pravděpodobně byl ve všech základních sestavách. Střídání pro změnu hodně ovlivňuje to, že se často opakují vzájemně se střídající dvojice a samozřejmě se také častěji střídá v útoku než v obraně. I tak ale o některé zajímavé výsledky není nouze. 

        

Celková produktivita

Tato kapitola je „divácky“ asi nejzajímavější, a i když král střelců (a vítěz naší ankety v kanadském bodování) asi nepřekvapí, tak některé další výsledky překvapivé jsou. Tato kapitola nestandardně obsahuje čtyři tabulky:
První je žebříček o krále střelců půlsezóny v rámci Slavoje a druhá tabulka ukazuje výkon našich šutérů ve světle kompletní tabulky střelců celé soutěže. Tady je třeba podotknout, že to (tedy více méně až na dvě výjimky) jasně potvrzuje konstatování trenéra Martina Procházky ze shrnutí podzimu, že v útoku (respektive v produktivitě zakončení) je v současné době naše největší slabina. V této tabulce si povšimněte kromě umístění našich hráčů hlavně prvního místa. Nám se sice krhanického Moulíka podařilo jakš takš eliminovat, ale ostatním týmům evidentně moc ne. Jeho počet branek za půl sezóny je opravdu pološílený...
Třetí tabulka ukazuje pořadí našich asistentů. Zde je vidět, že své specialisty na tuto disciplínu rozhodně máme, ale jak ukáží další kapitoly, tak kdyby Martin Pánek odehrál více utkání, byl by v tomto oboru jasným vládcem (nic proti Zdenkovi Modálkovi, jeho počet asistencí je také parádní). 
Čtvrtá tabulka je, kromě jiného, rozhodující pro naší anketu a na první místo se nejen díky půlkoruně krále střelců, ale i solidnímu počtu asistencí dostal Martin Čeljuska. Také je jasně vidět, že náš druhý TOP střelec, Filip Voldřich by v asistencích mohl přidat (i když to asi není jeho hlavní úkol, a ani čísla těch, co by to měli mít na starost primárně, moc oslnivá - opět až na výjimky - také nejsou), ale přesto to na druhé místo stačilo, i když jen těsně před Honzu Hofingera, který se v součtu tabulkou nenápadně vyšvihl vzhůru.
V kanadském bodování na konci celé sezóny bych (a asi nejen já) určitě rád viděl na vyšších příčkách například Vojtu Židlíka nebo Patrika Řezníčka. 

      

Produktivita na zápas

Tato kapitola opět staví tu předchozí, všeobecnou, do trochu jiného světla (a to nemluvím o té další, co přijde potom, ta to odkryje do úplné nahoty). Ne každý hráč měl totiž stejné časové možnosti bodů docílit (ať už svojí vlastní neúčastí a nebo „právem silnějšího“ ze strany trenéra :-) ). V každém případě je ale počet jednotlivých bodů v přepočtu na zápas velmi zajímavý údaj.
První tabulka (góly na zápas) toho na pořadí zas tak moc nezměnila (snad kromě vzestupu Martina Augusty, který odehrál jen necelé dva zápasy a přesto vstřelil branku - což je statisticky samozřejmě zkreslující), ale již naznačuje, že že téměř jeden gól na zápas Martina Čeljusky ho na čelo Krále střelců Slavoje řadí oprávněně. Další už v tomto směru výrazněji zaostávají. U tabulky střelců si také všimněte umístění Standy, bude se vám to hodit v příští kapitole.
Asistenti si své pořadí už proházeli o trochu víc a zajímavá je opět produktivita Čeldy, který si v tomto směru vysloužil druhé místo za králem přihrávek Martinem Pánkem a přeskočil i Zdenka Modálka. 
No a kanadské bodování zprůměrované na zápas dokázalo Martina Pánka posunout i před našeho druhého střelce. 

        

Produktivita na minuty

V této kapitole ukazuji, kolik který hráč potřeboval minut na získání jednotlivých bodů. Samozřejmě tam opět trochu „překáží“ Martin Augusta (nic ve zlém :-) ) se svým gólem za jeden a půl zápasu, ale zbytek je již poměrně objektivní a zajímavý. Trvání zápasu zde beru jako 90 minut a prodloužení není bráno v potaz.
Gólová tabulka bohužel prvnímu Čeldovi přisoudila, že na gól potřeboval jen lehoučce přes jeden zápas, ale věřím, že to na jaře pod těch 90 minut stlačí. Posun směrem vzhůru v této tabulce předvedl Standa Horčička, který měl všeobecně v zápasech k dispozici menší časoprostor.
V asistencích se ukázalo, že Martin Pánek potřeboval na asistenci víc času než Čelda na gól, ale jinak pořadím asistentů tento přepočet nijak zvlášť nezamíchal.
Kanadské bodování po přepočtu na minuty ukázalo velmi hezké číslo Čeldy, který na bod nepotřeboval ani 60 minut. Další už ho ale sledují s větším odstupem. Posun vzhůru žebříčkem zaznamenal Standa Horčička a propad naopak Honza Hofinger. Je ale jasné, že hlavní náš nedostatek je ale spíš ve střední a dolní části tabulky, protože zde by měly být počty minut výrazně nižší (a samozřejmě to platí i pro ty, kteří v tabulce vůbec nejsou). Je logické, že vždy je někdo první a někdo holt musí být na dalších místech, ale myslím, že hráči ze spodních pozic by na lídra rozhodně měli víc zatlačit. 

        

Důležitost docílených gólů

Tato kapitola je víc než zajímavá. Ukazuje, jek moc velký vliv měly docílené góly jednotlivých hráčů na bodový zisk týmu (asistence zde již nesleduju, to už by mi asi ulítla hlava). 
První tabulka ukazuje klasické vítězné góly (první příčky jsou zřejmě bez překvapení), ale také jasně říká, že Kryštof Straka si svůj sváteční gól dokázal sakramentsky dobře načasovat.
Druhá tabulka je trochu složitější, ale při bližším pohledu přehledně ukazuje, kolik týmu ten který hráč svými trefami přinesl bodů. Do tabulky se hráčům body za jejich góly přičítají takto: Pokud jsme v zápase vyhráli s nulou v zádech, střelec vítězného gólu získává tři body, pokud jsme při naší výhře dostali nějaký gól, tak bod do tabulky získává hráč, který svým gólem dorovnal počet branek soupeře a dva body (tedy rozdíl mezi remízou a vítězstvím) střelec vítězné branky. Při remíze se připisuje pouze bod a to hráči, který vstřelil remízový gól. Tady se ukazuje, že kromě našich dvou elitních střelců si své skromnější počty gólů umí poměrně dobře načasovat Standa, Libor, Kryštof, ale i Vojta.
Poslední tabulka této kapitoly ukazuje takzvané „zbytečné trefy“, tedy naše branky, které padly v prohraném zápase a nebo ve vítězném zápase pouze navyšovaly skóre nad rámec výhry. Branky, které sice nebyly vítězné nebo remízové, ale přesto také pomohly k bodovému zisku (tedy třeba první náš gól při výhře 4:2) se do této tabulky nepočítají. Je ale jasné, že žádný gól není úplně zbytečný, protože minimálně dělá radost divákům, takže jsem tabulku raději nazval „Góly, co neměly vliv na bodový zisk“, to je přeci jen přesnější. V tabulce sice na prvních místech najdete naše hlavní střelce, ale to proto, že při jejich produktivitě se prostě na nějaký ten „zbytečný“ gól nehledí. Zbylá místa ale vzhledem k počtu svých vstřelených branek obsadili jasní smolaři :-). Zajímavé také je, že ani jedna z obou vstřelených branek Libora i Standy se do žebříčku nedostala.

        

Procentuální podíl na gólech, asistencích a kanadských bodech týmu

Tady to nebudu moc rozebírat, tabulky ukazují procentuální podíl jednotlivých hráčů na bodech týmu. Je jasné, že minimálně v brankách, by bylo lepší, kdyby procenta byla trochu více vyrovnaná. Ve zbylých tabulkách je to již o něco lepší, ale celkově platí, že zapojit by se mohlo více hráčů. To by na škodu rozhodně nebylo.

        

Nelichotivé statistiky

V této kapitole si ukážeme žebříčky žlutých a červených karet a vlastních gólů. 
U žlutých karet máme jasného vítěze a i další medailové pozice jsou v celkem pevném držení. Pozitivní ale je, že všichni tito hráči se dokázali ve všech případech uhlídat a druhou žlutou kartu nedostali. 
Jiné kafe jsou karty červené, každá má jiný příběh a každá byla vlastně zbytečná. Některá víc a některá míň. Míla Randák ji dostal po dvou žlutých hned na začátku zápasu ve Václavicích a ať si sáhne do svědomí, jak to s nimi vlastně bylo. Martin Pánek bránil po odpískání spoluhráče, ale asi to taky mohlo jít uhlídat. No a Standu snad ani rozebírat nebudu, to by ničemu nepomohlo.
A tabulka vlastních gólů je případ sám pro sebe. Ale Libore, byl krásnej, nebo ne? :-D

        

A nakonec kapitola o tom, o kterém se zatím neprávem mlčelo...

Poslední obsáhlou kapitolu jsem se rozhodl věnovat našemu brankáři Petru Burcevovi. Až uvidíte jeho statistiky v porovnání se všemi brankáři, co v naší soutěži za pololetí nastoupili, pochopíte proč. Já snad kvůli němu vezmu na milost i ten Baník.

Zápasy, nuly, body...

Chtěl bych k těmto třem tabulkám něco napsat, ale opravdu nevím, jak to nejlíp pojmout. Vypíchnu jen to, že Petr byl jediným brankářem, který odchytal (i když možná i proto, že mu nic jiného nezbylo) plný počet minut. Na zbytek už se podívejte v tabulkách, tedy takzvaně „No comment!“:

        

Vítězství, remízy, prohry...

Vítězství a remízy řadím v tabulkách bez přepočtu na počet zápasů, protože je zde podle mě důležitější celkový počet výher než jejich poměr k zápasům, naopak u proher vidím jako důležitější poměr neúspěchů vůči úspěchům (tedy celkovou úspěšnost gólmana). U proher uvádím i redukovanou (spravedlivější) tabulku brankářů, co odchytali alespoň sedm utkání (tedy víc než polovinu podzimu). A i tak se první umístil ten, co měl přesně těch sedm zápasů, a tedy míň „příležitostí“ prohrát...

      

Počet branek na zápas a minut na obdržený gól

Zde uvádím v obou případech tabulky celkové, silně zkreslené gólmany, co odchytali jen jeden nebo několik zápasů a pro přesnost hlavně i redukované tabulky pouze na brankáře „sedm plus“. Za pozornost stojí kromě umístění Petra i spodní patra tabulek. Řekl bych, že některé gólmany musela snad i přejít chuť dál chytat (pokud to ale byli z nouze hráči z pole, tak se omlouvám ,ale to jsem fakt nestudoval...).

      

Ze všech těchto „gólmanských“ statistik jasně vyplývá, že mi nezbývá nic jiného než se opakovat... „Petr není brankář, Petr je bůh!“.

Závěrem...

Co dodat? Nemáme se za co stydět, ale chce to se od jara víc opřít do soupeřů a nasázet jim mnohem více gólů. Ano, možná nás čeká horší rozlosování než na podzim, ale také naše forma a atmosféra v týmu šla výrazně nahoru. Pořád máme šanci myslet na postup a udělejme tedy pro to vše!
Tak hodně síly a vytrvalosti v přípravě (Roman jde kráááásně příkladem) a já už se těším na první zápas!

P.S.: Týmové statistiky budou následovat, hned jak se z toho všeho vzpamatuju... :)