Tohle se prostě nemělo stát...

Dnes jsme sehráli na hřišti nedalekých Přestavlk zápas, na který jsme se hodně těšili. Teď bychom na něj ale nejraději zapomněli. Byl to zápas snad s nejhorším možným průběhem, jaký jsme si mohli představit. Jediným pozitivem je snad jen to, že se nikdo nezranil, i když ani to úplně jisté není. Dostat sedm branek (z toho šest ve druhé půli) a ještě si dát dva „vlastence“ je už trochu „zu viel“. A to ještě, pokud budeme objektivní, náš soupeř mohl bez větších problémů docílit i pro nás potupné desítky. Ale vezměme to od začátku...

Trochu zklamáním byla poměrně nízká divácká návštěva (oficiálně nadsazených 80 diváků a z toho tak polovina z Čečan – těm samozřejmě moc děkujeme za podporu), protože zápas obou soupeřů v Čerčanech sledovalo za podobně chladného počasí na podzim 150 diváků (a to si ještě myslím, že víc). Nakonec ale vlastně můžeme být rádi, že tu ostudu nevidělo zas tak moc lidí. My, na rozdíl od domácích diváků, jsme zápas brali velmi prestižně a chtěli jsme odčinit těsnou porážku 1:2 z podzimního zápasu na domácím hřišti a co nejlépe navázat na poslední soutěžní zápas na hřišti Přestavlk z před deseti let, který jsme vyhráli 5:4. Místo toho z toho byla naše nejhorší porážka s jakýmkoli týmem od roku 2012, kdy jsme prohráli ještě ve „čtyřce“ na hřišti Křečovic 1:8, resp. od roku 2011, kdy jsme v tom samém ročníku prohráli v Lešanech 0:11.
Přitom dnešní zápas nezačal vůbec tragicky a nic nenaznačovalo tak příšerný konec. Hra byla vyrovnaná, ale je potřeba říct, že spíš bojovná a hraná v tempu, než že by se jeden nebo druhý tým dostával do šancí. Hrálo se ve středu pole a ke střelám v podstatě nedocházelo. První jsme se do náznaku šance dostali my, když v 6. minutě Martin Čeljuska centroval před bránu a Romanovi Neubergovi chyběl krok, aby míč doklepl do prázdné brány. Přestavlky nám šanci vrátily v minutě jedenácté, když měly hodně zajímavý závar u nás ve vápně, ale všechny střely se nám naštěstí podařilo zblokovat a ta finální šla mimo. O dvě minuty později jsme měli podobnou „trmu brmu“ před soupeřovou brankou my a nakonec obráncem mimo dosah brankáře tečovaná střela jen těsně minula tyč.
První čtvrt hodinu jsme měli dokonce opticky víc ze hry, ale je potřeba dodat, že jen co se týče středu pole. Útok byl bezzubý a my vlastně ještě neměli střelu na bránu. Nic na tom nezměnila ani individuální akce Patrika Řezníčka, který sice hezky prošel celou obranou, ale jeho následná střela šla vedle.
Ve 23. minutě nám trochu zatrnulo, když náš brankář Ivan Hájek, který nastoupil v základu do druhého zápasu v řadě, minul přízemní střelu z velkého úhlu a Jakub Charvát odkopával z brankové čáry. Bylo to Ivanovo první zaváhání, ale je také pravdou, že do té chvíle moc práce v bráně neměl.
Vepředu se z naší strany stále moc nedělo a jediné, co sneslo trochu přísnější měřítko bylo neúnavné napadání soupeřovy obrany ze strany Romana Neuberga, kterého k tomu ale stále poměrně důrazně „nabádal“ trenér Martin Procházka, a tak vlastně ani nemohl polevit. Světlé momenty měli i další hráči, ale nic souvislejšího to nebylo. Navíc se hrálo v hodně vysokém tempu a bylo otázkou, jak dlouho to můžeme vydržet (nakonec se ukázalo, že jen poločas a půl).
Po půlhodině soupeř srovnal hru a hlavně se na rozdíl od nás začal dostávat i ke střelám. Už to vypadalo, že se na vyrovnané hře i stavu do přestávky nic nezmění, protože až do nějaké 40. minuty se opět hrálo hlavně ve středu pole. Sice rychle a důrazně, ale bez šancí. Přesto se ale vůbec nejednalo o nezajímavý zápas. Bohužel ve 43. minutě přišel náš první smolný moment, když do té doby aktivní Libor Topič při pokusu odvrátit na roh centr z hranice vápna trefil předpisovým „koníčkem“ přímo k tyči do protipohybu Ivana Hájka, který se mohl jen dívat (1:0). To byla velká sprcha, po vyrovnaném průběhu první půle gól do šatny a ještě vlastní...
Do šaten se tedy šlo za stavu 1:0 pro domácí, ale pořád to nevypadalo, že je vše ztraceno. Vlastně jsme ještě nevěděli, jak jejich brankář chytá, protože jsme na něj pořádně nevystřelili. Třeba se povede pár šancí a bude to. Byla to ale celkem naivní představa... První minuty sice ještě vypadaly jako první polčas, ale to bylo tak vše. Stále jsme drželi střed pole, ale nedokázali jsme si dát finální přihrávku, natož vystřelit.
V 51. minutě přišla další chyba naší obrany, kdy po nedomluvě a nedůrazu přišel snadno k míči přestavlcký útočník a střelou zblízka na bližší tyč nedal Ivanovi Hájkovi šanci (2:0). I následující minuty jsme ještě nehráli špatně a dokonce jsme se v 61. minutě dostali konečně do šance, která skončila i střelou. Bohužel Martin Čeljuska, který se po hrubce soupeře dostal do brejku, napálil přímo gólmana Přestavlk, který proti němu vyběhl a tak se nabízel spíš lob nebo klička... Tento okamžik zápas pravděpodobně zlomil. Od té doby už jsme šli s výkonem jen dolů a výsledkem byla šílená pětadvacetiminutovka, kterou se nám ještě dlouho nepodaří vytěsnit. No pouďte sami:
64. minuta – naši hráči naprostým nedůrazem v našem pokutovém území dovolili soupeři několik přihrávek „na pětníku“ a nakonec následovala křížná střela do šibenice (3:0).
70. minuta – Libor Topič si připsal druhý vlastní gól (který rozhodčí ohleduplně stejně jako ten první napsali v zápise střelci Přestavlk), když hlavou tečoval střelu soupeře mimo dosah gólmana (4:0). Navíc se po obržené brance nechal vystřídat gólman Ivan Hájek, který měl potíže se zraněnou nohou a hlavně toho všeho měl taky tak akorát. Do brány se tedy postavil Luboš Říha. Souběžně se na hřiště dostal i Míra Randák místo Romana Neuberga, který se při napadání úplně vydal a už prostě nemohl a Vláďa Švorba místo Patrika Řezníčka.
73. minuta – soupeř prudkou střelou z dálky trefil břevno.
74. minuta – střela z dálky k tyči. Perfektně umístěná a Luboš Říha ji asi ani pořádně neviděl, takže se po ní jen ohlédl (5:0). Celkově jsme v této fázi hry nechávali soupeři strašně moc prostoru, a tak si hráči Přestavlk mohli střely vždy připravit a bez napadání obránci vystřelit. Naše hra se už úplně rozsypala, a i když jednotlivý hráči ještě bojovali, dohromady už to nedávalo žádnou logiku. Nevěděli jsme co hrát a ještě jsme to hráli špatně. V 77. minutě následovalo další střídání, které už ale mnoho změnit nemohlo. Místo Martina Čeljusky šel na hřiště Vojta Kukačka a místo Sváti Řezníčka Tomáš Rada. Trochu nepochopitelné bylo (ale tak trochu to svědčilo o aktuálním psychickém stavu některých našich hráčů), že Martin se po převlečení se do civilu beze slova sebral a odjel, aniž by počkal na konec zápasu. Názor si na to udělejte sami.
81. minuta – po rychlém brejku a nepovedené kličce přenechal útočník soupeře míč kolegovi do tandemu a následovala opět střela z dálky k tyči (6:0). Přestavlky už hru zcela ovládly a my už vlastně jen toužebně čekali na závěrečný hvizd.
86. minuta – od poslední branky uplynulo pět minut, během kterých jeden útok soupeře střídal druhý. Nakonec se přeci jen ještě jeden ujal. Po rohu se míč dostal na hranici vápna a opět zcela volný hráč Přestavlk zamířil do volné části brány (7:0). Brankář byl opět bez šance.
88. minuta – přestavlčtí ještě neměli dost (proč by také měli mít) a další střelou z dálky (opět nebráněnou) trefili spojnici břevna a tyče.
Pak už naštěstí přišel závěrečný hvizd a vysvobodil nás z toho trápení. Je pravda, že soupeři tam padalo kde co, ale my jsme mu to svým stylem hry ve druhé polovině druhého poločasu hodně usnadnili a vlastně jsme si opět zápas regulérně prohráli sami. Je také potřeba podotknout, že se zápas odehrál, i když hrán velmi důrazně, bez jakýchkoli záludností nebo hrubých faulů ze strany hráčů obou týmů a tak také skončil úplně bez karet.
I když je výsledek za průběh celých devadesáti minut pro nás hodně krutý, mohlo to být i horší. Desítce bychom se vůbec nemohli divit.
Pak jsme si ještě „užili“ děkovačku hráčů Přestavlk těm pár desítkám domácích diváků, vyslechli si vítězný pokřik z jejich šaten a po(s)tupně jsme se vytratili (slovy trenéra Marina Procházky „kanálama“) k domovu.
Musím říct, že jsem takový zápas tady od áčka ještě nezažil (od dorostu mockrát, i mnohem horši, to nejsou žádní troškaři) a rozhodně už zažít nechci. Nejde jen o výši porážky, ale i o tu beznaděj, jak se to tam ke konci sypalo a nešlo to zastavit. A jak šel jinak celkem sympatický výkon čím dál hlouběji do … kopru.
No nic, nezbývá než zapomenout a příští víkend se pokusit doma překvapit třetí Křivsoudov, což je soupeř, který stejně jako my do okresního přeboru postoupil po minulé sezóně. Jeho výkonnost je ale bohužel trochu někde jinde. Tak uvidíme, třeba se to překvapení podaří.

Galerie k aktualitě