Dorost zpátky ve starých kolejích a jediný víkendový bod od žáků

Sobotní zápasy mládežnických týmů se mi těžko hodnotí. Žáci sice pravděpodobně mohli zvítězit a bod je tak spíše ztrátou, ale zároveň jako jediní bodovali. A dorost neměl úlohu úplně jednoduchou, ale svým přístupem se vrátil před zimní pauzu a to rozhodně není dobře. To, jestli prohrál o tolik nebo tolik, není zas tak důležité jako spíš to, jakým způsobem.

Dorostenci to opět zabalili...

V posledních zápasech dorostu (krátce před zimní pauzou, během přípravy a v prvním zápase jara) nebylo zvykem, že by se zápasy za jakéhokoli vývoje vypouštěly, tak jak tomu bohužel nezřídka bylo během podzimu v případě, že se zápas nevyvíjel dobře. O to nepříjemnější překvapení bylo, že jsme si tím my, co jsme se na sobotní zápas do Týnce přijeli podívat, museli projít znovu. Ale podívejme se na to popořádku...
Už to, že se na poslední trénink před zápasem dostavilo pouze šest hráčů věstilo problém. Na zápas sice dorazila kompletní jedenáctka, ale to je tak všechno. Několik omluvenek na poslední chvíli už trenéra snad ani nemohlo překvapit. Celou situaci tak poměrně výmluvně ilustruje fotografie z úvodu tohoto reportu... 
Ale co se dalo dělat, úvodní hvizd zazněl bez ohledu na naše problémy a bylo třeba se od toho oprostit. Do zápasu se podařilo vstoupit celkem aktivně, ale bohužel to k nějakým našim větším šancím nevedlo. Týnec nad Sázavou sice není v naší soutěži nejlepší možný soupeř, ale přesto bylo jasné, že pokud máme uspět zrovna my, bude to chtít víc než 100% výkon. Ten bohužel nepřišel. Jak my, tak soupeř jsme se sice snažili, ale až do desáté minuty se hrál fotbal plný nepřesností a chyb, který nevedl k zaznamenáníhodným šancím ani na jedné straně (objektivně na tom ale týnečtí byli lépe, protože prostě hráli méně špatně). Ve zmíněné 10. minutě jsme paradoxně celkem zajímavou šanci měli my, tu ale obrana soupeře zlikvidovala, brankář Týnce založil rychlý protiútok a rázem jsme prohrávali 0:1. Za tuto branku mohla v podstatě celá naše sestava. Chyba vznikla v útoku a nikdo průřezem naší sestavy nedokázal rychlému protikontru zabránit. Jako slabou obhajobu je třeba napsat, že naše obrana opět kvůli omluvenkám hrála v improvizované sestavě. A bohužel to podle toho opravdu často vypadalo. 
Po obdržené brance soupeř sice pomalu, ale o to přesvědčivěji přebíral otěže zápasu. Sice jsme se pořád ještě snažili hrát v rámci našich možností kvalitní a poctivý fotbal, ale bylo jasné, že zápas rozhodne další gól. Pokud padne do naší brány, už to nedáme, pokud se náhodou podaří skórovat nám, můžeme to ještě autobusem před vápnem zachránit. Možná. 
V této situaci se zrodila jedna z našich větších šancí, kdy se dokonce míč dostal do brány týneckých, ale bylo to až po odpískaném těsném ofsajdu, který bohužel asi opravdu byl. Když už jsme u rozhodování zápasu, musím tentokrát pochválit rozhodčího pana Budila, protože i když byl zápas tak trochu o ničem, pojal ho velmi poctivě, pohyboval se po celém hřišti a pískal přesně a objektivně. 
Týnec už v této fázi hry věděl, že nemá cenu spěchat. Stačilo držet míč a nechat nás běhat. Bylo jasné, že dříve nebo později nám dojdou síly a u skóre 1:0 to nezůstane. Ve 22. minutě ten moment přišel. 2:0. Smolný vlastní gól a zápas byl v tu chvíli v podstatě rozhodnutý. I tak ale naši kluci dál bojovali o každý míč, i když už mnoho nadějí vzhledem k dosavadnímu vývoji nezbývalo. O minutu později nás opět (pokolikáté už) podržel gólman a tak stále ještě byla jakási naděje alespoň na bod. 
Mezi 22. a 28. minutou zápasu přišla snad poslení sympatická část našeho výkonu. Snažili jsme se, ale celé to i tak bylo takové nějaké nemastné neslané. Navíc to ve zmíněné 28. minutě utnul třetí gól soupeře po nedůrazném odkopu naší obrany. Bylo tak říkajíc vymalováno.
Za Slavoj byl v první poločase asi nejvíc vidět Tomáš Prošek, který opravdu stále běhal a napadal, i když neměl vpředu skoro žádnou podporu. Čekal jsem mnohem větší zapojení od Kuby Charváta, ale ten byl, jak se později ukázalo, zraněný a hrál skoro celý zápas se sebezapřením (a tak ani nemohl odpoledne odjet na zápas A týmu), ale také třeba od Martina Kačírka. Ten sice místy ukázal hezké momenty, ale stále zarputile odmítá roli toho, kdo to celé vezme na sebe (i když schopnosti na to rozhodně má). 
Do druhého poločasu už s nějakými nadějemi nevstupoval asi nikdo, ale pořád bylo možné zápas odehrát se ctí. Prvních 15. minut druhé půle to tak asi ještě i vycházelo. Pak jsme v jedné situaci sice hezky zformovali ofsajdovou past, ale při ní nám utekl jiný útočník než na kterého past sklapla a zkušeně k tyči zvýšil na 4:0. Tím bohužel pro většinu našich hráčů zápas skončil.
Pak už se góly sypaly jen na naší stranu. Sem tam jsme se sice před bránou soupeře objevili i my, ale zakončení bylo tak strašlivé, že nestojí za to ho ani popisovat. Kolem 70. minuty začal Týnec střídat (postupně celkem 5 hráčů) a ten rozdíl byl okamžitě víc než znatelný. Našim hráčům síly nestačily (bodejť taky, když nechodí na tréninky), a tak už to byla jen hra kočky s myší. S myší, které je to šumák.
Zbylé branky už nemá cenu rozebírat, protože všechny pramenily z minima snahy našeho týmu. Opravdu nechutně to připomínalo ty nejhorší momenty podzimu čerčanského dorostu (například konec zápasu v Úvalech nebo Voticích) a tentokrát to bylo ještě okořeněno hádkami uvnitř našeho týmu. Opravdu „pěkná“ podívaná. Zbývá snad jen poděkovat rozhodčímu, že to foukl o pár minut dřiv, protože rozklad čerčanského týmu byl naprosto učebnicový.
Celkově je mi opravdu hodně líto těch kluků, kteří Slavoj berou vážně, snaží se a chodí na tréninky a v zápasech poctivě makají. Bohužel jich je málo. Ostatní jim to kazí a výsledek je pak jaký je. Je čím dál jasnější, že tenhle tým moc pohromadě nedrží a je otázka, jestli se to dá ještě vůbec nějak změnit.
Příště hrajeme v Bílkovicích, což je soupeř ještě o krapet silnější než Týnec. Rád bych tu napsal něco motivačního, ale spíš mám strach. Už to je opravdu asi jen na klucích samotných, jak hluboko jsou ochotni se propadnout... 

Žáci sice mohli vyhrát, ale nakonec berou spravedlivý bod

O sobotním zápase spojených týmů Nespek a Čerčan s týmem Čechtic a Lukavce poreferuji jen v základních rysech, protože se zápas odehrával ve stejném termínu jako ten dorostenecký v Týnci, odkud přináším reportáž výše. Zpětně si říkám, že jsem měl raději zůstat doma na žácích, ale to by Standa musel s dorostenci do Týnce jet asi na desetkrát. Asi to tak tedy mělo být.
Tým Čechtic a Lukavce se ve své podzimní skupině trápil podobně jako my v té své, a tak se dal očekávat vyrovnaný souboj, ve kterém jsme ale přeci jen měli být mírnými favority. Úvod zápasu tomu nasvědčoval. Už v desáté minutě jsme předvedli krásnou fotbalovou akci, kdy náš obránce potáhl míč po čáře a přesně nacentroval na malé vápno na Ivana Horčičku, který s přehledem otevřel skóre. Fotbal umí být krásně jednoduchý. Jinak byl první poločas celkem vyrovnaný a překvapivě pohledný. V týmu soupeře je třeba vyzdvihnout obě dívky, které hrály opravdu dobře.
Po poločase se obraz hry obou týmů nezměnil. Když se ale Šimonovi Boušovi podařilo zvýšit na 2:0, vypadalo to, že zápas dovedeme do vítězného konce. Bohužel jsme to štěstí neměli a i vlastními chybami jsme soupeři dovolili během následujících deseti minut vyrovnat. Obzvlášť branka kapitánky soupeře byla výstavní. Do konce zápasu se už pak nic zásadního nestalo, a tak došlo na pravděpodobně spravedlivou dělbu bodů. Je ale potřeba říct, že pro nás to znamená spíš dvoubodovou ztrátu, protože to byl jeden z těch zápasů, kde se výhra dala získat snadněji než v jiných utkáních.
Příští týden čerčanští hráči nastoupí v Teplýšovicích, a to bude o dost těžší soupeř. Již jsme s ním na podzim hráli a doma jsme prohráli 1:5. Snad se tedy podaří na hřišti soupeře uhrát výsledek o něco přívětivější. Budeme klukům držet palce.

Fotogalerie pod tímto reportem je ze zápasu dorostu. Malou fotgalerii ze zápasu žáků najdete ZDE.

Galerie k aktualitě